I přesto, že jsem se v minulosti v několika podrobných článcích věnoval tématu jak samotné flexi páteře viz zde (Odkaz) a také i rozboru samotného sedu lehu viz zde (Odkaz ), poslední dobou jsem viděl několik příspěvků a videí na téma zkracovaček, kde bylo velmi mnoho mýtů a nepravd. A nebyl bych to asi já, abych necítil potřebu se k mnoha těmto otázkám vyjádřit a rozebrat na základě nejen své praxe, ale především vědecky podložených faktů tak, jak se mnohé věci skutečně mají. Navíc, když jsem začal psát tento článek, zjistil jsem, že je zde velmi mnoho dalších věcí, kde mnozí tápou a nejsou si jistí svým názorem, tedy jsem se snažil odpovědět na co nejvíce problémů v tomto tématu. Rozhodně doporučuji si v rámci tohoto rozboru přečíst min. 2 zmíněné články, abyste dostali celistvé informace, což Vám mnohem lépe zlepší Váš postoj ke všemu.

KONTRAKCE

Dobré bude tedy začít hned od začátku. Tak v první řadě bych se chtěl vyjádřit k tomu, že někteří „odborníci“ se vyslovují k tomu, že je špatné, když u zkracovačky dochází ke kontrakci svalů. V rámci toho mluví u určitém narušení svalových vztahů, a dokonce o nějakém „vypínání“ antagonistů. No, hned úvodem by bylo na místě sdělit, že veškerý pohyb je možný právě svalovými kontrakcemi (Odkaz ).

Tedy proces, kdy ve svalovině vzniká napětí a sval se svou činností zkracuje, aby pohyb vykonal. Tedy je zcela jedno, jestli sval budu zatínat či nebudu zatínat, ke kontrakci při pohybu tak jako tak dojde. Jinak to zkrátka nejde a můžete se postavit třeba na hlavu. Při zatínání se zde můžeme pouze bavit o nějakém zvýšení kontrakce. Aby ale zvýšení kontrakce vyvolávalo něco, o čem někteří z těchto teoretiků mluví, je pouhá teoretická spekulace, nic víc. Samozřejmě svalová kontrakce je také spojena s určitou kompresí páteře/ kloubu. Více svalové kontrakce vytváří větší kompresi, což je logické. Za normálních okolností může tato komprese pomoci stabilizovat, v našem případě dolní část zad. Avšak např.s poraněnou páteří, kdy mohou být v místě narušené funkce, může tato komprese způsobit další poškození a navíc bránit I hojení. To je třeba vzít v úvahu při předepisování cvičení pro pacienty s bolestmi zad. Zejména v raných stádiích akutní bolesti zad. Tedy je třeba mít v tomto také na paměti o kom a v rámci jakého kontextu se bavíme. Jestli o zdravém člověku či zraněném člověku a k tomu bych ještě poznamenal, že stále je třeba mít v ruce komplexní funkční diagnostiku daného jedince a z toho také vycházet.

Ale vraťme se ke kontrakci. Mimochodem i při samotném pohybu do flexe páteře dochází z druhé strany extenzorů páteře k excentrické kontrakci a tak jak se to jmenuje má logicky také svůj důvod. Neodpustím si zde citaci od Vladimíra Jandy, kde při popisu šikmé zkracovačky píše: “ Při rotaci směrem doprava se stahují hlavně pravý m.obliquus internus abdominis, m.obliquus externus abdominis, pravý semispinalis, levy m.multifidus, levé rotatory,levy m.latissimus dorsi a pravý m.iliocostalis. Při rotaci trupu doleva se uplatňují svaly opačně. ( Vladimír Janda, Svalové funkční testy 2004).”

Tedy jak vidíme, při zkracovačce dochází k oboustrané aktivaci/ kontrakci obou ( a více mnohočetných ) svalových systémů, které se podílí na pohybu.

KOAKTIVACE

Toto slovo a následný pojem zní jako mantra, jak ho někdo použije, všichni jsou nuceni kývat, dnes tedy spíše posílat „likes“. I v rámci zkracovaček a sedů lehů jsem několikrát četl a slyšel, jak narušují koaktivaci. Co ale říci ke skutečnosti? V první řadě je potřeba říci, že jde o pouhou teoretickou hypotézu a především se dotýká lidí s poruchami pohybu.( Muscle coactivation: definitions, mechanisms, and functions.  Latash ML 2018).

