Svalové / Myofasciální řetězce a jejich souvislosti/ vliv mezi sebou a na celé tělo. To je v dnešní době velké téma, na čemž zakládá mnoho konceptů svou filosofii a principy své metodiky. Máme velké množství knih, kurzů, videí a článků, které se odkazuje na to, že ta a jiná oblast má vliv na jinou svalovou oblast na jiném vzdáleném místě či jaké souvislosti mají různé pohyby a svalové aktivace na jiné oblasti. Zakládá se na tom jak pohyblivost, stabilita, diagnostika, manuální terapie, celé cvičební systémy  a dokonce I silově-kondiční tréninky. Osobně jsem si prošel mnoha fázemi, kdy jsem mnohému rychle uvěřil, pak pochyboval, pak uvěřil jinému a pak znovu byl skeptický.

Popravdě mám z praxe mnoho teorií, které mi vycházejí a o kterých jsem přesvědčen, ale nemám některé myšlenky jak vědecky potvrdit. Výše jmenované a má praxe mě naučila pochybovat a být skeptický jak k okolí, tak ke své práci, protože to je to, co nás může posouvat a nezaklesnout do svých či jinými předkládaných teorií, které však nemusí mít žádný racionální a vědecky potvrzený základ.

Svalových řetězců a smyček známe velmi mnoho a v tom je také možná základní matoucí bod, protože mnohé koncepty a teorie se mnohdy vzájemně vyvrací či zpochybňují. Mnohé také nemají žádný podstatný věděcký základ ( Odkaz) a i když znějí zajímavě, nemáme nic hmatatelného v ruce a vše je podobné jako tvrdit “ Na Marsu je inteligentní život, vím to” či “ na Marsu žili před miliony lety celé civilizace”. Zní to skvěle že? Je to vědecky dokázaná pravda?

V tomto článku jsem si vybral na rozbor koncept myofasciálních řetězců, které jsou ve světě nejvíce populární a staví také nejvíce na “evidence based” přístupu. Tím konceptem je Anatomy trains od Thomase Myerse. Několik měsíců jsem rozebíral jednotlivé studie a metaanalýzy a závěr byl pro mě na jedné straně velmi zajímavý, na druhé straně plný zklamání. O tom proč je tento článek!

Předně se podívejme na metaanalýzy, které rozebírají jednotlivé myofasciální řetězce. Tato velká metanalýza zde ( Odkaz ) se snažila co nejvíce rozebrat propagované myofasciální řetězce od Myerse (1997). Studie detailně prověřovala relevantní publikované vědecké články/ studie v období od roku 1900 do prosince 2014. Identifikovalo se až 6589 článků. Z toho však jen 62 článků a studií splnilo základní kritéria pro zařazení.

Tato metaanalýza zjistila 14 studií střední kvality pro SBL ( Superficial back lines / Povrchovou zadní linii). Zde byly ověřeny všechny přechody. 8 studií v rámci BFL ( Back functional line/ funkční zadní linie), kde byly potvrzeny všechny přechody a 6 studií pro FFL (Front functional line/ Přední funkční linii). Tyto 3 myofasciální řetězce měly středně kvalitní až více kvalitní studie.

Mírné až středně silné důkazy jsou k dispozici pro určité oblasti spirálové linie (tedy 5 z 9 ověřených přechodů, 21 studií) a laterální linii (2 z 5 ověřených přechodů, 10 studií).

Pro povrchní přední linii neexistují žádné důkazy (žádný ověřený přechod, 7 studií).

I přes velmi kompletní rozbor celá práce naznačuje, že na jedné straně jsou určité spojitosti pojivových tkání , na druhé straně se mluví o tom, že další zkoumání je nutné pro budoucí výzkum a větší prokázání této teorie.

Další metaanalýza je zde (Odkaz) . Tato metaanalýza zkoumala 1022 článků/ studií. Nakonec však bylo zahrnuto pouhých 9 studií z tohoto velkého počtu, kde byla střední a vyšší kvalita.

SUPERFICIAL BACK LINE (SBL)

Pokud jde o SBL, existuje zde střední důkaz přenosu síly u všech základních oblastí. Otázka je, jak významné jsou dané důkazy v daných studiích, protože práce mluví spíše o provedení daných studií stejně jako jinde, ale nemluví o tom, o čem skutečně studie mluví a jakou vše to ukazuje průkaznost.  Mimojiné jsem sám nenašel žádný důkaz v rámci propojení s Erector spinae v žádné studii, ale je možné, že může existovat.

