Starodávní hrdinové, Achilles(Vlevo na obrázku) či Herkules(vpravo na obrázku), synonymy síly a krásy. Alespoň tak to vždy bylo a pro mě to tak stále je. Tyto báje ve mně vzbuzují energii a motivují mě k lepším výkonům, k větší síle, k mužnější postavě, ale také charakterovým rysům. Když se podíváte na vyobrazené sochy těchto bájných postav, jistě Vás zarazí silnější pas, který dnes slangově známe jako „římáky“. Znak silnějšího svalnatého pasu byla ještě v ne tak dávné době znakem velké síly stejně tak jako ve starodávných dobách. Dnes je vlivem kulturistiky a fitness módy v kurzu vosí pasy. Ono to trošku koresponduje s dobou samotnou, kdy mě připadá, že pěkně korespondují i s křehkou mužskou povahou dnešní doby. Ale přejděme k břišním svalům jako takovým, které převážně tvoří tyto boční valy, které se dnes již někomu nelíbí. Co dělá tyto silné boční části trupu? Mohou za to šikmé břišní svaly a jestli ano, jak a je třeba se tomu vyhýbat? Jak vůbec fungují a co vlastně chceme a potřebujeme?

To co vidíme na těchto pro mě krásných sochách, jsou především šikmé břišní svaly, tedy Obliquus externus a Obliquus internus, který jsou však těsně propojené s Transversus abdominis. Těžký silový trénink či silová práce klade velký důraz na celý trup, který je nucen stabilizovat, a zátěží svaly jistě do určité míry nabývají. Podívejte se na dřevorubce a jeho svalnatý pas. Tak jako nám postupem času narůstají různé svalové části na těle, tak nám narůstají i svaly kolem trupu. Je to logické. Máme se vyhýbat aktivitám, kde bychom namáhali trup jako takový? Z hlediska kulturistiky tento trend byl, tedy nedělali se mrtvé tahy, těžké dřepy, necvičili jsme nic na šikmé břišní svaly. Dává to smysl? Odpovězte si sami logicky. Mě to dnes moc logiky nedává a co si pamatuji na doby před 10-15lety moc účinku tento typ tréninku nedával. Spíše jsem byl slabší a výsledky byly horší ať již silové, tak estetické. Vždyť logicky bych musel vyřadit s činnosti převážnou část komplexních cviků, kde jsou svaly trupu nuceny stabilizovat. Především bych byl tedy nucen přestat se silovým tréninkem. Tašky s nákupem nechat manželce stejně jako další namáhavou práci. Nezvedat syna nad hlavu či s ním dělat kolotoč. Ach, bože, jaké prokletí pro všechny dnešní slabé muže. Vyhýbejte se všemu těžkému a pěstujte si vosí pás!

Je otázka do jaké fáze se pás může zvětšit, protože tyto svaly jsou tenké a nejsou stejně velké jako kvadricepsy, hýždě či hamstringy apod. Tedy nemají tolik možností k větší hypertrofii. Dále jde hodně o stav tuku v těle a o to, co jíte, a řekl bych, že také o hormonální stránku. Tedy když budete posilovat břišní svaly (a je jedno jaké) a do toho budete mít stále značnou část tuku, bude i pas širší. Co se týká svalů, jak genetika, tak i hormony mají vliv na šíři pasu. Velice známé jsou účinky inzulínu, což jsem si sám v minulosti mnohokrát ověřil. A to zde nemluvím jen o umělé stránce ale i zvýšeném množství jednoduchých cukrů, které nám hladinu budou zvyšovat. Tyto anabolické účinky mají velký vliv jak na růst tukových, tak svalových buněk. Každý jedinec je jiný, co se týká této citlivosti tukových či svalových buněk.

Váš pas může být také ohyzdný tím, že bude narušena funkčnost, tedy Vaše břišní svaly nebudou ve vhodné koordinaci, vnější šikmé břišní svaly a rectus abdominis budou přetížené, Vaše spodní záda budou slabé, ale zkrácené a stažené. To je docela častý obrázek insuficience HSS, která Vám také naruší to, jak bude pas vypadat. Zde vidíme často povolené břicho kolem dokola místo zabaleného vaku. Tato chybná funkce může být narušena i z mnoha jiných důvodů a to vadným držením těla, vadným dýcháním, ale mimo jiné i přetížením samotných lokálních svalů hlubokého stabilizačního systému, které mohou vyvolávat celou řadu problémů, protože celý systém je na sebe napojený. Např. u přetížení vnitřního šikmého svalu břišního můžeme sledovat problémy s močením, bolesti v třísle, bolesti ve varlatech či u žen menstruační křeče atd…

