Natažení či bolestivé problémy v oblasti třísel jsou věci, s kterými se velmi často setkávám. Pro běžného člověka jsou nečekanou a nepříjemnou záležitostí, pro sportovce může znamenat krátkodobé narušení či dokonce dlouhodobé přerušení tréninkové přípravy. Protože informace zde jsou stále nepřesné a setkávám se s mnohými chybnými doporučeními, rozhodl jsem se rozebrat tento problém a předat své zkušenosti a rady. Především bych více popsal možné mechanické příčiny, co všechno může k těmto problémům přispět či je vyvolat.
Je třeba si na začátku uvědomit, že kyčelní kloub nese velké zatížení a je vystaven opakujícím se stresům, což tento kloub činí velmi náchylný ke zranění. Zranění kolem třísel se týkají nejčastěji sportů, kde jsou více směrové pohyby, boční pohyby, kopy, zrychlení a brzdění ( Hokej, fotbal, basketbal, házená, rugby, bojové sporty, …). Studie Molsa et al. mluví o tom, že 43% svalových natažení u elitních Finských hokejistů zahrnovalo oblast třísel. Studie Emery et al. zjistila, že „vliv poranění natažení svalů třísel a břišních svalů na elitní úrovňi hokeje je významný a narůstající.“
Per Homlich (2007) prováděl spolehlivé klinické vyšetření, kde pomohl více definovat chronickou bolest v oblasti třísel ve třech primárních anatomických vzorcích a to procentuálně takto: dysfunkce související s adduktory (60%), iliopsoas (36%) nebo rectus abdominus (10%). Toto nám může velmi pomoci v bližším porozumění možných souvislosti příčin, které rozeberu. I když je více důvodů, proč může problém v oblasti třísel vzniknout, věřím, že velká část z toho souvisí se se stresem, stavem a zatížením v oblasti kyčelního kloubu a okolních struktur. S tím velmi souvisí samotný stav svalů, tedy svalové silové synergie/ nerovnováhy mezi všemi svaly v tomto regionu. To vše se netýká jen oblasti třísel, ale i dolní přední části trupu, dolní části zad/ trupu atd. Důležité je také říci, že se třísla týkají více mužské než ženské populace, s čímž souvisí anatomické dispozice u mužů, kteří mají delší a užší pánev, což činí oblast i náchylnější k tuhosti a tudíž více náchylné ke zranění. Ženy mají pánev širší a kratší.
V ČEM JE „ZAKOPANÝ PES“?
Velmi často se člověk setkává s názorem, že příčinou bolestivosti v tříslech je jejich přetížení nevhodnou, častou a vysokou zátěží. Tedy se tím často naznačuje, že samotná povaha sportu je příčinou či se sportovec moc zatěžuje. Jistě jsou sporty, které svých druhem zatěžování mají k těmto problémům blíže, ale jinak toto tvrzení je velmi obecné a velmi zjednodušené. Bohužel se s ním velmi často setkávám. Studie Emery et al. zjistila,
že více než 90% všech zranění v třísle bylo v tréninku bezkontaktní. Jistě samotné chybné nastavení tréninku a vůbec tréninková aplikace často může přikládat mnoho polínek do ohně, ale to navíc stejně nikde žádná běžná klinika neřeší, že? Vším je myšleno zatížení na hřišti/ ledě či v posilovně. Bohužel osobně jsem se setkal se sportovci s bolestivými třísly s velmi dobrým tréninkem a aplikací a i s těmi, kteří měli vše obráceně. Tedy skutečný „zakopaný pes“ bude jinde a určitý druh tréninku bude nejspíše jen jedním s pomocných spouštěčů.
