Na začátek bych chtěl říci pár slov, proč tento článek píšu a proč ho určitě nepíšu. Právo se k tomuto tématu kriticky vyjádřit mám třeba už z důvodu, že patřím k prvním certifikovaným FMS trenérům u nás. Patřím k tomu, kdo věnoval od roku 2012 minimálně rok času propagaci, než uspořádal první FMS kurz u nás v době, kdy skutečně málokdo něco takového znal. Mám za sebou stovky testovaných touto metodou včetně zaznamenané evidence a to i zároveň s mou vlastní diagnostikou.

Rozhodně tento článek nepíšu proto, že bych chtěl říci, že je vše špatné, ale abychom se ve své práci posunuli, je třeba otevřenost a kritika k okolí i ke své práci. Jde tedy o seriózní kritiku, o rozbor a to přímo samotného FMS screeningu pohybu, nikoliv dalších složek samotné organizace FMS. Navíc bych rád řekl, že před lety mě FMS rozhodně hodně oslovila především svojí filosofií, osobností a prací Graye Cooka, kterého dodnes v mnoha ohledech uznávám a respektuji. Považuji za čest, že jsem měl možnost se ním setkat osobně. Pozitivem jsou také mnohá nápravná cvičení a další části. V minulosti jsem FMS hodně propagoval, napsal některé články a tedy dnes si dovolím říci hlavně to, že „v rámci zkušeností jsem změnil názor“.

Je jistě na začátku férové říci, že rozhodně žádný screening či testovací systém není a nebude dokonalý a bez chyb a nebude nikdy tím, aby dokázal zásadně ovlivnit to, že se sportovec nezraní. To skutečně ani nejde. Začněme se ale bavit k věci, o tématu, proč to vše píšu. Proč si nemyslím, že FMS screening je dobrý na prevenci zranění u sportovce a k posouzení pohybu či problémů jeho pohybového aparátu.

Vrátím se do minulosti do roku 2012, kdy jsem přijel z prvního certifikačního FMS kurzu v Německu a začal plně aplikovat FMS screening. I když jsem byl zapálený, na druhé straně jsem byl docela brzy překvapen, když jeden z mých kamarádů z crossfitu udělal celé testování za vysoký počet bodů, skoro všechny testy za 3 body. Byl jsem tím zaskočen, protože sám přišel s mnoha problémy. Již tenkrát jsem skončil test a udělal jsem zvlášť svoji komplexní diagnostiku pohybového aparátu, kterou jsem dělal roky předtím. Moje diagnostika mi sdělila mnoho informací, kde byl problém a jaká byla jeho příčina. FMS mi nesdělila to podstatné. To byla první facka, kterou jsem dostal a od té doby jsem začal být pozvolna postupně skeptický. Co však se od té doby nezměnilo bylo to, že když jsem u někoho dělal FMS screening, tak jsem skoro vždy zároveň pro porovnání dělal i svou diagnostiku. Tedy rád shrnu své postoje a zkušenosti.

Tedy nyní jednotlivě a postupně ke kritice samotného screeningu.

1.Zde jsou studie, které pochybují nad FMS jako dobrým nástrojem pro prevenci zranění:

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/28360142

http://bjsm.bmj.com/content/early/2017/05/16/bjsports-2016-097307

2.Prvním negativem je samotný systém bodování. Dodnes jsem nepochopil, na základě čeho je založeno, že určitý počet bodů je dostačující pro prevenci a který ne. Tedy když dosáhnete 15 bodů, nemusíte nic řešit. Dřep je proveden na platformě, krok přes překážku je za 2, ale vy nemusíte nic řešit? Jak to? Proč? Problémy zůstávají, ale jste již v limitu?! Vždyť ale to není pravda. Ale k tomu se ještě dostaneme.

