Oblast thorakolumbální fascie (TLF) je nesmírně důležitá pro biomechaniku celého pohybu díky své jedinečné schopnosti k přesunu zatížení a přenášení síly z dolních končetin na horní část. To je důležité pro celkové zapojení pohybu a možných problémů jak v síle, tak možného napětí v zádech a jiných částech těla.

TLF nám pomáhá stabilizovat trup při mnoha cvicích/ pohybech, ať jde o různé druhy tahů, dřepů, výpadů, ale především pak při těch pohybech, kde pracujeme v rotaci, jako jsou různé formy hodů a švihových pohybů. Proto jsem o potřebě optimální funkce a síly TLF naposledy mluvil na semináři „MMA PREHAB“, protože při úderech bojovníka je tato část velice aktuální a potřebná a může možná slabost či dysfunkce stát zranění či slabý přenos sil. Těch dalších sportů je však velice mnoho ( Golf, hokej, basketball, baseball atd…).

 V neposlední řadě je třeba zmínit význam TLF pro funkci páteře. TLF ovlivňuje vlákna mnoha svalů středu těla a díky ní dochází k transferu síly mezi horní a dolní polovinou těla. A navíc při zvýšeném napětí TLF vlivem svalů, jako je hýžďový sval a široký sval zádový, přes které se napojuje, může působit jako důležitý stabilizátor a extenční rotátor a bránit tak zvýšené flexi páteře při některých pohybech. Proto je důležité i nepodceňovat latissimus a hýžďové svaly jako stabilizátorů v pohybu páteře. Je však třeba rozdělovat mezi pohybem a statickou izometrickou pozicí.

 

Funkční popis TLF

 

Fascia thoracolumbalis (Fascia lumbodorzalis) je tvořena dvěma listy, které obklopují hluboké zádové svaly. Jako povrchový list je (lamina superfycialis ) označovat tuhý útvar, který je v podstatě aponeurózou m.latissimus dorsi. Hlubokým listem fascie je lamina profunda ( aponeurozis lumbalis) , tuhá vazivová blána, která se klade mezi quadratus lumborum a hluboké zádové svaly (Erector spinae). Oba listy TLF splývají na laterálním okraji Erector spinae a tvoří jeho vazivový obal, od jehož vnějšího okraje začíná transverzus abdominis.  Napojuje se zde Obliqus internus. (Dylevský 2009)

Transverzus abdominis se nepřipojuje přímo na bederní páteř, jak je často psáno, ale k vazivovému obalu TLF, podobně jako vnitřní šikmé břišní svaly. To nám krásně dokresluje celý funkční krunýř, který nám vytváří stabilitu i do druhé přední strany trupu přes šikmé břišní svaly a transverzus abdominis a následně dále a dále.

 Jak bylo řečeno, v horní časti se TLF spojuje velice těsně do latissimus dorsi a ve spodní části do gluteus maximus, které spolu kontralaterálně navzájem koordinují pohyb a napětí v těle, což jak bylo řečeno, pomáhá propojovat sílu z dolní části na horní a naopak. Efektivita pro lokomoční pohyby je na těchto svalových řetězcích velice závislá a dysfunkce se ukáže na možných bolestech či zranění.

„V rámci zřetězení sledujeme vztahy mezi trupem a končetinami a bereme celé tělo jako systém. Důležitou roli přitom hrají svalově – vazivové vztahy, které vytvářejí lumbosakrální spojení, podílející se na stabilizaci bederní oblasti a zajištující přenos energie z horních končetin na dolní. Ovlivnění horní končetiny z dolní se pak může dít přes musculus (m.) gluteus maximus navazující na lumbodorsální fascii, přes ní na m. latissimus dorsi a následným ovlivněním horní končetiny (Janda, 1999).“

Možné problémy souvisejících s TLF

Vezměme si tradiční příklad člověka z kanceláře, co sedí celý den u počítače a pak po práci i třeba na tréninku cítí záda. Vyřeší to odpočinek a vynechání tréninku? A svou práci u počítače taky vynecháte? Zde je třeba spíše posoudit samotnou funkci šikmého zadního řetězce, který se právě skládá z hýždí, thorakolumbální fascie a  latissimů (dolních fixátorů). To samotné se nám šikmo propojuje i s přední strany. Tento systém může být totiž často inhibován. Nyní budu přemýšlet nahlas. Člověk sedí celý den na hýždích, a kyčelní flexory jsou často v přílišném napětí. Kancelářská práce tvoří většinou velké napětí ve Vašich horních fixátorech, tedy pozice ve flexi přílišně zatěžuje levator scapulea, horní části trapézu, sternocleidomastedius atd… Tedy co nám z toho vychází? Možné inhibice našich hýždí a dolních fixátorů, tedy narušení funkčního řetězce a tedy velké napětí v zádech. Tedy odcházíte logicky bolestivý a přetížení.  Ani trénink není následně možné procvičit efektivně a je velice pravděpodobné, že se budete přetěžovat. Tedy když si poté půjdete zaběhat, půjdete na své tradiční swingy či trénink Thajského boxu, můžete si dále velice škodit s následným údivem, jak mohlo ke všemu dojít. Následná řešení mohou být různá.

