Petrovi je 40let a pracuje převážně v kanceláři. Také jezdí větší vzdálenosti autem. Před 3 lety se již nemohl dívat na svou upadající kondici, a jak vypadá jeho tělo, a tak si vzal trenéra a vrhnul se do cvičení. Změřili In body a poctivě sepsali Petrovi cíle. Kondice, síla, zpevnění, tak znělo strategie. Zkrátka to co pomalu chce každý.

Jak Petr sám povídal, plán byl jednoduchý, intenzivní kruhové tréninky se všemi možnými pomůckami a Petrovi se to moc líbilo. Kondice se zlepšovala i břicho šlo dolů. Jak by břicho taky nešlo dolů, když, jak sám řekl „zkracovaček jsme se nacvičili tisíce a do toho tvrdá dieta“. Taky Trénink byl vždy jiný, byl barvitý a zábavný. Cviky s lanem, závěsnými systémy, bosu a medicinbaly, pytle s pískem. Petr neznal jak pomůcky, tak ani problematiku cvičení, tedy věřil naprosto trenérovi.

Problém nastal po čase, kdy Petr začal pociťovat vystřelující bolest ze zad až do stehna. Při návštěvě doktora zjistil, že má pokročilý výhřez ploténky, který se musí již řešit operativně. Nějaký čas po operaci vyhledal a navštívil Petr mne. Jeho cíle se trochu upravili. Z hlediska toho, že tuk na břichu byl zase zpět, zpevnit tělo byl také jeden z bodů, které chtěl stále, ale In body či intenzivní a tvrdá cvičení ho již nezajímala. Chtěl zkontrolovat a otestovat funkce a pohyby celého pohybového aparátu, aby již předešel jakémukoliv dalšímu zranění. Chtěl zajistit, aby došlo ke správné formě rehabilitace a posílení jádra (core). Na komplexní diagnostice, která byla nakonec docela delší, jsem zjistil, kolik má Petr na těle nešvarů. Dle toho, že jeho běžný pohybový stereotyp držení těla byl v retroverzi pánve, tedy flekční nestabilitě páteře, moc jsem se nedivil, že došlo, k čemu došlo. Představil jsem si to intenzivní cvičení s lodním lanem a vytáčení s medicinbaly či swingy. Vzhledem k tomu, že byl Petr v základě slabý a nebyl schopný udělat správně ani jeden klik, jak sám říkal, prováděl stovky kliků. Jako typický člověk z kanceláře trpěl horním dýcháním, s protrakcí ramen, předsunutým držením těla. Já si hned představil hody medicinbalem o podlahu, tisíce zkracovaček a různých tlaků, které prováděl a na které zkrátka absolutně neměl. Čemu se pak divit? Ono se vlastně není čemu divit. Pokud je problém v samotném pohybovém vzorci, nepomůže Vám ani nejlepší rady k technice nějakého cviku, protože ten určitý člověk zkrátka není schopen ho provést. Dále dělat výkon výkonem, jak je dnes módní je zcela nesmyslné, nelogické a neudržitelné. Pracovat s člověkem bez znalosti jeho těla a jeho pohybů je stejné jako chtít po kuchaři aby Vám postavil dům.

     Funkční posouzení musí předcházet samotnému výkonu a musí nastavit strategii, aby dotyčný získal potřebné schopnosti postupně a co nejudržitelněji. Petr mi tím vším trochu připomenul staré kung fu filmy, kde je často stejný scénář.  Tento scénář mi připomíná dnešní oblast fitness. Nafoukaný, arogantní žák si myslí, že vše umí a zná a neposlouchá mistra. Chce hned bojovat s těmi nejlepšími. Pak narazí a dostane na zadek. Vrací se s pokorou k mistrovi a začíná naslouchat, vrací se k základům. Již je trpělivý, učí se pomalu pohyb po pohybu, zpevňuje důležité části svého těla, jiné zase roztahuje či mobilizuje tak jak mistr uzná za vhodné. Pak se učí dovednosti a lepší bojové techniky. Po delším čase mistr uzná, že je připraven na soupeře. Pak jde a vítězí.  Petr mi toto vše připomenul jako mnoho a mnoho dalších před ním, kteří mě navštěvují s problémy. Chtěli vše rychle, hned se vrhali na výkon, neznali své tělo, byly netrpěliví, mysleli si, že vše znají. Dříve či později narazili. Bohužel v tomto případě je tímto nárazem je zranění, bolesti, zdravotní problémy a rozvijející dysbalance. Toto není film a nic nejde přetočit zpátky, rychlost a netrpělivost se nevyplácí, mnohdy může být totiž už pozdě.

(Autor: Martin Snášel)

 

 

 

 

Zdroje fotek:

www.weightlosstriumph.com

cbs8.com