3.Další velkým negativem je testování člověka ve našich vlastních umělých vzorech, kdy sportovci přesně říkáme, kde má jak stát a přesně ho nastavujeme do určitých rámců. V některých cvicích ho navíc fixujeme s tyčí. Ano, jistě určité testy, kdy člověka my sami nastavíme do určitých pozic, nám můžou říci informace, které bychom se nemuseli dozvědět. Mnoho systémů, které jsou založeny na nějaké měřící platformě (za kterou často zaplatíte nemalé peníze), jsou často v testování svázané právě s touto platformou a to mnohdy zcela účelně.

Jedna ze zásadních otázek tedy je, zda-li je dobré to udělat na začátku? Tedy někoho fixovat v pohybovém vzoru? V 3S diagnostice učím, že v diagnostice je podstatné, když máte před sebou člověka, poznat jeho pohyb, jeho druh osobnosti, jeho způsob, jak co používá atd. Jestliže ihned na začátku screningu přijdete o to zásadní, tedy o to poznat osobní pohyb toho druhého, nejen, že těžko poznáte, kde mohla být určitá příčina problému, ale také přicházíte o zcela zásadní informace k nápravě a zjištění možné příčiny problému.

Druhá otázka v rámci toho je, že určitá fixace do nějakých centimetrových poloh a nastavení může být příliš umělá a může druhého dostávat do nastavení, která pro něho nejsou ideální a optimální a tím i zkresluje výsledek viz. Inline výpad či dřep. Tedy samotný závěr je kontroverzní.

4. 3 cviky na zjištění bolesti. Opravdu jsem nepochopil, jaký záměr mají dané 3 cviky. Proč? Protože jejich schopnost zjištění bolesti je značně omezené. Tedy první Impingement clearing test. Ano Impingement syndrom je jistě častý problém u určitých sportovců. Zde jde o klasický Yocum test, který si v FMS předělali po svém. Nejde o špatný test, ale bolest se mnohdy v něm nemusí vůbec ukázat, zato v jiném testu ano, a to mluvím stále o bolestivém syndromu ramene. Navíc tento test není jen o bolesti, ale i o samotném pohybu, ale to zde se již neučí. Další věcí je, že v problému ramene je mnoho dalších možností úrazu, které jsou ve sportu velice časté, ať už je to dlouhá šlacha bicepsu či problémy s AC skloubením , rotátorovou manžetou atd.. My zde však omezeně řešíme jen jeden problém.

Dalším testem je press up. Ano, tento test jistě může být mnohdy dobrý na informaci, znovu však zde máme mnohé, ale v otázce využití jednoho testu apod.

Posledním testem na zjištění bolesti je posterior rocking, který jsem moc nepochopil, protože se v tomto testu objevuje bolest velmi omezeně a nerozumím, proč nebyl zvolen např. test předklonu ve stoje, který využívá třeba 3S diagnostika, kde je možnost bolesti o mnoho logičtější. Když už však stavím nějaké testování na tom, že zjišťuji možnost bolesti, mělo by to mít nějaký komplexnější systém, jinak jde o nějaké chaotické plácnutí do vody. Toto je jen z kontextu vytrhnutí nějakých testů s velmi omezeným rozsahem sdělení.

5. Dalším bodem je jedna zásadní věc a to: Je samotný screening pohybu to zásadní, co může zásadně přispět k prevenci zranění pro sportovce. Já říkám, že rozhodně ne a proto je 3S diagnostika založena na posouzení/ vyhodnocování více faktorů, které mohou být rizikem zranění. V mé praxi jsem zjistil, že velice časté příčiny leží v tréninku, v biomechanice cvičení a technice cvičení, celkovém nastavení a provedení tréninku, v psychice, sociálních podmínkách, v omezených silových základech, špatné regeneraci a jeho aplikace atd. těch faktorů je velmi mnoho a v rámci 3SD se na ně snažím poukázat a vyjmenovat je. Dalším důležitým faktorem je také současně to, poznat vůbec příčinu chybného pohybu, což se z FMS mnohdy nemusíme dozvědět, ale to si rozebereme v jednotlivých testech.

