Mýtus 1: Posilováním břišních svalů zlepšíte Vaše držení těla

Na toto téma jsem napsal již několik článků, když jsem vždy zdůrazňoval jeden z aspektů či rizik na toto téma. Toto je velice starý mýtus, který se do této doby stále ještě drží. „Bolí tě záda? Posiluj břicho!“ nebo „ Musíš posilovat břicho, zlepšíš držení těla.“. Často vše máme spojené s anteverzí pánve či s tím, že břišní svaly známe jako svaly, co více ochabují. Na druhé straně jsme zase atakováni, že nesmíme dělat nic do flexe nebo si poškodíme záda atd. Co si z toho vybrat?

 Na jedné straně je to prosté a to tak, že oblast trupu zkrátka musí být optimálně funkční, tedy co se týká načasování, koordinace a síly. Zde bývá mnoho problémů a následně mohou vznikat dysfunkce, které mají vliv na mnoho funkcí na celém těle. Psal jsem o tom zde (odkaz).

 Na druhé straně však bývá ve vzoru flexe trupu mnoho funkčních problémů a tradičním cvičením břicha, kde navíc bývá často mnoho technických chyb, si můžeme zadělávat na velké problémy. Dalším problémem je nevyvážené a často přetěžující cvičení břišních svalů do flexe, které následně může spíše uškodit než pomoci.Tedy vše může nakonec znamenat spíše zvyšující se narušení držení těla a funkcí v této oblasti. Je třeba si uvědomit, že stažením jedné strany určitým způsobem reaguje druhá strana. Jestliže na jedné straně máme z nějakých důvodů stažený iliopsoas, které neřešíme, a my odpovíme cvičením břišních svalů do flexe, můžeme snadno vytvářet ještě větší kompresi, než bychom řešili daný stav. Následkem mohou být mnohé problémy od vnitřních, po diastázu a natažení svalu atd.. To podobné se může vytvářet i ohledně hrudního koše a extenzorů zad či oblasti hýždí, které mohou také reagovat na větší stažení svým stažením.

Tedy to co bychom měli v prvé řadě řešit je zaměřit se na to, co skutečně ovlivňuje celou řadu funkcí na našem těle a to je dýchání. Vezměme si např. dechový vzor a funkci bránice. Jen za den provádíme 23000 nádechů a výdechů, ale jen zhruba 10% lidí dýchá v nějakém optimálním rámci. Nitrobřišní tlak je často u mnoha lidí i zcela vypadlý či chybný. Jestliže náš trup sám o sobě postrádá zcela zásadní funkce, svalovou koordinaci, pak každé cvičení na břicho, navíc z oblasti flexe bude spíše značným rizikem a o to víc v dnešní době, kdy mnoho z nás tráví ve flexi i 10-12 hodin denně.

Semináře na toto téma:

http://www.coretraining.cz/2015/06/problematika-a-rozbor-treninku-brisnich-svalu/

http://www.coretraining.cz/2015/03/core-level-1/

http://www.coretraining.cz/2015/03/spravne-dychani-v-praxi/

Mýtus 2: Srovnejte Vaše tělo dle narýsovaného plánu

 

Setkáme se s tím doslova všude jak v oblasti trenérské, tak oblasti terapie. Posuzujeme lidská těla dle nějakého základního ideálního, doslova strojového obrazu, který nám má sdělovat, co je a není správné. V rámci toho se domníváme, že jakékoliv vychýlení z tohoto ideálu automaticky znamená nejen chybu, ale i příčinu dysfunkcí a bolestí. My automaticky chceme vše napravit, narovnat, změřit. Je to však skutečně rozbité? Jsme si tím jistí? V minulosti se totiž i mě osobně stalo, že touha po nápravě a bláhové dokonalosti u sportovce dopadla tak, že jsem sportovci spíše uškodil, narušil určitý pohybový vzor, určitou fixaci, zhoršil výkon. Často se i mnohde stává, že se takový sportovec spíše začne zraňovat. Je tedy třeba více přemýšlet než kopírovat nějaký uměle narýsovaný model, který mu mnohdy vnucuje.

