Před 2 lety jsem napsal větší článek zde (Odkaz ) na téma problémů s třísly a jejich nápravy, kde jsem rozebíral jak základy, tak různé souvislosti. Za tu dobu samozřejmě přišla velká řada především sportovců s problémy s tříselnou oblastí, jak z oblastí fotbalu a hokeje, tak např. běžci, triatlonisté, bojovníci, vzpěrači atd. Proto, že především fotbalistů bylo nejvíce, jsem se rozhodl zveřejnit další článek a také nějaké určité tipy ke cvičení a nápravě. Není to zcela jednoduché, protože problémy nejsou stejné. Protože zrovna dnes, když píšu tento článek byl u mě jeden triatlonista, mohu říci, že právě zde byl příklad toho, že určité styčné body jsou podobné jako např. u fotbalisty z minulého týdne, ale jinak je třeba postupovat od člověka k člověku.  Právě ale na fotbal, kde je zatím nejvíce případů se zaměřím nyní více.

MOŽNÉ PŘÍČINY A BIOMECHANICKÁ ANALÝZA

 

Samozřejmě tradičně jsou nejvíce postiženy sporty, kde dochází ke kopům, zrychlování a brzdění, sprint, změně směru, skákání atd.., tedy zrovna fotbalisté jsou velmi tradiční skupinou, kde jde dle údajů o 14-16% všech zranění. Je proto dobré zde rozumět základní biomechanice. Např. u kopu je hlavní stojná noha pevně přitisknutá k zemi, femur vykopávající nohy je téměř paralelní k zemi a kyčel je připravená dosáhnout maximálního vytažení v kyčli, odtažení a externí rotace; to znamená, že noha je vytažena dozadu a kyčle jsou otevřené do strany. Toto můžeme pokládat za jakousi nabíjecí fázi, ve které fotbalista nashromáždí tolik potenciální energie, která je k výkonu potřeba; to je maximální úsilí nohy „napálit“ míč přes celé hřiště, lehký dotek do vápna nebo něco mezi. Svalové skupiny mající na starost tento druh akce nohy jsou hamstringy a hýždě, uloženy na zadní a laterální části kyčle. Když tyto svaly vypálí, tak se zkrátí a tvoří tak potencionální energii v protilehlých svalových skupinách. V podstatě aktivace hamstringů a hýždí přednabijí kvadricepsy a adduktory k akci. Když si toto představíme, je to velmi podobná mechanika pohybu jako u hodu u nahazovače baseballu či házenkáře apod.

Kombinovaný pohyb kyčelní flexe a přitažení je důležitý ve zrychlení fotbalistovy spodní nohy před a přes tělo. Při pohybu z natažení a odtažené kyčle noha zrychluje, aby se pohnula zezadu dopředu, v začátku také se středem těla v řádně kontrolovaném pohybu, který sjede dolů a skrz míč.

Nejdůležitější flexor kyčelní svaly jsou rectus femoris a iliopsoas. I když jsou si akce těchto svalů podobné ve svých funkcích flexe kyčle, dynamickém švihnutí nohou nebo kopnutí, tak rectus femoris má sklony k převaze, protože je delší a větší dvoukloubový sval.

Jak už jsme zmínili, rectus femoris je delší a také funguje při natahování kolene. Je to právě rectus femoris, který se nejvíce podílí na dynamickém pohybu kopnutí, přenáší sílu pocházející ze středu těla, postupující přes natažení v kyčli a explodující v prudkém protažení kolene.

Když mluvíme o zranění těchto struktur, tak často mluvíme o natažení svalstva, které se objeví, když je sval natažen nad svůj normální limit. To může být jak výsledkem toho, když děláte až příliš moc příliš brzy, nedostatečně se zahřejete, přetížíte svalstvo nebo to, co s tím může velmi souviset je také to, že jsou v oblasti již takové svalové dysfunkce a napětí, které inklinují k těmto problémům.  To je stále velmi podceňované.

