Zcela náhodou jsem v zahraničních médiích našel tento článek (zde) a vidím, že epidemie nezasáhla jen naší republiku, ale je to celosvětový problém. Článek totiž přesně vystihuje jeden z extrémních přístupu ke cvičení, který se v rámci tzv. „funkčního“ zmatku v silově-kondičním tréninku rozmáhá. Tlaky s velkou činkou v lehu či ve stoje vás zničí, nedělejte to! Hluboké dřepy jsou nebezpečné a rizikové, nedělejte to! Mrtvý tah vám přetěžuje a ničí záda, nedělejte to! Zvedání velkých vah je velké riziko a přetěžuje vás to, pozor na to! Ještě tam chybí sedy lehy, které nehledě na úpravu vás automaticky zničí také. Toto zjednodušeně stojí v článku a popravdě mě samotný článek ani nijak nepřekvapil.
Ano, pravda, souhlasím. Ve všech zmíněných cvicích (Hluboký dřep, tlak nad hlavu, mrtvý tah, benchpress atd…) je velké riziko. Jsou to složité pohybové vzory a tedy zde vzrůstá i potenciální nebezpečí. Navíc souhlasím, že v dnešní době, kdy většina z nás prosedí celý den a naše civilizační návyky na našem pohybu zanechává nepříjemné stopy, jsou mnohé cviky pro mnohé z nás skutečné riziko. Každý z nás jistě pociťuje dopady, kdy jeho tělo na nějaký cvik či pohyb není připravené a i největší amatér se nad těmito problémy zamýšlí.

Moje zásadní otázka zní: Je ale problém v těchto cvicích nebo funkci? Je problém v druhu použití nebo aplikaci daného cviku?
Když to budeme brát takto, není potom nebezpečné sejít ze schodů ze čtvrtého patra, zvednout své dítě nad hlavu a provádět s ním „kraviny“, pracovat na zahradě, jezdit autem nebo letět letadlem, jíst houby atd…..? Celý sport je nebezpečný a mě osobně přijde nebezpečné a rizikové jít i spát, protože bych se ráno nemusel ani probudit. Čeho všeho bychom se měli ještě vyvarovat? Bože chraň nás! )))

Mám za sebou cca 24 let tréninku se zátěží a cvičením těchto všech cviků a nebyl jsem nikdy zraněný a záda mě bolela spíše kvůli sezení či když jsem nebyl dost silný a přecenil jsem svoje síly. Ramena mě zlobila, když byla chyba v mé technice a nastavení tréninku. Nejčastější zranění a možné zdravotní důsledky nepochází z toho, že člověk cvičil daný cvik, ale z naprosto jiných problémů. Samozřejmě jsou cviky, kde hrozí větší nebezpečí a můžeme zde najít mnoho chyb v mobilitě či stabilitě, čím složitější je cvik, tím více toho můžeme najít, tím větší riziko nám hrozí. Ale bohužel či bohudík, právě tyto cviky či pohybové vzory jsou těmi nejvíce prospěšnými. Hluboký dřep, mrtvý tah (hip hinge), tlak atd. ale i samotný proklínaný sed leh, jsou cviky, které bychom měli

umět, jak se říká, jako když bičem mrská. Otázka by neměla znít, jestli je dělat, otázka kterou si pokládáme i my samotní a snažíme se hledat odpovědi je, jak tyto cviky provádět, jak je aplikovat a kdo si je může v rámci narušení mnoha funkcí dovolit cvičit. To jsou otázky na místě!
Ano je zde druhý extrém a to ti, kteří se nezajímají o to, komu co doporučují a co cvičí a na co, kteří neznají, jak tělo funguje, nepoznají chybné funkce, kteří chybně aplikují cviky v tréninku a techniku cviků jako takové. Tomuto chybnému nevhodnému zatěžování a přetěžování jsme věnovali a věnujeme celou řadu článků a seminářů. Je však řešení necvičit základní cviky a nezvedat větší zátěž, jak autor zmiňovaného článku doporučuje? Ne, naopak samotný silový trénink může mnoha negativním neduhům na posturálním systému zabránit či je odstranit. Tedy zmíněné základní cviky mohou tak jako dokážou mnoho ublížit, mohou na druhé straně velmi pomoci, a na to autor článku jaksi zapomněl, stejně jako mnoho jiných stejně smýšlejících.

„Každé cvičení, dokonce i to nejjednodušší, je akt vyžadující komplexní koordinaci mnoha svalových skupin. Spíše celé pohybové vzory, než jen sílu jednotlivých svalů nebo pohybu jednoho kloubu, musí být prvořadým cílem každého tréninku.“
-Vladimir Zatsiorsky

Nezvedat těžké váhy je heslo, které neslyším poprvé, ale již jsem ho slyšel od mnoha lidí na mnoha seminářích. Co je vůbec těžká váha? Je to 20kg, je to 50kg či 100kg? Nebo by člověk měl cvičit jen z vlastní váhou a pak je tedy dostačující klik na rovné zemi či klik hlavou dolů je již moc přetěžující? Co dřep na obou nohách a na jedné noze? Kyčelní ohyb tedy jen bez zátěže? Hmm, a knihu mohu zvednout, ale telefonní seznam už ne a rozbitou televizi ať si odnese opravář? A co chudák opravář či stěhovák? Takováto debata začíná být docela zábavná, co? To co je pro někoho dostačující či určující zátěž rozhoduje posturální stav, potřeby a cíle daného člověka, ne nějaké obecné pravidlo. Naopak bláhové vyhýbání se přídavné zátěži je něco, co nám naopak může velmi ublížit. Zeptal bych se pana autora

