Popravdě jsem za roky napsal již několik podobných článků- zde či zde. Téma je ale celkem aktuální a navíc se s podobným tématem stále více setkávám. Přijde mi, že se dnes míchá jablka ne s hruškami, ale spíš s třešněmi či s něčím, co je zcela mimo ovoce. Tak je to i u samotného pohybu. Máme dnes desítky a možná stovky názorů a pohledů, ale často je z toho prazvláštní ajntopf. Přijde mi to trochu, jako když jsem byl na základní škole, tak jsem moc rád vařil. A často to vaření probíhalo tak, že jsem do jídla přidával vše možné, co mě napadlo, co bylo zrovna doma a co se mi zdálo, že by mohlo být dobré. Nakonec se to mnohdy nedalo ani jíst. Tak je to dnes trochu s pohybem a tréninkem. Každý si dnes ode všeho chce něco vzít, trochu špetku od toho, trochu tam a pak…brrr. Stále více se setkávám s tím, že jsou lidé a ještě navíc sportovci tlačeni do toho dělat mnoho věcí, mnoho různých schopností, dovedností, tedy nespecializovat se na nic, být komplexnější. Zní to přeci tak skvěle že? Znám jednoho trenéra a jeho tréninky jsou založeny přesně tak. Je to jedna velká hra, kdy on doslova vymýšlí různé druhy pohybů, metod, desítky variací, práce s vlastním tělem. Neříkám, vypadá to magicky a záhadně a nemám ani nic proti tomu, hrát si, ale ptám se PROČ? Jaký to má smysl? Co z toho chci udělat a jaký to má přenos? Nedávno jsem dostal i otázku, jestli také pracuji na kruzích a jestli třeba dělám nějaké gymnastické dovednosti. Jindy zase, jestli uběhnu maratón a proč neběhám. Moje otázka znovu zněla PROČ? Pomůže mi to nějak v tom, kam chci jít, čeho chci dosáhnout? Cokoliv osobně dělám a praktikuji, vždy se jako první ptám proč. PROČ je velice kouzelné a důležité slovo, které si pokládám čím jsem starší, stále více.
Já chci být v něčem ale skutečně dobrý a vím sám, pro co mám vlohy, kde je můj talent. Dělal jsem všechny možné silové sporty, vyzkoušel desítky metod, kulturistiku, thajský box, sprintoval jsem. V tom ostatním se spíše udržuji. Proč dělat to ostatní? Obdivuji velmi mnoho těch co jsou v něčem lepší než já a vím, že pro mě by to bylo těžké či nemožné a oni zase obdivují něco u mě. Mnoho těch co znám, co se snaží být tzv. komplexní ve všem, jsou ve všem průměrní či často i podprůměrní. Jako nejde být ani ve vzdělání ve všem 100% či ani 80%, a i zde vidíme honbu za dokonalostí, tak nelze to samé praktikovat v tréninku. Sledoval jsem nedávno orchestr, je úžasné sledovat, když má někdo sólo, je slast sledovat to umění. Nenapadlo by mě ho poučovat, aby se začal učit i na klavír, kytaru, housle atd…
Ale vraťme se zpět. Každý pohyb v celém dni, co děláme, má nějaký důvod, má nějakou motivaci tento pohyb udělat. Ráno vstanu s postele, jdu si vyčistit zuby, pak jdu na záchod, pak jedu do práce atd. Vše, co ve dne provádím, má logickou motivaci, proč to chci udělat. Neplazím se jako housenka do práce, neskáču po stromech. Tedy logicky v běžném životě chci především to, abych fungoval skvěle a bez problému v celém dni a v práci. Bohužel čeho si stále více všímám je to, že lidem stále více chybí schopnost zvládat zcela základní pohybové vzory. Jeden podstatný je dýchání, pak dřep, předklon, kyčelní ohyb atd. Lidé dnes neumějí udělat kyčelní ohyb, neumějí udělat správně klik, neumějí ani chodit.To všechno jsou velice přenositelné vzory a naopak chyba v těchto vzorech dokáže udělat velké problémy v mnoha jiných vzorech. Málokdo si uvědomuje potřebnost těchto základů a na druhé straně schopnost přenosu výsledků těchto základních vzorů. Oproti tomu kam nás posune mnoho různých naučených dovedností, navíc především když toto postrádáme? A není mnoho spíše ke škodě než k užitku? A jaký přenos a do čeho má něco v pohybu co se učíme?