6.V celém testování FMS screeningu chybí jakékoliv dynamické testování či důraz na pohyb na obou či na jedné noze. Obojí je potřeba. Z testu výpadu či kroku přes překážku těžko poznáte problém s kotníkem či kolenem, přitom prevence zranění či prehabilitace např. předního zkříženého vazu je velice podstatná. Screening bez skoku je jako sex bez ženské. 3S Diagnostika je postavena tak, aby byl zvýšený důraz na práci na jedné noze a prevence zmíněného úrazu, u které je nutné, aby byla testována dynamicky.

7.Nyní bych tedy probral jednotlivé testy a to stručně, ale jasně:

Dřep/ Squat – Jde v základě o dobrý test. Overhead squat s nohami blízko u sebe a rovnými špičkami a navíc rukama nad hlavou, kde vycházíme s lokty v 90° do následně propnutých paží, je pro mnohé, kteří nedělají tento druh dřepu, těžký. V základě proti tomuto druhu dřepu jako testu nic nemám, protože špičky u sebe nám mohou sdělit určitá omezení v kyčlích. V 3S diagnostice také jako jeden z testů tento druh dřepu využíváme. Znovu jsou zde ale mnohé ale.

A) Omezení a slabostí zde může být víc a tedy je třeba udělat následně mnoho dalších testování, což FMS nemá. Když to neuděláme, naše závěry mohou být různé, nedostatečné a tedy i zavádějící. Například MCS screening (EPI) toto dělá a testuje jednotlivé kloubní oblasti, což je mi velmi praktické a efektivní.

B) To, že někdo neudělá tento druh dřepu se špičkami u sebe ještě neznamená, že je zde nějaká chyba. Omezení v kyčlích je zde tak zdůrazněno, že se o to víc zdůrazní např. i vrozená strukturální omezení, což může poté zkreslovat výsledek.

C) Znovu se dostáváme k začátku článku o tom, že se ochuzujeme o to, získat informace o člověku jako takovém. Tedy jak on sám dřepuje, jak sám dělá pohyb. To učím v 3SD. Navíc v jiném druhu dřepu může být vše v pořádku, což se také nedozvíme.

D) Docela nepochopitelné je pro mě samotné testování, že za 2 body se člověk postaví v dřepu paty na vysokou platformu. Když má poté dostatek bodů, nemusím nic řešit a vše je v pořádku. To je však velmi hloupé, protože jde o velkou kompenzaci pohybu, která nejen že zlepší vertikální narovnání jedince, ale zvednutí pat také srovná valgus kolene a další problémy. Tedy najednou je vše v pořádku? Ne ne, problémy přetrvávají.

Krok přes překážku – Již od začátku šlo o můj nejblíbenější test a řekl bych, že je v FMS screeningu nejvíce povedený. Co bych mu vytknul je to, že nezjišťuji přesně v čem je problém a navíc nemusím mnohdy zjistit mnohé kompenzace, které mohu vidět jen zezadu a s vlastním omezením pohybu a sledováním pánve a chodidel. Tedy závěry mohou na konci být třeba takové, že je chybný vzor, toť vše.

Výpad v jedné linii –  Tento druh testu považuji za celkem jednoduchý pro mnoho sportovců a na druhé straně nic podstatného neříkající. A) Není zde takový důraz na dorziflexi kotníku, jak by bylo potřebné B) To, co by mi mohlo sdělit něco zajímavého je samotný výpad daného člověka, který sám provádí, v rámci fixace s tyčí o vše přijdeme. Navíc daného člověka již upravujeme, což mu mnohdy může spíše pomoci než uškodit.

Mobilita ramen –  tradiční starý test, který byl jen mírně upraven FMS. Není špatným testem. Problém zde vidím na jedné straně nutnou potřebu určité mobility u každého sportovce ať se jedná o tu či onu specializaci a na druhé straně netestování hypermobility, která v tomto případě může být velkým problémem.