Tedy je velice omezené to, že někteří mluví o nějaké aktivaci svalů (agonistů), které svou činností potlačují činnost antagonistů a tím dle nich dochází k narušení určité koaktivace. Tedy tito lidé vycházejí z určité inhibice antagonisty agonistou, což samo o sobě je velmi kontroverzní obzvláště v rámci pohybu/ tréninku. Je něco takového reálné? Tak především, jestliže daný člověk je zdravý a nemá nějaké nervové poranění, tak nemůže nikde docházet k tomu, aby určitý sval „vypínal“ druhý sval z činnosti. Jistě se můžeme bavit o nějakých svalových vztazích, jistě se můžeme bavit o možných rozdílnostech v zapojení % určitých svalů do pohybu atd., odmítám se ale bavit o nějakém vypínání svalů jeden druhým.

Co se týká koaktivace, tak je velice těžké vzhledem ke složité a dynamické povaze většiny činností každodenního života zachytit kvantifikovatelnou míru koaktivace. „ Existuje mnoho metod pro hodnocení koaktivace, ale většina je omezena na dvou-svalové systémy, izometrické / komplexní analýzy nebo dynamické / uniplanární analýzy. Proto existuje prázdnota v tom, že koaktivace nebyla zdokumentována ani posouzena jako systém více svalů při realistickém komplexním dynamickém zatížení. Celkově nebyl žádný index koaktivace schopen posoudit koaktivaci během složitých dynamických námah.“ (A review of methods to assess coactivation in the spine ,PeterLe 2017).

Jak mluví tedy samotná studie, je velice složité něco takového posuzovat při složitých pohybech a i svým způsobem nesmyslné a navíc dotyční často posuzují agonisty/ antagonisty, což je dost kontroverzní, protože se na pohybu podílí celá řada svalových systémů, které se navíc v průběhu neustále mění. Nemluvě o tom, jak velká variabilita obzvláště svalové činnosti v oblasti trupu je. Vtipné na všem je, že se v rámci tohoto doporučují automaticky izometrické cvičení, kde držíme fixovaně trup jako v planku či v poloze mrtvého brouka/ 3 měsíční, ale jak si může být dotyčný i zde tak zcela jistý, že ta jeho svalová koaktivace je optimální, protože i zde se děje mnoho změn a i zde se vše může změnit v rámci aktivace.

SVALOVÁ AKTIVACE

Přejděme ale rovnou k následné svalové aktivaci. Jestliže tedy dle někoho k něčemu takového dochází, tedy že jsou antagonisté potlačení a „vnitřní“ stabilizátory nefungují ve flexi trupu jako je zkracovačka, pak se tedy ptám, proč nic takového studie neukazují? V této studii zde (Odkaz ) Při různých cvičeních testovali aktivaci břišních svalů, extenzorů páteře a i vnitřních stabilizátorů a při zkracovačce můžeme vidět ( viz grafy), že aktivace je na obou stranách, ale logicky se zvyšuje, když se na pohybu podílí více daný agonista. Mimojiné je ale důležité sdělit, že I u těchto cvičení/ pohybech máte v grafu vysokou aktivitu Obliqus internus a tedy i Transverzus abdominis, tedy není zde možné zde mluvit o narušení nějakých vazeb. Logicky se aktivita zvyšuje poté u cvičení např. extenze páteře, kde znovu bude vyšší aktivita extenzorů páteře a o něco menší břišních svalů. Nebude to mít ale vliv na větší “ vnitřní” stabilizátory. Ty budou mít znovu vysokou aktivitu jak je vidno z grafu.

Jen pro informaci pro mnohé, jen samotná poloha prkna má I přes různé hypotézy, vysokou aktivitu rectu abdominis, tedy přímého břišního svalu a celkem nízkou aktivitu extenzorů páteře. Znovu dobré říci, že kdybychom polohu v prkně obrátili a drželi bychom izometrickou polohu spíše silou extenzorů, bude větší aktivita u extenzorů páteře a nikoliv břišních svalů. To celkem znovu narušuje hypotézu těchto lidí, že? Tedy není žádná oboustranná stejná rovnovážná svalová aktivita jen kvůli tomu, že jste nastavili určitou polohu pánve. Což samotné nastavení pánve očima do určitá “přesné” neutrální polohy je pouhá hypotéza, která reálně je dost zavádějící.

