Slovo biomechanika je odvozeno od slov bio a mechanika. Z toho lze odvodit, že biomechanika je studium sil a jejich účinku na živé systémy. James G. Hay definoval v roce 1993 biomechaniku člověka jako vědní obor zabývající se účinky vnitřních a vnějších sil, které působí na lidské tělo. Pro naše účely to tedy znamená studium sil a jejich účinků na člověka při silovém tréninku a sportu jako celku.

O co nám tedy jde? Jde nám jak o zlepšení výkonnosti, tak hned v druhém bodě i o prevenci zranění.

Často se ptáte jistě na otázky typu: Proč mám dělat cvik zrovna touto technikou, tímto pohybem, proč ne jinak? Proč není jiná technika lepší než tato? Jaká technika v daném cviku mi zlepší to či ono a co by bylo nejefektivnější? Toto jsou všechno otázky, na které bychom se měli ptát přes biomechaniku pohybu v daném cviku či sportu. Je pro nás totiž velice podstatné, kromě velikosti zátěže, tedy velikosti síly, také působiště síly a směr působení dané síly.

„Často se ptáte jistě na otázky typu: Proč mám dělat cvik zrovna touto technikou, tímto pohybem, proč ne jinak? Proč není jiná technika lepší než tato? Jaká technika v daném cviku mi zlepší to či ono a co by bylo nejefektivnější? Toto jsou všechno otázky, na které bychom se měli ptát přes biomechaniku pohybu v daném cviku či sportu. Je pro nás totiž velice podstatné, kromě velikosti zátěže, tedy velikosti síly, také působiště síly a směr působení dané síly.“

Mohu přece zvednout zátěž s ohnutými zády a jsou i sportovci, co tak zvednou obrovské zátěže. Mohu zatlačit činku mnoha různými způsoby, ať v rámci polohy těla, tak polohy paže. V dřepu může probíhat pohyb mnoha způsoby a k dřepu přece dojde. Je zkrátka mnoho způsobů, kterými můžeme jakýkoliv pohyb provést, a také jsou o tom časté debaty. Na základě čeho tedy posuzujeme skutečně optimální techniku u daného cviku?

Jde v prvé řadě o pochopení vztahu mezi příčinami pohybu, působení gravitace na naše tělo, možného silového těžiště a možných kloubních pák, které nám na tělo působí různou silou. Tuto sílu nám ovlivňuje jak postavení této páky z hlediska výšky, dálky, tak optimální kvality v oblasti kloubu a možné souhry svalové práce. V rámci těchto mnohých bodů se můžeme na tuto problematiku rozložení sil dívat různými pohledy i s ohledem na možný individuální stav jedince v mnoha směrech.

Na jedné straně tedy je pro nás určující, v jakých ohybech a pohybech pracujeme v rámci rozložení sil, na druhé straně je ale i určující stav, kde se nachází opěrný bod v pohybu. Tedy jde o tom, jestli stav kloubu a svalová souhra v dané oblasti nám dává schopnost efektivně pracovat v daném rozložení sil a jestli tyto síly nepracují neefektivně, neekonomicky či dokonce kontraproduktivně, tedy se na pohybu nepodílí zbytečně moc svalů či koordinačně jiné svaly než mají. Důležitost v tomto má lokální stabilizační systém, který nám v prvé řadě tento opěrný body vytváří v oblasti celé páteře. Tedy aby kloub ve své páce fungoval efektivně, musíte mít schopnost měkkých i pevných tkání pracovat v optimální koordinaci a stabilizaci.

V rámci těchto funkcí následně v daném cviku určujeme efektivní statické či dynamické nastavení, aby nám naše technika umožňovala větší efektivitu výkonu v daném provedení, tak zároveň působila maximálně udržitelně v rámci prevence možného zranění. I toto je velice důležité, protože jedině maximálně zdravý jedinec bude mít i přirozeně větší výkonnost než někdo, kdo se zranil či trpí různými dysfunkcemi, zdravotními problémy a bolestmi.

Jako příklad si můžeme vzít předklon. Můžeme se předklonit s rovnými, tedy přirozeně zakřivenými zády a tlak na páteř a kyčle stoupá pohybem dolů. Tlak se snižuje, půjdu-li i do kyčelního ohybu, bude stoupat se zátěží a především, když budu ohýbat do flexe i celou páteř. Budu zde totiž pracovat i na změně opěrného budu. Dalším problémem však je ale i samotný funkční stav muskuloskeletálního systému daného jedince.

