V diagnostice je mnoho mýtů, které se bez většího zamyšlení a rozboru automaticky přenáší z jednoho na druhého. V tomto seriálu s názvem „diagnostické mýty a otazníky“ bych se rád věnoval různým testům, pohledům a posuzování, nad kterými je třeba se zamyslet.
Jedním z těchto kontroverzních posuzování je teorie přesného aktivačního vzoru v testu extenze v kyčelním vzoru s nataženou / extendovanou dolní končetinou. Tento test se pod tvrzeným aktivačním vzorem učí snad všude kolem nás. Tímto tvrzením je, že optimální svalový nábor v extenzi v kyčli je takový, že první se aktivují hýždě, poté hamstringy, dále kontralaterální část paravertebrálních svalů a jako poslední homolaterální část paravertebrálních svalů. Následně se dozvíme řadu chyb, kdy je pozdní či dokonce žádná aktivace hýžďových svalů (žádná? Skutečně?), dřívější aktivace hamstringů apod.. Možná jste také byly na školeních/ kurzech, kdy jste byli učeni dát prsty na hýždě, hamstringy či paravertebrální svaly a bedlivě vnímat, co se aktivuje dříve. Soustředili jste se dobře? Není se ale za co stydět, také jsem to dělal. Zkušenostmi a praxí přichází rozum a tak se dnes ptám: Dává Vám to smysl? Dává Vám smysl, že Vaše prsty máte za elektrody, které jsou tak citlivé, aby vnímaly změny v aktivaci ve svalovém náboru milisekund? To vše navíc přes vrstvy podkožního tuku či velké svalové hypertrofie. Do toho i kdyby měl člověk tyto schopnosti v podobě nadlidských Marvelových dispozic, nejsme pavouci či chobotnice, abychom byly schopni snímat několik oblastí najednou a tedy poszujeme jen dvě oblasti a to jen v určitém omezenem bodě. Obecně je ale velmi obtížné tímto způsobem vnímat, co se děje uvnitř těla a jak vypadá svalová aktivace.
Další otázkou je, víme vůbec, že toto je optimální vzorec a že svaly pracují takto odděleně od sebe? Tedy to, že hýždě pracují před Vašimi hamstringy a spodními zády? To totiž není tak jednoznačné, jak se tvrdí a to z mnoha důvodů. Test extenze v kyčelním kloubu se provádí jako forma vyšetření stereotypu přenositelného do komplexních vzorů jako je běh, chůze apod., je však otázkou, jestli nám něco takového dává pravou představu, co se zde děje. Lieberman v této studii zde (odkaz) zkoumal roli hýždí v běhu a chůzi. Zde zjistil významné rozdíly úrovně aktivace hýždí a jeho načasování svalů v extenzi. Tedy můžeme vidět, že svalová aktivace se může měnit v různých úkolech a u různých lidech.
Tato studie zde (odkaz) testovala teorii správné aktivace v tomto vzoru extenze, jak bylo popsáno výše a bylo zjištěno, že neexistují žádné konzistentní náborové vzory. Byla zjištěna variabilita u všech testovaných subjektů.
Vše nasvědčuje tomu, že tento druh pojetí testování extenze v kyčli rozhodně potřebuje zamyšlení a měli bychom zůstat u posuzování jasně definovatelných ukazatelů.
(Martin Snášel © coretraining.cz 2017 )