V této studii zde (Odkaz ) můžeme také vidět jak se při různých základních cvičeních mění aktivita rectus abdominis a erector spinae. Logicky se mění dle poloze zátěže, zaměření cviku a poloze kloubů. Tedy na jedné straně je logicky aktivita na obou stranách a bude zde všude vysoká aktivita stabilizátorů dle komprese, ale svalová aktivita se zvyšuje tam, kde je aktivnější agonista a svaly, které se více účastní pohybu. Nevím, co je na tom složitého, ale je to celkem logické a tedy lidem říkat opak je nejen neprofesionální, ale hloupé.

A může tedy dojít k určitému narušení aktivace svalů a jeho zvýšení jedné oblasti nad jinou? Ano, jistě může.  Rozhodně ne ale k nějakému “vypnutí”, rozhodně se to může dít při jakémukoliv cvičení a těch faktorů může být více – fyzický stav jedince, slabost či velké stažení( a tedy horší neuromuskulární aktivita) v určité oblasti, zranění/ bolest, způsob provedení pohybu atd.. Do určité úrovně samozřejmě pomůže I naučení pohybu přes naše vedení. Pojďme si ale vše rozebrat dále.

SELEKTIVNÍ AKTIVACE BŘIŠNÍCH SVALŮ

Jedno z mnoha tvrzení (nejen) u zkracovačky je to, že se aktivují pouze vrchní porce rectus abdominis a jinak se břicho nezapojuje. Je to velmi zjednodušené a chybné tvrzení. Mnohé studie nám jasně ukazují, že se břišní svaly aktivují jako celek již při prvních pohybech do flexe. V podstatě je to i základ kineziologie pohybu. Samosebou dochází logicky k určitým rozdílům dle toho do jakého pohybu a jakým způsobem vše vedete.

Určité selektivní aktivace částí břišní recta v různých abdominálních cvičeních byla pozorována pomocí elektromyografie některých studiích (EMG) (Escamilla a kol., 2006 ; Moreside a kol., 2008 ; Vera-Garcia a kol., 2000 ; Walters a Partridge, 1957 ; Warden a kol., 1999 ).

Jiné studie, také založené na měřeních EMG, však nezjistily žádné rozdíly v aktivaci různých částí (Clark et al., 2003 ; Hubley-Kozey a Vezina, 2002 ; Lehman a McGill, 2001 ).

Rozdílná aktivace různých částí svalu recta abdominis je teoreticky možná, protože z morfologického hlediska je rectus abdominis rozdělen do několika částí. Tyto části jsou odděleny pojivovou tkání, která částečně nebo úplně přerušuje svalová vlákna recta abdominis (Hollinshead, 1980 ; Woodburne, 1994 ). Jak pitva mrtvol, tak elektrická stimulace ukázaly, že různé části svalu mohou být inervovány různými nervy (Duchateau a kol., 1988 ; Hammond a kol., 1995 ; Pradhan a Taly, 1989).; Sakamoto a kol., 1996 ).

Skutečnost, že některé motorické jednotky různých částí svalu recta abdominis sdílejí stejnou inervaci, může zabránit selektivitě při náboru svalu recta abdominis, což potenciálně vysvětluje, proč některé studie (například (Clark et al., 2003 ; Hubley-Kozey a Vezina, 2002 ; Lehman a McGill, 2001 (Odkaz ) nezaznamenaly rozdíly v aktivaci v různých částech břišní oblasti. Poslední ze studií Lehmana a McGilla píše v závěru toto: “Normalizace signálu EMG vedla autory k domněnce, že rozdíly mezi částmi svalu recta abdominis jsou malé a mohou postrádat klinický nebo terapeutický význam.”

Obecně abych vše více osvětlil, tak především všechny studie mají společné to, že ukazují aktivaci všech břišních svalů a vrchní I dolní části břicha. U Určitých studií vyšla jen o něco vyšší aktivita v dolní či horní části, v jiných zanedbatelná či žádná. A nebo i zanedbatelný poměr ukázali jako určitý rozdíl. Rozhodně nejde provést pohyb tak, že by docházelo v rámci zkracovačky k aktivaci jen v horní části břicha, břicho nejde takto rozdělit. I když provádím flexi trupu, kdy jdu do flexe v hrudní oblasti, při optimální aktivaci se dokonce jako první aktivují spodní porce břišních svalů. Naopak, když budu provádět obrácené zkracovačky a půjde od podsazení pánve, společně s dolní oblastí břišních svalů se v první fázi pohybu aktivují horní porce. V tu chvíli ale jistě a logicky bude větší aktivace v dolní části. Tedy břicho se vždy posiluje jako celek, jen jeho aktivita se logicky může mírně měnit v rámci pozice či možných jiných faktorů.

