Funkční trénink se postupně stává populárním módním pojmem v oblasti fitness u nás. Bohužel, to je také stále častěji předmětem mnohem širšího výkladu, a v tom je příčina častých problémů. Často dostávám dotazy ohledně maximálních sportovních výkonů a to i při používání určitých komplexních pohybů či použití tzv. „funkčních“ pomůcek. Vždy slyším otázky, proč se zabývám detaily, když jde o to rychle něco vyběhnout, něco vydržet, něco zvednout, zkrátka udělat v něčem maximální výkon. Osobně nesouhlasím s tvrzením, že funkční trénink a trénink na výkon (sportovní trénink) je nějakým způsobem dělitelný a v tomto článku hodlám vysvětlit proč. Ty tzv. detaily a základy pohybu jsou totiž něco, co je podstatou nejen zdravého, ale i efektivního a trvale udržitelného výkonu jak pro sportovce, tak běžného člověka v každodenním životě.

Mnoho jedinců považují za funkční trénink již to, že napodobují výbušné, balistické aktivity s nejrůznějšími pomůckami či se snaží využívat co nejvíce těchto pomůcek, aby vše vypadalo co nejvíce zajímavě a především tvrdě. Ano, hlavně aby vše bylo hardcore, tvrdé, drsné, chlapské, rychlé, těžké, co nejvíce balanční a co nejvíce náročné.  Toto však velice často klade na jedince takové nároky, které jsou mnohem vyšší, než fyziologické schopnosti průměrného člověka a tedy zvyšuje možnosti zranění, zhoršení zdravotního stavu a dysbalancí. Především však tam jasně chybí základní principy funkčního tréninku a tedy individuální cílený přístup, založený nejen na cílech, ale na celkovém stavu pohybového aparátu a pokroku daného jedince. Chybí zde často i nejen znalost daného jedince, ale i znalost anatomie, znalost správné aktivace založené na zdravotním základě, který je ve funkčním tréninku vždy na prvním místě.

Myslím, že se všichni shodneme, že není nic funkčního na získání síly, výkonu, rychlosti či kondice na základě cvičení, které nám zhoršuje naše zdraví a zvyšuje nám možnost zranění či vážných zdravotních problémů. To vše na základě nesprávného tréninku, který však vypadá barvitě, zajímavě, drsně. Není rozdíl mezi takovými hardcore funkčních trénincích a hardcore kulturistických trénincích na izolovaných posilovacích strojích. Často bych řekl, že ty stroje jsou leckdy v tomto případě i lepší volbou .

V mnoha ohledech by funkční a to i silový trénink, měl být jistě všestranný a progresivní, to je i jeden z důležitých základních pilířů. I Jako lidé, provádíme v běžném životě širokou škálu pohybových aktivit, jako je chůze, rychlá chůze, běh, sprint, skoky, zvedání, tlačení, tahání, ohýbání, kroucení, otáčení, držení v pozici, spouštění, zastavení, šplhání, lezení atd….. Všechny tyto aktivity zahrnují nerovnovážné, těžké i zrychlené rytmické pohyby ve třech rovinách pohybu-sagitální, frontální a příčné. Stejně tak bychom i v našich aktivitách měli být všestranní jak v síle, mobilitě, kondici, dovednostech atd…Problém však je, že v běžném životě to vše často děláme špatně, tedy škodlivě a neefektivně !

Trénink na zlepšení funkční síly zahrnuje však mnohem více než jen zvýšení síly produkující schopnost svalu nebo skupiny svalů. Vyžaduje to správný trénink, aby se zvýšila správná koordinace a spolupráce mezi nervovou a svalovou soustavou a správné aktivace.

Funkční silový trénink zahrnuje provedení pohybu proti odporu takovým způsobem, že pokrok v síle je přímý v posílení výkonu činnosti tak, že dotyčný může ve sportu či určité činnosti v každodenním životě snadněji provést a to ve správném pohybu a stabilizaci jednotlivých segmentů.

Ve funkčního tréninku není rozhodující maximální výkon u daného cviku, rychlost či zátěž, ale především správnost provedení, správná aktivace a správnost navržení určitého cvičení. V rámci této metody, která má své kořeny v rehabilitaci, usilujeme o posun ve zlepšení ve stabilizaci či mobilizaci segmentů na těle a držení v určitých komplexních pohybech navržený pro určitý cíl jedince. Tím vším je dosáhnuta i větší efektivita pohybu.

 Při správné stabilizaci páteře a pánve je dosaženo efektivního přenosu silových účinku a k absorpci silových impulsu (Krištofič, 2005; Mackenzie, 2005).

Cvičení, které izolují klouby a svaly, jsou tréninkem na svaly, ne pohybem, který by vedl k funkčnímu zlepšení určitého člověka. Například, bude mít pro jedince větší přínos na zvednutí se s pohovky dřep či balanční podřep na jedné noze nebo předkopávání? To jsou další příklady, kdy nejde o funkčnost, tedy určité zlepšení zdatnosti (fitness), založené však na správném provedení.

Je důležité si také uvědomit, že být odborníkem a znalcem na funkční pohyb nestačí pouhé odezírání od druhých, cvičení s mnoha nejrůznějšími pomůckami a do všech možných úhlů. Pro dosažení optimálních výsledků, je nutné jak opakovaná praxe přesného pohybu, tak důkladná znalost těla a správné aktivace. V tom nám pomůže vzdělaný a zkušený trenér či třeba i dobře zvolený seminář či kurz.

To co je či není funkční také rozhoduje zkušenost, praxe a poté potřeba pro správné dosažení určitého cíle. Funkční trénink neznamená náhradu všeho cvičení, je to koncept provedení a přístupu. Tento přístup však ovlivňuje i samotný maximální výkon, který musí mít takto postaveny základy, jinak se jedná jen na pouhé pocení a chaotické máchání a hmitání končetin založených na absurdních pohybech, což se dnes běžně bohužel stává, a to i při rádoby funkčních trénincích. Tímto správným funkčním přístupem v kondičním a silovém tréninku však zlepšíme jak svůj výkon, tak především zamezíme možným zraněním a negativním zdravotním následkům, které nám jinak hrozí. Tento přístup nám zdokonalí jak naše sportovní výsledky, tak i naše běžné aktivity v každodenním životě.