Na posledním kurzu zaměřeném na kyčle jsem se zmínil, že používat techniku RNT u valgu kolene či u “hip shiftu”, tedy vychýlení kyčlí do strany, je nesmysl a rozhodně neřeší problém, ke kterému dochází. Následně vznikla krátká diskuze a proto bych rád na ni navázal a vše trochu více vysvětlil.

Asi se všichni setkáváme s tím, že když někomu jde koleno dovnitř, rychlé řešení je mu dát gumu s tahem do opačné strany, kam chceme aby koleno zapřel a on tak lépe drží pozici. Něco velmi podobného se děje u tzv. “hip shiftu” nejčastěji u dřepu, kdy dochází k asymetrickému pohybu a tedy vychýlení jedné strany kyčle. Stejně, jako ukazuji na obrázku, je častou praxí a doporučením v takovém případě dát do protější strany, nyní však trupu, gumu a tak dotyčného narovnat.

Otázka ale je: Funguje to? Ano, často to má v danou chvíli účinek. Funguje to stejným způsobem, jako když je někdo opilý a my ho zapíráme, aby nespadl. Bude se cítit jistější. V případě, že bude problém do větší míry motorický, může to pomoci i více I presto, že to není dobrá instrukce. Řeší to ale častou skutečnou příčinu problému a hlavně odstraňuje ho? Ne, když vše znovu připodobníme opilci, jde o to, že měl velmi mnoho alkoholu a neumí se ovládat, ne v tom, že se potácí. V rámci chyby v pohybu jde o problémy pohybového aparátu, které je nutné řešit a tedy vše odstranit. Při aplikaci této gumy na opačnou stranu má velmi mnoho lidí dojem, že jde o problém slabosti na dané opačné straně a kvůli tomu koleno padá dovnitř. Tedy by to měli být slabé abduktory a vnější rotátory a oproti tomu silné vnitřní rotátory a adduktory. Je to tak ale skutečně nebo to není tak jednoduché? To trochu podobné se aplikuje i u vychýlené strany u dřepu, kdy zapřeme opačnou stranu. Je to tak ale skutečně?

V první řadě by bylo na místě si říci možné příčiny, které ale mohou být různě kombinované a nemusí být zcela stejné.

To, co bych dal do prvního bodu, je rozhodně chybné nastavení pozice nohou. Tedy jak pozice femuru u daného jedince, tak s tím souvislé nastavení úhlu chodidla. To může velmi zásadně ovlivnit pohyb stehenní kosti a tedy i možné omezení v pohybu. Tedy jedním z častých základů je chybné nastavení a mechanika femuru v acetabulu. To může mít příčiny v těsnosti a slabosti, ale také např.v dysfunkci SI kloubu, větším artrotickým změnám či impingementu kyčlí atd. Problém s tím souvislý může nastat, když je omezena vnitřní rotace kyčlí. Tím jsou v dominanci vnější rotátory, které pohánějí hlavu stehenní kosti femuru rovně dopředu. Aby se dosáhlo hluboké flexe v kyčli, jakou potřebujeme v dřepu, musí mít přední strana hlavice femuru dostatečný prostor,aby se mohla otáčet v sagitální rovině. S omezenou vnitřní rotací kyčle, která jí tlačí dopředu do kloubního pouzdra, to obvykle uzamkne vaše kyčle ještě před dosažením dostatečné flexe kyčle, což snadno vede jak k “buttwinku” v pánvi a FLEXI bederní oblasti, tak ke ztrátě stability kolene a kotníku a následné boční nestabilitě na dané straně. Současné stažení krátkých adduktorů a psoasu může ještě zhoršit daný stav. Stejně tak asymetrie zkrácení quadratu lumborum, který následně stahuje kyčel do strany.

Čímž se dostáváme k druhému bodu možné příčiny a to je téma 3 svalů, které se nám často stahují i jednostranně a to quadratus lumborum, piriformis a psoas viz článek zde (Odkaz). Zmíněné poslední dva také ovlivňují chování femuru a tedy pohybu stehenní kosti. Dalším svalem by mohli být I abduktory, kde se však nechovají všechny stejně a navíc při slabosti abduktoru na jedné straně se často oslabují adduktory na protější straně. Zde je nutné vše ovlivnit pohybovou přípravou a zlepšením mobility a následně i zlepšením nastavení do daného pohybu.