Tyto problémy mohou být akutní či chronické. Akutní natažení svalu je výsledkem okamžité nebo náhle situace, které způsobuje bolest. Video analýza/ studie akutního zranění adductor longus (Serner et al 2019) (Odkaz) u 17 profi hráčů fotbalu ale ukázala, že většina zranění nastala v nekontaktních situacích (71%). Další se staly po rychlé reakci na změnu hry (53%), změnu směru (35%),při kopání (29%) či skákání (12%). Velmi často se zranění stává při prudkém náhlém kopu, kdy je fotbalista v unaveném nebo nepřipraveném stavu. Pokud je to ze začátku hry nebo tréninku a fotbalista se rozhodne jít do toho na 100%, než se řádně rozehřeje, tak svaly nejsou připravené na rychlé natažení a stažení. Naopak pokud je to ke konci hry a fotbalista je dehydrovaný nebo unavený, je sval také vystaven riziku natažení. Jde však stále také o to, že fotbalista musí mít vhodné podmínky v pohybovém aparátu, které jsou optimální pro daný výkon.

Je velmi důležité, aby fotbalista měl nejen vhodně nastavený silový trénink, tak měl vhodnou pohybovou přípravu/ warm up před danou aktivitou, která ho čeká. Nejde zdaleka jen o to se pořádně zapotit, ale mobilizovat a posílit důležité oblasti, které mohou vytvořit či udržovat dobré podmínky pro výkon i prevenci zranění. Dále není podstatné jen prokrvení, ale zároveň je důležitá hydratace, která zajišťuje hladký průtok krve tkáněmi. Bez řádného příjmu tekutin před, během a po skončení aktivity, se krev stává hustší a hůře se šíří tělem. To má vliv na snížení výkonu sportovce, ale také ho vystavuje většímu riziku natažení svalu. Je mnoho praktických zkušeností, kdy hráč neměl dostatek tekutin a náhle došlo ke zranění.

Chronické natažení svalu je výsledkem stejného pohybu, který se stále dokola opakuje a často zde nejsou adekvátní optimální podmínky pro funkci. Stále zkrátka funguje v tom samém. Představte si vykopávače v americkém fotbalu. Jeho práce je extrémně opakující se a neumožňuje mu mnoho možností během tréninku; vykopávač pouze vykopává, ale zamyslete se nad tím, jak mnohem více kope typický fotbalista.

Tedy fotbalista by měl klást velký důraz jak na dobré rozcvičení, tak na kvalitní mechaniku pohybu, tak především na možné podmínky pohybového aparátu k tomu, aby vše nezvyšovalo napětí/ tlak na danou rizikovou oblast. Myslím si, že se více či méně řeší jedno a druhé, ale co se týká právě tréninku a zaměření se na dané zlepšení funkčních podmínek  především fotbal stále velmi pokulhává či je vše nepochopeno vhodně.

ZRANĚNÍ ADDUKTORŮ A MOŽNÁ NÁPRAVA

 

Existují čtyři adduktorové svaly, které vedou od stydké kosti k femuru; adductor magnus, minimus, brevis a longus. Zajišťují přitažení nohy přes tělo, jak můžeme pozorovat při přihrávání, střílení a akci do strany. Adductor longus je v této oblasti nejčastěji zraněn, protože z hlediska jeho umístění je náchylnější k přetížení, což potvrzují analýzy kopu studie zde (Odkaz). Proximální připevnění aduktoru longus přispívá k anatomické dráze přes přední pubickou symfýzu, která je pravděpodobně vyžadována, aby odolala přenosu velkých sil během vícesměrných atletických aktivit. Jeho nedostatek mechanické výhody může způsobit, že je náchylnější k přetížení.

Možnost zranění i když v menší míře připadá v úvahu také pro Adduktor magnus, což potvrzuje i analýza mechaniky kopu studie zde: (Odkaz).

