Jak dlouho každý den sedíte? V autě? U stolu u jídla? V práci za počítačem a poté doma na gauči? Poté jdete do fitness a znovu sedíte? Večer v kině a poté doma zase na gauči u televize? Sezení je znak naší moderní civilizace. Na rozdíl od našich dědů, pro které bylo posezení odpočinkem, protože celý den pracovali, pro nás se sezení stává prokletím. Je hezké dnes slyšet o potřebě přirozeného pohybu, ale jak dnes vypadá běžný pohybový stereotyp? Co je dnes pro člověka přirozené? Vše je stále jednodušší, ale pohyb je stále složitější. Moderní civilizace změnila společnost, společnost změnila pohyb. To, že neustále fungujeme ve flexi a to, jak jsme od mala nevhodně zatěžováni, nám automaticky ovlivňuje posturální funkce v našem těle. Hlava se nám posunuje vpřed, hrudní páteř se nám kulatí, bederní páteř trpí flekční či extenční nestabilitou, pánev jde do anteverze atd… To je jen jeden z nejtypičtějších obrazů, ale problémy ve stabilitě a mobilitě mají dnes mnoho podob. Touha po výkonu, pohodlí, extrému, jednoduchosti, přepychu se zrcadlí i na našem těle, ale samozřejmě i v běžném životě, tedy stravě a psychice. Jsme vystresováni, než bychom se naučili relaxovat. Jíme vše rychlé a umělé, než bychom hledali čistotu a jednoduchost. V pohybu využíváme povrchní svaly a víc si všímáme toho, co tlačíme či taháme, než jak a čím to tlačíme či taháme. Dochází k tomu, že náš pohyb ačkoli může být v pohybu celého těla a do 3D „přirozenému“ pohybu, patří spíše do patologie.

Proč? Náš hluboký stabilizační systém v celém těle je na dovolené, ale i mnohé globální svaly jsou na dovolené. I z těch globálních využíváme stále všude silně posturální, tonické svaly, bohužel bez správné souhry s ostatními. Bojíme se jít do větších rozsahů, ale nechápeme, že tím odpočívá mnoho důležitých svalů. Nechápeme, že problém není rozsah, ale to, že jsme si udělali na těle množství problémů, které je třeba napravit. Nestabilita v oblastech, kde by měla být stabilita, ztuhlost v místech, kde by měla být mobilita. Jaké je řešení?

Dnes je velice moderní tvrdit „vraťme se k přirozenému pohybu“, ale já si pod tím neumím představit nic určitého, co by mě uspokojilo. Já pod tím bohužel vidím další laciné komerční heslo, které budeme nosit na tričkách. Buďme ostražití a nenechejme se zlákat jen tím, že budete cvičit v přírodě či v gymu s jednoduchým vybavením nebo zázračné komplexní pomůcce. Nestačí přeci jen vyjít ven a cvičit s vlastním tělem či železem, nebo balancovat na drahých pomůckách. Toto je jen jedna z ingrediencí celého dortu či spíše třešnička na dortu. Změnu vidím v celém přístupu k pohybu člověka jak ve fitness, tak celému stylu života. Pohyb přirozený, chce-li být úspěšný, musí být pohybem chytrým. Tedy musí být za prvé založen na individuálnosti a cílenosti. Tedy musím znát od hlavy až k patě své tělo a znát jeho potřeby. Proč? Když budu dělat swingy v nesprávné pozici pánve a celé páteře, když budu mít inspirační držení hrudníku, budu si budovat jen další nerovnováhu na těle. Když budu dělat celé hluboké dřepy, ale budu nemobilní a nestabilní, budu riskovat zranění kolen či zad. Naopak když vše vyřeším tím, že budu dělat 20cm polo

dřepy, budu přetěžovat jen přední svalové řetězce a problém bude podobný. Tedy je nutné znát člověka a ne jen žít v heslech, i třeba krásnějších. Neexistuje špatná pomůcka, je jen špatné, nevhodné či nesmyslné použití. I sebeúžasnější cvik se dá taky udělat špatně a taky je možné ho špatně použít. Vidím to bohužel každý den. Nemluvme o funkčnosti a přirozenosti, ale praktikujme ji a přemýšlejme hlavou a ne egem. Jaké mám pro to doporučení?

1. Diagnostika pohybového aparátu a pohybu musí být základem pro určení strategie a postupu v tréninku. Jestli někdo postupuje jinak, je to stejné, jako přidávat do jídla koření bez popisu. Je to stejné jako jet autem bez znalostí místa do cizí země, bez mapy či navigace.

2. Začátek tréninku musí začínat skutečně od základu a mít postupnou progresi dle zvládnutí aktivace, držení těla a síly. Jak pevné základy, tak progrese v tréninku je velice důležitá, nikam nespěchejte. Když získáte pevné základy a nápravy důležitých bodů, můžete pracovat na potřebné síle a dovednostech.

3. Ať se to někomu líbí či nelíbí, naše jádro (core), lopatky, bránice, krk, pánev a v neposlední řadě naše chodidla a jejich stav a nastavení výrazně ovlivňují jak zdraví, tak efektivitu přenosu silových účinků. Když budeme v anteverzi pánve a v inspiračním držení hrudníku, naše bránice nebude fungovat správně a tedy naše břicho bude suplovat jen přímý sval a vnější šikmé svaly.

4. Pracujme spíše do extenze a vnější rotace. Uvolňujte, protahujte a kontrolujte vše, co vás táhne do flexe, vaše krční svaly, kyčelní flexory, prsní svaly a přední část ramen, a především přímý sval břišní a vnější šikmé svaly atd. (Samozřejmě, co se týká nápravě ostatních oblastí, platí bod 1). Je smutný pohled vidět ty stovky zkracovaček a tlaků na prsa a ramena, po kterých si lidé jdou sednout před televizi.

5. Dokud to jde, snažme se chovat jako ten děda na začátku článku. Místo sezení pracujme či se hýbejme, abychom si sezení zasloužili. A nejlépe si přizpůsobte i vlastní domácnost tomu, abyste vůbec neseděli.

6. Čím více cvičíme či se zatěžujeme, tím více se věnujme uvolňování a relaxu.

 

(Autor: Martin Snášel)