V podstatě denně ke mně chodí lidé na funkční diagnostiku. Někteří již s problémy, s bolestmi, někteří preventivně, aby věděli, na co se zaměřit a co zlepšit. Každý den se bohužel setkávám se špatným přístupem. Nemluvím ale nyní o lidech, kteří přijdou, ale o tom, od koho či odkud přijdou. Velice často chodí lidé s tím, že jim bylo řečeno, že mají špatnou posturu, jsou křivý, vychýlení, špatně nastavení v pánvi, ramenou, krku či jinde. Velmi často je jim sdělováno, že mají slabé břicho či „core“ (Odkaz) a že jim všelicos nefunguje. Lidé vystrašení z těchto informací tvoří největší část klientů a velmi často ode mě odchází s tím, že buď nic z toho, co jim bylo řečeno, se nezakládá na pravdě nebo jsou souvislosti zcela jinde.

Další část těchto lidí tvoří ti, kteří přijdou se snímky z RTG a MRI, kde jim bylo sděleno, co všechno zlého a špatného mají v zádech a následně z toho byly učiněny různé závěry. Velmi často jsou všechny zmiňované věci zkombinované do takového velkého mix nápoje, který má ale velmi nahořklou chuť. Pamatuji si, když ke mně přišla jedna z našich profesionálních sportovkyň, které specialisté v jedné ze známých klinik sdělili především na základě snímků, že končí kariéru a že to vypadá spíše na operaci. Jak myslíte, že vypadala, když ke mně přišla? Byla zlomená, bez optimismu, bez chuti něco dělat. Sport, který pro ní byl vším, vypadal, že končí, navíc snadno učiněné závěry zněly tak, že ve svém mladém věku má a bude mít velmi mnoho problémů a bolesti. Jak se asi budete cítit, když Vám tohle všechno sdělí navíc někdo, koho považujete za odborníka a komu věříte? Asi velmi zle, že? Přesně tak se jistě cítila. Nejen, že tato sportovkyně za cca 3 měsíce s mými radami a přístupem odstranila bolesti a velmi zlepšila mnoho věcí na svém těle i na sobě samotné, ale dokonce i ve zmíněném snímku MRI došlo k řadě zlepšení, což pro ni následně zcela mění situaci. Super! A víte, co mě na tom štve? Přístup, který bych u toho „profesionála“ mnohdy opravdu nečekal. I když si rozhodně nemyslím, že jsem nějaký odborník přes psychiku, to, jaká slova volíte, i to, jak se chováte a jaký přístup ke klientům máte, na tom všem záleží mnohem více, než si mnozí myslí nebo chtějí připustit.

Je velmi mnoho instrukcí, které ti, kteří pracují s bolestí (ale i bez ní), používají a které mohou lidi s bolestí zad poškodit. Sdělujeme jim, že mají artritidu, že mají degeneraci, že mají poškozené, vytlačené či vyhřezlé ploténky. Sdělujeme jim, jak mají opotřebenou páteř a do toho přidáváme koktejl s tím, co všechno je na jich držení těla zlého a nebezpečného. Sdělujeme jim, jak si musí nyní dávat velký pozor na vše, musí být velmi opatrní, jak jsou slabí a nefunkční, jak se nesmí ohýbat, nesmí nic zvedat, nesmí se otáčet atd…Nakonec jim sdělujeme i to, aby nedělali to, co milují a co jim naplňuje jejich život. Může být někdy něco z toho pravda? Ano samozřejmě že ano. Je tedy nutné to sdělovat a navíc touto zvláštní definitivní formou? Rozhodně ne a to především pokud jde o bolest dlouhodobou, chronickou.