Aktivní zdvih nohy – Znovu velice tradiční test, který se dělá pouze dynamicky, ale na druhé straně proč ne. Problém zde vidím v hodnocení, kde je nutná potřeba velké mobility, když není, bere vám body. Na druhé straně znovu jako u ramen se nehodnotí hypermobilita. Musí však být nutná u všech sportovců větší mobilita ve flexi kyčle? Ne nemusí. Pro určité sporty je přirozené a potřebné větší napětí v extenzorech kyčle.

Stabilita trupu – Test, který vám toho sdělí opravdu velmi málo, přitom klik jako takový vám toho může říci mnoho. Místo toho posuzujete klik jen v pozitivní koncentrické fázi, kdy ve většině případů není pro nikoho problém se snadno zvednout. Kdybyste ale začínali z excentrické fáze, mohl by být nejen větší problém v samotném trupu, ale především i v práci lopatek, což je velmi časté. Tato fáze je totiž pro tělo složitější. Znovu se ptám, co si tímto vším vezmete tím, že daného člověka nastavujete do fixovaných umělých nastavení hned na začátku. V 3S diagnostice používáme klik, ale tak, abychom z něho vytěžili podstatné informace o tom, kde by mohl být problém.

Rotační stabilita – Test, který aby byl za 3 body je celkem těžký, ale znovu nám toho moc podstatného nesdělí, protože tolerance pohybu je i tak celkem značná, jestliže člověk zjistí, jak na to. Na druhé straně za 2 body křížem, kdy se může trup hýbat, udělá tento test pomalu každý, takže vy poté můžete v klidu, podobně jako u dřepu, nic neřešit. Druh nastavení a posouzení, kdy mohu hýbat tělem a trupem do docela velkých rozsahů, není dle mého naprosto vypovídající pro vzor, kde by měl test v daném vzoru mnoho co říci. Oproti tomu 3S diagnostika má test na čtyřech, která však ve spojení s dalšími dvěma progresivními testy může říci infomací velmi mnoho a je tak o dost více přesnější.

Moc nerozumím, proč byl starý test rotace trupu s tyčí, který byl popsán ve staré knize Athletic Body in Balance a který byl velmi dobrý, nahrazen tímto, který nemá pro mě osobně tuto schopnost ani z 1/3. 3S diagnostika oproti tomu tento test jako další z testů přijala, protože ve spojení s dalšími testy nám může mnoho co říci o hrudní mobilitě/ tuhosti.

Co říci tedy na závěr? FMS má jedno ze svých pozitiv určitě rychlost a jednoduchost. Pro trenéra, který nemá dost zkušeností a je začátečník v diagnostice, to může být jednoduchá a lehce srozumitelná pomůcka, jak v základě pracovat s klientem a neudělat nějakou podstatnou chybu. Na druhé straně je ale vše na úkor kvality informací a samotného výstupu a na úkor komplexnosti. Kdybych osobně měl zvolit rychlost, tak zvolím jako druh testovacího screeningu MCS screening EPI, který je také celkem jednoduchý, ale má dynamickou složku, důraz na jednu nohu, ale nechybí mu komplexní rozbor, kdy jsme schopni zjistit, kde je problém. 3S Diagnostika má jednu z nevýhod, že není tak rychlá, potřebuje trochu více času i když zase jde o zkušenost. Je více orientovaná individuálně než na tým. Další nevýhodou je, že se opírá mnohde o individuální přístup. Celá diagnostika je však o člověku a jeho vnímání a jeho přístupu. Na druhé straně má však velká pozitiva v přesnosti výstupu, v komplexnosti a důrazu na posouzení všech podstatných faktorů, které mohou vést ke zranění. Jedno z posledních pozitiv je také to, že není postižena komercí, která je bohužel v FMS dosti a stále více znát a to v mnoha ohledech. To však není tématem k rozboru v článku a ani to není jeho účelem. Účelem je dělat takovou práci, která zajistí sportovci co největší prevenci možného zranění a zlepší jeho výkon, o to bychom se měli snažit především a to i za cenu otevřené seriozní kritiky.

(Autor: Copyright © Martin Snášel / Coretraining 2017)