Nelogické či nesmyslné programy jsou obvykle ty, co jsou prováděny nesystematicky, nejsou podloženy vědou, správnou biomechanikou pohybu, technikou. Často jsou navrženy a prováděny jen pro samotný pocit, či tak aby vypadaly nebo bolely, místo toho, aby byly založeny na progresi, adaptaci, individuální diagnostice, periodizaci a zkušenostech, vzdělání.

Zde jsem sepsal několik druhů pro mne nesmyslných typů tréninků, s kterými se setkávám a mé tipy, jak se jim vyvarovat, aby trénink nebyl kontraproduktivní.

 

Nesmyslný trénink č.1 :„Fešák“

Jistě každý znáte pohádku o pejskovi a kočičce jak vařili dort. Vařili dort, do kterého dali cokoliv našli a přišlo jim zajímavé to do dortu dát. Dort krásně vypadal, ale nebylo možné ho jíst. Bylo po něm akorát špatně od žaludku. Podobně je to s tímto stylem tréninku. Tento typ tréninku je dost častý a vyznačuje se tím, že se sestaví trénink, aby vypadal zajímavě, atraktivně, hezky. Buď je tedy barvitý a pestrý, je zde hodně cviků a různých modifikací, či je nastaven, aby byl hodně těžký a náročný. Když něco takového nefunguje, vše to vyřeší propojení s vyšším počtem opakování, intervaly či zátěží. V čem je hlavní problém? Vše je děláno bez znalosti daného člověka a jeho diagnostiky, bez vybudovaného základu, systematičností či periodizaci tréninku. Tedy děláme jen to, aby trénink hezky vypadal, ale absolutně necílený trénink nejen že je k ničemu a nebude mít výsledky, ale je mnohdy kontraproduktivní a může nám přinést zdravotní důsledky.

Jak nebýt „Fešákem“?

Před jakémkoli tréninkem  je třeba sám sebe či daného člověka znát, tedy co nejdůkladnější diagnostika. Teprve poté přichází na řadu určité cíle či specializace jedince. Vždy je třeba projít základy a je třeba znát funkci těla a především to, k čemu daný cvik je a proč ho vůbec cvičím.

Nesmyslný trénink č.2: „Ničitel“

Kolikrát jsem to již slyšel. „ super, ten trénink mě totálně zničil“ nebo „ bolí mě svaly tak, že nemůžu ani fungovat“ či

dokonce „ tak tvrdý trénink, že jsem se pozvracel“.  „NO pain, no gain“ a podobně jsou hezká hesla do filmu, ale v běžné praxi není heslo „ více je lépe“ tím pravým. Ano, u tohoto typu tréninku se nehodnotí dlouhodobý výsledek, silové, pohybové či zdravotní zlepšení. Tím měřítkem je vyčerpání těla či bolestivost svalů. Většinou se tak děje navíc u lidí, kteří na nic takového ani nemají základní potenciál a celý den tráví u počítače, v kanceláři či sedí v autě. Často lidem říkám, přetížit není žádný problém, ale správně a cíleně zatížit či naopak správně a cíleně vykompenzovat a napravit ano. Udělat stovky či tisíce kliků či dřepů a sedů lehů, či nastavit nějakou „vražednou“ kombinaci cviků jdoucích po sobě, tak aby člověk byl totálně vyčerpaný, to umí skutečně i malé dítě.

Často vidíte cvičit min 30sérií na jednu svalovou skupinu a používat několik intenzivních technik najednou. Ano, to vše je bolestivé. Ale bolest ani vyčerpání není žádné zásadní měřítko pro lepší výkon či výsledek.

Výsledek je v systematickém zlepšování v síle, v rozsahu pohybu, ve stabilitě, zlepšení držení těla, kondici či vytrvalosti.

Jak nebýt „Ničitelem“?

Důležitá je postupná progresivita od základů a adaptace. Nesrovnávejte se s vojáky a speciálními složkami a myslete na potřeby Vašeho těla ve spojení s Vašimi možnostmi. Vše chce čas. Když budete postupovat pomalu a rozumně od základů, máte jistotu udržitelných rostoucích výsledků. Když vše přeskočíte jen kvůli svému ego pocitu, určitě za to dřív či později něčím zaplatíte.

