Nedávno jsem se dostal do diskuze, která vznikla na základě videa, kdy 6 letá holčička krásně prováděla swing ze 6 kg kettlebellem. Nechtěl jsem se moc pouštět do debaty na téma, jestli je to u dané holčičky ideální, protože jsem k tomu neměl žádné další informace a některé věci, jako žvýkačka v puse, mi taky nedávaly 100% jistotu, že se ta slečna ke všemu dostala tou nejlepší cestou. Nicméně, když jsem viděl nějaké sebevědomé reakce na téma, že děti nesmí přece silově cvičit, musel jsem napsat své. Ano, je to takový zažitý mýtus a strašák, který se všude vytahuje. Tedy, že bychom naše děti neměli zatěžovat, měli bychom být opatrní a ostražití, protože je může něco takového poškodit. Představa nějakých činek či jakékoliv zátěže u dítěte u velké části veřejnosti vyvolává zděšení, jako by jim člověk dával nějaký virus či jed. Osobně mám ale naprosto opačné zkušenosti. Na toto téma jsem již napsal jeden obecný starší článek zde (odkaz), ale rád bych se některých zažitých argumentů chytil a stručně je rozebral. Použiju argumenty, které jsem slyšel a které často poslouchám i jinde.

1. Argument: Nevidím jediný důvod, proč by děti měly zvedat nějakou zátěž

Jako první bych použil opačný argument. Jaký je důvod, aby zvedali zátěž dospělí nebo senioři? Ten, který používá takový argument u dětí, logicky ani nerozumí smyslu zatěžování u starší populace a debata může být tedy zbytečná. Důvodů je totiž logicky mnoho a jsou pro všechny stejné. Být silný, být připravený na jakékoliv zatížení organismu, být zdravý v ohledu posílení trupového korzetu a kyčlí, prevence dysbalancí či dysunkcí, mít silné kosti, vazy atd., rozvoj svalů, být stabilní…Otázka by neměla znít, jestli by děti měli být zatěžování, ale otázka by měli znít jak a jestli je dítě připraveno psychicky. Děti se chtějí hýbat a dělají mnohé, i velmi náročné, věci a samy o sobě zvedají předměty, mnohdy i o dost těžší než bychom předpokládali. Nosí se, perou se, lítají na hřišti. Aby na toto všechno byly připravené, měly by se zatěžovat i externí zátěží, která je mnohdy mnohem bezpečnější než jiné druhy aktivit, které nám přijdou jako ty ideální.

2. Argument: Děti by měli být všetranné, měli by dělat stojky, kotouly, šplhat a sprintovat. To je to přirozené pro děti.

Nikdo netvrdí, že by děti měly dělat jen silový trénink. Rozhodně by aktivita měla být všestranná. Mají ale dnes děti všestrannou aktivitu? Rozhodně ne. Jsme rádi, pokud mají vůbec nějakou. V mladém věku kolem 6-8 let by měl být silový trénink stále jen doplňkem v široké škále aktivit. Ale menší zátěže by již i v těchto letech měly děti používat. To sám potvrzuje Zatsiorsky, který píše o počátku používání menší zátěže kolem 6-8let. Proč? Už prvním argumentem je samotná úvodní věta. Tyto a podobné věty mě pak nadzvedávají ze židle. Sprint je pro malé děti v pořádku? Šplh či stojky také? Asi by bylo dobré si uvědomit co dle prosté fyziologie zátěže představuje pro malé dítě něco z toho, co jsem jmenoval oproti tomu, že zvedne ze země 6-8 kg zátěž s dobrou technikou. Šplh je pro dítě mnohem intenzivnější a překonává větší odpor, sprint je již vyloženě maximální výkon, který pro kotníky, kolena a kyčle dítěte znamená mnohem větší zatížení. A především? Především je to stále stejná písnička a to: Dítě musí být na tyto aktivity stejně připraveno jako sportovec na svůj výkon či běžný člověk, který se zítra rozhodne, že bude stěhovat pračku nebo vyjde na Sněžku. Navíc moje zkušenosti s dětmi jsou takové, že mnoho dětí není schopno udělat spoustu základních pohybových vzorů s vlastní váhou, ale jakmile přidáte menší zátěž, o mnoho se zlepší propriocepce a celkový vzor.  Když dítěti dáte instrukci ke dřepu, udělá Vám často nějaký šílený patvar zhroucení k zemi, ale menší držená zátěž a jednoduchá instrukce dokáže takové zázraky, že dítě si vštěpí celkem rychle optimální vzor. Zlepší se stabilita a především neuromuskulární funkce a dítě pak mnohem lépe zvládá jak nějaké kotouly, tak budou obratnější, tak budou vůbec schopny šplhat a budete si moc dovolit jim dát nějaký sprint. Obrácená strategie může končit všelijak.  Co mě osobně vytáčí je to, že všichni vidí v pořádku, když malé dítě pošlou na hřiště či specificky sportovat, aby tam prováděly

výkony, ale pak jsou zděšení, kdyby jejich dítě udělalo pěkný dřep či tah s malou zátěží. Vytáčí mě, když se někdo šklebí, když by mělo dítě zvedat pěknou formou tah s menší zátěží, ale pak dělají ve školách sedy lehy o žebřiny a sprintují na čas.

