Silové nerovnováhy a asymetrie mezi končetinami jsou ve sportu běžné, obzvláště ve sportech, kde jsou hráči vystaveni velkému objemu tréninku a častým soutěžím/ zápasům a kde je preferovaná dominance končetin. Je mnoho sportů, které se vyznačují především asymetrickým prováděním pohybů preferovanou končetinou, jako je kopání ve fotbale nebo hody v házené ( Bromley et al., 2021 ). Takové jednostranné pohyby mohou jistě vyvolávat asymetrie mezi končetinami (Parrington a Ball, 2016 ; Bishop a kol., 2018b ). Na místě je ale říci, že k asymetriím mezi končetinami dochází nejen u asymetrických, ale také u symetrických sportů s převážně cyklickými nebo střídavými pohybovými vzory, např. běh, jízda na kole nebo plavání ( Hart et al., 2016 ; Parrington a Ball, 2016 ; Maloney, 2019 ).

Obecně je teorie taková, že tyto asymetrie by mohly vést k nerovnoměrnému rozložení a distribuci sil nebo ztrátě stability čelní roviny, které jsou nezbytné pro zvládání nárazových sil v situacích s vysokým jednostranným zatížením a vyšším rizikem bezkontaktních zranění. Jak je vše ve skutečnosti? Celá problematika má noho trhlin a otázek a jedna věc je teorie, otázka je, co nám říkají informace na základě důkazů.

V první řadě je třeba říci, že určitý stupeň asymetrie je nevyhnutelný. Otázky, které se nabízí jsou však ty, do jaké míry tyto asymetrie ovlivňují možné zranění a jak ovlivňují samotný sportovní výkon. Další otázky jistě jsou, do jaké míry je vše bezpečné a u jaké míry již ne. Zkusím zde na tyto otázky odpovědět.

Existují určité důkazy, že asymetrie končetin může negativně ovlivnit určité aspekty výkonu v některých sportech např. U cyklistů.

Například ve studii 163 sportovců divize NCAA (100 mužů a 63 žen) bylo zjištěno, že nerovnováha kyčelních svalů byla spojena se zvýšenou prevalencí bolesti v zádech u sportovců. Několik studií ukazuje, že bez ohledu na to, jaký sport provozujete, slabost kyčlí vede ke zvýšenému výskytu zranění kolen a kotníků.

Existují důkazy mezi silovou nerovnováhou mezi abduktory a adduktory, kdy výrazně slabé adduktory oproti abduktorům mají spojitost s větší možností zranění třísel. Už ale není vztah mezi silovou pravolevou nerovnováhou samotnými adduktory. (Markovic et al. 2020)

Malé, ne příliš důležité důkazy jsou např. u pravolevých nerovnováh mezi extenzory kyčlí u atletek(Nadler 2001), ale už ho nevidíme např. u abduktorů apod.

Metaanalýza v rámci souvislostí nerovnováhy v oblasti kyčlí a bolestí zad nám sděluje, že “neexistují žádné přímé důkazy, že by nerovnováha kyčlí či flexibilita souvisela s bolestmi zad”( Ruas 2017).

Důkazy nám spíše sdělují, že u lidí s bolestmi zad se zvyšuje slabost jednotlivých svalových skupin jako např. u kyčlí (Sousa et al. 2019) a stejně tak se objevuje slabost extenzorů a flexorů trupových svalů (Gabr  2019).

Právě tyto různé výsledky, které můžeme vidět u diagnostik u lidí s bolestmi zad mohli vést k chybnému závěru, že za bolestmi zad mohou různé slabosti či snížené flexibility v oblastech trupu a kyčlí. Důkazy nám ale spíše sdělují, že u lidí s bolestmi zad potřebujeme obecně posilovat a určité oblasti mají přednost, což nám sděluje mnoho důkazů. Z hlediska toho, jak jsou mnohé výzkumy prováděny je však otázka, zda jsou tyto projevy následky bolestí či sami podněcují bolesti.

Také asociace asymetrií mezi končetinami v testech produkce dynamické síly, např. poskoku na jedné noze (SLH) ( Brumitt et al., 2020 ) nebo v izolovaných svalových akcích měřených izokinetickými testy ( Dauty et al., 2016 ), a zranění není tak jasné kvůli nekonzistentnosti výsledků ( Helme et al. 2021 ; Guan et al. 2022). Ve studii (Helme et al. 2021)byly pozorovány celkově jen středně až méně kvalitní důkazy funkční asymetrie jako rizikového faktoru pro zranění ve sportu.