První studie měřila vztah mezi tahovou silou achilově šlaše plantární fascií studie zde (Odkaz ) . Tento vztah mi však nepřijde moc průkazný, je očekávaný a logický. Další studie (Odkaz ) zkoumala vztah plantární aponeurózy v přechodu na achilovu šlachu a daný vztah při chůzi. Je zde třeba zde doplnit, že se daný teoretický vztah přenosu sil zkoumal na mrtvolách. Nicméně závěr je, že je třeba dale zkoumat daný vztah.

V Další studii v rámci daného řetězení (Odkaz) se vycházelo z balzamovaných vzorků mrtvol, kde se z daného zkoumání vychází z teoretického propojení sacrotuberálního vazu s bicepsem femoris a gluteus maximus a piriformisem. Znovu jde o teoretický vztah a navíc se mluví o propojení s dalšími svalovými oblastmi, které v tomto řetězci ani nejsou.

Tato studie (Odkaz)  zkoumala vliv m.gastrocnemius a vliv pohybu pánve na svalové struktury. Závěr byl takový, že dané výsledky podporují koncept konektivity myofasciální tkáně na dálku v modelu in vivo, posilují funkční koncept přenosu síly prostřednictvím synergických svalových skupin a poskytují nové perspektivy pro roli fascie při omezování pohybu ve vzdálených zónách.

Další studie (Odkaz) je analýzou vztahu v oblasti sakroiliakálního kloubu a možného spojení bicepsu femoris atd.  Protože sakotuberózní napětí vazů ovlivňuje kinematiku sakroiliakálního kloubu, trénink hamstringu by mohl ovlivnit sakroiliakální kloub a tím i kinematiku dolních zad.

Jedna z mála kvalitnějších studií zde (Odkaz) zkoumala účinky pasivních protahovacích cvičení na možný vliv na krční páteř a možný pohyb v této oblasti. Tato studie byla provedena s 60 zdravými univerzitními studenty bez jakékoli poruchy muskuloskeletální dysfunkce. Byli rozděleni do experimentální skupiny sestávající z 30 subjektů a kontrolní skupiny sestávající z 30 subjektů. Poté byl měřen rozsah pohybu krční páteře a byl proveden test stability k posouzení rovnováhy. Experimentální skupině se 3x po dobu 30 sekund prováděl strečink s dorziflexí kotníku, zatímco kontrolní skupina dostávala stejnou léčbu bez dorziflexe kotníku. Rozsah pohybu a rovnováhy krční páteře se v experimentální skupině okamžitě zvýšil, zatímco v kontrolní skupině nedošlo k žádné změně. Výsledky ukazují, že napínání svalů hamstringu cvičí fascii kosterních svalů lidského těla a že fascie jsou vzájemně propojeny interakcemi síly.

Další studie zde (Odkaz) byla založena na více praktickém použití a to I z kontrolní skupinou. Za použití tenisového míčku byla masírována plantární fascie chodidla a zjišťovala se flexibilita v rámci flexe dolní končetiny a tedy zvýšení flexibility daných svalů. Závěr studie je takový, že ve srovnání s kontrolní skupinou došlo k určitému rozdílu v rozsahu pohybu. I když zde jde jistě o jednu z nejvíce kvalitních studií, je zde mnoho ale. Za prvé z mých vlastních zkušeností jak se sebou, kdy jsem každý den zkoušel dané uvolňovací techniky a ze zkušeností s mnoha klienty mohu říci to, že byl rozdíl v tom, když jsem sdělil, že bude po dané masáži rozdíl v rozsahu nebo ne. Sám jsem žádný rozdíl neviděl a u většině klientů, kterým jsem nic nesdělil dopředu také ne.

další studie zde (Odkaz) zkoumala svalové aktivace v daném zadním svalovém povrchovém řetězci. Pomocí EMG, které byly rozmístěny na daných svalech podél SBL. 20 zdravých dospělých mužů  podstoupilo 5 testovacích podmínek. Podmínky 1-3 zahrnovaly pasivní pohyb, aktivní pohyb a aktivní pohyb proti maximálnímu izometrickému odporu (IR) v oblasti krku a lýtek. V rámci pohybu se nic nezměnilo. Extenze krční páteře bez rezistence a s rezistencí ukázalo významné střední až velmi silné korelace s dalšími oblastmi. Zde je otázka, co by ukázalo EMG napojené na všechny ostatní svaly, což je pro mě překvapením, že nikoho nenapadlo a nikdo o ničem takovém nepíše v rámci této studie.Není zde tedy žádné srovnání a tudíž jde o velmi slabý důkaz.

