Svatý grál, posvátný kalich, který se snažili celá staletí všichni za každou cenu najít. Navíc bylo I mnoho názorů, co vlastně svatý grál je. Je to krásný mýtus, hezky se poslouchá a je dodnes stale populární. Podobně je to s vášnivým hledáním různých posturálních chyb a vad, které jsou dnes stále populárnější mezi trenéry a různými instruktory, ale v určité míře i fyzioterapeuty. Tím posvátným kalichem jsou zde různé kyfózy, lordózy, skoliózy , protrakce, a mnohé a mnohé další záhyby, výrůstky a asymetrie, které jeden nebo druhý z nich označí nejen za nedokonalé, ale I nebezpečné, hodné odstranění.
Ano, den co den mám nové diagnostiky a den co den se setkávám s těmi, kteří přijdou s tím, že jim někdo sdělil, jak špatně dýchají, že mají větší lordózu či skoliózu a tisíce různých chyb ve svém držení těla. Den co den pak moje vlastní diagnostika velmi často u těchto lidí skončí buď tím, že nic podstatného nemají a vyvrátím vše s čím přišli či většinu z toho, co jim bylo sděleno nebo najdu skutečné problémy někde úplně jinde. Oné problémy však označím spíše za oblasti, kde by bylo dobré se zlepšit.
Poslední případ se stal dnes, kdy píšu tento článek. Přišel muž ve středním věku s tím, že mu jeho trenérka sdělila, že velmi špatně dýchá, má velmi zkrácený přímý břišní sval (už toto samotné označení je absurdní) a má skoliózu. Poté chodil na jakési “rehabilitační tréninky”, kde prý při cvičení, když na něco dalšího nového “vadného” přišli , odešli do jiné místnosti a zkusili prý zase jiné cvičení. Těchto různých zjištění prý bylo vice a klient mi sdělil, že je toho tak trochu frustrovaný, jak se teď snaží vše napravit. Zeptal jsem se ho, na jakém základě začali trénink a jak k daným zjištěním trenérka dospěla. Udělala nějakou
komplexní funkční diagnostiku? Poslala daného klienta k fyzioterapeutovi? A především, měl daný klient nějaké bolesti či podstatné pohybové problémy bránící určité mechanice pohybu či cvičení? Odpověď na vše zněla jednoduše NE!
Jedna z mých prvních otázek k tomuto klientovi, když mi popisoval celou řadu problémů posturálních a funkčních vad, které mu byly sděleny, byla: “A není spíše problém, že se snažíte za každou cenu najít někde problém, který ani nemusí být problémem?”. Klient odpověděl trochu zaskočeně, že neví, ale že cití, že někde něco není v pořádku. Diagnostika dopadla tak, že jsem určité oblasti na zlepšení našel trochu jinde, ale vyvrátil jsem srozumitelně a logicky vše, co mu bylo připsáno jako problém. Jeho diagnostika patří mezi ty nejlepší výsledky, které jsem kdy měl. Toto jsem mu sdělil.
Bohužel těchto případů spíše stále přibývá než ubývá a proto i píšu tento článek. Každý týden bych mohl past o novém případu, někdy I každý den v týdnu. Stále roste počet těchto případů, protože roste počet samozvaných instantních “odborníků”, kteří buď bez diagnostiky či v rámci nějaké své pseudodiagnostiky označí cokoliv u kohokoliv za chybu či vadu na jeho těle a pustí se do nějakých náprav a odstraňování a zdokonalování čehosi vykonstruovaného. A na základě čeho oni přišli na to, že je něco problémem? Sdělili jim to na nějakém kurzu, kde učil někdo, kdo to slyšel na jiném kurzu týden předtím či to před měsícem slyšel ve škole, kde se učí něco obecného, co se učili ještě vaše babičky. Vše bez větších dlouholetých zkušeností, větší odborné zralosti a přehledu, bez vědeckého podložení.
