Je to již několik let, co jsem se účastnil vzdělávacího kurzu a při cestě z oběda mi jedna účastnice kurzu sdělovala, jak je spokojená s informacemi, že nyní chce cvičit jen ty hluboké svaly a ne ty povrchové. Paní byla skutečně nadšená, dalším sdělením zavrhla klasické posilování a tento kurz jí ukázal jak určitými cviky aktivuje hlubší vrstvy onoho hlubokého stabilizačního systému a naopak ať si dá pozor, aby neaktivovala či omezila povrchové svalové oblasti. Setkali jste se někdy s takovým přístupem? Já osobně to slýchám již hodně dlouho a doslova skoro každý den mi přijde nový klient s tím, že mu bylo někde sděleno, že by se měl více zaměřit na ty „hluboké svaly“ oproti těm povrchovým. Jak je to ale ve skutečnosti? Je něco takového ve skutečnosti vůbec možné, nebo je to naprosto zjednodušující či nepochopené?

První studie zde ( Odkaz ) nám ukazuje 3 cviky a aktivaci erector spinae (ES) a m. multifidus (ML).  Prvním cvikem je extenze trupu, kde je aktivace ES (52.53 ± 16.71) a ML (49.13 ± 16.27), v kyčelní extenzi je aktivace ES (32.51 ± 10.91) a ML (41.87 ±10.94) při elevaci paží je aktivace ES (14.37 ± 11.24) a ML(13.60 ± 9.6).

 Druhá studie zde (Odkaz) zkoumala 2 cvičení. Jeden ze cviků byla pronační poloha, tedy extenze v leže na břichu a druhým cvikem byla extenze kyčlí v leže na břichu. Extenze v trupu v leže měla aktivaci ES a ML takto (76-79%) , u držení extenze kyčlí byla aktivace ES a ML takto (66-68%). Závěr studie sděluje, že aktivita těchto dvou systémů extenzorů páteře byla velmi podobná a že to ukazuje, že tyto svaly spolupracují jako jedna funkční jednotka.

Třetí studie zde ( Odkaz ) ukazuje extenční polohu na břichu, kde byla aktivace ES( 87.2 ) ML( 83.3)  a velmi často aplikovaný cvik polohy na čtyřech, kde byla aktivita ES (31.3) a ML (41.9).

Další studie nám sdělují, že aktivita ML byla např. u bočního prkna (42) a ES ( 40). Pro zajímavost aktivita rectus abdominis je u tohoto cviku (34) a transverzu abdominis ( 15). Extenze kyčle na jedné noze v leže na zádech měla aktivitu ES ( 30-45) a ML ( 40-60%).

Jak vidíte sami, aktivita se mírně liší pouze u extenze kyčlí ať na zádech či v poloze na čtyřech. Tedy jediná kyčelní extenze se zdá, že mírně navyšuje zapojení m. multifidus. Stále však je i na tento poměr aktivita ES stále vysoká. Je třeba u těchto cvičení vzít na vědomí, že zde je aktivita extenzorů celkově nízká. Tato skutečnost se jistě dá v rehabilitaci zad určitým způsobem využít a využívá se. I sám tuto skutečnost využívám v rámci rehabilitace i prevence zad. Současně se dají následně využít ale i fakta, že extenze trupu a další cvičení mají vysoké aktivity všech extenzorů páteře, tedy jak hlubších, tak povrchových vrstev extenzorů páteře. U extenze trupu je aktivita doslova totožná. Podobně je tomu u tradičních cviků jako jsou izometrické polohy v bočním prknu apod. Zde je aktivita jak vysoká, tak velice podobná. Tedy jistě v rámci regresivním a progresivním postupu v rehabilitaci mohu určitá tato fakta využít, v běžném cvičení z hlediska aktivace nám ale vše dokládá to, že tyto svalové oblasti při pohybu v rámci stabilizace úzce spolupracují a je nutné je posilovat. Jakékoliv instrukce či informace v rámci určitých speciálních cvičení o nějaké aktivaci hlubokých zádových svalů se zdají být nevědecky podložené a tedy falešné.

Závěr

V minulém větším článku zde (Odkaz) jsem se snažil vyvrátit mýtus, že bychom neměli zatěžovat erector spinae a navíc jak důležité jsou v rámci rehabilitace zad. V článku je celá řada faktů a studií. Mnoho studií jako i tato další zde ( Odkaz) , která nebyla v posledním článku přiložena, dokazují mnohá pozitiva silového tréninku v rehabilitaci zad.

Samozřejmě jak minulými články, tak ani tímto článkem nesděluji, že by multifidi a Erector spinae měli stejné všechny funkce. Přirozeně již ke svým úkolům a anatomickým rozdílnostem, mají také kvůli svým funkcím rozdílný poměr svalových vláken viz. (Odkaz ) . Jak jsem však psal v dalším minulém článku zde (Odkaz ), i samotné multifidi se mohou rozdílně chovat a mohou být i přílišně v napětí. Tedy v rámci mnoha podmínek, ať jde o bolest, zatížení, nečinnost či vnitřní vztahy se mohou chovat rozdílně. Je třeba brát v úvahu to, co je stále velmi opomíjeno, ale pro moji praxi je to denním chlebem, že máme mnoho případů, kdy se Erector spinae stávají slabými či chybně funkčními. Zde je např. studie (Odkaz) která zjistila, že veslaři měli v rámci přetížení častou únavu extenzorů páteře, což bylo následně zodpovědné za bederní flexi. I vzhledem k funkční povaze ES je zřejmé, že se mohou často dostávat do zbytečného zvýšeného napětí, při kterém, když je dlouhodobé, dochází ke slabosti. Mnohé studie a praxe nám ukazují, že je třeba tyto extenzory páteře v rámci možnému potlačení či slabosti probudit k činnosti (těch možností je v rámci nápravy několik) a následně zlepšit jejich silovou synchronizaci a sílu samotnou. To je cesta jak k úspěšné rehabilitaci, tak k možné prevenci budoucích problémů se zády.

( Autor: Copyright © Martin Snášel / Coretraining.cz 2017)