Studie zde (Odkaz), kdy se testovalo 150 mužů mezi 45-55 lety se zdravými zády, s bolestmi zad a chronickými bolestmi, bohužel pro mě neukazuje nic podstatného jako mnoho rozdílností a to, že ti s chronickou bolestí měli vyšší tuhost, což je běžné, ale je zde mnoho faktorů, které se na tom podílí.

Související často předkládaná studie je zde ( Odkaz ), kdy bylo zkoumáno 267 dětí od 6 do 18let. Moc nerozumím, k čemu tato studie byla předkládána do potvrzujících studií, protože naopak zde se ukazuje, že zde nebyl žádný rozdíl mezi těmi, kteří měli bolesti zad v rozsahu pohybu jako těmi , co bolesti neměli. Navíc se zde ukázalo mnoho rozdílností jak ve věku, tak pohlaví.

 

BACK FUNCTIONAL LINE (BFL)

Dalším myofasciálním řetězcem je zadní funkční linie (BFL). Zde má být thorakolumbální fascie propojená kontralaterálně s latissimem dorsi a gluteus maximus a Vastem lateralis. Hned na úvod je třeba zmínit, že samotné metaanalýzy mluví, že neexistuje důkaz o propjení Gluetus maximus a Vastus lateralis.

Ve studii zde (Odkaz) provedli několik velmi zajímavých pitev a poté zkoumali různé části těchto mrtvých těl, aby ukázali, že k pohybu došlo jinde na těle. 2 zásadní studie jsou  Vleeming (1995)a Van Wingerden (2004) . Studie Vleeming nám ukázala, jak se různé svaly připevňují k povrchové vrstvě thoralumbální fascie.  Autoři se podívali na to, co by se stalo, kdyby tahali různé svaly k pohybu v povrchové fascii. Tedy natahovali jednotlivé svaly u mrtvol a sledovali posun v jiných oblastech. Pravda je, že posun nastal nejvíce o 10cm ve svalech( V jiných tazích o 3-5cm pohybu), problém je co se týká možných změn, že vše se hned vrací zpět a že nejde o velký pohyb. I když se kdejakému muži může zdát, že 10cm je mnoho, v tomto případě vlivu to není mnoho. Zase také mluvíme o práci na mrtvole a sledování kusů masa v rámci posunu tkání. Výzkum výše ukazuje malé spojení mezi dvěma svaly, kde tahání za jeden sval vede k malému množství pohybu ve vzdálenosti od místa, kde tah začal. Mimo jiné zatažení v oblasti gluteus maximus nebyl vliv nikde výše, tedy u ramene apod. Tedy žádná práce v rámci těchto studií nenaznačuje, že dysfunkce v jednom svalu povede k dysfunkci v druhém svalu po celé jeho délce a jak tento sval funguje.

Pravda v rámci své praxe je taková, že musím rozhodně souhlasit, že zde určité vztahy vidím, protože pro mě je to jeden z mála spojení, které my v diagnostikách vycházejí. Tedy kontralaterální slabosti se často souvisle doplňují a mohou zvyšovat v určitých částech napětí. Bohužel člověk musí být stále ve středu a nesmí propadat tomu, že bude neustále hledat to samé, protože když něco chcete najít, budete to nacházet. A to je ten problém mnoha konceptů a mnoha “guru”. Když se často od toho odprostíte, zjistíte, že mnohdy to vycházet nemusí. Bude zde nějaký zvláštní vztah mezi hýžděmi a latissimem dorsi? Ani jistě ano. Problém je, že zde budou ale mnohé další vztahy se všemi ostatními svalovými oblastmi v oblasti trupu a kyčlí a to je ten problém. Problém bude take to, že v rámci pohybu se vše bude více či méně dramaticky měnit.

Další známé předkládané studie např zde (Odkaz ) také zkoumala účinky natažení bederní fascie během flexe a extenze. Závěr studie nám sděluje, že napětí na bederní fascii simulující mírnou kontrakci TrA ovlivňuje segmentovou tuhost, zejména směrem k neutrální zóně.

Jistě více zajímavá je tato studie zde  (Odkaz ) , kde zkoumaly přenos tahu z latissimu dorsi(LD) na pánev. Analýza rozptylu opakovaných měření prokázala, že pasivní napínání LD posunulo klidovou pozici kyčle směrem k laterální rotaci, ale nezměnilo pasivní tuhost kyčle. Aktivní LD napínání posunulo klidovou pozici kyčle směrem k laterální rotaci a zvýšilo pasivní tuhost kyčle. Výsledky ukázaly, že manipulace s LD napětí modifikovala pasivní proměnné kyčle. Toto je jistě zajímavá studie o určitém vlivu na kyčle jako celek. Jsou zde ale I další studie zde (Odkaz), které nám ukazují i nepodstatný vliv LD na zbytek těla, kde se vliv neprokázal.

