V oblasti fitness se dnes neustále používá slovo funkční, až se z toho někdy už motá hlava. Někteří aby vše zdůraznili, tak vše opakují dokonce dvakrát. Již neustále čekám, kdy se setkám např. s funkční zumbou a funkční intenzity dietou atd. V mnoha fitness centrech a převážně těch komerčních najdete funkční doslova vše, od intenzivních sportovních výkonů, přes spalování tuků až po funkční vířivku. Jde o slovo, které prodává a které je moderní. Je tedy na místě vyvrátit některá klišé a mýty a uvést veřejnosti na pravou míru.

Mýtus č.1: Funkční trénink znamená cvičení s vlastní váhou a napodobování pohybu z běžného života.

Realita: Klasické vysvětlení funkčního tréninku zní většinou takto: „Jde o cvičení s vlastní váhou a napodobování přirozených pohybů z života“. Bohužel toto je dost velké zjednodušení. Funkční trénink vznikl z rehabilitace, tedy cvičení takovým způsobem, aby se klient mohl vrátit zpátky do běžného života. Rekondice a předcházení zranění je tedy jeho podstatnou složkou. Pouhé napodobování pohybů, které se dělají v nějakém sportu, běžném životě či zaměstnání by bylo velkou chybou. Podstatou je totiž naučit se tyto pohyby provádět ve správném stabilním držení těla a efektivně. Navíc je potřeba mnohé tyto pohyby spíše kompenzovat než pouze napodobovat.

  Základ je samozřejmě cvičení pohybu s vlastní váhou, ale mnohé pomůcky či zátěž nám v určitých případech či v následném progresu může pomoci.

Mýtus č.2:  Používáním funkčních pomůcek cvičíte funkční trénink.

Realita: Neexistuje nic takového jako funkční pomůcka, to z nich udělali komerční centra a obchodní společnosti. Existuje jen funkční použití všech pomůcek, tedy i činek, mnohých strojů atd. sloužili rekondičnímu účelu a základním funkčním principům. Tedy vůbec neznamená, že když cvičíme s TRX, kettlebellem nebo balanční pomůckou, musíme cvičit funkčně, ba naopak. Často se cvičí spíše dysfunkčně, ve špatném nastavení, neuplatňují se základní principy. Mnohé tyto pomůcky zvyšují nároky na pohyb, tedy jsou dost náročné pro běžného člověka a tedy klient se k nim musí dopracovat. Navíc je mnohdy otázkou, jestli nějaké balancování na desce s následným házením míče, vůbec zvyšuje výkon v mnohých dovednostech jako takových. Další otázkou také je, jestli je vůbec potřebuje. Každá pomůcka má svůj druh smyslu použití (viz. mýtus č. 4). Používejte mozek než začnete používat nějaké pomůcky.

Mýtus č.3: Musíte být připraveni na neočekávané situace a být v co největší kondici.

Realita: Toto heslo můžeme slyšet od důležité postavy crossfitu Glassmana a často se bohužel používá ve spojení s funkčním tréninkem. Crossfit má mnohá pozitiva, jako je používání pomůcek, komplexní pohyby a cviky, důraz na kondici. Pro mě jde o soutěžní styl kondičního cvičení a takto ho také respektuji. Nejde však o funkční trénink a to z mnoha důvodů. Bohudík nejde vyndat některý jeden z funkčních principů a automaticky tak nazvat celý systém jen proto, že některý ten princip plní. Kdyby to tak bylo, nazývalo by se tak v podstatě vše. Základ je zcela rozdílný. Základem funkčního tréninku je důraz na správné nastavení, tedy core, na přesný pohyb od správných pohybových vzorců, tedy na stabilitu a mobilitu v rovnováze v celém těle atd. Funkční trénink vyžaduje pohyby, které jsou bezpečné, přesné a pod kontrolou. Jde také o trénink k jasným cílů, které nám nastaví pozice a stav samotného klienta. Obyčejní lidé nemusí být připravení na neočekávané situace v co nejrychlejším čase, spíše musí být připraveni na situace, které dělají či musí dělat každý všední den a musí je správně kompenzovat, musí předcházet zraněním. Musí umět uplné základy, a to se správnou technikou. Není možné taky chtít po obyčejných lidech hned dovednosti, vše má své jasné pořadí a progresi. Dovednosti jsou až na uplném vrcholu pyramidy a to i pro samotné sportovce. Podstatné je však to, co kdo a k čemu potřebuje, co je efektivní a zdravé!

Mýtus č.4:  Funkční kruhové tréninky

V oblasti fitness se nyní drží velká móda tzv. funkčních kruhových tréninků. Je třeba zdůraznit, že kruhové tréninky nemají v základu nic společného s ničím funkčním, jde o pouhou formu kondičního intervalového cvičení. Tedy vše je založeno na tom, že když se cvičí s vlastní váhou a s co nejvíce pomůckami, je tak splněna otázka funkčnosti. Omyl! Dejme stranou, že vše většinou vypadá jako zdravotně závadný a směšný cirkus. Ptejme se na podstatu toho všeho. Můžeme používat formu kruhového tréninku, ale zbytek není možné s ničím spojovat, když nás navštíví běžná klientela. Jaké má daný člověk potřeby? Je na vše dostatečně připraven? A v neposlední řadě, proč by daný člověk měl v jednom tréninku cvičit s kettlebellem, bulharským bagem, boxovat, balancovat na bosu a věšet se na závěsný systém? Je on připravený na tyto neočekávatelné situace a vůbec na tyto pohyby a zátěž? Asi není že? Důležité je také nejprve pochopit potřeby a schopnosti každého klienta / sportovce před provedením kterékoli z těchto technik a strategií.  Tedy by se tyto kruhové tréninky měly spíše jmenovat crossfit kruhové tréninky.

Každá pomůcka má také svůj smysl a použití pro daného člověka, daný sport a potřebu. Komerční fitness centra se nám snaží vnutit kondiční „funkční“ mix, kde je třeba používat co nejširší použití všeho, co nejvíce se hýbat do všech světových stran a pak je vše v pořádku. Je tu ale ještě jedna otázka. Je tato forma tréninku často vhodná ke zlepšení síly jako takové, která je podstatnou součástí? Zdůrazňuje mobilitu a skutečné zlepšení stability a následného výkonu? Toto všechno jsou základní aspekty fitness a je důležité, aby existovala i možnost neustálé progrese v tréninku a existoval možný převod k lepšímu výkonu. Nic takového zde není.