Pouze několik studií již zkoumalo vliv fyzické zátěže na asymetrie mezi končetinami ( Heil et al., 2020a ). Bromley a kol. (2021) např. zjistili velký vliv fotbalového zápasu na asymetrie mezi končetinami v excentrických impulsech a špičkových silách při seskocích protipohybem jedné nohy, ale pouze malé a střední účinky v jiných parametrech, např. V asymetriích ve skoku atd.. Bell a kol. (2016) neprokázali žádné změny asymetrií mezi končetinami ve vertikální reakční síle země po standardizovaném cvičebním protokolu. Navíc Bishop a spol. (2021b) zjistili velký vliv protokolu opakovaného sprintu na asymetrie výšky skoku. O vlivu fyzické zátěže na asymetrie mezi končetinami při dynamickém posturálním řízení není zatím mnoho známo.

 

OVLIVNÍ ASYMETRIE KONČETIN VÝKON?

 

Co je ještě mnohem méně pochopeno – zejména u sportovců, kteří mají dominantní stranu končetin – je, jak významná musí být asymetrie končetin, než ovlivní výkon a jestli vůbec asymetrie ovlivní výrazně výkon.

Celkem 203 profesionálních fotbalistů bylo vyšetřováno na asymetrii síly a rozsahu pohybu. Silové testy porovnávaly levo-pravou asymetrii hamstringů, kvadricepsů a adduktorů a abduktorů kyčle. Jakmile byly dokončeny, byli hráči rozděleni do 4 skupin na základě velikosti jejich asymetrie pro každý test. Poté následovaly bilaterální a unilaterální skokové testy k posouzení výkonu spolu s testy rozsahu pohybu ke stanovení úrovně flexibility v každé končetině. Vědci poté sledovali, do jaké míry asymetrie ovlivňuje potenciální výkon. Závěr byl takový, že hráči vykazovali velký rozsah levo-pravé asymetrie napříč různými testy síly a výkonnosti. Byly I rozdíly mezi hráči v jednotlivých pozicích, v kterých hráli. Úročník vykazoval větší asymetrie ve flexi a abdukci než hráči v obraně.

Při kombinaci asymetrie síly hamstringů a kvadricepsů měli hráči s nejvyšší mírou asymetrie horší výsledky ve funkčních testech, zejména ve skoku do protipohybu na jedné noze a 10sekundovém testu poskoku. Výkon u oboustranného skoku nebyl ovlivněn asymetrií kvadricepsů/hamstringů. Síla abdukce a addukce kyčle neovlivnila skok do stran na jedné noze.

Tato studie je jedna z mnoha,  která demonstruje, že asymetrie končetin ve sportu je běžná a velmi variabilní mezi jednotlivci.

Tato studie je jedna z mnoha,  která demonstruje, že asymetrie končetin ve sportu je běžná a velmi variabilní mezi jednotlivci. To, co víme z tohoto výzkumu je, že hráči, kteří měli velké asymetrie, měli horší výsledky ve skokových testech. Bohužel testy sprintu či změny směru nebyli udělány, tedy se můžeme pouze domnívat.  Pokud jde o fotbalisty, nejvíce postiženi byli ti s levo-pravou asymetrií v síle hamstringů a kvadricepsů a ti, kteří hráli na předních pozicích. Tedy další, co vychází je, že snížení asymetrie hamstringů a kvadricepsů u těchto hráčů se jeví jako potřebné.

 

„Když uvážíme, jak asymetrie ovlivňuje sportovní výkon, dospěl jsem k názoru, že to asi není tak důležité“ Dr Chris Bishop

 

Nedávná metaanalýza od Francesca Bettariga se zabývala účinky tréninkových intervencí na asymetrii mezi končetinami. Výsledky ukázaly, že tréninkové intervence vyvolaly pouze malé snížení asymetrie ve srovnání s kontrolní skupinou.( Bettariga et al. 2021;2022)

Za zmínku stojí jedna studie (Sannicandro et al 2014), která ukázala, že kombinace silových a balančních cvičení byla velmi účinná při snižování asymetrie skoků u mladých tenistů. Nedošlo však k žádnému následnému zlepšení jejich lineárních časů rychlosti nebo rychlosti změny směru .

Důkazy pokoušející se propojit asymetrii a sportovní výkon jsou tedy v tuto chvíli v lepším případě slabé.

 

JAK VELKÁ ROZDÍLNOST V ASYMETRII JE PRO NÁS MĚŘÍTKEM?

 

Když se podíváme na některý výzkum o asymetrii ve sportu z počátku 90. let, zdá se, že mnoho studií naznačovalo, že 15 % bylo ukazatelem zvýšeného rizika zranění. Je to obecně I měřítko, které se uvádí jak u síly, tak mnohdy u snížené flexibility I oblasti.  Problém je v tom, že jakmile se taková informace dostane do akademické komunity, stačí jen hrstka dalších studií, aby tyto informace citovaly a aby mnozí začali věřit, že jsou tyto informace pravdivé. Je tomu ale skutečně tak? Nedávno tato hodnota přešla např. na 10 % a studie Kyritsis et al. je toho klasickým příkladem.