Je sice další celá řada studii jako zde (Odkaz ) Prováděná na mrtvolách. Problém zde je, že se dělá závěr jen na očekávané smyčce či 2 svalech, kde se zjistí určitá vazba v pohybu, celý trup je však tak složitá struktura propojených tkání, že zde jsou těsné přirozené vzájemné vazby.

 

FRONT FUNCTIONAL LINE (FFL)

Tento myofasciální řetězec i přes až samozřejmé přijímání má stále velmi slabou vědeckou oporu. Hned na začátku je dobré říci, že mataanalýzy mluví o tom, že neexistuje důkaz v propojení pectoralis major a rectu abdominis.

Studie zde (Odkaz) zkoumala anatomický a mechanický vztah mezi adduktorem longus(AL) a rectem abdominis a zjistit, zda jednostranné zatížení AL vede k přenosu přes symfýzu na rectus abdominis. Tato studie se prováděla jako obvykle na mrtvolách. I přes pravděbodobný závěr určitých vztahů se měřené napětí značně lišilo.

Další studie, které vycházely z častých problémů tříselné oblasti jako např. zde ( Odkaz ) či zde (Odkaz ) vycházejí jen z určitých teoretických předpokladů, tedy nelze z toho vycházet jako důkazu.

JAKÝ ZÁVĚR SI Z TOHO VYTVOŘIT?

 

Vybral jsem myofasciální řetězce, které mají nejvíce studií, které můžeme brát jako určitý důkaz. I tak je zde velmi mnoho kontroverzních studií, kde chybí více vzorků, kde chybí kontrolní skupiny a jiné možnosti testování a prověřování. Velká část studií je dělána také na mrtvolách, ne na živé tkáni, kde se zkoumá jen daná verze přenosu a ne variace.

U řady řetězců jsou určité důkazy jen pro určité přechody, tedy např. u laterální linii jsou to jen 2 z 5 oblastí a např. pro povrchní přední linii( superficial front line viz obrázek vpravo)  není ověřený žádný přechod a to i přes určité studie. Tedy pro tento myofasciální řetězec chybí vědecký důkaz pro toto teoretické propojení. Nejvíce důkazů tedy máme pro celou zadní část těla, tedy jak pro Superficial back line, tak pro back functional line. Tedy víme, že zde určité vztahy jsou, to je asi tak vše. Více můžeme rozhodně mluvit o nějakých smyčkácha jednotlivých vztazích, než o nějakém propojení více oblastí mezi sebou, tedy celých řetězcích.  Stále je vše ale otevřené a vše potřebuje více důkazů.

 Fascie jistě jsou všude a vše propojují, to je jistě pravda. Právě tento fakt však komplikuje i určité řízení propojení přes dané linie, kterých je nespočet a které bychom nějak prakticky uchopili. V pohybu a zátěži se totiž vše mění jak ukazuje např. studie zde ( Odkaz) , kde se zkoumalo zatížení L5/ S1/ S1, kyčelním a kolenním kloubem při zvedu zátěže, kdy se kinematika tahu změnila I se zvyšující zátěží a měnilo se I mechanické využití kolen a kyčlí. To samé zjistila další studie (Haya et al 1982), která zkoumala účinky změny zatížení v dřepu, zjistila změny v kinematice, které se změnily při zatížení. Studie uvedla, že při nižším zatížení byl větší nárok/ zatížení na extenzory kolen a při postupně vyšším zatížení se přesouval stále větší nárok na extenzory kyčelního kloubu.

Studie nám sdělují to, co nám sdělují i jiné, tedy se zvyšující zátěží se liší druh stabilizace, která není stejná bez zátěže jako se zátěží. To samozřejmě mění i možné teoretické svalové řetězení.

