Pravidelně člověk léta všude poslouchá, jak je horní trapézový sval stažený, zkrácený a stále přetížený a jak je příčinou problémů kolem ramene. Dle valné většiny se musí jen protahovat a rozhodně nezatěžovat, podobně jako jsem psal zde: odkaz , kde byla současně vyzdvižena jedna důležitá studie zde:Odkaz. Mnoho a mnoho trenérů a terapeutů, ale i běžných cvičenců opakuje stále totéž, až jsme jim to asi všichni, jak se říká „zbaštili i s navijákem“. Není se čemu divit, i já jsem po určitý čas také s tímto stavem myslí polemizoval, ale po čase jsem začal pochybovat. Důvody pro pochybností byly mnohé. Výsledky mých diagnostik u mnoha klientů, vzdělávání a také vzpomínání na dlouhá bezproblémová léta tréninku a mé změny oproti samotným problémům u sebe v daném čase. Ano, i u sebe samého jsem viděl především v oblasti šíje spíše zhoršení než zlepšení oproti minulosti, kdy jsem oblast cíleně pravidelně zatěžoval.

Bohužel je to v základech podobné jako u partií v článcích, které jsem popisoval zde: (odkaz). Tedy za prvé, často může problém vznikat právě i ze slabostí, z nichž se může následné vyvinout zvýšené napětí a staženost. Ano, slabost, kterou jsem komplexně popisoval zde: (odkaz) je následně důvodem i k přetěžování a následné možné bolestivosti. Z tohoto důvodu nesmíme u všeho končit pouhým uvolňováním, které má jistě své místo v nápravě, ale je třeba i posilovat. Za druhé je třeba rozumět svalové funkci a faktorům, které vedly k dané situaci bez jednoduchých obecných závěrů.

Trapezius pracuje ve stabilizaci ramene jako visutý most přes řeku, který řídí lopatku v pohybu. Zde je důležité i to, že aktivita je do určité míry přes celý sval, ne jen přes jednu část. Tedy je otazníkem, do jaké míry lze obecně přičítat časté funkční problémy v této oblasti nerovnováze spodní a  horní části tohoto svalu. Stále spíše platí téma dostatečné síly, timingu a svalové koordinace s ostatními oblastmi. Neustále testujeme zkrácení svalu, ale zkoušíme také sílu svalu? Zkoušeli jste také, co udělá s určitým problémem v oblasti šíje a ramene, když tuto část posílíte? Já ano a mnohdy s dobrými výsledky, jde spíše o to ptát se jak a kdy. Ve skutečnosti totiž je horní část trapézů často slabá, za což může více faktorů. Slabost může snadno způsobovat staženost a naopak zvýšené napětí a zkrácenost může způsobovat slabost. Proto se tak často děje u žen či u těch, co moc nepracují manuálně či silově necvičí. U těch, kteří tvrdí „jsem stále stažený v oblasti horní části šíje“, je třeba si ověřit, jak pracují a jestli jsou dostatečně silní. Mnoho problému může být i ve slabosti a neefektivní činnosti horních fixátorů lopatky, nikoliv v pouhém chápání antagonistické nerovnováhy, jak ji známe.

Funkce

Trapezius je velký, trojúhelníkový sval se základnou probíhající podél krční a hrudní páteře a s vrcholy v ramenní krajině.  Horní trapéz sestupuje k zevnímu konci klíční kosti, což mu pomáhá kontrolovat neutrální polohy lopatky.  V souhrnu má celý trapézový sval jak lokální a globální stabilizační svalovou funkční roli. Horní trapéz i přes to, co slýcháme, je důležitý stabilizátor, což i znamená, že funguje na submaximální úrovni kontrakce (10-30 procent) po dlouhou dobu.

