Pohyb, to je dnes slovo, které je používané pomalu jako zaklínadlo. Mnoho lidí mluví o nějakém hledání tajemství pohybu, druzí o pohybu mluví jako komerčním pojmu, který se dobře prodává a to bez jakýchkoliv úprav. Řekne či napíše se pohyb a hýbejte se a všichni si sednou na zadek. Co k tomu říci? Jak řekl Cicero: „ Při práci se má pohybovat více ruce než jazyk“. Dnes často vyhrává spíše jazyk.

Já jsem však to tajemství pohybu objevil. Skutečně. Je, to změna polohy z jedné polohy do druhé. To je objev století, že?  Ne, právě že není. Změnu polohy z jedné do druhé děláme všichni od rána do večera. Někdo méně, někdo více, někdo jedním, někdo druhým způsobem. O to nám ale přece nejde. Schopnost lokomoce má přece naprostá většina z nás, v tom samotném není žádné tajemství. Ne není, ale hýbáme se málo, řekne většina z vás. Ano, to, že se stále hýbáme méně a méně je jistě pravdou bez diskuzí. Stroje nám berou práci podobně jako se dělníci bouřili v 19.století proti strojům, které je nahrazovali a které následně ničili. Jsou zde však otazníky. Co je málo a co je moc? To nikde napsáno nemáme. Někdo nám sdělí, že bychom měli běhat, někdo, že bychom měli chodit na nějaké skupinové lekce či chodit plavat. Moje žena chodí v podstatě každý den jezdit na koních a tím vše považuje za hotové. Následky často nejsou moc pozitivní. Skupinové lekce jsou z valné většiny jen komerční akce, které často vedou lidé, které toho o funkcích těla vědí stejně jako o teorii černých děr ve vesmíru. Ano, Je dnes leckdy zajímavé a komické poslouchat nějaké závěry. Popravdě pochybuji, že před staletími někam psali, hýbejte se, asi by to znělo dost komicky podobně, jako se tomu trochu směju sám. Proč?

Často tyhle prosté hesla o navýšení pohybu končí spíše na první pohled komicky a na druhý pohled tragicky. Setkávám se s těmi následky přes týden pomalu každý den, co mě navštíví někdo nový. Většinou poslouchám podobné věty „ Chtěl/a jsem se víc hýbat, tak jsem začal/a pravidelně chodit na …“. Následně poté ale poslouchám, jak následně začali zdravotní potíže. V lepším případě si ten samý člověk uvědomí, co bylo kamenem úrazu, v druhém případě si to neuvědomí a pak je velmi překvapen, když sdělím mnohé souvislosti. Jaké? Souvislosti s tím, že začali dělat něco, co není pro ně vhodné či ani není jejich parketa. Začali něco, na co by měli jít velice postupně, učit se od základů. Začali dělat něco, na co nejsou silově připraveni. A především, začali dělat něco, kde jejich pohyb není optimální. Optimální v tom, že zde není vhodná biomechanika, není dostatečně stabilní či mobilní, nemají vhodnou svalovou koordinaci a načasování. Samotný trénink není optimální v tom, jak je vše technicky vedeno, jak je vše nastaveno a čím vším se kombinuje. Tedy velice často se stane spíše problém, když se člověk začne pohybovat více než by třeba jen chodil večer se psem.

Tím vším se pomalu dostáváme k základu toho, o co by nám mělo jít. Tedy hledání optimálního pohybu pro každého z nás, protože na začátku zmíněná změna polohy do druhé může být různého druhu. Často je toho druhu, že pohyb je pouhým nekontrolovaným pohybem bez jakéhokoliv nastavení a kontrolovaného vedení pohybu. Směšné pak je, když pak vidíme i z těchto druhů pohybu „výsledky“, které pak mnozí obdivují, ale znalejší vidí, za jakou cenu bylo vše vykoupeno. Tyto změny polohy je totiž třeba, aby nepodléhali různými omezeními, nestabilitou, slabostí atd. Mohou podléhat také různými vrozenými omezeními či zákonitostmi, které musíme respektovat. Stejně tak různé změny polohy mohou podléhat různými kompenzacemi, které je třeba poznat a správně posoudit. Potřebujeme optimální svalovou koordinaci, kterou je třeba se samozřejmě naučit a udržovat. V tomto všem určité tajemství být může, protože i když základní zákonitosti a pravidla existují, každý  z nás je jiný a mnohdy může být i složitější hledat určité souvislosti.

To, že se ale někdo zvedne z kanceláře, z které samozřejmě nikdo z nás nemá radost, a pak jde např. na nějakou skupinovou hodinu a o to navíc náročného charakteru a nastavenou spíše na tom, aby vše zajímavě vypadalo, není žádným řešením, ba naopak.

Tedy stručně řečeno, pohyb pro mě osobně není nějaké zaklínadlo a není to ani nějaká obecná fráze. Jde mi o to, logickými cestami pomáhat najít příčinu určitých potíží v daném pohybu. Hledat a správně posoudit řešení, aby pohybové funkce byly co nejefektivnější a funkčně nejudržitelnější. Někdo hledá nějaké kouzlo pohybu v určitých neobyčejných dovednostech, ať jde dnes o gymnastiku, kalistenika či nějakého cvičení s nejrůznějšími pomůckami. U běžného člověka ale i sportovce jsou ale výhry, když zlepší funkci jádra, dýchání, svoji sagitální a laterální stabilitu, uvolní horní a nakopne dolní fixátory lopatek, nakopne a posílí své hýždě atd…Já tedy to „kouzlo“ vidím v optimální pohybové funkci a následně cíli, kterého chceme následně dosáhnout, který by měl být rozumně a progresivně veden. Tedy v rámci tohoto posuji zmíněnou změnu polohy do druhé polohy a snažím se hledat chyby, vše napravovat a dále hledat cesty, jak tuto změnu polohy udělat co nejefektivnější v rámci progrese vpřed. Nikdo přece nechce stát na místě a ani by neměl. V rámci uchopení pak může být rozdíl o jakého jde sportovce, o jakého běžného člověka jde vzhledem k jeho požadavkům a potřebám, s jakými rozdílnými individuálními faktory musíme počítat.

„Lepší je těžká práce než nečinnost“

                                                   Konfucius

Když bych se vrátil k základu, obecný problém dnešní doby není pouhý nedostatek pohybu, je to spíše a jednoduše řečeno nedostatek práce. Můj děda mi vyprávěl, jak pracoval 12 hodin denně 6 dní v týdnu a když přišel do místnosti, kde jich bylo mnoho, dostal chudé jídlo. Těšil se na odpočinek. Tenkrát si užívali odpočinek, a kdyby někde četl, hýbejte se či viděl někoho, jak chodí na běhacím pásu, nestačil by se divit. Když se ještě před více jak 20 lety dozvídal, jak chodím zvedat činky, chápal vše z hlediska toho, že asi chci být silný. Vnímáte ten rozdíl? Já ho dnes vnímám podobně, a i když jsou mnohé moderní vymoženosti skvělé, často bych nejradši vzal do ruky palice a mnohé stroje a počítače rozmontoval a rozmlátil stejně, jako zmínění dělníci před staletími. To co nám často chybí, je  dobře vedená těžká práce. A když se budeme starat aby naše pohybové funkce byly pod kontrolou, bude pro nás pohyb jen mýtus a nebudeme psát „hýbejte se“ , ale „odpočívejte“ či „hlídejte se“.

(Autor: Martin Snášel)

Zdroje fotek:

www.newlifeft.com

www.earthporm.com