Tedy potřebujeme konstantní napětí, které nám zajistí dobré podmínky pro staticko –dynamické zatížení. Tedy když bude v jedné části chybět dostatečná síla (Gluteus maximus, dolní fixátory lopatek…) nebo chybný timing (Transverzus abdominis, Obliqus internus…), vše se ukáže např. zvýšeným napětím samotné TLF a Erector spinae a problémy jsou na světě.

Samotný thorakolumbální přechod je navíc velmi zatěžovaný a především přetěžovaný úsek páteře. Dochází zde ke změně pohybového zatížení z málo pohyblivé hrudní páteře na pohyblivou bederní páteř. Problém nastává jak v případě nedostatečné funkce a síly svalů hlubokého stabilizačního systému a pohybových stabilizátorů, tak z hlediska časté rigidity hrudního koše, což je stále častější. V tomto případě není člověk schopen segmentálního napřímení, ale překlápí se jako nákladní auto.

Praktické příklady

V tréninku si pak můžete či většinou nemusíte často všimnout, jak se cvičenec pohybuje (viz. foto vpravo). Při mnoha pohybech, kde by měl být v páteři stabilní, se v tomto přechodu přelamuje. Toto následně přenáší do mnoha jiných pohybů/cviků.

Dobrým příkladem je poloha na čtyřech, která je na jedné straně velice efektivní, co se týká možné reflexní aktivace z hlediska práce v uzavřeném řetězci. Na druhé straně je to poloha, podobně jako u dřepu, která je velice složitá a ukáže se nám zde mnoho problémů. Cviky jako je Bird Dog, tedy kontralaterální zved nohy a ruky, jsou pro velký počet lidí velice těžký, a můžeme zde vidět nestabilitu na mnoha částech těla. Mnoha stačí i pouhý zved ruky, když je vhodně nastavený. Když však nezvládnou tuto polohu z koleny na zemi, jak chtějí vše zvládnout v lezení na čtyřech (Crawling), kde již jsou podstatněji zatížení a jde tedy o značnou progresi? Problém je, že složitější pohyb tělo často i mnohem lépe vykompenzuje a musíte být ostražití v pozorování, aby jste našli a vyhodnotili chybu.

Tedy poloha na čtyřech může být jednou z poloh, kde můžeme zlepšit koordinaci a aktivitu zmíněných svalů, je to také výborná poloha testovací, ale je to zároveň i poloha, kde můžeme uvolit tlak v části TFL stabilizací a zlepšením funkce břišních svalů a současně v napojení na dolní fixátory a další části.

Začněte s mobilitou a lokální sílou

Mluvím o koordinaci, mluvím o funkci a mluvím o síle. Co by tomu všemu mělo ale předcházet, je mobilita. Co tedy nejdříve potřebujete udělat, je uvolnění. Uvolnění TLF, uvolnění hrudní koše, hýždí, širokého svalů zádového, uvolnění těch částí, které v celém řetězci nepracují efektivně či jsou inhibovány, nezapojují se do práce efektivně. Následný krok by měla být lokální práce na stabilitě a síle v určitém segmentu, protože se často můžete setkat s tím, že práce v komplexním složitém pohybu může být neefektivní a vy se tedy musíte zaměřit na jednu část, aby se vše následně lépe zapojilo.

Omezení pohyblivosti a funkce v jedné části má vliv na části jiné. V poloze na čtyřech, stejně jako v poloze dřepu můžeme mluvit o mnoha jiných částech, které mohou ovlivňovat následné zapojení. Můžeme mluvit tedy i o propriocepci z dlaní či chodidla, o celkovém nastavení, motorické kontrole a chybném návyku.

Tedy zlepšete mobilitu, najděte slabost v určitých částech a pak začněte pracovat s Váším nervovým systémem, aby se naučil vše aplikovat do pohybu. Učte vše aplikovat do Vašeho sportovního pohybu, do základních cviků atd. Zlepšíte tak jak Vaší stabilitu, tak i Váš výkon a současně omezíte i možné následné bolesti zad.

(Autor: Martin Snášel)

Zdroje:

www.braceability.com

bestdaybiomechanics.com

Funkční anatomie – Ivan Dylevský (2009)