Australská studie (Verrall et all) s 29 elitních fotbalistů naznačila, že rozvoji chronického zranění třísel může předcházet tuhost kyčle, tedy omezený rozsah pohybu v kyčli. Toto je v závěru studie označeno jako velmi rizikový faktor. Mohu sám říci, že moje analýza zhruba 2 desítek diagnostik, kde měli lidé problémy s třísly, potvrzuje, že valná většina měla podobný základ tuhosti a nastavení k oblasti pánve.Nikoliv však v oblasti adduktorů! Největší symptomy byly spojeny s větším stažením oblasti kyčelních flexorů, především Iliopsoas, TFL, rectus femoris a také větším omezením vnitřní rotace. Současně byly často stažené vzpřimovače trupu, což je obecně celkem běžné, vše však mělo z více jak 2/3 spojitost s kompenzací v extenzi kyčle. To samozřejmě zhoršovalo celkový stav. Když si následně představíme takové bruslení, kde jsou extenzory ve větším napětí a abduktory značným hybatelem, zatímco 
kyčelní flexory a adduktory působí na stabilizaci kyčle a zpomalení, vše nám více přiblíží následný stav, který může snadno vést k příčině našeho problému v oblasti třísel. Pánev je v takovém nastavení, kde dolní a i horní část třísel je ve větším natažení a tedy v mnohem větším stresu než při optimálním nastavení. Na čem poté záleží je dále samotná síla funkce v dané oblasti, což buď pomůže či přiloží polínka do ohně.
Studie (Tyler a kol.) zjistila, že síla addukce byla u nepoškozených hráčů 95%, ve srovnání s pouhými 78% u zraněných hráčů. To naznačuje, že svalová nerovnováha mezi slabými adduktory a poměrně silnými abduktory hrají velkou roli. Studie (Sim a spol.) také podporuje tento názor, kdy studie naznačuje, že „hokejisté mohou mít natažení třísel způsobeny excentrickou silou adduktorů…“ . Studie uvádí, že silová rovnováha mezi hlavními hybateli a stabilizačními svaly je velice důležitá.
Tedy pánev se dostává do předního náklonu a předsunu, společně s větší lumbální lordózou se zvyšuje natažení v přední straně ( Rectus abdominis), což zhoršuje funkční stav šikmých břišních svalů ve spolupráci s transverzus abdominis. To vše současně natahuje hamstringy, které na sobě přenáší velké zatížení. S nedostatečnou funkčností šimých břišních svalů a hýždí se následně mnoho zatížení přenáší právě do oblasti třísel.
V mnoha sportech se cíleně posilují hlavní hybatelé jako jsou abduktory a vnější rotátory,
což je jistě důležité pro povahu jejich pohybu. Dlouhodobě to však může zdůrazňovat stav, který jsem popsal a chybou poté je, že se neposilují svaly, které jsou důležitými stabilizátory pohybu a ty jsou vystaveni velkému zatížení a stresu, kterému nejsou schopni odolávat. Vše se ještě často začne zhoršovat po protahování adduktorů, které mohou tím vším jistě být pod značným stresem, ale následným značným protahováním ještě více slábnou a vše se může jen prohlubovat. To potvrzuje i jedna ze studií, kde se mluví o snížené síle a aktivaci adduktoru Longus, který je jedním z častých původců problému. Studie zde (Odkaz).
Tedy častá aplikace strečinku a to většinou právě oblasti třísel, nemusí být tím ideálním řešením a naopak může situaci ještě zhoršit. Z celé situace, jak jsem ji popsal, dochází dlouhodobě k velkému přetížení a čím intenzivnější a častější jsou tréninkové dávky, tím se vše samozřejmě zhoršuje. Z daného popisu jsou svaly v dané oblasti po velkým stresem, kde se dostávají do častého nepřiměřeného většího natažení a nadměrné kontrakce. Co může celou situaci zhoršit je i chybná a nedostatečná funkce síla obliqus internus abdominis a m.iliopsoas a adduktorových svalů. (Longus, pectineus, gracilis…).
PREVENCE A ŘEŠENÍ V BODECH
Řešení se může lišit dle toho, v jakém stádiu daný problém je, což se dělí do tří základních stupňů dle symptomů a bolestivosti. Je také třeba vše umět odlišit od jiných možných příčin, což patří do rukou lékařů a zkušených terapeutů. Většina lehčích forem natažení a bolestivosti v oblasti po určité době zmizí sama, když se omezí zatížení. Jde spíše o to, 
jestli odstraníte příčiny problému, tedy se dostáváme k prevenci, což je velice podstatné se moc nikde neřeší. Poté dochází k “ nekonečnému příběhu“ docházení na masáže a tejpování, které v základu nic neřeší.
