Hrudní páteř je stále velmi podceňovanou oblastí, jak z pohledu možných poranění páteře, tak i jiných oblastí na těle, ale i lepšího sportovního výkonu. Hrudní mobilita je velmi podstatná pro mnoho sportovních, ale i běžných činností, abychom provedli pohyb a výkon adekvátně a bez možných problémů.

Hrudní páteř má 12 obratlů a je nejstabilnější oblastí páteře. Je to díky omezení konstrukčních prvků hrudního koše a spletité škále vazivových a svalových spojení. Funkcí této relativní nehybnosti je chránit naše životně důležité orgány, jako jsou srdce, plíce apod.. První až sedmá žebra jsou klasifikována jako pravá žebra, protože se napojují rovnou na sternum, hrudní kost. Osmá až desátá žebra se již na hrudní kost nenapojují a 11 a 12 žebra jsou plovoucí. Mimo to mohou být různé anatomické rozdíly mezi jednotlivci. Vazivová spojení mezi žebry, páteří a hrudní kostí jsou extrémně stabilní a poskytují pouze omezený pohyb. Z tohoto důvodu pohyb v hrudní páteři, ačkoli je možný ve všech směrech, se vyskytuje pouze v menších rozsazích. Flexe a extenze je více omezena v horní hrudní oblasti a rotace a laterální flexe je více omezena ve spodní hrudní páteři. Rozsah těchto strukturálních omezení se postupně také zvyšuje s věkem.

PROČ A KDE HRUDNÍ PÁTEŘ TUHNE?

 

I přes daná přirozená omezení potřebujeme mít určitou pohyblivost hrudní páteře. Je však mnoho faktorů, které přispívají k tomu, že hrudní páteř tuhne a to pak následně ovlivňuje celé tělo. K tomu všemu však je ohrožena i hrudní páteř samotná o čemž se skoro nikde nepíše.

Následné problémy s tuhostí hrudní páteře se poté přenáší na tyto oblasti:

1.Dýchání

2.Držení těla

3.Lopatky a ramenní kloub

4.Bederní páteř

Co všechno se podílí na tuhosti v této oblasti? Hodiny strávené sezením a nečinnosti, nedostatek rotace a mnoho bilaterální práce/ sportovní činnosti (jízda na kole, cvičení jen s velkou činkou či na strojích…), chybné dýchání atd. Snížená pohyblivost hrudníku ovlivňuje rozsah pohybů ramen, zejména ve flexi (zvedání nad hlavu), mění polohu lopatky na žebrech, mění mechaniku pohybu páteře a kyčlí.  Studie Harrison D et al (2002) ukázala, že zvýšená hrudní kyfóza je spojena s bederní oblastí, kam se přenáší problémy. Se zvýšenou hrudní kyfózou je spojena také bursitida a špatný skapulo humerální rytmus (Kuhn J et al (1998)).
Pohyblivost se zhoršuje nejen se stárnutím, ale i se špatným dechovým vzorem a převahou bilaterálních pohybů či obecně nedostatkem pohybu. Moderní životní styl a určité sporty mohou vést ke ztuhnutí a špatnému pohybu, což zvyšuje přirozenou kyfózu hrudní páteře, která pak může ovlivnit a vést ke snížení sportovního výkonu, zranění a bolesti. Zhoršený pohyb v hrudní páteři má ale vliv i na samotnou oblast, kde se zvyšuje degenerace a zvyšuje se úbytek kostní hmoty. V dnešní době je nepohyblivost / tuhost hrudní páteře zcela běžnou záležitostí a u sportovců stále více rozšířená, čehož si stále více všímám. I proto naše 3S diagnostika řeší tento problém komplexně, aby mohly být zjištěny jak všechny pohyby do flexe, extenze, rotace i laterální flexe, tak zjištěn celkový stav.

CO ZPŮSOBUJE NEPOHYBLIVOST HRUDNÍ PÁTEŘE?

 

Tuhost a zvýšená hrudní kyfóza se postupem času, když nic neřešíme, stává chronickou a nervové a pojivové tkáně je také obtížné poté napravit. Problémy se odtud přenáší do bederní a krční páteře či ramen. V samotné hrudní páteři se také hromadí problémy. Páteřní obratle, zejména v dutině hrudní a bederní mohou být také konstrukčně ovlivněny. Zvyšuje se degenerace a možné protruze a retruze meziobratlové ploténky, což může být pro sportovce zničující a může ho to stát kariéru. S tuhostí přichází i změna mechaniky pohybu, což může přinést jakákoliv zranění na mnoha dalších částech těla a pravého viníka pak může být těžké hledat.

O dýchání a hrudní tuhosti a mobilitě jsem již v minulosti psal zde (Odkaz) a zde (Odkaz). Zde je trochu mnohdy problém zjistit, jestli byla první slepice nebo vejce. Tedy jestli byla první zhoršená pohyblivost hrudní páteře či chybný dechový vzor. Zhoršená hrudní mobilita neovlivňuje jen samotný pohyb bránice, ale ovlivňuje i respirační podmínky. U sportovců to může vést ke snížení dechového objemu a VO2max. Tedy tuhost a zhoršená pohyblivost ovlivní i sportovní výkon či minimálně ovlivní to, jak se vám dýchá a jak se cítíte.

V případě, že hrudní páteř ztratila extenzi, je třeba přijmout aktivní opatření ke zvrácení trvalé strukturální změny. Pokud je tato změna postury výsledkem chorobného stavu jako je scheuermannova nemoc nebo osteoporóza, že nebude možné obnovit normální pohyblivost oblasti, je nutné klást důraz na respektování posturální vady s tím, že je třeba udržovat co nejvíce daný stav. Často je lehké přehlédnout tuhost hrudní páteře, když klient ukazuje na problém s ramenním kloubem či jinou oblastí, ale posouzení hrudní páteře by mělo být nedílnou součástí vstupního vyšetření / diagnostiky.