 Jak často to slyším „ tady rameno je více nahoře, což nám říká….“ Nebo „ zde vydíme anteverzi pánve, což nám říká….“. Je to skutečně tak jednoduché? Jestliže ano, pak rozdejte základní plány a metry a mistr bude brzy každý! Pak je třeba upravit i ty pány na obrázku vlevo, že?

 Mýtus, že držení těla je to zásadní, co způsobuje bolest, je již naprosto zakořeněný ve společnosti, ale pro mnoho lidí může být velkým překvapením, že existuje jen málo vědeckých důkazů o tom, že tzv. špatné držení těla může způsobit bolest.

Čím více zkušeností mám a čím více sleduji studie a vzdělávám se, tím zjišťuji, že tyto rychlé soudy jsou zjednodušující nepravdou. Pouhá skutečnost, že vidíte tisíce lidí ze zcela špatným držením těla bez bolesti a tisíce lidí s ideální pozici s vysokými bolestmi Vám může říci, že tak jednoznačné to není. Především je třeba vidět celé souvislosti na těle, abychom se mohli „domnívat“ o nějakém závěru, kde je příčina problému. Často zde hrají velkou roli již zkušenosti a cit, kdy již víte o různých skutečnostech.

Postura jako taková především není něco přesně daného, je to proces udržování postoje v neustále se měnících podmínkách. Není to přesně narýsovaný obraz a ani být nemůže. Lidé se rodí velice různí, mají vrozené chyby, jsme jiní jak strukturálně, tak funkčně v oblasti tkání, svalů, také samozřejmě psychicky. Tedy to, že je někdo nějak vybočený, něco je více nahoře či dole, tedy nějak mimo měřítko uznávaného ideálu, nemusí automaticky znamenat automaticky problém a rozhodně to nemusí znamenat souvislost s bolestí. U statické polohy je něco víc znatelné a možné určit, pak se ale může vše změnit v pohybu. Někdy se mi s tím až těžko souhlasí, ale pravda je taková, že máme docela dost studií, které nám dokazují, že odchylky držení těla nemají přímou souvislost s bolestí a nemají souvislost s mnoha jinými problémy na těle. Tedy to, že někdo má nějaký pánevní sklon nám automaticky neříká, že to má nějakou souvislost s bolestí či patologií viz. studie zde (odkaz). Další studie nám říká, že neexistuje žádná přímá souvislost mezi odchylkami pánve či asymetrií (Dieck, 1985; Levangie,1999a, b; Fann, 2002; Knutson, 2002).

Další studie zde (odkaz) nám sděluje, že větší bederní lordóza nemá přímou souvislost s bolestí. Mnoho dalších studií potvrzuje nesouvislost mezi větší bederní lordózou či hrudní kyfózou a bolestí (5. Tuzun C, Yorulmaz I, Cindas A, Vatan S. Low back pain and posture. Clin Rheumatol. 1999;18(4):308-12.).  Mnoho studií prokázalo nejasnou souvislost mezi bolestí zad a degenerací (Savage et al., 1997; Borenstein et al., 2001; Carragee et al., 2005; Jarvik et al., 2005; Kanayama et al., 2009; Kalichman et al., 2010).

Existuje celkem dost studií, které nám potvrzují nejasný vztah mezi vrozenými abnormalitami v oblasti bederní páteře a bolestí (van Tulder et a kol., 1997, syst. rev .; Luoma et al., 2004; Brooks a kol.,2009).