Celý trapézový sval je obvykle popisován jako tři rozdílné části: horní, střední a dolní. Často se také mluví o nerovnováze těchto částí mezi sebou. Horní část svalu je obecně pojímána jako problémová a přičítá se ji řada problémů v oblasti krku a ramene apod. Důvody jsou však popisovány velice obecně a povrchně. Jak víme, používá se celá řada izolovaných cvičení, která mají i v tomto celém svalu vše narovnat. Tyto části jsou často nejen popisovány s rozdílnými funkcemi, ale také jako sobě protikladné. To je ale velice zjednodušující, protože rozhodně žádná z těchto části nepracuje v izolaci, ale vždy v součinnosti s ostatními. Pracují jako celá jednotka i když jedna z částí může při určitých pohybech logicky pracovat o něco více než druhá. Je zde ale otázka, zda skutečně mohou pracovat odděleně od sebe tak jak je obecně předkládáno a často učeno a u mnohých poté chápáno. Tedy učíme se, že horní trapéz elevuje a mediálně posunuje lopatku, střední provádí addukci lopatky a dolní provádí depresi a mediální rotaci lopatky. Tedy mnohdy rozdílné funkce, a následně rozdílné manuální testy, které by sami byly na samostatné téma ohledně zaměření na určitý sval. Je však důležité si uvědomit, že těch funkcí dělá trapéz více a v mnoha z nich spolupracují všechny části dohromady.

Jsou také mezi odbornými kruhy různé názory na celkové funkce. Např. na to, jestli horní trapéz je skutečně hlavním elevátorem ramene z hlediska toho, že tato svalová vlákna jsou malá a jsou ve špatném umístění, aby toho byla vůbec schopna. Zároveň mnozí upozorňují na to, že nepracuje nikdy v izolaci, ale spíše funguje v součinnosti s méně povrchovými svaly jak s levator scapulea, tak i dalšími.

Zajímavá studie zde: (Johnson a Bogduk Clin Biomech (Bristol, Avon). 1994 Jan;9(1):44-50. doi: 10.1016/0268-0033(94)90057-4. Anatomy and actions of the trapezius muscle. Johnson G1, Bogduk N, Nowitzke A, House D.) zjistila, že úhel a orientace horních vláken trapézu nejsou schopny provádět nějaké významné elevace lopatky, jestliže je rameno v neutrální poloze. Jistě každý, kdo pokrčí ramena vám sdělí, že ano. Tato studie mluví pouze o tom, když je rameno v 30 ° abdukci a lopatka se již začala rotovat! S ramenem v neutrální poloze hraje důležitou úlohu Levator scapulea, který se upíná na mediální hraně lopatky, takže se podílí na dolní rotaci lopatky. Např. Warren Hammer napsal výborný článek o přezkoumání problému horního trapézu v jeho hlavní funkci (Hammer W. ; 2004)., kde mluví i o možných rozdílech ve funkci a podílu slabosti horního trapézu na dolní rotaci lopatek, což je častý problém u mnoha lidí.

Trapézový sval jako spolupracující celek

Samosebou, vzhledem k větší orientaci svalových vláken nepochybně trapezius ovlivní pohyb různými způsoby v závislosti na poloze lopatky vzhledem k páteři. Tam může být také různé nervové zásobení. Hlavní nervové zásobení vychází z míšního nervu, tedy zde je otázka, zda ostatní nervy z krku také zásobují zvlášť i daný sval. Horní trapéz má inervaci z C2,C3,C4. Je zde totiž pochybnost, že je možné jednotlivé úseky svalu aktivovat nezávisle. Samotné poškození jednoho z nervů totiž poškozuje funkci celého svalu, může dojít k sesunutí ramene a dolní rotaci lopatky, což zhorší normální pohyb ramene. V této fázi je třeba sval posílit, často však lidi začnou dělat pravý opak či se zaměří na jiné svalové oblasti.

 Různé cviky jistě mění množství napětí podobně jako u jiných svalových částí nebo třeba v samotném jednom svalu, ale toto napětí jde napříč svaly, nemá jednoho dodavatele. Napětí ovlivňuje řada faktorů a kdybychom třeba mluvili o silovém tréninku obecně, mluvit o nějaké izolaci či uvolnění nějaké části od druhé je značně kontroverzní.

