Pokud mě delší dobu sledujete, víte, že nejsem velkým fanouškem protahování. Napsal jsem o tomto tématu za roky velké množství článků (Odkaz) (Odkaz) (Odkaz) a pořádám kurz naplněný zkušenostmi a především fakty podloženými vědou (Odkaz).  Není to proto, že je to vždy zásadně zbytečné a obecně špatné, ale proto, že to má malý efektivní vliv na mnoho potřebných věcí, které chceme změnit a mnohdy tyto věci ani neřeší. Často se aplikuje také špatně či se špatným účelem. Často mnoho lidí strečinkem udělají více škody než užitku či je jejich čas, co tomu věnují, zbytečný. Na druhé straně je i taková leckdy užitečná aplikace nedostatečná. Ne moc známým faktem však je, že určité svaly zkrátka protáhnout prostě nejde. Těchto známých svalů je několik jako je např. malý prsní sval( Pectoralis minor) či povázku stehenní (Tensor fascia latae). Tím méně známým je např. i Široký sval zádový (Latissimus dorsi).

Anatomie má zkrátka vždy své limity a některé svaly lze dostat více pod napětí a protažení než jiné. To záleží mimo jiné na pohybové amplitudě příslušného kloubu. Některé svaly se nedají dostatečně protáhnout, protože kloub neumožňuje odpovídající pohybovou amplitudu. Než se sval dostane do dostatečného protažení, dotyčný kloub je již na konci svého koncového pohybu nebo je úpony značně ztěžují jeho pružnost potřebného natažení. Tam patří např. malý prsní sval, který na rozdíl od velkého prsního svalu je upnut na lopatce a ne na humeru, proto jeho časté znázornění protahování jsou prakticky neúčinná. Často se argumentuje tím, že je oblast tak jako tak natažená. Ačkoliv lze použít určité napětí v tahu, nemusí to způsobit reálné natažení tkáně. A to je dobře, protože úkolem kloubního pouzdra je dát kloubu funkční sílu a omezit rozsah pohybu, aby se předešlo zranění.

Latissimus vychází z nejnižších šesti hrudních obratlů, stejně jako všech bederních obratlů a kosti křížové, dále nejnižších tří či čtyř žeber a dolního úhlu lopatky. Vkládá se do mediální straně pažní kosti. Právě vzhledem k tomuto rozsáhlému stavu úponů svalu není možné v jakémkoliv směru dát dostatečný protahovací stimul, aby se sval dostatečně naplno protáhl, účinek bude tak velmi omezený. Zatímco se můžeme snažit o určitý rozsah pohybu, kde cítíme napětí, tento pocit nemá nic společného se skutečným protahovacím stimulem, který by vedl ke strukturální změně svalu. Ovlivňujeme a to navíc jen omezeně jen určitou část svalu.

Co tedy dělat, když tento sval dostatečně neprotáhneme? To je dobrá otázka, protože na druhou stranu víme, že tento sval je velmi mnoho používán v mnoha činnostech a sportech. Jeho zvýšené napětí a stažené je celkem časté a vede k jak rigiditě, tak zvýšené tenzi hrudní I bederní páteře. Často nedostatečná flexe horních končetin, tedy , že se špatně či s kompenzací dostáváte do tlaku nad hlavou, je problémem stažení latissimu dorsi a s tím spojenou tuhostí hrudního koše. Podobně jsem o tom psal zde (Odkaz).

To, že se určité svaly dostanou do zvýšené tenze může být záležitostí mnoha faktorů, které si nevšímáme či je neřešíme. Např. již jeho přetěžování a nedostatek regenerace vede k jeho logickému zkracování. Podobně reaguje na určité svalové nerovnováhy především s horními fixátory apod. Dále je třeba ho pravidelně posilovat v celém rozsahu pohybu  a z různých úhlů a dbát na to, aby náš nervový systém měl dostatek odpočinku. Často jeho stažení vniká z drobných poranění, mikrotraumat, které se postupně navyšují. To všechno může vznikat I ze špatného nastavení tréninku či chybných technik v pohybu.

(Autor: Copyright© Martin Snášel/ Coretraining.cz2021)