Jak jsme se ptali na posuzování techniky, tak je třeba znát mnoho věcí najednou, které chceme posuzovat. Biomechanikou se zabýváme v rámci toho, abychom zjistili, jaké souvislosti probíhají v těle v určitém pohybu, které nám mohou pomoci určitému maximálnímu možnému výkonu. Není to tak úplně jednoduché, jak se to zdá, protože zde hraje do úvahy mnoho souvislostí, které musíme brát na zřetel. Mluvili jsme o pákách, těžišti, gravitaci, točivém silovém momentu z toho vyplývajícím, je zde ale mnoho dalších aspektů, které působí na naši sílu. Tedy celkovou stabilitu a mobilitu těla, stav celkové síly, celkovou svalovou souhru a možnou ekonomiku jejich aktivace a možné propriocepce přes opěrnou končetinu atd.. V neposlední řadě musíme brát do úvahy, s jakým člověkem máme tu čest, tedy se znalostí jeho anamnézy.

„Není to tak úplně jednoduché, jak se to zdá, protože zde hraje do úvahy mnoho souvislostí, které musíme brát na zřetel. Mluvili jsme o pákách, těžišti, gravitaci, točivém silovém momentu z toho vyplývajícím, je zde ale mnoho dalších aspektů, které působí na naši sílu. Tedy celkovou stabilitu a mobilitu těla, stav celkové síly, celkovou svalovou souhru a možnou ekonomiku jejich aktivace a možné propriocepce přes opěrnou končetinu atd.. V neposlední řadě musíme brát do úvahy, s jakým člověkem máme tu čest, tedy se znalostí jeho anamnézy.“

Mnoho a mnoho pochodů a funkcí v našem těle ovlivňuje přechod síly v našem těle či možné zatížení či přetížení. Často tedy nepracujeme jen s jednou možnou technikou cviku, ale pracujeme i třeba s dvěma či více technikami cviku, které využíváme v rámci daného cíle, potřeb či úrovně daného cvičence. Tedy v rámci i určitých daných vrozených chyb či nedostačující mobility či stability, jsme např. nuceni vést v dřepu páku jinak, než bychom chtěli ideálně. Nebo jsme nuceni těžiště posunout rozdílně do doby, než se stav zlepší či se přizpůsobit dané situaci. Proto máme i několik různých technik, které však stále mají za cíl u daného cvičence zvýšit maximální efektivitu a prevenci zranění či zdravotních problémů.

Aplikace biomechaniky na zlepšení techniky může dojít dvěma základními způsoby: Můžeme využít své znalosti z mechaniky k nápravě činnosti cvičence/sportovce s cílem zlepšit jeho výkon a dovednosti, nebo přes biomechaniku můžeme objevovat nové a více účinné techniky jak určitou dovednost provést. K tomu se používá celá řada metod a pomůcek. Tedy se provádí řada studií či celá řada analýz, kde se zkoumá, co a kolik se u čeho aktivuje, kde se síla lépe využívá, kde hůře a kde vše může být rizikové. Velice zajímavé je fotit a především si natáčet výkon / pohyb na video a následně i zpomaleně pouštět a pohyb zpomaleně fázovat. Je velice zajímavé sledovat možné změny v pohybu, které si jinak ani nejste schopni všimnout a mohou dělat mnoho problémů a i brzdit váš výkon.

Také nechceme jen zlepšit určitý cvik, ale chceme také zlepšit výkon v daném cviku či chceme naučit i další možné dovednosti. K tomu všemu tedy se vymýšlí celá řada možných jiných technik často označovaných jako průpravných či doplňkových, které mají za cíl zlepšit techniku či výkonost daného základního cviku.

