Stále častěji či pravidelněji se setkávám s lidmi, jejichž diagnózu kdybych měl zcela zjednodušit, nazval bych ji slabostí. Co tím mám ale na mysli? Myslím tím to, že je třeba zvedat činky? Nebo tím mám na mysli něco, co nám způsobuje slabost? Co je ale vůbec slabý sval?
Problém je, že jinak se svalovou slabostí nakládá terapeut, jinak trenér či běžný cvičenec, někdo ji neřeší vůbec. Často se setkávám s tím, že jeden by měl více řešit jedno a druhý více druhé či třetí. Mluvíme často o pohybu, jedním z velmi důležitých ukazatelů zdravého pohybu je i svalová síla. Co je v základu síla? Úkolem kosterního svalu je měnit energii chemických vazeb v mechanickou práci, kterou vykonává stahem (kontrakcí). Výsledkem činnosti svalu je tedy svalový stah. Ten z hlediska biofyziky charakterizuje právě svalová síla. Když si uvědomíme, že v těle je přes tři stovky příčně pruhovaných svalů, dostaneme celkovou sílu tahu, kterou by mohly (teoreticky) vykonat všechny svaly v těle dospělého člověka, zhruba 22 000 kg. Často se uvádí hodnota téměř 25 tun. Velký sval hýžďový (m.gluteus maximus), který je jedním z nejsilnějších svalů v těle a je prakticky nezastupitelný pro lidskou chůzi, může vyvinout napětí až 1200 kg. Asi právě proto jsou pro nás ty zadečky tak přitažlivé ne?

Příčiny svalové slabosti

Při svalovém testování můžeme hodnotit „svalovou reakci“ na daný test. Schválně mluvím o svalové reakci, protože i samotný problém slabosti může mít různé příčiny. V základě to znamená, že motorické jednotky – neurony nefungují normálně, tedy něco omezuje schopnost svalu aktivovat daný sval. Když to vezmeme zcela do základu, význam slabý sval není zcela přesný. Svalová síla závisí především na počtu aktivovaných motorických jednotek a slabost je tedy výsledkem inhibice motorických neuronů, které mohou mít různé příčiny. Tedy vhodnější termín než slabý sval by byl „neurologicky inhibovaný sval“. Tedy mnohdy nám jde v rámci posílení síly spíše o snahu dosáhnout maximální možné funkce.

„Když to vezmeme zcela do základu, význam slabý sval není zcela přesný. Svalová síla závisí především na počtu aktivovaných motorických jednotek a slabost je tedy výsledkem inhibice motorických neuronů, které mohou mít různé příčiny. Tedy vhodnější termín než slabý sval by byl „neurologicky inhibovaný sval“. Tedy mnohdy nám jde v rámci posílení síly spíše o snahu dosáhnout maximální možné funkce.“

Velice osvalený chlap tak může být i velice slabý a na pohled hubenější žena může být silnější než bychom čekali. Sice jeden má větší možnosti, ale z hlediska funkce a aktivace motorických jendotek to není tak zcela jasné.

Samotných příčin svalové slabosti může být velmi mnoho. Svalové napětí se může snížit v důsledku strukturálního poškození v CNS, které mohou být různorodé, od určitého pohybového návyku až po úraz jako je poranění míchy nebo mrtvice. Funkčně může sval být slabý v důsledku zpožděných reakcí, tedy načasování v pohybových vzorech. Svalová únava jako taková je ukázkou svalové slabosti, a je způsobena mnoha metabolickými a neurologickými faktory. Jestliže se objeví únava, již slábnete, projevují se mnohé kompenzační vzory a optimální pohybové vzory jsou narušovány.
Zkrácení svalu je vrcholnou formou svalového napětí, tedy určitého přetížení. Přetěžovaný sval se zkracuje a časem se mění jeho délka. Problém je, že zkrácenost nemusí znamenat, že sval je silný, naopak silně zkrácený a zatěžovaný sval postupně ztrácí svou plnou funkci a stává se slabším. Tedy trénink za tréninkem bez ohledu na funkce, kompenzace, regeneraci a pohybový rozsah nevede k síle, ale naopak. Navíc, samotné přetěžování vede k ischemii a degeneraci svalových vláken, což také přirozeně oslabuje svaly.
Svaly s aktivními spouštěcími body se také unavují mnohem rychleji než normální svaly (Mense, Simons 2001) a vykazují snížený počet aktivních motorických jednotek a špatnou synchronizaci (Janda 1993).

Hypermobilita

Udržovaná slabost v případě hypermobility znamená zhoršování důsledků, které tento většinou vrozený, ale i získaný problém, přináší. Bohužel, hypermobilita je obzvlášť mezi ženami, velice častá a mnohdy i dost odborné místa u těchto lidí řeší jen následky. Je třeba upozornit na to, že hypermobilita je stav, kdy jsou vazy a klouby extrémně uvolněné, a tudíž náchylné k blokádám a degeneraci. Kloub či obratel se může přesunout ze své původní polohy do jiné, kde není schopen vykonávat svoji funkci. Proto velice snadno hrozí poranění a proto je i mnohdy dost těžké aktivovat dostatečný počet motorických jednotek svalu. Tudíž jsou tito lidé často dost slabí a každá síla navíc je požehnáním, nesmí však být na úkor funkce, protože se to, z hlediska obtížné centrace může snadno obrátit proti Vám.
Na páteři se u hypermobilních projevuje vrstvový syndrom,Tzn. na páteři jsou patrná plochá a zakulacená místa obratlů. Nejčastěji je při pohledu na záda zbytnělá horní oblast trapézového svalu. Oblast hrudní páteře, zejména prostor mezi lopatkami je prohloubený. Bedra, která se často snaží v dobré snaze vše zachránit, se extrémně stahují. Zadek je volný, ochablý.
Neřešení příčiny, tedy svalového tonu a zlepšení svalové síly, nezlepšíme mnoho důsledků z toho vyplývajících. Mnohdy vhodně vedená práce na zlepšení síly a svalového tonusu vyřeší mnohem více než tisíce odborných slov.