A co bychom tedy měli dělat? Je velmi mnoho věcí v přístupu, který můžeme zlepšit. V první řadě, je třeba se vzdělat v tom, co všechno to znamená a tím mohu uklidnit jeho obavy. Jak nám i věda sděluje (Odkaz), u lidí z dlouhodobou bolestí hrají velkou úlohu emoce a ne jen nocicepce. Navíc lidé jsou většinou velmi špatně a obecně informování o tom, co se děje a co sami mohou dělat. Zbavit se vlastní zodpovědnosti a předávat strach není dobrá volba. Můžeme jim sdělit, že bolest automaticky neznamená, že je něco špatně či je něco poškozené. Může to znamenat, že je oblast senzibilizována. Záda jsou jen momentálně citlivá na nějaké pohyby, napětí, nečinnost či emoce. Na základě toho ale následně můžeme říci, že dobrý spánek, pohyb a cvičení, zlepšení stravy a omezení kouření může mnoho pomoci.

Rozhodně můžeme lépe informovat o tom, že jejich struktura zad není nic křehkého a lehce zranitelného. Studie i praxe dokazují, jak naše páteř je schopná zvládnout velkou zátěž (Odkaz ). Navíc má obrovskou schopnost se sama uzdravovat. Nejsme stroje, jsme živé organismy schopné adaptace a homeostáze. Páteř jako taková snese obrovské zátěže a to, aby někdo měl trvalé poškození zad, je velmi vzácné.

Můžeme sdělit to, že degenerace zad je velmi přirozená. Děje se stále u nás všech, den co den. Všichni stále degenerujeme. Mnoho studí nám sděluje, že to nemá přímou souvislost s bolestí (Odkaz). Další studie (Brinjikji 2015)nám sdělují, že 37% 20 letých bez bolesti má degeneraci disku ve svých zádech či že 96% sportovců mladších 22 let se objevily změny na MRI, které se označují jako „nenormální“ (Rajaswaran 2014). Dr. Scott Boden a jeho kolegové provedli MRI na 67 lidech, kteří nikdy neměli bolesti dolní části zad. Zjistili, že degenerace obratle nebo vysunutí ploténky mělo 35% účastníků studie věků mezi 20-39let. 20% z nich mělo výhřezy plotének bez jakýchkoliv příznaků! Další studie nám sděluje, že 40% jedinců mladších 30 let mělo degeneraci bederní meziobratlové ploténky(LDD), přičemž prevalence LDD se postupně zvyšovala na více než 90% ve věku 50 až 55 let. Studie zde (Odkaz).

Změny na skenování jsou normální podobně jako šedé vlasy. Samotné pohyby mohou být nejprve bolestivé – jako třeba podvrtnutí kotníku – ale budou se zlepšovat, když budete aktivní.

V podstatě můžeme říct mnoho i o tom, že samotné abnormality na páteři ale i výhřezy plotének jsou celkem běžné a normální a proto přední světový odborníci varují před častým a automatickým pořizováním RTG a MRI snímků, pokud nejde o vážné případy, protože pak mohou mít spíše negativní dopad jak pro klienta, tak i pro to, kdo bude činit nápravu/ léčbu. Ať bude mít bolest či nikoliv, vždy se totiž něco na snímku najde. V jedné ze známých studií byla MRI provedena u lidí, co neměly žádné bolesti zad. 52% mělo protruze ploténky či jiné spinální abnormality u nichž se běžně doporučuje chirurgický zákrok.Studie zde (Odkaz) či zde (Odkaz) či zde (Odkaz ) či zde (Odkaz).

Co mohu udělat pozitivního a potřebného? Mohu spíše povzbudit dotyčného k běžné aktivitě. Můžeme prakticky ukázat na příkladech, že se není čeho bát. Pamatuji, že ke mně přišel klient s bolestmi, že se mohl jen velmi málo ohnout. Chtěl jsem po něm, aby zvedl lehkou zátěž ze stolu. Zvedl ji snadno. Pak jsem ji dal jen o trochu níže. Znovu ji zvedl snadno, protože to nebyl tak velký rozdíl. Výsledek? Jeho předklon se postupně posunul tak, že byl jen cca 20cm od země. Člověku jsem následně sdělil, jak je jeho pohyb lepší a stabilnější i přesto, že se všude dozvídal pravý opak. A hádejte, jaký byl výsledek?