Dále je zde otázka možného hledání příčiny a souvislostí v rámci možných myofasciálních řetězení. Obecně jsou zde dle mého rozhodně souvislosti, které jsou spíše dané přenášením napětí a ovlivněním stability určité oblasti. Tedy když je určitá oblast slabá či více stažená, může vše mít vliv. Podstatná je ale síla a individuální faktory a potřeby daného člověka a na tom bychom neměli zapomenout. Může se měnit velmi mnoho věcí. Mohl bych jsem napsat celou řadu možných souvislostí, které mi kde vycházejí dle mé evidence a sledování, ale na mnoho z toho nemám moc vědecky podložených důkazů tak jako velká většina jiných v oblasti. Tím bych na druhé straně chtěl zase bránit to, že jak něco není vědecky podloženo, tak je to automaticky špatně, to určitě ne. Jde spíše o to, jak se vše podává veřejnosti a jaká možnosti, smysl jsou k použití dané teorie.

Problém např. funkční diagnostiky je to, že když u možných bolestí či zranění je vše často jako plácnutí do vody a podobně se vše přenáší po těle a I když se určité věci opakují častěji, musíte více sledovat daného člověka a jeho dispozice, abyste pochopili souvislosti. Rozhodně je třeba při jakémkoliv problému se dívat na celé tělo, protože tělo je jeden velký celek, který je rozhodně provázaný, ale může se také projevovat různě variabilně. Tedy samozřejmě určitá těsnost, slabost nebo nerovnováha v kyčlích bude mít nějaký vliv na bederní oblast a i kolena apod.,nemusí to však být zcela stejné v rámci nějakých konceptů řetězení. Nesmyslné tedy vidím se držet nějakých pevných schémat a linií/ řetězců, což Vás buď může zcela doslova „zblbnout“, jak často dnes vidíme u mnoha lidí, kteří vidí jen jedním směrem. Pak často budete vyloženě sami chtít něco najít, ale na druhé straně nikdy nenajdete to pravé. Co je však horší je to, že můžete obelhávat nejen sebe, ale I ostatní kolem sebe, a to bychom dělat rozhodně neměli.

Tedy budu rád, když tento delší článek/ práci budete brát spíše pozitivně tak, abychom vše prověřovali a i zpochybňovali a o to více i ty postoje a myšlenky své tak abychom se dobrali blíže k pravdě.

(Autor: Copyright©Martin Snášel/Coretraining.cz2020)

Zdroje:

1.What Is Evidence-Based About Myofascial Chains: A Systematic Review Jan Wilke 2015

2.Intermuscular force transmission along myofascial chains: Frieder Krause 2016

3.The biomechanical relationship between the tendoachilles, plantar fascia and metatarsophalangeal joint dorsiflexion angle. Carlson RE 2000

4.Dynamic loading of the plantar aponeurosis in walking. Erdemir A 2004

5.The sacrotuberous ligament: a conceptual approach to its dynamic role in stabilizing the sacroiliac joint Vleeming 1989

6.In vivo relationship between pelvis motion and deep fascia displacement of the medial gastrocnemius: anatomical and functional implications. Cruz-Montecinos 2015

7.A functional-anatomical approach to the spine-pelvis mechanism: interaction between the biceps femoris muscle and the sacrotuberous ligament. van Wingerden JP 1993

8.The Immediate Effects of Passive Hamstring Stretching Exercises on the Cervical Spine Range of Motion and Balance In Hyouk Hyong 2013

9.The immediate effect of bilateral self myofascial release on the plantar surface of the feet on hamstring and lumbar spine flexibility: A pilot randomised controlled trial. Grieve R 2015

10.Surface electromyographic recordings after passive and active motion along the posterior myofascial kinematic chain in healthy male subjects.Weisman MH 2014

11.Anthropometry, spinal canal width, and flexibility of the spine and hamstring muscles in 45-55-year-old men with and without low back pain. Hultman G 1992

12.Low-back pain and straight leg raising in children and adolescents. Mierau D;1989

13.The posterior layer of the thoracolumbar fascia. Its function in load transfer from spine to legs. Vleeming 1995

14.Effects of tensioning the lumbar fasciae on segmental stiffness during flexion and extension: Young Investigator Award winner. Barker PJ 2006

15.Myofascial force transmission between the latissimus dorsi and gluteus maximus muscles: an in vivo experiment.Carvalhais V 2013

16.Variations in muscle activation levels during traditional latissimus dorsi weight training exercises: An experimental study Lehman 2004

17.Anatomical and functional relationships between the external abdominal oblique muscle and the posterior layer of the thoracolumbar fascia Chenglei Fan 2018

18.Anatomical and mechanical relationship between the proximal attachment of adductor longus and the distal rectus sheath. Norton-Old 2013

19.Sportsmen hernia: what do we know? S. Morales-Conde 2010

20.Hip and groin injuries in athletes. Anderson K 2001

21.Relationship between moments at the L5/S1 level, hip and knee joint when lifting. Schipplein 1990