Jedna studie z University of Wisconsin (Porcarier et al), měla 16 zdravých dobrovolníků (osm mužů a osm žen) ve věku mezi 18 a 24 lety. Ve své studie použila množství 15 různých pomůcek a způsobů zkracovaček a cvičení na břicho. Ve svém výzkumu dospěli k závěru, že v aktivaci nedocházelo k žádným zásadním rozdílům mezi horní a dolní části břišních svalů. Vše můžete vidět na přiložených grafech. (první graf označuje horní část RA a druhý graf dolní)

Pravda jistě je, že v praxi jsou spodní porce břicha problémem. A jak jsem napsal, jsou faktory, které mohou zvýraznit nedostatečnost většího zapojení . Může to být celková slabost, problém inervace, u žen je častý problém v rámci menstruace či souvislý s porodem, otázka chybných pohybových návyků atd..

MOŽNÉ MÍRNÉ ROZDÍLY V AKTIVACI V RÁMCI ZMĚNY POZIC

Záleží také na tom, jak máte nastavené klouby a také třeba kdo vede daný pohyb viz studie zde (Odkaz ). V této studii např. zjistili větší aktivitu spodních stabilizátorů při zkracovačce s pokrčenými nohami než s nataženými. V rámci fixovaných noh zjistili snížení svalové aktivity břišních svalů.

Další studie zde (Odkaz ) zjistila, že vysoká aktivita rectu abdominis je s rukami nad hlavou, ale s rukami podél těla je aktivita menší.

Zkracovačka  s 90 ° flexe kyčle významně zvýšilo svalovou aktivitu Internus a externus obliqus a rectus femoris. Zkracovačka s maximální expirací významně zvýšilo aktivitu IO a EO ve srovnání s jinými dýchacími podmínkami. Nebyly zjištěny žádné významné rozdíly v aktivitě RA. (So-Han Kim et al 2018)

Jestliže bude zkracovačku provádět slabý neznalý a navíc obézní člověk a tedy se dostane jen do mírné flexe, jistě bude zde rozdílná aktivita s vyšší aktivací v horní pozici, což sudie dokazuje, ale nemusí, protože je to vzhledem k minimálnímu rozsahu pohybu logické.  Jde tedy I o velikost rozsahu pohybu. Celý sed leh má vysokou aktivitu dolních oblastí břišních svalů I Obliquus internus a u zkracovačky jde také o tom, jak a do jakého rozsahu pohyb provedeme. Viz studie zde (Odkaz ).

Záleží také na tom, na jakém povrchu zkracovačku provedeme, kdy na nestabilních površích se logicky zvyšuje aktivita břišních svalů  cca o 20% viz studie zde (Odkaz ) na druhé straně to pro určité lidi může být neoptimální vzhledem k jejich fyzickému stavu a nemusí jaké na stabilním povrchu využívat mnohé stabilizátory. Jistě, pro trénovaného člověka však se toto samozřejmě tolik netýká.

ROZDÍL V DÝCHÁNÍ A INSTRUKCÍCH

Co je jistě na místě sdělit a to je věc, kterou učím již dlouhá léta, je způsob jak u zkracovačky či sedu lehu dýcháte a jakou polohu zaujmete. Velmi pomůže u obou základních cvičení, když jdete do pohybu s omezenou a dlouhou expirací, tedy ztíženým výdechem. Z dlouholeté praxe mohu říci, že toto velmi aktivaci pomáhá , což dokládá celá řada studií (Odkaz ).

I tato studie zde (Odkaz )  říká že: “Výsledky této studie naznačují, že by se během zkracovačce měla doporučovat pomalá exspirace pro sníženou aktivaci SCM a vyšší aktivaci TrA / IO u zdravých jedinců.”

Na závěr tohoto tématu je dobré sdělit, že jak praxe, tak studie nám ukazují, že “ s minimální výukou jsou subjekty schopny změnit relativní aktivitu břišních svalů při flexi trupu. Ukázalo se, že instrukce/ pokyny u cvičení zlepšují zapojení šikmých břišních svalů v programech stabilizace bederní oblasti a mají potenciální výhody oproti jiným přístupům ke změně svalové aktivity v rámci flexe.” Gregory M. Karst, PT, PhD; Gilbert M. Willett, PT, MS, OCS et al  2004) (Odkaz) .

ZKRACOVAČKY A DIASTÁZA

Mimochodem, tyto instrukce pomáhají u zkracovačky I v rámci diastázy rectu abdominis, kdy se ukazuje, že v rámci tohoto postupu zúžuje prostor v linea alba viz studie zde (Odkaz ).