 

Nesmyslný trénink č.3: „Král kouzelných funkčních pomůcek“

Tento druh tréninku zahrnuje všechny „cool“ tréninky se všemi těmi zázračnými „funkčními“ pomůckami, které nám automaticky náš trénink povýší do maximálních výšin: gymnastický míš, bosu, balanční plošiny a desky, závěsné systémy, medicinbaly,  sandbagy, waterbagy, bulgarian bagy, kettlebelly, vipr, ……atd.. Pořád čekám, s čím novým ještě přijdou. S trubkou od pračky? S 10 metrovou hadicí, či s odpadkovým košem? Je smutné a zároveň zábavné sledovat, jak každý s použití určité pomůcky čeká zázračné výsledky a mnohdy když nestačí jedna pomůcka, přidají se pomůcky dvě. Můžeme tedy vidět swingy s kettlebellem na bosu, crunche na TRX s rukami na míči či bosu a ještě zábavnější jsou bicepsové zdvihy s oběma nohama na bosu. K čemu dělat kliky na TRX, když málokdo neudělá ani obyčejný klik na zemi. K čemu dřepovat na bosu, když málokdo udělá čistý dřep a našemu silovému pokroku v dřepu nám to spíše uškodí. Všechno toto jsou roztomilé pohyby, bohužel nikdo se nezamyslí nad samotným použitím a účelem jednotlivých pomůcek či nad tím, co je jeho cílem a co mu skutečně přinese skutečné výsledky.

Jak nebýt“ Králem kouzelných funkčních pomůcek“?

Žádná „funkční“ pomůcka neexistuje. Existuje jen funkční přístup a jeho použití. Většina z těchto pomůcek zde bylo ještě dříve než samotná činka. Každá pomůcka má svůj účel a smysl použití. Určité pomůcky se používají čistě pro rehabilitační použití, jiné pro atletické účely či pro bojové sporty. Naučte se nejprve pracovat se svým vlastním tělem a poté teprve použijte vhodnou pomůcku vzhledem ke svému cíli a svým potřebám. Myslete na to, že pomůcka by měla především pomoci a nejen vše ztížit.

Nesmyslný trénink č.4: „Zdravotní experimentátor“

S šířením myšlenek funkčního tréninku se šíří i důraz na fyzioterapii, správný posturální pohyb a nápravné cvičení. To

je jistě v pořádku, v nepořádku je však trend, kdy každý druhý se dnes stává automaticky po jednom kurzu či přečtením článku či knížky samozvaným odborníkem na pohyb a pohybové vzorce, dysbalance a dokonce bolesti zad. Buď vidíme cvičení na fázi milimetrových pohybů bez praktického účinku, či na druhé straně vidíme hazardování se zdravým od „rychlokvašného“ odborníka.  Je diskutabilní, jestli by s bolestí měl vůbec nějak pracovat nefundovaný cvičenec či osobní trenér bez specializovaného vzdělání. Dle mého by s ní vůbec pracovat neměl. Jen při obyčejném strečinku můžete sobě či někomu mnoho uškodit, a když vidím amatérské používání různých kompenzačních a nápravných cvičení, dost se bojím o zdraví všech těch lidí. Většina lidí své tělo nezná, nezná příčiny svých zdravotních a pohybových problémů či bolesti, neprochází žádnou diagnostikou či testy. Vložit se poté do rukou komukoliv je značné hazardování se svých zdravým.

Jak nebýt „zdravotním experimentátorem“?

Než začnete dělat nějaké nápravné cvičení či začnete řešit bolesti zad, zajděte k lékaři či fyzioterapeutovi či pohybově specializovanému trenérovi. Bez diagnostiky pohybového aparátu a profesionální znalosti těla nic nepodnikejte. Nikdy nedělejte nic, v čem si nejste 100% jistí, že určité cvičení či postup znáte a prošli jste školením od profesionála v oboru! Když tak neučiníte, budete často napravovat něco, co není rozbité a tím můžete jen ubližovat, což se často děje. Či dokonce můžete něco dělat naprosto špatně. Nikdy nedejte na nějaké pocity či umělé reference, ale dejte na skutečné důkazy, specializované vzdělání a věci postavené na praxi a zkušenostech.

(Autor: Martin Snášel)