Znáte jistě pověst o Achillovi. Byl neskutečně silný a rychlý, byl to syn bohyně Thetis, dodnes je to příklad síly, kdykoliv na sílu a výkon dojde řeč.  Ale i tak měl velmi slabé místo právě v daném místě této šlachy, kde ho šípem zasáhl Parid, jehož směr řídil božský Apollón. Proč o tom ale píšu? U nás je to v našem smyslu pohybu/síly/kondice a nápravy velmi podobné.

Bohužel či bohudík naše životní cesty nevedou bozi, ale my samotní a to je často ten problém. Co máme však v tomto stejné je ona Achillova pata, tedy přeloženo do našeho jazyka, slabé místo, příčina, který je rizikem pro náš pohyb či výkon, kterého bychom si měly být vědomi, měli bychom ho znát/poznat a dle toho vše přizpůsobit. To je to, co mě poslední dobou napadalo u stále podobných opakujících problémů u mnoha běžných lidí či hlavně sportovců, kteří mi prošli základní komplexní diagnostikou či přišli přímo s nějakým problémem. Často je totiž velmi důležité najít to, kde je ten hlavní zakopaný pes, ta hlavní příčina, tedy ta Achillova pata daného člověka. Nejde o to ukazovat na tělo a říkat tady je to a ono, tady jsi trochu tak a tady jinak, než je zde strojově po milimetrech zobrazeno. Obecná pravidla o dokonalé narýsované postuře nejsou žádnou zárukou ani zlepšení výkonu, ani toho, že zmizí bolest. A to je ale leckdy složité a někdy bych si velmi přál, aby moji ruku také vedl nějaký slavný řecký bůh a trefil bych se vždy na 100% do té Achillovy paty.

„Často je totiž velmi důležité najít to, kde je ten hlavní zakopaný pes, ta hlavní příčina, tedy ta Achillova pata daného člověka. Nejde o to ukazovat na tělo a říkat tady je to a ono, tady jsi trochu tak a tady jinak, než je zde strojově po milimetrech zobrazeno. Obecná pravidla o dokonalé narýsované postuře nejsou žádnou zárukou ani zlepšení výkonu, ani toho, že zmizí bolest. A to je ale leckdy složité a někdy bych si velmi přál, aby moji ruku také vedl nějaký slavný řecký bůh a trefil bych se vždy na 100% do té Achillovy paty.“

Mohu si ale přát cokoliv, ale bůh mě i Vám pomůže, když si pomůžeme sami. Tedy, musím Vás zklamat, je to stále o tom, udělat práci co nejlépe. Je důležité vidět věci dost komplexně a ve správných souvislostech a musím říci, že k tomu je velmi důležitá praxe, tedy počet lidí, kteří Vám prošli pod rukami, a mě osobně velmi pomáhá má praxe z oblasti sportu a především síly, protože jsem tak schopen vnímat chyby ve sportovní praxi, tréninku či mechanice pohybu. Pak je potřeba odbornost, znalost pohybu, funkcí svalů, jejich souvislosti atd., a to je věc, kterou se jako mnozí učíme celý život. Co je zde důležité a jak udělat práci co nejvíce kvalitně? Předně nedělat nic, kde si člověk není na 90% jistý, že to dělá dobře či se v dané problematice vyzná, vždy je lépe se obrátit jinam. Mohu říci, že čím jsem starší a mám větší praxi, tak se snažím stále více specializovat na určité oblasti a stále více spolupracuji právě s jinými, co se také specializují v oblasti rozličné. Stále méně se vyjadřuji k něčemu, kde si nejsem jistý. Často říkám, že dobrý trenér by se měl snažit být dobrý terapeut a dobrý terapeut by se měl dostatečně vzdělávat v dané trenérské/sportovní praxi. Tyto naše obory se stále více propojují, což je skvělé, protože tak je to i v praxi. Důležité je však vše chápat v rozumných a logických souvislostech.

Vraťme se ale k té naší Achillově patě. I když se stále více lidí snaží dělat věci tak jak mají, vidím mnoho problémů v tom, že nedělají věci tak, jak mají a spíše pak dělají ty věci, které nemají. Existuje jedno heslo „ neopravuj něco, co není rozbité“. Je to, jako když máme v autě poruchu ve výfuku, ale my budeme rozebírat motor a rýpat se v něm. Často tak mnoho sportovců i běžných lidí funguje. Nenapravují, co by měli, ale spíše si škodí a dělají mnoho zbytečných věcí a leckdy i špatně.

„Existuje jedno heslo „ neopravuj něco, co není rozbité“. Je to, jako když máme v autě poruchu ve výfuku, ale my budeme rozebírat motor a rýpat se v něm. Často tak mnoho sportovců i běžných lidí funguje. Nenapravují, co by měli, ale spíše si škodí a dělají mnoho zbytečných věcí a leckdy i špatně.“