„Mnohdy vhodně vedená práce na zlepšení síly a svalového tonusu vyřeší mnohem více než tisíce odborných slov.“

Core síla či funkce

Téma, o kterém jsme mnohokrát psali. Core stabilita či funkce a síla je typickým příkladem toho, co rozebíráme. Je mnoho těch, co mají na pohled či i v praxi při mnoha cvicích a pohybech silné „břicho“ či se v těch určitých pozicích zkrátka drží. Udržet se v určité pozici či provést „nějaký“ pohyb, který požadujeme, rozhodně nemusí znamenat, že dotyčný vlastní potřebnou core sílu, která by jim zajišťovala stabilitu středu těla, tedy optimální punctum fixum, přenos sil a ochranu naší páteře. Jak v rámci chybného načasování, inhibice či chybného posturálního vzoru atd… dochází k tomu, že potřebné lokální svaly nepracují či nejsou schopni pracovat naplno či optimálně.
Na druhé straně v případě vhodné funkce je třeba dokázat provádět takové cviky, které dokážou samotnou core sílu co nejefektivněji rozvinout a aktivovat. Provádět tak izolované cviky nevyžadující větší zapojení těla jako celku je pak také velkou chybou.

Jandovy zkřížené syndromy

Prostřednictvím pozorování pacientů s neurologickými poruchami a chronickou bolestí pohybového aparátu, Janda zjistil, že mnoho problémů v hybném aparátu vzniká na základě ovlivnění centrální nervové soustavy, kdy vzniká dysbalance ze slabosti, která je výsledkem vzájemné inhibice potlačeného antagonisty, tedy protilehlého svaly v daném řetězci. Stupeň této zkrácenosti a slabosti se liší mezi jednotlivci a to ovlivňuje vzory. Tyto vzory vedou k posturálním změnám, dysfunkcím a degeneraci.

Janda identifikoval tři základní stereotypní vzory spojené s odlišnými syndromy chronické bolesti: horní zkřížený syndrom, dolní zkřížený syndrom a vrstvový syndrom. Tyto syndromy se vyznačují specifickými vzory svalové slabosti a zkráceností.

Horní a dolní zkřížený syndrom

Horní zkřížený syndrom se vyznačuje zkráceným horním trapézových svalem, levator scapule( Zdvihač lopatky) a pectoralis minor a major (Prsní sval velký a malý). Slabost hlubokých krčních flexorů ventrálně se kříží se slabostí střední a spodní částí trapézového svalu. Specifické posturální změny jsou v předsunu hlavy, protrakci ramen, zvýšené krční lordózy a hrudní kyfózy, odstávajících lopatkách atd. Tyto posturální změny snižují glenohumerální stabilitu, slabostí serratus anterior, což vede k celkové nestabilitě lopatek a ovlivňuje tak však i oblast krční a bederní.
Dolní zkřížený syndrom se vyznačuje zkráceností a tuhostí v oblasti thorakomubálních extensorů, iliopsoasu a rectus femoris. Na straně druhé slabost břišních svalů se kříží se slabostí gluteus maximus,medius,minimus. Tento vzor nerovnováhy vytváří společné dysfunkce, zejména na L4-L5 a L5-S1 segmentů, SI kloubu a kyčelního kloubu. Specifické posturální změny v tomto vzoru jsou přední pánevní sklon, zvýšená bederní lordóza, kolena v hyperextenzi (Janda, 1987).

Závěr

Jednoduše řečeno, není-li funkce, nemůže být síla. Jeli funkce a nepracujeme na síle, můžeme snadno ztratit funkci. Pracujeme-li na přílišné síle bez ohledu na funkce těla, znovu můžeme tuto sílu velice rychle ztratit.

„Jednoduše řečeno, není-li funkce, nemůže být síla. Jeli funkce a nepracujeme na síle, můžeme snadno ztratit funkci. Pracujeme-li na přílišné síle bez ohledu na funkce těla, znovu můžeme tuto sílu velice rychle ztratit.“

V samotném základu je silnější tkáň zdravější, je méně degenerována, nepodléhá dalším negativám, které život přináší. Nikdy bychom neměli zapomenout, jak je důležité, abychom byli silnější. Jak ale sami vidíte, je třeba se na vše dívat a posuzovat z více různých stran. Pokud budeme jen napravovat bez silového progresu, můžeme také napravovat neustále a náprava se stane dysfunkcí. Tedy naše práce může být pak i kontraproduktivní, protože samotný vhodně nastavený silový trénink je v podstatě i nápravný. Bez samotné funkce a její nápravy, můžeme být či budeme také slabý. Tak jako tak, slabost je dysfunkce.

(Autor: Martin Snášel)

 

Zdroje fotek:
www.mackareyphysicaltherapy.com
runners-resource.com
www.gipom.com