Tedy povzbuzení k normální pohybu a následně především k návratu do práce a sportu je velice podstatné a to i přesto, že sami máte mnohdy určité předsudky a obavy. Je to v podstatě také základní. Tělo je ale živý mechanismus, homeostáza a především chronická bolest zad je velmi multifaktoriální. Tedy je zde velmi mnoho faktorů, které na vše mohou mít vliv. Bolest je v tomto případě špatná/ nedokonalá informace, nejde o stejný případ jako když si dáte ruku do ohně. Bolest je jako alarm v domě či bytě. Může začít houkat, protože hoří, může houkat, protože si někdo zapálil cigeretu, může začít houkat, protože je citlivý či špatně nastavený, může někdy houkat úplně bez příčiny.

Obrovský problém, ke kterému se již dlouho vyjadřuji, je posuzování držení těla, postury. Určité poznatky můžeme zjistit posouzením pohybu, určité věci mohu získat z posouzení rozsahu pohybu a síly svalů, určité věci mohu zjistit z možných souvislostí. Pak samozřejmě z mnoha specifičtějších testů. I tak to není vždy jednoduché a vše chce rozhodně mnoho zkušeností, mnoho znalostí a praxe. I tak velmi mnoho terapeutů, ale bohužel nyní i stále více trenérů dělá závěry z pouhého pohledu (aspekce) na tělo a z toho dělají přísné závěry, které sdělují lidem. Věc, kterou bych pro lidi přirovnal k dětské hře se sirkami či možná i nějakými silnými petardami. Nedávno jsem na instagramu, ale jen v pouhém příběhu reagoval na jednoho populárního mladého osobního trenéra, který v jednom článku v časopise nechal svou klientku popisovat, jak ji v rámci první lekce nakázal postavit se a poté posadit a dle toho určil „špatné věci“ a dysbalance, na které je třeba se zaměřit. Daný trenér poté reagoval s tím, jak neznám pravdy, jaký jsem nenávistný a i přes to, že jsem nijak nekomentoval jeho, ale jen to, že si nemyslím, že je toto dobře, tak sdělil, jak mám asi problém sám se sebou. Ano, pravda je, že mám jako všichni, mnoho problémů, které člověk řeší když má velmi mnoho práce a velkou rodinu, ale naštěstí mám 22 let praxe a snažím se svou práci dělat v první řadě co nejlépe a svědomitě, abych pomohl a byl na svou práci a sebe hrdý. Problém je, že sám i přes velkou praxi si nejsem občas zcela jistý diagnózou a skutečnou příčinou a radši člověka posílám i ke kolegům. A to dělám práci velmi komplexně a rozhodně ne s nějakého pouhého pohledu. Jak přesný závěr potom může člověku udělat nějaký mladý nevzdělaný a nezkušený trenér z pouhého pohledu na stojícího a sedícího člověka? Jsem opravdu sám, komu něco takového vadí? Dle mého je něco takového velmi amatérské, ale také nebezpečné, protože i přes to všechno sděluje lidem informace, které jsou jak velmi omezené, tak budou na 100% buď velmi nepřesné, tak velmi často chybné. Výsledek je pro daného trenéra jistě pozitivní, protože si více získá klienta, ale negativní pro klienta, který je následně vystrašený tím, co vše má špatného na těle, co ani nevěděl.

Otázka samotného držení těla/postury v souvislosti s bolestmi atd. je velmi kontroverzní a obrovské množství studií ukazuje, že zde není přímá souvislost. Je velmi složité hodnotit pouze očima, co je správné a nesprávné pro daného člověka. Samo o sobě to nic neznamená. Velká metaanalýza zahrnující 52 studií dospěla k závěru, že křivky páteře jsou velmi variabilní a nemají přímou souvislost s bolestmi (Odkaz) .