Potkávám se z mnoha lidmi, kteří dělají mnoho různých cvičení a pohybů, ale nemají moc ponětí o tom, jestli je to pro ně to pravé a jestli skutečně něco napravují či jestli jim ten cvik skutečně pomáhá či je zlepšuje v tom, co chtějí. Je to mnoho i u těch, co projdou nějakým školením či kurzem, ale protože nemají větší zkušenost a odbornost, nejsou schopni dobře analyzovat, co je k čemu, co je jak efektivní pro ně či jiné a jak s tím vším dobře naložit. Málo znalý člověk vidí nějaký článek v oficiálních médiích a ihned aplikuje něco, co vidí. Dnes jsme pod záplavou tisíce blogů, videí, knih a článků, kam píše tisíce lidí, kteří by se k něčemu vyjadřovat vůbec neměli. Čím více všeho je, tím více se všichni snaží všude si něco vzít a pak mají bohužel často jen větší zmatek v hlavě. Stále více to vidím na každém kurzu, moře otázek – minimum zamyšlení, praxe a znalostí/ chápání souvislostí. Ona jedna věc je načerpat informace a druhá umět s nimi efektivně naložit. Stále častěji se mi stává, že ke mně přijde člověk od jiného trenéra/terapeuta a dostane mnohá cvičení. Pak vše skončí tak, že většinu či všechny cviky vyškrtám či minimálně vše projde značnou úpravou. Zjistím totiž, že mnoho cviků dělají naprosto zbytečně, nemohou jim pomoci, jsou neefektivní či dokonce jim spíše zdůrazňují jejich problémy. Hlavně jim neřeší jejich hlavní problém – tedy ztrácejí čas. Je to jak střílet šípy po Achillovi kamkoliv do jeho těla, ale nikde se netrefit na to správné slabé místo. Tedy mnoho lidí dělá mnoho zbytečného, protože neumí dobře posoudit souvislosti v pohybu a funkci na svém těle. Neumí spolupracovat s ostatními a dát hlavy dohromady. Toto však není jen zbytečné a neefektivní, ale je to i nebezpečné, protože problém stále zůstává a oni jinými cviky i třeba prohlubují jiné problémy. Napsat všechny příklady tohoto druhu by vyšli na velkou brožuru. Základní problém toho je v tom, nedělat a neztrácet čas tím, co je zbytečné, co nevíme jistě, že souvisí s daným problémem v pohybu. Dělat jen to, co je skutečným řešením příčiny daných problémů. Další věcí je, že vše musí mít svoji progresi. Vždy když dávám nějaký cvik, říkám, že toto funguje na tuto dobu a až to udělá svou práci, je to potřeba posunout dál, tedy následuje další fáze atd. Příklad: Je to pár dní, co přišel mladý kluk, který dělal mnoho různých nápravných a kompenzačních cviků. Po komplexní diagnostice jsem se zeptal, co všechno dělá a řekl mu, že mnoho toho co dělá velmi dlouhou dobu je zbytečné, tedy nebezpečné. Ano, zapamatujte si to dobře, co je zbytečné, tedy není cílené je nebezpečné! Dělejte v nápravě jen to, co v danou dobu plní svůj účel.

Mnoho sportovců chodí s nějakými zdravotními problémy. Velice, velice často se však dostaneme na téma samotného chybně vedeného tréninku a především i přípravy na samotný trénink, který může dobře posloužit jako prevence možných zranění/bolestí. Tedy kondiční sportovkyně má mnoho nácviků v daném specifickém sportu, má mnoho kondice, hopsání, běhání, ale příprava na toto vše je za 4 či 5. Dělají věci neefektivně a dělají věci, které jsou zbytečné a k jejich sportu se nehodí a naopak nedělají vůbec to, co by měli. Chybí jim síla, chybí jim dobrá prehab/ warm up příprava na hlavní část tréninku, což by je dobře funkčně připravilo na výkon, který by následně mohl jít o dost více nahoru a především mi zmizeli mnohé problémy, které mohou vést ke zranění. A který tým chce mít zraněné sportovce? Je hezké, že všude možně již mají terapeuty a leckdy i dobré, v této práci je ale důležitý celistvý přístup, odbornost a zkušenost v daném specifickém oboru. Tedy terapeut může i dobře posoudit daný problém/ chybnou funkci, může ho i dobře odstranit, ale je to stejné, jako když doktor pracuje ve válečné oblasti a skvěle odstraňuje kulky z těla. Já se ale především snažím o to, aby nedocházelo k válce a ty kulky se do těla ani nedostali.

Tedy terapeut může i dobře posoudit daný problém/ chybnou funkci, může ho i dobře odstranit, ale je to stejné, jako když doktor pracuje ve válečné oblasti a skvěle odstraňuje kulky z těla. Já se ale především snažím o to, aby nedocházelo k válce a ty kulky se do těla ani nedostali.

Tedy, když je naprosto chybná sportovní příprava, když je neznalost mechaniky pohybu v daném cviku a neschopnost přizpůsobit techniku k individuálním faktorům daném člověka/sportovce, ale děláme mnoho všeho možného, o čem toho moc nevíme, pro dobrý výkon či zlepšení, jdeme vstříc bolesti a zranění oproti lepšímu výkonu/ větší síly.  Vše se nám bude vracet a prohlubovat.

Nedělejte tedy nic, v čem si nejste jistý, že je to pro vás skutečné dobré a snažte se (ideálně, když si nejste jistí, ve spolupráci s ostatními) hledat u každého jeho Achillovu patu. Když ji zasáhnete, odstraníte příčiny problému, které mohou bránit v cestě k lepšímu výkonu a mohou přispívat spíše k cestě k bolesti a zranění. Velmi často je to stále tak, že mnoho lidí spíše odstraňuje kulky z těla či střílí slepý do terče a jejich Achillova pata zůstává velkou neznámou a často se třeba ukáže, když už je pozdě.

 

(Autor: Martin Snášel © coretraining 2016)