3. Silový trénink naruší dítěti vývoj, poškodí chrupavky. Ve svislém směru by se neměly posilovat.

Strašák narušení vývoje, který je všude napsaný a když se někde objeví externí zátěž, vždy se použije jak na ptáky na poli. Co mi ale hodně vadí je, že nikdo neřeší, jaká zátěž to je pro dítě, být v nasazení na hřišti, sprintovat, prát se či navzájem se nosit atd…Nikdo si neuvědomuje, že to, že dítě není na něco připravené, ho může velice poškodit a také se to velice často děje.

Dítě kolem 6-8 let, když jde do školy, je již v základě dostatečně vyvinuté na to, aby mohlo silově cvičit ať již je to s vlastní váhou či přiměřenou zátěží. Ta by logicky měla být v těchto letech menší a až v dalších letech by se měla postupně zvedat i s objemem cvičení. Stejně jako dítě nosí těžkou tašku do školy či chodí s košem nebo pomáhá s nákupem, tak nevidím sebemenší důvod, proč by dítě nemohlo zvedat zátěž. Poškodit ho mohou jen skutečně velké nepřiměřené zátěže, které někdo chybně nastavuje mimo základní principy silového tréninku. Bohužel to se však děje pomalu všude tím, že se dítě v klidu dává do mnoha výkonů na hřišti a jinde. Dítě těžce pracuje s vlastním tělem a je velice slabé a když se bez náležitého posílení či regrese dává do různých cvičení na které nemá, může se snadno poškodit. A nemluvím zde o nějakých strašácích poškozených chrupavek, o kterých se spíš více píše, než aby se to dělo v praxi. Školní tašky jsou většinou o dost těžší, než se oficiálně mluví o zátěžích, tedy by to již nyní mělo znamenat, že jsou všechny děti poškozené? Samozřejmě, že ne.  Mluvil bych především o chybných pohybových vzorech, o chybné koordinaci, a výkonech bez žádné přípravy, které jsou skutečně poškozující.

Co je skutečně poškozující pro děti?

Přes veškerou přehnanou opatrnost a starostlivost děláme vše, aby naše děti měly vývoj špatný. Sotva začnou posilovat náš aparát, aby se jim dobře posílil trupový korzet či nožní klenba, tak je posadíme do lavic. To nikomu z Vás nevadí? Vadilo to mnohým velikánům před desítkami i stovkami let a nic se nezměnilo. Dítě necháme sednout do lavic, kde zůstane bez pohybu a statické, pak přijde domů a hraje si na mobilech a televizi. Pak se logicky bojíme, že má příliš těžkou tašku. Možná bychom měli dětem ještě vyrobit nějaké vozítko, které by je odvezlo přímo do té lavice, co?  Pak máme druhou stranu mince. Tady někdo zase vezme dítě a z této vyjmenované nečinnosti ho pošle do velkých výkonů. To vše je pro dítě destruktivní. Tedy slabost, která vede k chybnému vývoji páteře a propadu nožní klenby. Slabé svaly a vazy z nečinnosti v době, kdy jsou děti hodně povolené a mají uvolněné vazy, rozhodně neudělají nic dobrého pro zakřivení páteře, o kterém se tak často mluví.

V tomto článku nemluvím jen jako trenér, který má letitou praxi v této oblasti, ale píšu i jako táta mladé čerstvě narozené slečny a desetiletého syna Damiána, který už chodí do školy a pod mým dozorem cvičí ( Viz,foto vpravo). Tedy to poslední, co bych chtěl, by bylo, že bych je chtěl poškodit a ublížit jim. Právě i proto je samozřejmě dnes nutné, aby s dětmi pracovali lidé, kteří ví, co dělají, protože je zde jistě nutná profesionalita a znalosti. Z hlediska dnešních trenérských rekvalifikací za korunu bych se toho také často obával, ale na co já upozorňuji, je ten druhý pohled. To, že děláme z našich dětí omezené slabé a přecitlivělé bytosti, které se budou s naší přehnanou opatrností, spojenou s neznalostí, poté potýkat celý život. Nejen rodiče, ale školy od všeho mnohdy radši dávají ruce pryč a pohybové aktivity ruší, než by riskovali, že „ co kdyby náhodou“. Také dítě ale mnohdy můžeme poškodit a zranit právě tím, že neznáme určité zákonitosti a principy, jak by se dítě mělo zatěžovat. Můžeme ho poškodit tím, že zkrátka uzvedne akorát tak mobil.

Snažme se tuto situaci nedopustit a chovejme se ke svým dětem dospěle a skutečně zodpovědně.

(Martin Snášel©coretraining.cz 2017 )