 Samotný Mark Comerford poukazuje na to, že horní vlákna potřebují koordinovanou pomoc spodních a středních vláken vzhledem k horní rotaci lopatky. Zde hraje horní trapéz důležitou roli ve spolupráci s dolními vlákny a serratus anterior. Současná kontrakce horní a dolní části trapézového svalu rotuje jamku ramenního kloubu nahoru a umožňuje vzpažení horní končetiny. Všude se i učí tato záležitost oddděleně i přesto, že můžeme mluvit o celém trapézovém svalu, protože ve studiích nám horní část stejně spolupracuje se střední.

Jak ukazuje mnoho studii, které jsem sám vyhledal, pro většinu cviků trapézový sval pracuje jako spolupracující celek a nikde neexistuje cvik, kde by jedna část nespolupracovala.  Tudíž jestli chcete cvičit jednu z částí trapézového svalu, neznamená to, že cvičíte jen danou část i když to děláte dokonale. Zaleží zde, které cvik a jak ho děláte, ale i tak se zapojí zbytek celého svalu někdy do stejné či o něco menší aktivity.

První studie |( Odkaz ) analyzovala zapojení spodního trapézu při čtyřech cvicích. Největší zapojení bylo logicky u cviku press up, současně došlo k o něco menšímu zapojení horního trapézu. Docela překvapivé může být pro mnohé svalové zapojení při cviku retrakce lopatek, kde došlo k velmi podobnému zapojení všech tří částí trapézového svalu. Je tedy nepravděpodobné, že spodní část trapézu může být aktivován bez aktivace horní a střední části svalu. Když mluvíme o cílení na nižší trapézový sval, mluvíme spíše o zlepšení synergické síly skupiny svalů v oblasti.

Další studie (Odkaz), analyzovala 8 druhů cvičení retrakce lopatek nezaznamenala žádné významné rozdíly v aktivaci mezi 3 částmi trapézového svalu.

Další studie (Odkaz) zkoumala zapojení trapézového svalu při elevaci paže. Podle našich dosavadních výsledků, nebyl zjištěn žádný významný rozdíl ve svalové činnosti horní a střední části mezi některou z částí v rotaci lopatky, jen spodní trapéz je o něco více ovlivněn stavem rotace během elevace. Kromě toho, aktivita každé části trapézového svalu se významně zvýšil se zvyšujícím se úhlem paže.

Příčiny napětí a chyby ve funkci

Než začnete horní část trapézového svalu pouze jen uvolňovat a protahovat, je třeba si položit otázku: Proč je horní trapéz tak často stažený a zatuhlý? Je zde mnoho faktorů, které za to mohou. Jedním z podstatných je bolest, která změní činnosti stabilizátorů v oblasti, jak z hlediska načasování, tak atrofie. Dalším z důvodů je špatná mechanika pohybu a timingu, což je také velice časté. Tedy často můžete vidět provádět pohyb s pomocí rhomboidů či neschopnosti izolovat činnost ramene v elevaci paže. A máme tu další podstatný důvod a tím je slabost, s čím může i souviset různé rozdělování partii na takové a makové, což může vytvořit spíše svalový zmatek než spolupráci. U takových lidí bych se následně bál požádat je, aby mi pomohli přenést pračku.

Rozhodně pokud máte slabé svaly, které v oblasti pracují jako stabilizátory, je dost možné, že zhoršení spolupráce v oblasti bude mít za následek, že horní trapéz bude pracovat za ně, což stejně jako u mnoha jiných svalů může vést k zvýšenému napětí a nepříjemnostem s tím spojeným jako je i změna mechaniky pohybu. Takže poté každá činnost s rukama nad hlavou, která nebude dobře ovládaná, může být rizikem. Když k tomu přičtete nečinnost u počítače a celkové jiné faktory v životním stylu, může se vše jen kumulovat a mohou z toho být mnohé problémy. Máme zde i další příčinou spojenou i s dnešní dobou, které zvyšují napětí v oblasti a tou je stres, zvýšená úzkost či strach. Pro velmi mnoho lidí je velmi těžké se uvolnit v dané oblasti a jsou stále jak ve střehu a není se pak co divit, že horní trapéz, ale i další hodně posturální svaly jsou pak jako na trní. Co se ale stane s něčím, co je nadmíru používáno? Dali jste si tu otázku?