Dostáváme se k další souvislosti a to možnému omezení dorziflexe kotníku na dané straně a možné mírně zvýšené pronaci chodidla. Znovu se to velice často děje v návaznosti na souvislosti, které jsem nyní popsal. V diagnostikách se mi často potvrzuje souvislosti mezi omezením vnitřní rotace kyčle, následným oslabením vnitřních rotátorů a následně tedy i ovlivnění pronace chodidla a současně omezení jeho pohybu. Dané chodidlo následně rotuje do vnější rotace a člověk má celkově o něco větší problém se stabilitou na té straně. Bohužel lokální mobilizace kotníku moc nepomůže. Více pomůže řešení kyčlí a úprava nastavení chodidla.

To co jsem následně zmínil je i potlačení vnitřních rotátorů. To, co se dost opomijí, je ale častá souvislost se slabostí gluteus maximus a mnohdy i omezená extenze v kyčli, která celkově zhoršuje chování femuru v acetabulu. Tedy i zlepšení síly a pohyblivosti v extenzi nám zde může pomoci. Stále bych ale rád připomenul, že jsou zde časté příčiny v možných zmíněných dysfunkcích, které omezují rozsah pohybu a oslabují/ zhoršuje se nervosvalové zásobení.

Samozřejmě může být dalších souvislostí i více, popsal jsem nejčastější propojenosti. Teď je zde otázka, co je možné řešení a proč zmíněné gumy nejsou ideálním řešením. Jestliže to udělám u “hip shiftu”, kde zatížím opačnou stranu, kde samozřejmě může být i slabost, daný člověk se jistě může narovnat. Problém je, že jsme vůbec neovlivnili 3 první popsané body a při povolení gumy po dané sérii se vše vrací do původního stavu. Jestliže si vezmu za příklad aplikaci bandu/ gumy u valgu kolene, při popsaných souvislostech také může větší aktivita a tendence většího zapojení vnějších rotátorů, mít za cíl, že stísněná poloha stehenní kosti se ještě zhorší a daný člověk sice bude v dané chvíli tlačit kolena do pro nás vhodné polohy, ale následek všeho bude udržování či zhoršení stavu. To je to co se děje při instrukci při dřepu “ táhnout nohy od sebe”, stejný princip jako tam mít band/ gumu. Výsledek bude, že to bude tlačit mnohem dříve vaše tělo do flexe trupu a dříve dojde k buttwinku/ retroverzi pánve.

ZÁVĚR

Co je tedy lepší řešení? Rozhodně poznat vrozené nastavení daného člověka a umět dle toho vše nastavit, respektovat biomechaniku viz článek zde (Odkaz). Rozhodně řešit stav v kyčlích a kotníku a dle toho nastavit nápravu. Zjistit, jaké dysfunkce či určitá problémy v daných oblastech mohou zapřičiňovat souvislé problémy v pohybu. Následně nastavit dobrou pohybovou přípravu, tak možné prehab/ rehab cvičení mimo trénink. Mnoho dobrého udělá i cílené nastavení pozice nohou a chodidel. Sportovci, kteří měli valgus kolene, tento problém často ztratili, když jsem změnil jejich nastavení do pozice, kde se cítili lépe. Což potvrzuje to, co popisuji. Toto je zásadní pro nápravu. Samozřejmě to není tak jednoduché jak dát někam gumu, ale o tom snad je práce trenéra/ kouče/ terapeuta.

Band vypadá dobře na fotkách a videích, ale jestliže to vůbec pomůže, pak jen v danou chvíli a jak jsem napsal, může to být občas i kontraproduktivní. U vychýlení do strany je to celkově nesmyslné a kdybych problém chtěl řešit hned, tak mohu znovu radši řešit nastavení nohou, kdy mohu jednu nohu posunout I více dopředu. Tedy nemám problém s tím, když to použije někdo jako rychlé řešení v danou chvíli, není to ale úplně to samé jako u možného podložení pat u dřepu při omezení dorziflexe kotníku, kde někdy není jiné řešení, abychom mohli plně zatížit. Zde je to mnohem více také o tom, o čem je naše práce, tedy o poznání nastavení daného člověka, o komplexní diagnostické analýze a úpravy jeho pozice a učení pohybu.

(Autor: Copyright©Martin Snášel/Coretraining.cz2019)