I další nová komplexní metanalýza na toto téma mluví o zkracovačkách v rámci nápravy diastázy pozitivně a I o zlepšení prostoru v linea alba. Viz studie zde (Odkaz ). Rozhodně zde záleží na tom, kdo a jak zkracovačku dělá, ale flexe je zde rozhodně důležitá, což potvrzuje I mnoho velkých a zkušených odborníků.

Zde je např. text od známé Fyzioterapeutky a specialistky přes diastázu Diana Lee, která napsala: „Rozhodně jsou zkracovačky důležité! Ne ale celé sedy lehy. Všechny břišní svaly jsou ovlivněny v rámci Diastázy rectu abdominis (Brauman 2009) a vyžadují naši pozornost. … zkracovačky musíme dobře naučit a zajistit, aby napětí zůstalo ve střední linii. Když se břicho vyboulí nebo vyhřezne ve středu, to je vodítko, že hluboký systém nepracuje dobře. V každém případě učte cvičení břišní flexe – se zaměřením na strategii a ne na opakování. … Vždy cítit napětí středové čáry a vyrovnání břicha, které je stabilní … “

FLEXE PÁTEŘE A KOMPRESE PÁTEŘE

Sám jsem na toto téma již napsal rozsáhlý článek I se studiemi zde (Odkaz), tedy doporučuji si vše přečíst.

Velice hezky se k tomu vyjadřuje práce Contrerase a Brada Schoenfelda Zde (Odkaz ).

V práci se píše: “ Přestože se zdá, že výše uvedené studie propůjčují důvěryhodnost potenciálním rizikům opakované ohýbání páteře , je zde mnoho problémů s pokusem přenést závěry s určitých studií do tréninku. V první řadě byly dotyčné studie provedeny v roce 2007in vitro, což je omezeno odstraněním svalstva a je složité vše propojit s lidskou páteří během běžného pohybu.”

Celkově práce mluví o tom, že není vše možné spojovat s lidskou páteří a páteří jako živou tkání. Navíc se mluví o tom, že máme schopnost adaptace, tedy postupnému přizpůsobení zatížení, dané komprese. Tedy dle postupné adaptace se tkáně posilují a přizpůsobují, stávají se odolnějšími. Mrtvá prasečí páteř tuto schopnost nemá, což se dotýkáme nejen mrtvé tkáně, ale I tkáně zvířecích modelů, které jsou odlišné. Tato práce píše, že v rámci flexe je zvláště důležitá skutečnost, že absolutní rozsah pohybu je u prasat ve srovnání s lidmi menší.

V dané práci se také píše, že: “Typické posilovací cvičební programy středu těla využívají omezený počet dynamických opakování a také se využívají pauzy, tedy odpočinek pro provedení omezeného množství cvičení. Tedy počet flexe páteře nakonec činí zlomek toho,  co se využívalo ve studii, kde se dělalo tisíce flexí trupu a to nepřetržitě. Ve studii (Rodacki et al. 2008) zjistili, že navzdory mírným hodnotám komprese spojeným s tradiční flexí trupu komprese nezpůsobila ztrátu tekutin. Rovněž je třeba poznamenat, že po cvičení se mohou páteřní tkáně zotavit/ odpočinout se až do příštího tréninku , a tím zmírnit stres a adaptovat struktůry na další zatížení. “

OTÁZKY/ ODPOVĚDI A SLOVA NA ZÁVĚR

Flexe páteře je bez debat potřebná stejně jako pravidelné posilování všech břišních svalů, tedy I Rectu abdominis, který potřebuje větší silovou kapacitu. Osobně beru jako velkou chybu, že se dnes zanevřelo na cvičení do flexe páteře a nejen mnoho běžných lidí a cvičenců, ale I mnoho špičkových sportovců jsou dnes v těchto pohybech velmi slabí, což se promítá jinde.

U zkracovaček je určitě veliký rozdíl mezi tím, kdo a jaké cvičení dělá a pro koho je cvičení určeno. Musíme vždy znát jeho stav pohybového aparátu a jeho fyzické schopnosti. Dle toho nastavujeme možné regrese, progrese. Tedy samozřejmě není I flexe trupu vhodná pro všechny a jistě izometrická cvičení, tedy různé držení v podporu/ vzporu může být dobrou volbou na začátku. Mělo by to tak ale zůstat? Rozhodně ne!