O rotaci jsem psal před lety zde (odkaz). Někteří trenéři mají pocit, že spinální rotaci je třeba se vyhnout úplně, druzí naopak si možná myslí, že spinální rotace je skvělá a nemusíme nic kontrolovat, protože tělo je chytré a dobře ví, kde a jak se otáčet. No ani jedna cesta není ideální. Sahrmann píše, že  „ Hrudní páteř, nikoli bederní páteř by měla být oblastí s největším množstvím rotace trupu.. když jednotlivec provádí rotační cvičení, on nebo ona by měli být poučeni, aby přemýšleli o pohybu, který vychází s oblasti hrudní části“.

U mnoha sportovců, kde rotace a extenze hrudní páteře hraje velkou roli, jako jsou bojové sporty, tenis, plavání, golf, volejbal, basketball či baseball atd., bude jakékoli omezení hrudní mobility automaticky předznamenávat problémy s rameny či i možné problémy se zády. Tudíž i v naší 3S diagnostice si uvědomujeme velkou důležitost posouzení hrudní páteře v možné souvislosti a prevencí s dalšími problémy s jinými oblastmi těla. Jestliže nezjistíme možná omezení před tréninkovou přípravou, můžeme lehce vytvářet chyby i přesto, že jinak máme dobrý program. Dnes se často setkávám s rotací kolem 15-20° a i méně, což je pro tyto sportovce velice nebezpečné.

JSOU PROBLÉMY V HRUDNÍ PÁTEŘI MINIMÁLNÍ?

 

 O hrudní páteři se mluví jako o oblasti, kde je problém zcela minimální. Výzkum však mluví trochu jinak. V této studii zde (odkaz) bylo 90 jedinců, 37% asymptomatických jedinců mělo alespoň jeden výhřez ploténky, 54% z nich mělo min. vyboulení ploténky, 58% má prstencovou slzu, 29% mělo míšní deformace v míše, a 28% mělo Scheurmann syndrom nebo zvýšenou kyfózu. Tato velká studie zde (odkaz) uvádí, že zranění bylo spojeno s hernií disku u přibližně poloviny pacientů, což je mnohem vyšší než u předchozích studií. Bolest zad byla nejčastějším příznakem (73% případů) a nejčastějším fyzickým nálezem byla slabost (42% případů). Osmdesát pět procent pacientů mělo buď historické, nebo fyzické nálezy konzistentní s neuropatií; 26% pacientů mělo dokonce několik výhřezů plotének v hrudní páteři. Studie zde (odkaz) ukázala, že výskyt bolestivých faset u pacientů s chronickou bolestí krční páteře byl 55%, s bolestí hrudní páteře 42%, s bolestmi bederní páteře byla 31%. Tato studie zde (odkaz) uvádí, že nejčastějšími nálezy souvisejícími s hrudní páteří jsou degenerace a výhřezy. Výhřezy převažují v nižších úsecích a jsou dynamickým jevem. Na těchto studiích je zřejmé, že se oblast hrudní páteře stále velice podceňuje.

ZOBRAZOVACÍ TECHNIKY A SOUVISLOST S BOLESTÍ

Je zajímavé, že zatímco se degenerace obratlů nezlepší, hrudní výhřezy jsou ve stavu neustálého pohybu. Tato studie zde (odkaz) ukazuje, že 27% výhřezů meziobratlové ploténky se zlepšil v průběhu týdne 4-149 rozsahu sledování. V této studii zde (odkaz) byly zkoumány hrudní výhřezy a zjistilo se, že ze 48 magnetickou rezonancí identifikovaných výhřezů, kde bylo 21 malých výhřezů, 20 středních a 7 velkých, ukázala část výhřezů různé i významné změny ve velikosti. Navíc bylo na čtyřech pacientech zjištěno pět nových výhřezů, jeden byl malý a čtyři byly středně velké.

Mnohdy si myslíme, že není žádný problém v hrudní páteři, protože zde není bolest či nám zobrazovací techniky nic neukazují. Jak ale říká studie – to nemusí nic dokazovat. Tato studie zde (odkaz) ukázala, že určité zobrazovací techniky nemusí být přesné. Hrudní diskografie může demonstrovat patologii disku, která nebyla pozorována při zobrazování magnetickou rezonancí. Další studie zde (odkaz) ukazuje, že 36% všech z 98 asymptomatických subjektů mělo na všech úrovních normální stav obratlů. Při průměru mělo 52% subjektů alespoň jednu úroveň, 27 procent mělo protruzi a 1 procento mělo extruzi. Třicet osm procent mělo abnormalitu více než jednoho intervertebrálního disku.

ZÁVĚR

Tedy závěr je ten, že pro běžný život a rozhodně pro sportovní pohyb výkon je hrudní mobilita velice důležité a je třeba o svém stavu vědět dříve než po zranění, což může být mnohdy i pozdě. Dalším závěrem je, že mnoho z nás může mít problém, aniž bychom něco tušili a také, že když nám něco zobrazovací technika ukáže, nemusí mít automatickou souvislost s bolestí. Nápravě a diagnostice se v této oblasti věnujeme  v našem nápravném konceptu pro páteř FSU zde (odkaz) či našem vlastním diagnostickém konceptu pro sportovce zde (odkaz).

(Martin Snášel© coretraining.cz 2017)

Zdroje:

coretraining.cz

BetterPitching.com

theproactiveathlete.ca