Měsíční výzva, 8 či 12 týdenní program s úžasnými výsledky. Všude to vidíme, většina z nás to zná celá dlouhá léta. Jsme tím zaplavováni z časopisů, reklam či internetu. Rozhodně je skvělé, když se někdo rozhodne pro nějakou změnu, začne cvičit či si stanoví nějaký cíl. Na to samozřejmě nic nejde říci negativního že? Ano, to je také důvodem, proč je to tak úspěšné. Jsou zde však mnohé otázky, které si možná málo lidí klade. Proč většina těchto výsledků z různých výzev má jen krátkodobý časový úsek. Proč nemáme roční výzvy? Proč nemáme změnu do půl roku od poslední výzvy? Co se změnilo od posledního a co se dělo v průběhu?
Řeknu Vám to jednoduše a stručně. Protože byste nebyli tak moc šokovaní nebo byste mohli být i zklamaní. Mnoho zarytých cvičenců stagnuje či jejich výsledky jsou již o dost pomalejší a mnoho dalších skončili u pracovního procesu a kafíčka s koblihami. Při delším procesu zkrátka dochází k něčemu, čemu se říká akomodace. Tedy, dlouhodobě neměnná reakce, která zákonitě slábne. Ano, tělo se adaptuje na všechny možné podněty, čím je však tělo trénovanější na určité podněty, tím je těžší ho zatěžovat, protože není stále možné jen zvětšovat zátěž. Z tohoto důvodu existuje věc známá jako periodizace tréninku a i to je třeba dobře plánovat. Co nám to napovídá?
Valná většina těch, které vidíme v nejrůznějších transformacích, buď nedělali nic či stagnovali kvůli neměnnému podnětu. Přišlo tedy nějaké kouzlo, něco úžasného? Ne, každý i mnohdy sebehloupější krátkodobý program, který je změnou a plní se, tak funguje a dělá změny! Když nebudeme úplnými ignoranty v tréninkových a stravovacích základech, výsledek rozhodně přijde. Když vše na začátku vyfotíme a chytře vyfotíme po 1-3 měsících, mám změnu, máme výsledek, máme úspěch.
„Valná většina těch, které vidíme v nejrůznějších transformacích , buď nedělali nic či stagnovali kvůli neměnnému podnětu. Přišlo tedy nějaké kouzlo, něco úžasného? Ne, každý i mnohdy sebehloupější krátkodobý program, který je změnou a plní se, tak funguje a dělá změny! Když nebudeme úplnými ignoranty
v tréninkových a stravovacích základech, výsledek rozhodně přijde. Když vše na začátku vyfotíme a chytře vyfotíme po 1-3 měsících, mám změnu, máme výsledek, máme úspěch. „
Výsledek nebude jen ve vnější tělesné schránce, bude logicky i v síle, v kondici a dalších jiných fyziologických změnách. Pamatuji si, že těmito změnami jsem pravidelně procházel od 17ti let a bytostně jsem to nenáviděl a dodnes mi to přijde směšné. Myslíte si ale, že pro mě bylo dilema změna jako taková? Ne, věděl jsem a vím doteď, že změna přijde vždy, když je vůle a když vše plním, jak mám. To je to celé kouzlo, to je to úžasné. Jak že se to kouzlo jmenuje? jmenuje se to zásady, pravidla a vůle daného člověka.
„Myslíte si ale, že pro mě bylo dilema změna jako taková? Ne, věděl jsem a vím doteď, že změna přijde vždy, když je vůle a když vše plním, jak mám. To je to celé kouzlo, to je to úžasné. Jak že se to kouzlo jmenuje? jmenuje se to zásady, pravidla a vůle daného člověka.“
Moje dilema bylo a do této doby je ale zcela jiné. Moje dilema je, jak se stále držet ve formě neustále po celý život. Moje dilema je, jak se dostávat ideálně a udržitelně dál přes stagnaci, která logicky u již dost trénovaného člověka přijde. Pak je dilema, jak se k výsledkům dostat udržitelně bez nebezpečí zranění, bolestí či vzniku přetížení, svalových nerovnováh atd…. Vždy jsem se někde zastavil či mě zastavil nějaký problém, ať již bolest, pro mě naštěstí menší zranění či stagnace. Když vidím také některé s určitých 
transformačních fotek, tak se málokdo pozastavuje třeba nad držením těla, různými viditelnými dysfunkcemi a dalšími souvislostmi. Ty jsou bohužel na skoro nahém těle vidět a bohužel člověk odborně znalý, pak mnoho rozpozná.