Nějaké odpovědi ve stručnosti:

JAK DRŽET PÁNEV/ PÁTEŘ? Častá otázka je, jak držet pánev. Rozhodně pro začátečníky a lidi s bolestmi zad je důležité držet pánev a páteř v neutrální zóně. V rámci zkracovačky je toto nastavení rozhodně celkově lepší.

MŮŽU DĚLAT ZKRACOVAČKU SE ZÁTĚŽÍ? Rozhodně ano, nejvíce doporučuji především zátěž v podobě gumy/ bandu, kdy stálé zvyšující se napětí i v rámci vhodných instrukcí zlepšuje I celkové zapojení břišních svalů jako celku. Co ale bych spíše později doporučil , je přejít na sedy lehy, které jsou další progresí a zapojují oblast středu více efektivně.

JAKÉ POZICE PŘI ZKRACOVAČKÁCH JSOU NEJVÝHODNĚJŠÍ? Rozhodně ty, když jsou nohy pokrčené či až v 90°. Osobně mám rád polohu, kdy je jedna noha pokrčená a druhá natažená, s tím, že u natažené nohy máte ruku pod bederní páteří a kontrolujete si pozici. Velmi dobrá je poloha , kdy máte nohy ve vnější rotaci na zemi. Mnohem lépe tak fixujete pánev i páteř. Nohy v 3 měsíční poloze/ poloze mrtvého brouka, mohou být pro začátečníky nevýhodné, později však splňují efekt. Pro lepší zapojení dolní oblasti břicha je dobré být hlavou dolů, znovu je podobně jako u předešlého cvičení, bych to nepoužil na začátku. Pro pokročilejšího ale efektivní.

NA CO SI DÁVAT POZOR? Rozhodně bych na konci článku hned sdělil, že sice obhajuji flexi, ale neznamená to, že doporučuji, aby sin a tom někdo dělal denní trénink po stovkách opakování. Spíše bych zde zdůraznil pravidelné udržování síly ve flexi a kvalitu nad kvantitou. Určitě bych si dal pozor na bezbřehé cvičení do flexe se špatnými instrukcemi, u velmi slabých a obezních lidí. Pro mnoho především začátečníků není dobrá instrukce aby si dávali ruce za hlavu, což jim ztíží celé cvičení. Zkracovačky také mají mnohé benefit ve využití, ale pro mě jsou jen doplňkem či spíše regresí vedoucí k silnému plynulému sedu lehu.

Je jistě rozdíl v tom, v jakých pozicích cvičení dělám a pro koho a v rámci jakého účelu může být co vhodnější. Jistě by vše měla být zohledněno dle postupné komprese, tedy měli bychom mít regresivní a progresivní modely pro všechna cvičení, tedy I pro tyto. V rámci toho může být právě zkracovačka vhodná právě kvůli menší kompresi páteře, ale jednoduchosti provedení a možného použití.

Jistě je klasický sed leh na zemi vhodnější než např. zkracovačka, ale vše má své použití. Je rozhodně rozdíl, jestliže jak zkracovačku či sed leh provedu s držením dolních končetin, kde omezuji aktivitu břišních svalů. Avšak pro trénovaného jedince může zvýšení komprese a tedy I stabilizace být užitečná.

Zkracovačka, stejně jako sedy lehy, mají mnoho pozitiv, ale je třeba se dívat pro koho a pro co chci tato cvičení používat. Je důležité se dané cvičení naučit dle instrukcí pro efektivnost provedení a je třeba znát toho, komu co doporučím.

Není ale třeba nikoho zbytečně strašit, jak určitým cvičením/ pohybem dochází k nějakému “vypínání” “potlačení” či “ kompresím”, které mu mají něco způsobit, navíc, když tito lidé, nepředkládají žádná ověřená vědecká fakta ba ani nějakou vlastní evidence výsledků práce. Je hezké používat množství krásných termínů o kontrakcích, koaktivacích, neutrálních pozicích a stabilizacích, kterých běžní lidé nerozumí, ale znějí jim fantasticky. Důležité je ale znát hloubku a fakta těchto termínů, vědecky podložené informace a kontext toho, k čemu a jak se vyjadřujeme. Jinak se v rámci silového tréninku a fyzioterapie dostaneme do stejného stavu jako tvrdit, že na Marsu jsou mimozemšťané či že tam kdysi byli celé civilizace, že my jsme potomci mimozemšťanů a oni postavili pyramidy atd.  Vycházejte ze skutečných faktů a naučte se, kdy, jak a proč co dělat.

 

Autor: Copyright ©Martin Snášel/ coretraining.cz 2020