V neposlední řadě to označili bez toho podstatného a to, že valnou většinu těchto lidí nic netrápilo, nic je nebolelo. V první řadě u trenérů a všelijakých instruktorů je dnes stale 
větší módou zaobírat se a doslova se zanícením řešit, kde kdo má kde větší kyfózu či lordózu, co všechno kde označí za skoliózu nebo za nějakou dysfunkci, dysbalanci a chybné nastavení. A samosebou to označí zaníceně, protože stejně zaníceně to pak chtějí rovnat a odstraňovat a stejně zaníceně si za to nechají a to často velice štědře zaplatit. Moc dobře vědí, že zdraví se prodává velice dobře a tento člověk po tom, co se dozvěděl něco, co ho vystrašilo, se nebude zdráhat otevřít peněženku. Narůstá dokonce I množství videí a příspěvků na sociálních sítích, kde se nestydí ti, kteří včera ještě pouze pumpovali bicepsy, neskutečně sebevědomě mluvit o tom, co je kde špatně na nějakém držení těla a jak by to oni viděli. Je až do nebe volající, že toto jsou schopni lidé nejen tolerovat, ale jsou ochotní naslouchat bez toho, aby se ptali a zkoumali jaké vzdělání, znalosti a zkušenosti na tomto poli daný člověk má.
Je důležité k této problematice přistupovat střízlivě a rozumně a dát si mnoho otázek a odpovědí, proč může takovýto jednoduchý pohled na posture nejen být kontroverzní, ale může být take nebezpečný pro daného člověka. Proč? Zde je několik bodů:
1.Jestliže daného člověka něco netrápí a nebolí, je velice diskutabilní cokoliv napravovat či do něčeho zasahovat. K tomu je navíc potřeba vice znalostí a potvrzení z diagnostiky, která má být přesná a komplexní. Musí být minimálně několik styčných souvislých bodů vycházejících z diagnostiky, aby bylo možné brát určité pozice a nastavení vážně.
2.Je velice kontroverzní považovat něco za chybu či něco, co do budoucna může způsobit nějaký problém / bolest či zranění. Zde je článek(odkaz), kde je opravdu velká řada studií, které vyvrací, že by větší lordotické či kyfotické křivky byly automaticky původcem bolestí. Tedy z těchto posturálních nápravců se stávají ti, co opravují něco, co nemusí být rozbité, což může ale naopak skončit problémem. Představte si nové auto, které začnete bez zkušeností rozmontovávat, aniž by tam byla nějaká vada. Auto může take skončit velice špatně.
3.Člověk na rozdíl od zvířat je velice individuálním tvorem a mnoho strukturálních nastavení může být velice variabilních. Sice existuje nějaké obecné hledisko, z kterého vycházíme, ale jinak je třeba respektovat možné odlišnosti, které mohou být v pozicích pánve, páteře, ramen atd…Zase k tomu musíme odlišit vrozená nastavení a to co “může” vytvářet problém a je třeba značných zkušeností. Je třeba poznamenat, že tělo se neustále mění nejen v průběhu let, ale v průběhu dne a jeho zatížení, vnějších či vnitřních podmínek.
4.Když někoho něco bolí a trápí, je velice jednoduché označit za chybné a souvislé s bolestí cokoliv, co vůbec nemusí s problémem souviset, ale nám se to nelibí v rámci nějaké “dokonalé postury”.
5.Trenér by měl vědět jak poznat určitá omezení, která brání zvládnutí určitého cviku. Měl by poznat svalové slabosti, které mohou zapřičinit chybný pohybový vzor . Sám by měl dobře znát mechaniku pohybu a základní pohybové vzory a především jak daného člověka co nejednodušeji, ale efektivně dostat do určitého vzoru/ cviku. Nemyslím si , že práce trenéra je narovnávat a srovnávat klienta v rámci nějaké dokonalosti postury, pakliže to přirozeně nesouvisí s tím , co jsem napsal ve větách předtím.
6.Samozřejmě v rámci dynamického provedení cviků/ pohybů potřebujeme určitá nastavení/ pozice, které budou dostatečně stabilní a mobilní. Tyto potřeby se však mohou v silovém, kondičním a I sportovním specifickém tréninku často lišit. Tedy není jeden ideální model nastavení automaticky přenášený do všeho a to je třeba nejen respektovat, ale i tyto odlišnosti znát a poznávat.
7.Snaha o hledání chyb a vad na člověku, který je bez bolesti či je v bolesti, vede spíše k větší frustraci, k možnému vyvolání problémů či ke zhoršení daného stavu. Nesmíme zapomínat na sílu nocebo efektu.
„Snaha o hledání chyb a vad na člověku, který je bez bolesti či je v bolesti, vede spíše k větší frustraci, k možnému vyvolání problémů či ke zhoršení daného stavu. Nesmíme zapomínat na sílu nocebo efektu.“
(Copyright©Martin Snášel/ Coretraining.cz 2018)
