Nikdy jsem nežádal o nějakou pochvalu či umělou referenci. O to víc a to v této těžké době mi udělalo radost, když sám klient napsal, že by chtěl napsat nějaký příspěvek jako poděkování. Zde je jeho článek, který zveřejňuji přesně ve znění, jak byl napsán:
Z NEUROLOGIE NA ZÁVODY
Bylo nebylo, závodil jsem na motorce v disciplíně, kde je cílem jezdit po zadním/předním/bokem (ne vždycky se to povede), až jednoho dne nastal okamžik, kdy mi začaly brnět končetiny, jako kdyby do mě někdo zašil vibrátor.
Magnetická rezonance ukázala vyhřezlou plotýnku v krční páteři v kombinaci s výrůstky v
páteřním kanálu, které normální člověk nemá, ale mě je pánbůh nadělil. Další tři měsíce jsem měl řekněme svůj svět, ze kterého jsem do toho běžného zpátky nakoukl díky rehabilitaci na soukromé sportovní poliklinice. Na chození do práce a sezení u počítače v pohodě, ale na nějaké odvážnější sportování to nevypadalo a na neurologii mi dodali naději doporučením, ať radši nikde neblbnu nebo riskuji ochrnutí. S tím se mi úplně smiřovat nechtělo, vyzval jsem k pomoci google a asi jako omluvu za ty výrůstky v páteřním kanálu mi pánbůh přihrál odkaz na coretraining.cz.
Tam jsme začali funkční diagnostikou, následně jednotlivými tréninky a po konzultaci s mistrem Snášelem jsem začal postupně dráždit motocykl. Ze začátku jsem si připadal, jako bych na tom seděl poprvé (z pohledu síly a koordinace), ale spolu s dodržováním doporučení v podobě domácího cvičení se situace zlepšovala. Sice pomalu, milimetr po milimetru, až uběhly dva roky.
Úplně jako junák před výhřezem jsem se necítil, ale pocit nesrovnatelný, tak jsem se zase přihlásil na závody. Ty jsou přeci jen něco jiného než trénink, kde člověk nad sebou občas i přemýšlí, zatímco na závodech má vypnuto. Jasně, šlo o závody ve třídě amatérů, nic o čem by vysílali v televizi, ale nasazení mi nechybělo a výsledkem bylo vítězství. Nejen v závodě, ale hlavně v tom smyslu, že tělo funguje a něco snese. Fyzická schránka vydržela nasazení, přípravu osolenou několika pády a bez následků jsem dva dny po závodě seděl v práci a ne někde v čekárně na neurologii.
Takže závěrem. Jestli vám u doktora řeknou, že se máte uklidit k počítači a na sport zapomenout, na sportovní poliklinice vás rozhýbou tak akorát že dojdete do auta, ještě to nevzdávejte a zkuste mistra Snášela, třeba vám to vyjde jako mě. Hodně štěstí přeji.
Přemysl Vaněk