Jak sami vidíte, studií, které popírají obecně uznávaný model „ideální vzoru“ držení těla, je velmi mnoho. Znamená to tedy, že vše je špatně. Ne, to bych popíral i sám sebe, tedy to, co sám často učím. Lidé ale nevidí souvislosti a pak vidí vše jednoduše. Jde právě ale o ty souvislosti, které nám mohou objasnit skutečnou příčinu. Musíme více sledovat funkce a ne jen nějaké odchylky. Znamená větší anteverze pánve či větší lordóza v bederní páteři automaticky ten či onen problém? Může, ale také nemusí, je to jen jedna část do celé skládanky.

Tedy po letech jsem stále více opatrný s nějakými rychlými závěry a potřebuji vidět celý fungující/nefungující celek a mnoho informací kolem, které mi mohou pomoci si udělat nějaký závěr. Tím vším chci tedy říci, že posuzování pohybového aparátu a jeho funkcí nemůže být založena na jednoduchých narýsovaných centimetrových obrazech, dle kterých se mnozí stále častěji řídí, ale dle mnoha souvislostí na těle a informací o daném člověku, dle kterých si můžeme dělat určitý závěr.

Louis Gifford, jeden z předních autorů v oblasti bolesti, řekl že: „Je důležité si uvědomit, že máme všichni mnoho dysfunkcí, ať jsme v bolesti či bez ní. Pokud jsme však v bolesti, je snadné najít cokoliv špatného, co se týká určitého modelu, ale co nemusí být relevantní k bolesti „.

Semináře na toto téma:

http://www.coretraining.cz/2015/03/komplexni-diagnostika-pohyboveho-aparatu/

http://www.coretraining.cz/2015/03/komplexni-diagnostika-pohyboveho-aparatu-level-2/

Mýtus 3: Musíme se nutně dostat do určitých poloh?

Stále častěji se setkávám s tím, že mi někdo sdělí, že se musí nutně dostat do určité polohy, musí nutně ovládat nějakou dovednost, jinak snad nebude ani spát. Musí se dostat do této či jiné jógové pozice, musí nutně byt takto posazený v hlubokém dřepu, moje noha se musí nutně dostat až sem atd. Vážení, jediné, co skutečně musíte, je zemřít.

V prvé řadě jsme každý jiným způsobem od narození sestrojeni, tedy máme jinak dlouhé končetiny a trup, všichni máme jinou páteř, jinou pánev. Jsem přesvědčen o tom, že nadmíru uvolňovat vazy bude pro nás dříve či později znamenat větší riziko zranění a bolestí než by nám to přineslo něco pozitivního. Psal jsem o tom zde (odkaz). I otázka samotného většího uvolňování a protahování svalů musí mít jasný základ a musíme si být vědomi účelů a příčině toho, že je stažený viz. článek zde (odkaz).

 V druhé řadě mnoho z nás máme na těle v kloubních segmentech i různá omezení či naopak mnohem větší pohyblivost, které je třeba znát a respektovat je.

Také je třeba respektovat i určité fyzické předpoklady, s kterými jsme se my všichni narodili. Je hezké, že hobit bude chtít hrát basketbal, ale asi to pro něj nebude ideální výhoda. Ektomorf s dlouhými končetinami nebude zase ideálním vzorem pro kulturistiku či powerlifting. Viděli jste někdy koulaře hubeného jako tyčka? Viděli jste někdy vyloženě svalnatého maratónce a pak se podívejte na sprintery? Vždy mě pobaví, když mě, který celý život silově cvičil či dělal výbušné sporty, hodnotí někdo z pozice vytrvalostního a gymnastického. Je to jako hodnotit powerliftera kolik uběhne či kulturistu jak se bude vlnit na zumbě.

I když mnoho můžeme a musíme rozvíjet, s určitými vrozenými předpoklady se již narodíme. Tedy i určitý talent pro to, co si vybereme do svého sportovního/pohybového soudku sem patří a měli bychom ho v základě respektovat.