Předchozí výzkum skákání ukázal, že metriky strategie skoků mohou být citlivější na změnu než výsledná měření, a z pohledu zranění nedávná studie ukázala, že asymetrie může maskovat přetrvávající deficity končetin během rehabilitačního procesu. V neposlední řadě, asymetrie je vysoce specifická pro daný úkol, přičemž tento bod potvrzuje množství důkazů. (Kotsifaki et al. 2021) .

Jak píše sám Dr. Bischop: “ Pokud bychom sledovali asymetrii ve výšce skoku, kontaktní čas a reaktivní sílu během testu jednostranného skoku s dopadem, jsem si na 99,9 % jistý, že byste nedostali stejné hodnoty pro každou metriku. ”(Bischop 2021)

“Pokud bych sledoval asymetrii ve výšce skoku, dobu kontaktu a reaktivní sílu během testu jednostranného skoku s pádem, jsem si na 99,99 % jistý, že byste pro každou metriku nedostali stejné hodnoty” Dr Chris Bishop

 

Měla by asymetrie sama o sobě být červenou vlajkou signalizující to, že je třeba to řešit? Sám Dr. Bischop odpovídá, že rozhodně ne. Protože si není jistý, že nějaký jednotlivý faktor nebo proměnná izolovaně je rizikovým faktorem signalizujícím to, že je potřeba to řešit Zmíněná studie Kyritsis et al. 2015 je dalším dobrým příkladem.

Abychom to shrnuli, bylo třeba splnit šest klinických testů, aby profesionální fotbalisté nebyli vystaveni čtyřnásobnému riziku druhé ruptury ACL. Mimo schopnosti provést určité testy vše zahrnovalo I asymetrie kvadricepsu minimálně do 10%. Při testu na dynamometru. (Kyritsis et al 2015)

I přes toto všechno jak poukazuje Sean Maloney 2019 , trvale slabší končetina by měla být vnímána jako „okno příležitosti“ pro zvýšení výkonu nebo kapacity. Tedy bychom tak jako tak měli pracovat na dostatečné síle a vše slabé by mělo být dostatečně posíleno. Na druhé straně, za předpokladu, že silnější končetina nebude současně slábnout, může se rozdíl mezi končetinami v průběhu času začít snižovat. (Sean Maloney 2019)

U sportovců s vážným zraněním je asymetrie přítomna z velmi specifického důvodu: jedna končetina je aktuálně neschopná. To přirozeně poskytuje nezbytný kontext, proč mohou být v daném testu patrné velké rozdíly mezi končetinami. V souladu s návrhy Seana Maloneyho a samozřejmě s tím, co je nepochybně považováno za standardní praxi v rehabilitaci, je nutné poskytnout zlepšenou kapacitu zraněné končetiny, aby daný sportovec mohli znovu začít trénovat a doufejme, že se vrátí k plnému sportu.

(Autor: Copyright© Martin Snášel/ Coretraining.cz 2022)

Zdroje:

• Load-Induced Changes of Inter-Limb Asymmetries in Dynamic Postural Control in Healthy Subjects Jessica Heil 2022
• Does lower-limb asymmetry increase injury risk in sport? A SYSTEMATIC REVIEW. Helme et al 2021
• Adductor Muscles Strength and Strength Asymmetry as Risk Factors for Groin Injuries among Professional Soccer Players: A Prospective Study Goran Markovic,Nejc Šarabon,Jelena Pausic and Vedran Hadžić 2020
• Do Muscle Strength Imbalances and Low Flexibility Levels Lead to Low Back Pain? A Brief Review Ruas 2017
• Balance Training Exercises Decrease Lower-Limb Strength Asymmetry in Young Tennis Players Italo Sannicandro, Giacomo Cofano Rosa A. Rosa and Andrea Piccinno 2014
• The Effects of Training Interventions on Interlimb Asymmetries: A Systematic Review With Meta-analysis Bettariga 2022
• Lower limb muscle strength in patients with low back pain: a systematic review and meta-analysis Camila Santana de Sousa 2019
• Likelihood of ACL graft rupture: not meeting six clinical discharge criteria before return to sport is associated with a four times greater risk of rupture Kyritsis 2016
• Functional asymmetry in the lower limb professional soccer players Sannicandro 2011
• The Relationship Between Asymmetry and Athletic Performance: A Critical Review Maloney, Sean J. 2019
• Balance training exercises decrease lower-limb strength asymmetry in young tennis players Italo Sannicandro, Giacomo Cofano, Rosa A Rosa, Andrea Piccinno 2014
• Interlimb Asymmetries: Are Thresholds a Usable Concept? Bishop, Chris 2021
• Symmetry in Triple Hop Distance Hides Asymmetries in Knee Function After ACL Reconstruction in Athletes at Return to Sports Argyro Kotsifaki et al 2021
• Likelihood of ACL graft rupture: not meeting six clinical discharge criteria before return to sport is associated with a four times greater risk of rupture  Kyritsis 2016