Jaké je tedy řešení? Necvičit vnější šikmé svaly, ale naopak cvičit vnitřní šikmé svaly, jak jsem nedávno slyšel? Wauuu, to pro Vás bude rozhodně kouzelnický výkon Copperfielda a jako sportovci budete sami proti sobě, proti svému lepšímu výkonu. Když už bych se ptal, tak bych se ptal na to, kdo to má cvičit, jak a kolik. Můžete přestat cvičit se zátěží, můžete se snažit omezit určité cvičení, ale izolovat určité svaly či určité svaly necvičit či neaktivovat je obyčejný mýtus či spíše holý nesmysl, protože tak by to probíhat právě nemělo. Vezměme si např. cvik flexe trupu s rotací, tedy v základě i pouhé to, co děláme, když se chceme přetočit na břicho či to, co mnozí dělají, když vstávají s postele. Tak popišme si to slovy Vladimíra Jandy, jak vše probíhá v aktivaci při rotaci doprava: „Při rotaci doprava se stahují hlavně pravý m.obliquus internus, levý obliquus externus, pravý seminspinalis, levý mulifidus, levé rotatory, levý m.latisimus dorsi. Při rotaci trupu doleva svaly opačné“. Tedy v rámci neaktivace, abyste se vůbec báli zvednout z lehu z postele a v rámci izolace vnějších či vnitřních šikmých, abyste se naporcovali jako prase, které vidíte na obrázcích v řeznictví. Zde jde spíše o techniku provedení a možné funkční problémy, ne o pohyb jako takový.

Jako sportovci se vezměte takový hod diskem, míčkem či míčem nebo takový boxerský úder. V celém sportovním i běžném pohybu je core stabilita využívána a ta není rozkouskována na jednotlivé svaly, ale funkčnost je na základě timingu a koordinace, která je určena mnoha svalovými řetězci. Zde všude jde o sladěnou spolupráci šikmých břišních svalů, které se vzadu vážou na thorakolumbální fascii. Samozřejmě, můžeme se celkem často setkat, že tato kordinace selhává, že funkce core systému je chybná, to ale nemá co dělat s tím, že nějaký sval vyřadíme s činnosti. My ho nechceme vyřadit s činnosti, my ho nechceme přetížený či inhibovaný, my ho chceme sladit do činnosti dle jeho funkce a v této funkci ho posilovat. Je výborné, že zájem o core stabilitu a funkční přístup stoupá, ale naše snaha by měla jít cestou optimální funkce, efektivity a logické potřebnosti.

Tedy širší pás je především záležitost Vašeho životního stylu, stavu Vašeho tuku, stavu Vaší stravy, Vaší genetiky, toho jak a kolik se pohybujete. Je to záležitost kolik a jak co zatěžujete. Na druhé straně to, že budete stále dokola cvičit šikmé břišní svaly po stovkách zkracovaček i třeba správně provedených Vám útlý pás neudělá, ba naopak Vám může přetížit svaly, které mají tendenci narušit činnost svalů spolupracujícím.

Jestliže ale pracujete na maximální a výbušné síle, či jen pracujete těžce, měli byste se zaměřit na tyto fyzické dovednosti. Samotný pas se jistě bude více či méně zvětšovat. Stejně jako Vám budou po hlubokých dřepech a sprintu růst a zpevňovat se hýždě atd. To jak daný pás bude velký, však souvisí s mnoha dalšími okolnostmi, které můžete, ale nemusíte ovlivnit.

Jsme zde ale znovu stejně jako na začátku před zásadní otázkou co je či není hezké či ošklivé. Jsou silné a velké svaly ošklivé? To nechme na vkusu každého, ale nepropadejme zarytým módním zvykům doby, které se co století mění. Co si myslím rozhodně je, že to všechno to, co obdivujeme na zmíněných sochách celá tisíciletí, se měnit nebude a že je nesmysl svaly krájet, a jako v kulturistice modelovat co bude jak kde vypadat, dle také stále měnících se měřítek. Mě osobně jde o sílu a jde mi o funkčnost. Chtěli byste být jako Herkules či Achilles? Já ano!

(Autor: Martin Snášel)

 

Zdroj:

blog.goo.ne.jp

www.pinterest.com

www.datuopinion.com