 Semináře na toto téma:

http://www.coretraining.cz/2015/03/funkcni-dynamicky-strecink/

http://www.coretraining.cz/2016/03/drep-prehabrehab/

http://www.coretraining.cz/2016/03/tah-prehabrehab/

 

Mýtus 4: Je třeba sedět na nejlepší židli a přesně zarovnaných poloh

 

O sezení jsem toho napsal již mnoho. Poslední článek např. zde (odkaz). Sezení samo o sobě je problémem (článek zde – odkaz) a je zcela v základě jedno, jestli budeme mít patentovanou ergonomickou židli, kde Vám slibují jak budou Vaše záda ve 100% ochraně nebo obyčejnou stoličku na které seděl Váš dědeček, který je dodnes čipera. Často mi mnoho lidí píše, jakou židli si pořídit, po které je nebudou bolet záda, mě se však velice těžko odpovídá. Na jedné straně sice dobře vykonstruovaná židle může ulevit v případech, kdy nemáme na vybranou a jsme nuceni dlouhou dubu být více statičtí na místě. Ty paradoxy vidíme často v letadlech, vlacích a jinde, kde jsou často naprosto nevhodně vykonstruované židle/sedátka. Oproti tomu se ale lidé více starají o své pracovní židle a gauče, kde mají mnohem více možností, jak situaci efektivněji řešit. Co tím myslím? Jak jsem již v minulosti psal, nejlepší sed je ten, který se neustále mění. A to je to, co radím lidem.  Neexistuje něco jako ideální sed, kdy Vás někdo bude učit narýsovanou pozici sedu na centimetry. Vždy, když i v této „ideální“ pozici zůstanete delší dobu, narůstá Vám problém. Diskuze, kterou zde můžeme vést je jen otázka většího tlaku, což může být variabilní dle mnoha faktorů daného člověka.

Podívejte se na malé děti, které ve statickém sedu moc dlouho nevydrží, často se ošívají, vrtí, statika je jim nepříjemná a to ze zcela logického důvodu. Statika znamená méně hydratace, méně prokrvení, méně výživy. My však následně děti učíme sedět nehnutě s rukami za zády na židli. Jak se ošívají, dostanou akorát poznámku.

Osobně od doby, kdy jsem změnil svůj sed tak, že ho stále měním do všech možných více korektních i nekorektních pozic, je mi lépe a to jsem u počítače u psaní velice často. Tedy závěr je tento. Dobře sestrojené sezení je velice vhodné v případech, kdy nemáte na vybranou. V jiné případě je zcela jedno jakou máte židli a možná i samotná obyčejná židlička Vás donutí, abyste nebyly statičtí.

Mýtus 5: Pohyb léčí?

Jsem celkem alergický na toto obecné nic neříkající heslo stejně jako na všechny zjednodušující fráze, které mají za cíl často jen naše peněženky či všeobecný souhlas. Připomíná mi to staré hesla jako „sportem ku zdraví“ nebo z jiného soudku „ mírové tanky“. Obecně se pohybujeme všichni od rána, kdy vstaneme. Znamená to, že se automaticky léčíme? Někdo namítne, že to ve své podstatě znamená se hýbat více. Dobře, tedy znamená automaticky, že když se někdo po práci jde někam více hýbat, že se léčí, bude mu lépe? Dělá tedy ihned něco dobrého pro své tělo? Rozhodně ne! Většina problémů s pohybovým aparátem je spíše z důvodů špatně aplikovaného pohybu, ať již bylo chybné či byl přetěžující. Obecně řečeno tedy i mnoho pohybu škodí a nejčastěji co vidíme, tak na více pohybu lidé nejsou připraveni. Je třeba se učit pohybovým vzorům, je třeba být silnější, tedy ctít již klasické heslo „ nejdříve se naučit hýbat lépe a až poté se hýbat více“. Velice častý opačný styl přispívá spíše k bolesti a zraněním.

(Autor: Martin Snášel ©coretraining 2016)

Zdroje:

www.faena.com

mindandmuscle.net

www.huffingtonpost.com

nicktumminello.com

www.doyouyoga.com