(mimo jiné fotbalového trenéra???) jak sportovec zlepší svůj výkon bez silového tréninku, bez základních cviků a zátěže? Dělají tedy chlapci s NFL vlevo na fotce chybu nebo je to dělá nejlepšími? Zeptal bych se, jestli si nemyslí, že slabost není také častá dysfunkce a že slabost může ohrozit i běžného člověka. Já se s tím setkávám každý den.
Tento druh jednoduchého a naivního přemýšlení je stejný jako jedna z myšlenek těchto zdravotních samozvaných ochránců, že bychom měli cvičit jen některé svaly a jiné se snažili necvičit (neaktivovat). Například, často slyším od trenérů a fyzioterapeutů, jak bychom neměli posilovat iliopsoas. Přitom jsou to svaly, které nám na druhé straně velmi pomáhají a mnoho našich sportovních i běžných aktivit vyžadují silné svalové kontrakce kyčelních flexorů. Často jsem slyšel, jak bychom neměli posilovat mezilopatkové svaly. To jsou ale svaly, které nám velmi pomáhají při zvedu předmětu, nošení tašek, mrtvém tahu, při tlaku či přítahu atd… Kolikrát jsem slyšel, že hamstringy bysme měli jen protahovat, ale hyždě posilovat. Tedy rozkrájet tělo a naporcovat ho jak na obrázcích z anatomických atlasů?
Je zde jeden velký háček, tělo takto prostě nefunguje. Nejde se nějakým svalům vyhýbat a druhé cvičit či aktivovat, navíc ještě když mají společnou synergickou či antagonistickou funkci. Tělo je jeden

velký řetězec svalů a jak jste jistě sami mnohokrát slyšeli, jak je jedna část řetězu slabá, je slabý celý řetěz a může se narušit, může prasknout. To se pak stane všem těmto pohybovým kouzelníkům, až zvednou svoji ženu do náručí, až ponesou těžké tašky domů, až so dovolí alespoň rekreačně nějaký sport, až přiběhne dítě a bude chtít zvednout nad hlavu.

„Je zde jeden velký háček, tělo takto prostě nefunguje. Nejde se nějakým svalům vyhýbat a druhé cvičit či aktivovat, navíc ještě když mají společnou synergickou či antagonistickou funkci. Tělo je jeden

velký řetězec svalů a jak jste jistě sami mnohokrát slyšeli, jak je jedna část řetězu slabá, je slabý celý řetěz a může se narušit, může prasknout. To se pak stane všem těmto pohybovým kouzelníkům až zvednou svoji ženu do náručí, až ponesou těžké tašky domů, až si dovolí alespoň rekreačně nějaký sport, až přiběhne dítě a bude chtít zvednout nad hlavu.“

Tělo je o rovnováze, tedy jeden sval je hybatel, druhý brzdí pohyb , další spolupracují, další fixují, stabilizují. Co myslíte, jak bude dobrá funkce, když způsobíte nerovnováhu svým myšlením, když některé svaly oslabíte a jiné budete posilovat? Nebo se myslíte, že když se některé svaly zkracují, že musí být silné? A ptám se, nezkracují se a nejsou náchylné k bolesti a tuhnutí, protože jsou slabé? A nemyslíte si, že přece i samotná svalová kontrakce v celém pohybovém rozsahu v určitém svalu zlepšuje i jeho pružnost?
Jste naivní blázni, pokud si myslíte, že existuje způsob, jak se vyhnout aktivace a posilování určitých svalů ve vašem tréninku a jestli to chcete dělat, připravte se na jediné. Na zhoršení Vašeho výkonu, na možné zranění, svalovou nerovnováhu a bolesti.

Ano, jestli je něco celý den v napětí či je přílišně namáháno, je velké riziko, že budeme-li to přemáhat dál, narušíme určité funkce, posturální rovnováhu či můžeme způsobit zranění. Proto často varujeme před mnoha cviky a druhy pohybu, proto upozorňujeme na mnohé tréninkové chyby a rizikové cviky či aplikace, které nás mohou stát zdraví. Proto doporučuji se k výkonu dostávat postupně, aby progres byl udržitelný. Řešení ale není se vyhýbat základním cviků, ale poznat sebe a znát stav svého těla. Řešení není být slabý, ale být optimálně silný svým potřebám. Řešení je cvičit celé tělo, znát své slabiny a silné stránky. Řešení je znát své chyby a omezení, přizpůsobit jim trénink, aby nehrozilo riziko a současně se snažit je odstranit.

(Autor: Martin Snášel)

Zdroje fotek:

http://quizlet.com

thestir.cafemom.com

https://www.flickr.com/

http://www.TeamEXOS.com/