Talent, cíle a výsledky
K tomu abychom dokázali dobře fungovat, patří dnes rozhodně trénink, protože dnes není tolik práce jako před dávnými doby a navíc každý máme své problémy, své cíle a sny. A dostáváme se k dalšímu souvislému tématu. Každý, kdo přijde, má své i třeba minimální cíle, které si chce splnit. Abychom je mohli splnit, musíme dbát na několik věcí. Tedy předně vedle cílů jsou to také jeho potřeby. Tedy, kdokoliv, kdo ke mně přijde, analyzuji a testuji pohyb, testuji svalovou koordinaci, testuji stabilitu a mobilitu. Testuji timing a optimální funkci lokálního a globálního stabilizačního systému, testuji část, kde má být silný, jestli je dost silný a tam kde má být dostatečně flexibilní, jestli je dostatečně flexibilní. Vše také v rámci toho o jakého sportovce jde, což se může měnit. Na základě vyhodnocení nastavuji trénink. Trénink je zpočátku více zaměřen na možné nápravy a zahřátí a průpravu. Směřuje však pevně k základnímu tréninku, který má za cíl směřovat k cíli. NECHCI PROVÁDĚT NIC NAVÍC, ANI NIC MÉNĚ. Čím je vše jednodušší, tím je to efektivnější, to mě naučili dlouhé roky. Proč? Nejen, že mě to může zdržovat, ale především mě to může zbytečně vyčerpávat, zatěžovat, ohrožovat na zranění. Já provádím jen to, abych napravil, co mě vadí v cestě k výkonu. Ať výkon beru jako sportovní výkon či jako potřebu k nějaké činnosti u běžného života.
Přirozenost specializace a rizika komplexnosti
Setkal jsem se v minulosti mnohokrát s tím, že po specificky zaměřeném sportovci chtěli, aby začal chodit a navštěvovat mnoho jiných činností. Tedy např. jeden můj tenista byl posílán na gymnastiku, plavání a další činnosti. Sám jsem se divil, že ho neposlali na kurz tancování a hru na klavír či malování. Třeba by mu také tanec a soustředění při hře na klavír pomohl do
výkonu v tenisu, nebo ne? Výsledek toho bylo to, že můj mladý tenista byl vyčerpaný, v mém silovém tréninku se zhoršoval a co víc, dokonce se začal zraňovat. Poznal jsem sportovce, který se dal do ruk samozvaného trenéra, který po něm chtěl vše možné nové a on začal ztrácet své těžce dobyté výsledky. Přitom slyšíme dnes často, že za specializaci se platí, že si každý za to zaplatí svou daň. Krucinál hergot laudón, ptám se znovu PROČ? Proč by to tak nutně mělo být a není to náhodou i právě obráceně? A nechce sportovec, který si vydělává stovky a miliony korun, aby byl co nejlepší v tom, co ho živí a co následně živí nás všechny? Problém v jeho specializované cestě není specializace samotná, ale spíše často především nerespektování jednotlivých zásad a základů tréninku, udržitelné cestě k výkonu.
Pohyb pro pohyb nebo pohyb pro výkon?