Co je však podstatné? Je pěkné, když vidíte slečnu, která se donutí a zhubne 10 či více kg. Všichni to obdivují, vidíme stovky a tisíce „libí se mi to“ a oslavných komentářů. Jak jinak reagovat než pozitivně, že? Napadlo vás ale daného člověka sledovat dlouhodobě. Jak obrovské jsou její další výsledky? V nejlepším případě se udržuje a snaží se z jednoho „velkého“ úspěchu vyždímat maximum, v horším už o ní moc neslyšíme a pak ji potkáme v situaci, kde výsledkem bude zvednout zadek z auta či z gauče.
Ne, nepíšu to proto, abych někoho shazoval či nebyl přející ve změnách, ke kterých se konečně rozhodli, ba naopak. Spíše už za dlouhá léta znám jak vše dopadá a že by vše mělo být jinak. Toto focení po určité době je dobré do fitness/ kulturistického závodního odvětví, kde je to záležitost soutěže, je to pro nás dobré vodítko současné formy k porovnání. Popravdě i zde každý závodník dobře zná, že při počátcích bylo vše mnohem jednodušší a rychlejší a v dost pokročilé fází je šťastný za každý detail.
My zde ale mluvíme o běžné veřejnosti a i o jiných sportovcích. Zásadním cílem by zde měla
být změna trvalá, tedy naším cílem by měla být cesta jako taková. Tedy změna životního stylu, kdy sami sebe posouváme dál a kdy základ, i přes drobné běžné vybočení, držíme stále. Sportovec se chce stále zlepšovat a dosahovat lepších a lepších výsledků, chce dojít co nejdále. Nikdo nechce být trochu dobrý na 14dní či 12týdnů a pak celý život lenoch, slaboch či nula. Chceme být stále dobří celý život. Někdy trochu méně, někdy více, ale stále dobří.
„Zásadním cílem by zde měla být změna trvalá, tedy naším cílem by měla být cesta jako taková. Tedy změna životního stylu, kdy sami sebe posouváme dál a kdy základ, i přes drobné běžné vybočení, držíme stále. Sportovec se chce stále zlepšovat a dosahovat lepších a lepších výsledků, chce dojít co nejdále. Nikdo nechce být trochu dobrý na 14dní či 12týdnů a pak celý život lenoch, slaboch či nula. Chceme být stále dobří celý život. Někdy trochu méně, někdy více, ale stále dobří. „
Podívejte se na celý život člověka jako je bodybuilder Clarence Bass (fotky vlevo). Máte zde fotky v jeho 
19 letech, kdy aktivně vzpíral a posiloval, máte zde fotku v jeho 45 letech, kdy stále aktivně cvičil a udržoval, máte zde fotku v jeho 70 letech, kdy se stále aktivně udržoval cvičením. Chápeme se?
S tím samým se setkávám i v terapii. Jsem spokojen, když udělám výsledek v podobě zlepšení pohybu a jeho stability, úlevy od bolesti, zlepšení celkového stavu pohybového aparátu. Často se ale stává, že daný člověk to bere jako velké vítězství, které mu dovoluje se vrátit k zaběhlým kolejím. Tedy přestává cvičit a slábne, nevěnuje se prevenci ve zlepšení držení těla, nemění svůj život svoje návyky. Tělo jako i samotný mozek a další věci je třeba neustále trénovat, neustále posouvat vpřed, jinak začne vše slábnout, jak jsme si řekli na začátku. A především jak co se týká tělesných proměn, tak co se týká terapie, obojí má jedno společné, pohybové návyky a skutečné změny trvají o dost delší čas. Skutečné změny nevznikají po pár zaplacených trénincích, pěstují se!
Mistři oboru jsou pro mě tedy především ti, kteří dokážou pomáhat dlouhodobě, tedy dokážou delší čas bojovat ze stagnacemi/ adaptacemi a posouvat člověka/sportovce dál. Neobdivuji tak ty, kteří udělají rychlý výsledek, protože je to často laciné. Obdivuji ale ty, kteří dokáží změnit celý svůj způsob života, kteří vše začali brát jako přirozenou součást svého života. Ty, kteří našli cíl ve své cestě životem. Obdivuji ty, kterým jde o neustálý co nejvíce udržitelný progres, místo rychlých skoků, které často mohou padat stejně rychle dolů.
(Autor: Martin Snášel)
Zdroje fotek:
www.huffingtonpost.co.uk
bonytobeastly.com
http://www.cbass.com/
