Velice často, když jsem rozebíral nějaké tréninkové či nápravné postupy, protože byly chybné, dostal jsem odpověď, že to ale není problém, že i tak mají úspěchy. Ano, je to druh argumentu, který je jistě na místě. Společně s ním se otevírá mnoho dalších souvisejících otázek. Jak poznat, že jeden tréninkový postup je lepší než druhý? Jak poznat, že tvá náprava, nastavení, zlepšení techniky a změny v přístupu tréninku pomohly a že něco skutečně zlepšily? Co když daný sportovec má velice dobré výsledky, i když podle mne není jeho přístup optimální a vidím v přípravě mnoho chyb?

Často jako první na vše odpovídám, že slovo výsledek či úspěch je obecný pojem, do kterého si mohu zařadit mnoho věcí. Někdo považuje za úspěch, že udělá 3 měsíční proměnu a nějakým způsobem změní za tuto dobu své tělo a určitým způsobem zesílí. O tom, že tento častý „úspěch“ je kontroverzní jsem psal zde (Odkaz). Stručně řečeno každý tréninkový program i ten sebehloupější na určitou dobu „nějak“ více či méně funguje a zejména na někoho, kdo předtím nedělal pomalu nic, o to víc.

Cest k určitému cíli může být jistě i více, základy však zůstávají stejné a samotnou metodu či přístup lze posuzovat z mnoha hledisek. Tak i sportovní výkon a celou přípravu je třeba posuzovat z mnoha pohledů. Některé z nich zde popíšu.

1. Velice podstatnou záležitostí, která se stále moc nedělá či se dělá omezeně, je

testování / vyšetření. Otázka také je, co přesně se používá. Jak po určité tréninkové jednotce, tak rozhodně po celém cyklu bych měl testovat pohyb, pohybový aparát a ty schopnosti ( maximální sílu, stabilitu, pohyblivost, koordinaci, rychlost, vytrvalost…) , které bylo cílem zlepšit. Jestli celkově došlo k OČEKÁVANÉMU zlepšení či v případě pohybového aparátu alespoň udržení dobrého stavu, byl plán dobrý. Jestliže k tomu ale nedošlo, byly učiněny chyby. Bohužel, když k ničemu takovému nedochází, tedy nemáme žádnou takovou evidenci, neprovádíme žádné testování, nemůžeme nikdy říci, jaký byl výsledek a diskuze zde je bezpředmětná.

2. Zranění / bolesti jsou jistě jasnou známkou toho, že tréninkový přístup je chybný či určitá část v plánu je chybná. Navštívilo a navštěvuje mě velmi mnoho sportovců, kteří dokázali velké věci a mají úspěchy, ale stále se zraňovali či měli bolesti, které se jim vracely. Z velké části byly problémy v celém tréninkovém přístupu, mechanice a technice pohybu či v potřebné nápravě a nastavení pohybového aparátu. I přes toto všechno získali ocenění, dosáhli úspěchu. K čemu je však úspěch, z kterého se sportovec sbírá půl roku či rok? Tedy úspěch, který není udržitelný. K čemu je úspěch, kdy je sportovec stále rozbolavělý, namožený, stažený a zatuhlý? Takových je velmi mnoho a mohl bych vyprávět i příběh z vlastní praxe.

Jistě je pravda, že v náročných sportech na vrcholové či i amatérské úrovni může dojít ke zranění či logicky jistě dojde k namožení. Zase však záleží u čeho, u koho a k jak velkému a častému. Sportovní úspěch či výkon musí být co nejvíce udržitelný, tím se dostáváme k dalšímu bodu. Jestliže po třech dnech tréninku musím 2-3 ležet doma, protože jsem celý namožený nebo mi selže imunita, je jistě trénink špatný a musí dojít ke změně.

3. Výkon musí být dlouhodobě udržitelný. Jestliže se sportovec, který dosahuje dobrého výkonu a dochází k němu k progresu, drží na vrcholu a není ohrožován zraněním a podobnými problémy, je velice těžké zde něco kritizovat. Jsem již opatrný kritizovat a doslova šťourat do takového sportovce. A to přesto, že se mi něco v přípravě nemusí zdát optimální. Nějaké změny v nastavení, pohybu či i větší změny v tréninku zde mohou skončit i tím, že po úspěchu přijde neúspěch.