Jiné studie zde (Odkaz)  však ukazují poměr zranění v oblasti adduktorů tak, že při 111 akutních zranění bylo 62 adductor longus, 18 adductor brevis, 17 pectineus, 9 obturator externus, 4 gracilis a 1 poranění magnus poranění. Jiná studie ( Lovell 2001) mluví o zranění adduktoru longus (70%), adduktor magnus ( 15%) a ostatních částech jako jsou Pectineus, Gracilis, Brevis (15%).

Aduktory se obecně snaží zpomalit natažení do extenze, abdukce nohou pomocí excentrické kontrakce k adukci a flexi kyčle byla hlavní příčinou zranění. Rychlá aktivace svalů během rychlého natahování svalů do extenze se tedy jeví jako základní mechanismus zranění pro akutní poranění adductor longus. Aduktory se pokoušejí zpomalit toto natažení, abdukci nohou pomocí excentrické kontrakce k addukci a ohnutí kyčle, což je jeden ze základních mechanismů zranění. K poranění může dojít samozřejmě také při silné kontrakci svalu. Natažení v těchto oblastech je nejčastější a je typické, že je zde i velké množství různých diagnóz, což je potřebné co nejvíce prověřit, vyhodnotit.

Pohyby, které mohou také způsobit bolest sportovci s nataženými adduktory kromě zmíněného pohybu při kopání je pohyb ze strany na stranu, zvláště při změně směru a pokusu o přihrání míče. Zde dochází k situacím, kdy potřebujeme dobrou stabilitu a sílu jak abduktorů a vnějších rotátorů, tak právě adduktorů a vnitřních rotátorů kyčle. Problém je, že se často velmi posilují vnější rotátory a abduktory, ale zcela se zapomíná na vnitřní rotátory a adduktory. Vnitřní rotátory, kde jsou činné jak adduktory, tak gluteus medius.  V této oblasti potřebujeme tedy optimální pohyblivost, protože tuto pohyblivost femuru a kolene potřebujeme pro změnu směru. Potřebujeme také optimální sílu v těchto oblastech. Obojí je častým kamenem úrazu. Posílení a rovnováha abduktorů kyčle spolu s kyčelními aduktory je důležité, protože u sportovců, kteří od té doby utrpěli zranění třísla, bylo ve studiích nalezeno snížení síly v kyčlích (gluteus medius) studie zde (Odkaz), což mohu v mnoha případech potvrdit. Zase to, co je tam často styčné, je omezení a slabost vnitřní rotace kyčle, což se vzájemně podporuje, protože obě svalové skupiny dělají vnitřní rotaci.

Původní příčinou nadužívání adduktorů (nebo flexorů kyčle nebo břicha atd.) Může být řada problémů kolem svalové nestability pánve či snížení pohybového rozsahu v kyčelním kloubu a to z mnoha důvodů (Brukner a Kahn. 2014).

Studie jasně dokládají úspěšnost i programů zaměřených na posílení adduktorů ve fotbale místo dnešního stálého protahování viz . studie zde: (Odkaz) .Naprosto podstatné je samozřejmě jak komplexní vyšetření/ diagnostika, tak komplexní náprava a to nejen ve cvičení, ale i v důrazu na všechny možné faktory, které mohou vést k těmto zraněním viz. Studie zde (Odkaz).

Zde jsem ukázal určitá cvičení, které používám v začátku či pokročilejším stádiu nápravy. Jak vidíte, kromě určitých mobilizací, zde nevidíte žádné protahování. Více podrobně jak v rámci diagnostiky, tak postupné nápravy řeším v rámci celodenního kurzu KYČLE – Diagnostika, prevence a náprava v tréninku.

Cviky:

1.Stlačování míče do addukce a vnitřní rotace

2.Mobilizace do extenze s bandem

3.90/90 posilování vnitřní rotace s gumou

4.Cvik „Nůžky“ na posílení vnitřní rotace, abdukce a flexe

5.Boční výpad na adduktory na kluzné ploše