S čím se často při diagnostice setkávám je chybně funkční Quadratus lumborum (QL). Ten stabilizuje trup a je u něj podstatné, aby byl v optimálním napětí a to oboustranném, což není vždy tak jednoduché. Jeho cílem je vytvářet stabilitu bederní části, proto je potřeba pochopit, proč se mnohdy stane tím, co nám může i škodit. Mnohdy hraje podstatnou roli u problémů dolní části zad, podobně může ale souviset i s bolestí kyčle. Co je však důležité zkoumat, je vztah s dvěma bratry a těmi jsou m.psoas major a m. piriformis. S těmi samozřejmě souvisejí další důležité svaly, ale tito tři bratři jsou podstatní, aby byli za dobře a nebyli rozhádaní.

Často se v diagnostikách setkávám u mnoha sportovců právě s narušeným vztahem zmíněných tří sousedů. To nenarušuje nejen výkon, ale vše může prohlubovat další problémy a vést až ke zranění. Čím se může QL dostávat do zvýšeného napětí? QL musí mnoho pracovat, když jsou břišní svaly slabé či chybně funkční. Také slabé extenzory zad jsou velmi časté u mnoha lidí, kteří mají sedavé zaměstnání či u sportovců, jejichž trénink je na chybných základech. Celá oblast je kompenzována QL a vše často vede ke stresu v dolní části zad. Následné optimální posílení může mnohdy udělat zázrak. Velké škody však mohou vytvořit různé typy nerovnováhy v oblasti pánve, který nutí laterálně QL ke stabilizaci. QL se snaží stabilizovat a vyrovnat trup a dostává se do většího napětí laterálně, když kontralaterální hýždě jsou kompenzované či slabé. Tedy když je problém na levé straně nohy, levý QL se dostává do zvýšeného napětí ( to bývá následek, ale kompenzace bývá i opačná) . To zvyšuje tlak do zad, stlačuje fasetové klouby, stresuje celou oblast. Když Gluteus medius není schopen vytáhnout Váš bok nahoru, dojde mnohdy i k menšímu pohybu, který ohrožuje záda a oblast kyčlí. Mnohdy vidíme tuto nestabilitu u dřepu, ale i dalších cvicích. Často je toto v souvislosti s některými se zmíněných svalů. Tedy nemusí jít jen o problém hýždí, ale stažení a často i jednostranné. Dále může být příčinou těchto funkčních nerovnováh ale i různé zranění kolen či vyvrknutý kotník z minulosti, tedy je třeba vědět při nápravě mnoho informací. Může jít i o větší pronaci jedné nožní klenby oproti druhé či Vaše bota je více ošoupaná ( Mám takový vlastní příběh z minulosti o módních botách z bublinami, z nichž jedna praskla aniž bych si toho všiml). To vše může vyosit celé tělo a může u sportovce vést ke zranění a v tomto případě laterální nestabilitě, která je velice nebezpečná. Jen malé vychýlení do strany může vytvořit zranění, a i takové pouhé natažení svalu se může mít dlouhodobé následky, což mohu potvrdit z mnoha příkladů z praxe.

Podobná situace však nastává i u zmíněných dvou sousedů m.psoas major a m.piriformis. Vzájemně se podporují, když je jeden slabý, druhý to vezme na sebe jako správný brácha, na druhé straně chce být mnohdy jeden silnější než druhý. Časté dilema v této oblasti těla je, že psoas major je velmi stažený a zároveň slabý od přetěžování a quadratus lumborum je pak těsný a slabý z toho, jak se usilovně snaží přivést tělo do neutrálního postavení. Když psoas je těsný, překlápí pánev do předního náklonu a zvedá sacrum. To může vést jak k těsnosti v quadratus lumborum, ale také k velmi častému napětí v piriformisu, který se upíná na křížovou kost a jde do stehenní kosti a je odpovědný především za vnější rotaci kyčle. Psoas a Piriformis pak společně vytváří doslova vražedné bratrství. To vše stahuje SI skloubení, omezuje se vnitřní rotace kyčle, vytváří se napětí na sedací nerv, vše se přenáší na iliotibiální trakt a TFL. Vše se také často přenáší až do chodidla či také samozřejmě z kyčle vzhůru. Tedy pánev je pod tlakem, což vede často ke stresu SI, celkové nestabilitě pánve a jádra, zhoršuje se funkce hýždí, dýchání a celkové stabilizace pohybu. Pohyb je neefektivní, pomalejší ve změně pohybu, zhoršuje se síla. Trvající boj mezi těmito svaly může vést k pánevní nestabilitě a ohrožení měkkých tkání, které je drží pohromadě. Může to vést k ohrožení stability páteře v celkovém ohledu. Současně bychom se mohli bavit i o kolenech či kotnících. S těmito podobnými vzory se velmi často setkávám na komplexní diagnostice s klienty.

Co dělat? Stále je vše o kvalitní diagnostice jednotlivého člověka/ sportovce, protože stav a tedy i přístup k němu se může různě měnit. Následně je vše o dobré tréninkové přípravě a druhu pohybové přípravy, mechanice pohybu. Nezapomeňme vždy, že to, co uvolníme, musíme následně efektivně silově integrovat do celku, jinak to nebude fungovat.

( Autor: Martin Snášel © coretraining.cz 2017)