K čemu bych se ještě vyjádřil v rámci nápravy je časté předepisování protahování adduktorů, s čímž se ve velké části setkáte. Studie, kterou provedli (Tyler a kol.) však zjistila, že flexibilita adduktorů, primárních svalů, které tvoří oblast tříselnou oblast, se nelišila mezi hráči NHL, kteří měli či neměli problém bolestí v oblasti třísel. To naznačuje, že protahování pravděpodobně není účinným přístupem k prevenci nebo léčbě tohoto typu zranění.
Na co bych se zaměřil já, sepíše zde v bodech:
- Velmi podstatná je vhodná a cílená dynamická funkční pohybová příprava a správné zahřátí před výkonem. http://www.coretraining.cz/2015/03/prep-movement-for-sports/
- Silový trénink je třeba mít nastavený tak, aby vedl k dobře vyvážené síle a zatížení všech svalů kolem kyčlí a dolních končetin. Dávejte pozor na přílišné zdůrazňování hlavních hybatelů v daném sportu.
- Optimální aktivace jádra (Core) , dolní části RA, TA a především šikmých břišních svalů. Vyhodnotťe svůj dechový vzor a vzor flexe trupu v leže. To může napovědět, jak jste na tom s prací trupu. http://www.coretraining.cz/2015/03/core-level-1/
- Udržujte dostatečnou mobilitu a nastavení v oblasti kyčlí. Sledujte optimální
nastavení pánve, trupu a dolních končetin v silovém tréninku i sportu. Do pravidelného mobilizace a uvolnění dejte především extenzory páteře, kyčelní flexory, vnější rotátory. http://www.coretraining.cz/2015/10/problematika-a-rozbor-hyzdovych-svalu-a-kycli-v-treninku/ - Optimální síla a zarovnání v sagitální rovině. Nastavení pánve, které jsem popsal vede k tomu, že sportovec dlouhodobě funguje v chronické hyperextenzi v této oblasti, což zhoršuje zdraví a výkon v celé oblasti.
- Optimální síla v laterální i frontální linii. Přílišné zatěžování adduktorů a vnějších rotátorů kyčle v tréninku může vést k větším natažení adduktorů a jejich větší slabosti.
- Důležité je posílení zadních řetězců, tedy hamstringů a hýždí. Tyto svaly mohou být často slabé a jsou důležité pro prevenci i výkon. Slabé hamstringy mohou převádět mnohem větší zátěž na adduktory. Oba svaly také zlepšují zarovnání v oblasti pánve. http://www.coretraining.cz/2016/03/tah-prehabrehab/
Závěr
Jak to vše na závěr shrnout? Mým cílem bylo sdělit, že nastavení a tuhost v oblasti kyčlí ( ale samozřejmě dalších souvislých oblastí) jsou dle mého jednou z podstatných příčin problémů s třísly a to jak u běžných rekreačních sportovců, tak profesionálních. Velmi důležité v prevenci je umět analyzovat sportovce dle jeho stavu v těchto oblastech a následně umět i rozebrat tréninkové nastavení. Jsem rád, že toto všechno 3S diagnostika umí
rozebrat a posoudit. Velkou prevencí je tedy dobrá pohybová příprava, dobře nastavený tréninkový plán, který respektuje nejen sagitální stabilitu, ale i laterální a frontální, dle rovnováhy svalového rozvoje a biomechaniky daného sportu, dle jeho stresu na tělo. Jakmile je toto dosaženo, program může být navržen tak, aby bylo možné odstranit nerovnováhu a pánev se vrátila/ udržovala v potřebné poloze. A znovu jsme u podstaty věci a to té, že velice potřebné je spolupráce trenérů a terapeutů ( a i lékařů) , aby jak náprava, tak především prevence byla ideální a neřešil každý zcela něco jiného nezávisle na sobě, což je běžný stav. Společná vzdělanost a spolupráce může pomoci jak nám v práci, tak běžným klientům a sportovcům.
(Autor: Copyright ©Martin Snášel/ coretraining.cz 2017)
Zdroje a foto:
www.biomechanicseducation.com
http://www.sportsinjuryclinic.net
https://link.springer.com
http://www.rice.edu/
https://mikereinold.com