4. Věc, kterou jsme zde zmínili je progrese. U každého tréninkového plánu, v celém tréninkovém cyklu musí dojít k progresi a to takové, která je plánovaná. Pokud je sportovec stále na tom samém bodu či kvůli pohybovým problémům nebo nepravidelnosti stále skáče směrem dolů, není tréninkový přístup dobrý. Často se stává, že sportovec či jeho trenér něco do tréninkového plánu přidají, až delší čas však může ukázat, jestli to přineslo své ovoce či se může také stát, že právě naopak. Na toto se často zapomíná. Tedy málo lidí si všímá, že jsou stále na tom stejném místě či se točí stále v kruhu. Dobrý sportovec si všímá svých slabých stránek, a jim přizpůsobuje svůj trénink tak, aby došlo ke zlepšení. Stále rozbolavělých sportovců, kteří pak nejsou schopni udržet progresi, je mnoho. Jednorázových úspěchů za každou cenu je všude také mnoho.

5. Mnozí se jistě ptají, proč jako první nepíšu o klasické viditelné nápravě. Tedy o tom, že jsem dokázal zlepšit mobilitu či stabilitu u daného sportovce. To, že jsem dokázal zlepšit kontrolu pohybu. Popravdě, za léta jsem již opatrný dělat soudy dříve, než vidím skutečný praktický výsledek. Tedy to, že jsem někde zlepšil pohyblivost a na druhé straně někde zlepšit motorickou kontrolu a stabilitu, mi musí přinést větší sílu, větší rychlost, lepší koordinaci, větší výdrž atd. Musí to být tedy hmatatelné, schopné k vyhodnocení. Dnes je velmi mnoho různých „zdravotních“ a „fyzio“ konceptů a stále více takových se dostává mezi trenéry, z nichž mnozí se dnes často snaží být moudřejší, něž druzí i přesto, že jsou zavření ve své bublině. Často chybí spolupráce mezi obory, otevřenost a sebekritika k vlastní práci, která může přinést ovoce v podobě kontroly svých SKUTEČNÝCH výsledků. Mnoho obecných „ nápravných“ aplikací totiž nemusí pomoci přímo či může i naopak uškodit. Velice často jsem se s tím setkal a rok od roku jsem tedy více ostražitý. Větší pohyblivost u některých sportovců může spíše uškodit pohybu a síle, určitý důraz na nápravu nějakého nastavení či držení těla může sportovce rozhodit z jeho individuálního způsobu provedení. Určité nastavení může být posturálně zajímavé, mechanicky může být ale přetěžující a neefektivní. Vždy si musíme klást otázky, jaké máme důkazy, že mu to a to škodí či mu ubližuje? Jestliže máme někoho takového v rukách či naše dlouhodobé zkušenosti nám říkají, že je třeba změny, pak pojďme do toho. V opačném případě ale buďme prosím opatrní.

Bodů, které bych mohl popsat, je jistě více. Chtěl jsem jen krátce odpovědět na časté otázky, které člověk dostává a které považuji za zajímavé k diskuzi. Takové, které si často sám pokládám. Z vlastní dlouhodobé trenérské i sportovní praxe však vím, jak se běžně „úspěch“ dosahuje. Kolik „úspěchu“ se doslova vydře za každou cenu a tréninkově uvaří z vody. Nemluvě i o dopingu, o kterém bych mohl napsat větší práci, se dnes úspěch často vaří z ingrediencí, které nejsou moc chutné. Uvaříte jídlo? Ano, i pejsek s kočičkou uvařili dort. Naučme se ale nevařit výsledky z vody za každou cenu, ale z chutných ingrediencí. Naučme se vycházet z jasných důkazů, studií, zkušeností a evidence. Všichni jistě doufám chceme to samé, lepší udržitelný výkon bez zranění.

 

(Autor: Martin Snášel© coretraining2016)

Grafické zdroje:

www.self.com

www.super7s.co.nz

www.girlsgonestrong.com