Jak máme trénovat/ cvičit a hýbat se optimálně/ lépe, když ani naše vzory tak nedělají/ neumějí. To je asi to první, co mě u tohoto téma napadlo, když jsem vyhledával fotky pro toto cvičení. Kolik šílených pozic jsem našel a jak málo bylo těch, co by za něco stálo. No ani dnes na tom není nic výjimečného, možná spíše naopak. Ano, řeč je o přítazích v předklonu ve volném stoji bez opory. Bohužel jde o cvik, který jsem již před mnoha lety pomalu přestával provádět, protože patřil mezi cviky, u kterých jsem měl opakovaně problém s přetížením v oblasti zad. I u mnoha svých klientů jsem při posuzování techniky často zjišťoval mnohé chyby u tohoto cviku. Zkrátka jde o druh cvičení, které je v kolonce „rizikové“ a to i přes snahu dobrého nastavení. Jaké jsou důvody? Je jich více.

Snad v každé tělocvičně/ fitness centru můžeme vidět u každého druhého hned zásadní chyby v držení těla u cviku. Tedy buď způsob jako z fotky ala Arnold, podsazení pánve a kyfotizace bederní páteře často spojené s nedostatečným kyčelním ohybem či dokonce propnutými koleny. Jestliže daný cvičenec nedokáže provést dostatečný a optimální kyčelní ohyb, měl by automaticky tento cvik a jeho variace pro něj patřit mezi zakázané. Na druhé straně jako velmi časté je zvyšování anteverze v kyčli se spojenou hyperlordózou, která se námahou začne rychle postupně zvyšovat a vše často končí doslova zlomením v THL přechodu. Často to vidíme při použití větších vah, kterou daný člověk nezvládá. Není se čemu divit, udržet neutrální nastavení v oblasti pánve a páteře s větší váhou izometricky po celou dobu několika či více opakování je značně náročné. Často vidíme i u „profesionálních“ kulturistů, jak vše kompenzují tím, že se více zvedají do extenze s celým tělem ( viz. obrázek vpravo), kde pak vše vypadá spíše jako krčení ramen než přítah, což má bohužel taky následně podobný způsob činnosti svalové aktivity. Ale jistě zůstává alespoň dobrý pocit a velké ego, že tahají velké váhy. Také mnohdy neprovádějí pohyb lokty, ale i si pomáhají pohupem těla.

Mohu sám za sebe říci, že jsem nikdy nebyl slabý v oblasti trupu a přesto jsem od tohoto cviku již před mnoha lety rychle odešel, a to i když jsem byl ve vhodném nastavení. Důvodem je velké statické napětí (viz. tabulka na obrázku vlevo), což ve spojení s dostatečně velkou váhou, kterou chce jistě každý použít, nevytváří dobrou kombinaci a vše může přinášet zbytečné riziko. Tedy nárok na core stabilitu je tak velký, že je často velmi, velmi obtížné vše udržet. Tedy jak sami můžeme vidět, tlak se zvyšuje více jak dvojnásobně oproti narovnanému stoji a to nepočítám, jestli někdo pozici neudrží či v místě nemá dostatečnou funkční stabilitu a sílu. Studie jasně dokládají, že pohyb do předklonu nepředstavuje automatické riziko a zvyšující riziko bolesti, ale dlouhotrvající předklon i třeba korektní, ano. A sami zkuste sami sledovat kolem sebe, kolik lidí má dostatečnou kontrolu nad svým nastavením pozice svého těla? Kolik lidí umí provést optimální kyčelní ohyb a držet ho po celý čas provádění opakování a s váhou i více jak 100kg? Takové lidi vidět je velmi vzácné a navíc na podstatě všeho v rámci zatížení to stále nic nemění. Nabízí se automaticky vhodná otázka? Otázka riziko vs výhody. Co z toho má navrch? A zde rozhodně převládají spíše rizika. Osobně tedy zastávám názor, že jestli některý cvik či poloha pro mě či mé klienty představuje vysoké riziko oproti výhodám či můžu cvik lépe nahradit, měl bych to udělat, měl bych to změnit. Tak to činím u tohoto cviku, který již léta neprovádím.

(Autor: Martin Snášel © coretraining.cz 2017)

Zdroje obrázků:

www.armyprt.com

www.2createabody.com