Studie zde dokázala, že lidé při opakovaných postojích neustále mění svou posturu a to v lumbální a sakrální části od 20 do 30% ( Hendrik Schmidt et al 2018). Tedy co mi v danou chvíli posoudíme, nemusí být ani dokonce přesné. Studie navíc dokazují velké rozpětí nastavení pánve u určitých typů lidí a to běžné/normální je v anteverzi. Studie zde (Odkaz). Tedy to, co posuzujeme, může být pro daného člověka přirozené zakřivení. Viz.studie zde (Odkaz ).

  Mnoho dalších studií dokazuje nesouvislost zakřivení páteře s bolestmi. Viz.studie zde (Odkaz). Studie zde nám sděluje, že spíše vytrvalost či slabost může hrát roli než velikost bederní lordózy, nastavení pánve či stažení svalu. (Odkaz ).

Bohužel či bohudík máme ale celou dlouhou řadu evidencí, které nám sdělují..

…že neexistuje žádná přímá souvislost mezi odchylkami pánve či asymetrií a bolestí(Dieck, 1985; Levangie,1999a, b; Fann, 2002; Knutson, 2002).

… že větší bederní lordóza nemá přímou souvislost s bolestí. Mnoho dalších studií potvrzuje nesouvislost mezi větší bederní lordózou či hrudní kyfózou a bolestí (5. Tuzun C, Yorulmaz I, Cindas A, Vatan S. Low back pain and posture. Clin Rheumatol. 1999;18(4):308-12.).  (Odkaz ).

…že není přímá souvislost mezi bolestí zad a degenerací (Savage et al., 1997; Borenstein et al., 2001; Carragee et al., 2005; Jarvik et al., 2005; Kanayama et al., 2009; Kalichman et al 2010.)

…že existuje nejasný vztah mezi vrozenými abnormalitami v oblasti bederní páteře a bolestí (van Tulder et a kol., 1997, syst. rev .; Luoma et al., 2004; Brooks a kol.,2009).

Znamená to tedy, že na ničem nezáleží? Ne, znamená to, že není možné dělat automatické závěry a že je vše mnohem více složité a je potřeba dalších souvislých bodů a závěrů. Víme, že u lidí s bolestmi se často zvyšuje tuhost v určitých oblastech zad a kyčlí, snižuje se propriocepce viz. Studie zde (Odkaz). Víme, že se stávají mnohdy pomalejšími a snižuje se variabilita jejich pohybu a zvyšuje se v oblasti svalová aktivita (Odkaz). Víme, že neaktivita stejně jako přetěžování může vést k bolesti zad, ale stejně jako toto všechno víme, víme i, že je třeba posuzovat člověka komplexně a individuálně a u určité skupiny lidí může něco fungovat tak a jiné jinak. Krása na naší trenérské a terapeutické práci je ale právě toto, tedy individuálnost a tedy potřeba skutečného umění, které roste znalostmi, zkušenostmi a i určitými vrozenými schopnostmi či nadšením pro práci.

Tedy jak sami vidíme, není jednoduché dělat nějaké závěry, ale na druhou stranu jsou velké možnosti k nápravě u člověka s bolestmi zad. Svým přístupem můžeme ale velmi mnoho zkazit či naopak zlepšit (Odkaz ). Pamatuji si, jak mě před lety změnila i pouhá věta jednoho terapeuta z Austrálie, který na jednom školení sdělil, že je mnohem užitečnější lidem při diagnostickém výstupu sdělovat, co vše bychom mohli ještě vylepšit místo sdělování informací, co vše je problém a co vše je špatně. Velmi moudrá věta mě velmi nadchla a změnila i můj přístup. Je to ale přesně to, co velmi často děláme špatně, tedy často spíše strašíme a hledáme problém za každou cenu než bychom motivovali a hledali zlepšení a tedy skutečně pomáhali. A to je to podstatné, co bychom měli přece dělat. Pojďme se snažit to změnit!

Autor: Copyright©Martin Snášel/ Coretraining.cz2019)