Čím jsem starší, tím se snažím být jednodušší a tím se snažím, aby moje tréninková a nápravná praxe byla jednoduchá, srozumitelná, ale logicky účinná, měla výsledky. Rychlé – srozumitelné – udržitelné. Každý cvik a pohyb, který zvolím, musí mít svou logiku, proč v tréninku je. Nedělám nic, co by mě či mé klienty ohrožovali k cestě za výkonem či přímo ohrožovalo jejich výkon. Ne, to rozhodně neznamená, že jakákoliv část pyramidy bude zanedbána. Tedy neznamená to, že se ze mě stane neohrabaný kulturista či powerlifter, který si nezaváže tkaničky. To neznamená, že ze mě bude vyskákaný boxer s úžasnou kondicí, který nezvedne svou váhu na mrtvém tahu, to rozhodně neznamená, že budu slečna sedící v kanceláři, která nevyjde schody, vedoucí k jejímu domovu či nezvedne tašku od těžkého nákupu. Nesmíme opominou jednotlivé části pyramidy, které by ohrožovali náš pohyb, techniku, kondici, sílu a výkon.
Samozřejmě nikomu nebráním dělat tzv. „pohyb pro pohyb“. Tedy jestli dělá někdo něco pro zábavu, nevidím v tom problém. Jestli se někdo chce dostat hlavou mezi své hýžďové půlky s jakýmkoliv záměrem, je to jistě čistě jeho věc. Věřím tomu, že to bude patřit mezi obdivované video na internetu s nejvíce „ líbí se mi to“. Bude to patřit do série slavných videí o nejšílenějších událostech světa, vedle chlapíka co líbá jedovaté kobry, tlusťocha, co snědl nejvíce hamburgerů na posezení na světě a vedle toho, jak si někdo připnul na tělo co nejvíce připínáčků atd…
Nevím jak je to u koho, ale ke mně když přijde sportovec, má jasný cíl, přijde s nějakým problémem (podobně jako běžný člověk). Mým přáním a uměním je najít problém, najít trhliny v pohybu, v nastavení těla či funkci, v biomechanice a odstranit to. Problémem může být ale také cokoliv v řešení a nastavení samotného tréninkového plánu a celkové přípravy. Trenéři totiž stále méně umějí trénovat a cvičenci stále více trénují na základě časopisů či toho co kde slyšeli, než toho co by je naučil někdo zkušený a odborně vzdělaný. Tedy je třeba zkontrolovat trénink, aby byl nastavený tak, aby co nejefektivněji a co nejudržitelněji spěl k tréninku. K tomu je třeba také myslet na to, které cviky a které metody a schopnosti nejlépe vedou k danému cíli. Často se setkávám s podobnými problémy u sportovců. Tedy buď mají na těle mnoho problémů a nejsou připraveni na zatížení a zlepšení stability a funkce jim může zlepšit výkon. Nebo jsou často vidět sportovci, co se stále udržují na nějakém minimu, hýbou se dobře, ale jsou velice slabí a nejsou schopni se zlepšit v dalších schopnostech. Kolik je těch, co mnoho mluví, ale neudřepnou ani 160kg, natož i leckdy svoji vlastní váhu? Kolik je těch, kteří zvednou tak akorát 24kg kettlebell a jestli vůbec? Kolik je těch, co nezatlačí ani váhu vlastního těla?
Dále přichází sportovec, který přímo označí cvik, který mu nejde či se v něm nezlepšuje. Nebo přijde přímo se specifickým technickým pohybem ve svém sportu, který ho limituje. Každý sportovec zkrátka logicky a chytře sleduje či by měl sledovat svou přípravu a zaměřit (specializovat se) cíleně na to, co potřebuje zlepšit, co mu ohrožuje jeho cestu k výkonu nebo dbal na to, co by kdyby opominul, tak by mohlo mít vliv na udržitelnost jeho výkonu a mohl by se zranit. My bychom měli hledat co nejednoduší cesty, jak toho druhého k cíli dovést. Použít to, co je nutně potřeba, co není, to je lépe nechat stranou. Každý má z nás ale nějaký talent pro něco a je dobré mu dát prostor být v něm lepší. Už u malého dítěte je poznat, a vidím to i u svého syna, v čem bude dobrý a v čem ne. Jaký je tedy můj odkaz? Dejte prostor lidem být v něčem skutečně dobří, dělejte pohyb pro výkon. Nezdržujte se a vyvarujte se zbytečností, které vás mohou i spíše ohrozit než by vám pomohli ve Vašem cíli.
(Autor: Martin Snášel Copyright 2015)