Nejde totiž neustále „drilovat“ dokola ten samý cvik a hledat se do dokonalosti. Často se říká heslo „musíš se zkrátka vydřepovat“, tedy provádět stovky a tisíce dřepů, které z tebe po letech udělají profesionála. Ano, jistě, ale záleží na tom jakým způsobem to kdo bude dělat a také je zde i to, že existuje i rychlejší cesta. K tomu slouží mnoho různých jiných technik, nápravných a průpravných cviků, které nás k technice rychleji a účinněji přivedou. Touto problematikou se neustále zabývá celá řada odborníků a i sám neustále zdokonaluji cestu, jak k určitému pohybu/ cviku dojít. K tomu je nutná nejen vynikající znalost daného pohybu ve sportu, který provozujete, ale je třeba mít také odborné znalosti a zkušenosti, abyste našli skutečné efektivní řešení. To je problémem mnoha oborů a v naší oblasti je toto dost vidět. Buď často máme odborné teoretiky, kteří učí v oblasti, v které nemají zkušenosti a znalosti či naopak zkušení sportovci, kteří aplikují zastaralé metody s přesvědčení jejich možné efektivity, avšak osobně mají velké odborné mezery v moderním pohledu jak např. z hlediska biomechaniky pohybu, svalové aktivace, tak především prevence zranění a maximální progresivní udržitelnosti.

Znalost biomechaniky Vám pomůže také rozhodnout, která cvičení mohou být nebezpečná pro určité cvičence a s kterých cviků jiní zase vytěží. V běžné praxi často narážíme právě na tento problém, kdy netušíme, s kterého cviku může ten či onen maximálně vytěžit v rámci jeho potřeb a cílů a které mu mohou spíše ublížit. Obecná neznalost těchto principů jen nahrává mnoha amatérským pohledům na silový a kondiční trénink, kdy mnohé cviky a nastavení celého tréninku by mohla aplikovat i cvičená opice a nikdo by ani nejspíše nic nepoznal.

„Znalost biomechaniky Vám pomůže také rozhodnout, která cvičení mohou být nebezpečná pro určité cvičence a s kterých cviků jiní zase vytěží. V běžné praxi často narážíme právě na tento problém, kdy netušíme, s kterého cviku může ten či onen maximálně vytěžit v rámci jeho potřeb a cílů a které mu mohou spíše ublížit. Obecná neznalost těchto principů jen nahrává mnoha amatérským pohledům na silový a kondiční trénink, kdy mnohé cviky a nastavení celého tréninku by mohla aplikovat i cvičená opice a nikdo by ani nejspíše nic nepoznal.“

Tím se dostáváme k dalšímu možnému bodu a tím je zdokonalení tréninku. Mnozí jistě sledujeme neustálé zdokonalování tréninku jako takového, máme velké množství nových metod či metod vylepšených, máme celou řadu nových pomůcek, máme velké množství nových strojů a možných přístupů k nim, máme velké množství nových názorů a postojů. Ano, máme toho dnes všeho velmi mnoho a mnoho. Úspěch a mistrovství je však většinou v detailech a vlastním přístupu, tedy vlastních zkušenostech a znalostech. Nemyslím si, že existuje nějaká pravá dokonalá metoda, existuje ale optimální nastavení a přistup k danému člověku. To je pro mě to často opakované – funkční. Tedy znalost, co kdo skutečně potřebuje, v jakých dávkách, které cviky, v jakém provedení atd…

„Úspěch a mistrovství je však většinou v detailech a vlastním přístupu, tedy vlastních zkušenostech a znalostech. Nemyslím si, že existuje nějaká pravá dokonalá metoda, existuje ale optimální nastavení a přistup k danému člověku. To je pro mě to často opakované – funkční. Tedy znalost, co kdo skutečně potřebuje, v jakých dávkách, které cviky, v jakém provedení atd… „

U někoho mi určité nastavení a aktivace vychází, u někoho to nejde. Je třeba ale vždy přijít, proč to tak je a jak tomu vše přizpůsobit. Následně jsou jistě důležité pohybové schopnosti, omezení či slabosti určitého jedince, které nás mohou limitovat i pro možnou metodu. Proto znalosti mnoha metod mohou být velice přínosné stejně jako znalost těla a tedy vyhodnocení, co může a nemusí mít žádoucí efekt. To je to, co doporučuji a učím mnoho let a jsem rád, že je stále více těch, co si z toho mnoho vzali. Tedy trochu toho optimismu na konec.

(Autor: Martin Snášel)

Zdroje:

medicalfunctionalassessments.com

synergympt.com

ayrespodiatry.com

mattcolby.net