Při přítomnosti bolestí ramene či dysfunkce horního trapézu dochází ke změně vzoru náboru trapézového svalu s více zhoršenou aktivací a o to více u středních až spodních vláken. V rámci toho ale dochází také ke snížené či zvýšené aktivitě horního trapézu. V rámci toho se může měnit napětí svalové aktivace, a to oběma směry, nejen směrem zhoršené aktivace spodních částí, jak je obecně tvrzeno.   V přítomnosti bolesti krční páteře či dysfunkce horního trapézu dochází také ke změnám ve struktuře svalových vláken a to z jednoho typu vláken I do druhého typu II, zhoršuje se procento svalového zapojení a prokrvení. Tím může docházet ke zvýšení nebo snížení aktivace horního trapézu s dysfunkcí a následných bolestí krku atd.. Jestliže zde budeme pouze protahovat, můžeme celkově zhoršovat svalovou aktivitu a strukturu v oblasti, čímž však ovlivňujeme sval jako celek.

Závěr

Jaké je tedy řešení? Řešení je ve kvalitní diagnostice a moderním vnímání funkcí svalů. V tom, že zapomeneme na prastaré pohádky o dobrých oslabených svalech (které musíme posilovat) a zlých zkracujících se (které musíme protahovat). V silově-kondičním tréninku to není jen pohádka, ale i naprostá hloupost. Tedy jestli jde o nápravu, sami se musíte přesvědčit, jak tělo v dané oblasti, v souvislosti s dalšími partiemi, funguje. Jak jste se mohli sami dočíst, funkce horního trapézu je důležitá a jeho funkce může být často oslabena, tedy i posilování může často pomoci. Zapomeňte také na nějaká zvláštní izolovaná cvičení, která by byla rozdělena na dolní či horní trapézový sval. Můžeme mluvit pouze o větším důrazu, tedy celý trapézový sval pracuje jako spolupracující celek i když různá cvičení mohou více upřednostňovat určitou část.

    (Autor: Martin Snášel© coretraining.cz 2017)

Zdroje:

Jin Yong Lim, MS, PT,1 Jung Seok Lee, MS, PT,1 Byeong Mu Mun, PhD, PT,1 and Tae Ho Kim, PhD, PT1,* 2015 A comparison of trapezius muscle activities of different shoulder abduction angles and rotation conditions during prone horizontal abduction

Alexander CM 2007. Altered control of the trapezius muscle in subjects with non-traumatic shoulder instability. Clinical Neurophysiology 118; 2664–2671

Caneiro JP, O’Sullivan P, Burnett A, Barach A, O’Neil D, Tveit O, Olafsdottir K 2010. The influence of different sitting postures on head/neck posture and muscle activity. Manual Therapy 15; 54

Cools AM, Witvrouw EE, Declercq GA, Danneels LA, Cambier DC 2003. Scapular Muscle Recruitment Patterns: Trapezius Muscle Latency with and without Impingement symptoms. Am. J. Sports Med 31; 542-549

Johnson G, Bogduk N, Nowitzke A, House D 1994. Anatomy and actions of the trapezius muscle. Clinical Biomechanics 9: 44-50

 

Ludewig PM, Reynolds JF 2009. The Association of Scapular Kinematics and Glenohumeral Joint Pathologies. J Orthop Sports Phys Ther 39(2):90-104.

 

Mork PJ, Westgaard RH 2005. Long-term electromyographic activity in upper trapezius and low back muscles of women with moderate physical activity. J Appl Physiol 99: 570–578

 

Phadke V, Camargo PR, Ludewig PM 2009. Scapular and rotator cuff muscle activity during arm elevation: A review of normal function and alterations with shoulder impingement. Rev Bras Fisioter. 13(1):1-9

Wegner S, Jull G, O’Leary S, Johnston V 2010. The effect of a scapular postural correction strategy on trapezius activity in patients with neck pain. Manual Therapy,

 

Robert A. McCabe, MS, PT, OCS,a Karl F. Orishimo, MS,a Malachy P. McHugh, PhD,a and Stephen J. Nicholas, MDa 2007 Surface Electromygraphic Analysis of the Lower Trapezius Muscle During Exercises Performed Below Ninety Degrees of Shoulder Elevation in Healthy Subjects