Za jeden krátký čas mě navštívilo několik fotbalistů a fotbalistek. 2 fotbalisté patřili i k prvoligovým a to úspěšných týmům. Všichni z těchto sportovců mě zkontaktovali kvůli problémů s pohybových aparátem a současně horším výkonem. Tyto dvě rozdílné věci jsou ale dvě strany té samé mince. Každý z nich měl určitý problém, s kterým přišel, na konci diagnostiky jsem však měl podobné zásadní body u všech. Ve většině sportech jsou většinou určité styčné specifické body problémů.

Co mě však nejvíce zaskočilo, byl popis všech těchto sportovců jejich stylu silově-kondičního tréninku v týmu. Když jsem dal všem otázku na silovou přípravu, odpovědi byly nejisté. Prvoligový fotbalista mi sdělí, že celý týden má mnoho čistě fotbalových tréninků, ale v týdnu má jen jeden trénink silově-kondiční a to ve formě kruhového tréninku. Samotný kruhový trénink byl dle popisu navíc zcela zmatený, necílený a mnoho z daných cviků spíše mohlo přispívat ke zranění než by ho před ním chránilo. Přitom prevence zranění je důležitým bodem č.1 každého vrcholového sportovce. Na to že měl daný fotbalista dlouhodobý problém s hamstringy, který mohl dopadnout koncem kariéry, nerozumím aplikaci takového cviku, jako jsou podřepy na bosu, který v daném kruhovém tréninku prováděli. Další cviky není ani třeba detailně popisovat. Skládali se z neúplných rozsahů, balančních cviků, různých přeskoků atd.. Nepotřeboval jsem ani dělat diagnostiku pohybového aparátu a pohybové testy, abych tušil, že vše bude špatně. Nejen, že kruhový trénink jednou týdně a takového charakteru neudělá ze sportovce silného, rychlého a zdravého sportovce, ale navíc ohrožuje jeho výkon a přibližuje ho zranění. K čemu

v takovém tréninku různých typů přeskoků, když je to součástí fotbalového tréninku, který

mají pomalu každý den? K čemu balančních pomůcek, když jsou balanční samotní fotbalisté, jsou slabý a způsob polodřepu na bosu jim chybně zatěžuje svalové řetězce a pracují s neoptimální propriocepcí? Všichni fotbalisté/fotbalistky, co mi prošli rukami, měli problém s hýžďovými svaly ať z hlediska síly, tak funkce. Všichni byli stažení tak, že nebyly schopni udělat dřep ani tak, abych přimhouřil obě oči. U všech byla indikována nedostatečná síla kyčelních flexorů a jejich svalová koordinace s trupem. Všichni z nich by nezvedli ani vlastní váhu zátěže nad zem. Je toto v pořádku? Má toto spět k lepšímu výkonu a prevenci zranění? Je logické dávat kruhový trénink a to navíc špatně postavený s hloupými/nebezpečnými cviky pro sportovce, který není ani silově, ani pohybově připraven na něco takového? Můj závěr u většiny z nich byl ten, že bych je nepustil na stadión.

Je s podivem, že dle jiných informací od jedné z fotbalistek jim klub omezil vstup do posiloven a tedy neberou silový trénink jako nějak podstatný pro svůj tým. Když už mají nějaký trénink, je veden zcela flegmaticky s naprostým nezájmem. Je šokující, že v našem vrcholovém sportu přetrvává nějaký mýtus, že sportovec se má připravovat na sportovní výkon nácvikem vlastního specifického sportu a jejich dovedností, což je způsob, který je starší než snad 100 let dozadu. Podotýkám, že všechny fotbalové svěřence, co přišli s nějakými problémy, jsem dal dohromady kombinací nápravného a silového tréninku. Tedy toho, co všichni tito vrcholový sportovci postrádají. Silový trénink spojený s nápravným přístupem je doslova lékem pro tyto sportovce, optimálně aplikovaná síla je tak účinou prehabilitací, že se poté nemusí řešit jen nějaké následky a kompenzace s chybně aplikované sportovní praxe.

 Dalším bodem je příprava/zahřátí na hlavní část tréninku. Šok číslo 2 totiž byl i ten, že dle jejich informací jejich trénink postrádal dokonce kvalitní předpřípravu před hlavní částí tréninku, co se týká kondice a fotbalových nácviků. Tedy nějakou kvalitní formu práce s myofasciálním uvolněním a funkčním dynamickým strečinkem. Dále určité cviky, které by mohli být prevencí pro možná zranění, které danému sportovci hrozí. Jak by to také ale mohli vědět, když žádnou takovou formu pohybové diagnostiky neprovádí, že?

Tedy po fotbalistovi (ale toto platí i pro jiné sportovce, kde je to často velmi podobné) se chce, aby střílel velkým dělem z kánoe. Celý silově kondiční trénink je stavěný na domněnkách a pocitech a ne tomu, co by mělo fotbalistu učinit odolnějšího, silnějšího a rychlejšího. Samotný silový trénink doslova neexistuje a osobně bych se i bál možné aplikace nekompetentními lidmi. Fyzioterapeut v týmu, dle informací od těchto sportovců, slouží jako lepič tejpů a masér namožených svalů. Dle vět jednoho prvoligového fotbalisty „ jdu za Vámi, protože on mě nalepí tejp, ale neřekne mi, co dělám špatně natož co dělat v tréninku, co napravit.“.

Toto všechno asi nevede k tomu, aby byl sportovec silnější, měl lepší výkon a nestalo se to, co je postrachem všech vrcholových sportovců, tedy zranění. Naopak, jak vidím daný stav, který mě šokuje, ve většinové míře se přikládají polínka do ohně k zranění sportovců a jejich výkonnostnímu poklesu. Je mi jasné, že často o všem rozhodují peníze, ale když chceme dobrý výkon a chceme, aby byl udržitelný, není možné dělat práci nekvalitně. Není možné šetřit tam, kde jdete sami proti svým zájmům, ať je to výkon, kariéra či peníze. Za každý kompromis, nekvalitu a podvádění se platí daň. A toto není dobrá investice, ale sebevražda jak finanční, tak zdravotní a sportovní.

(autor: Martin Snášel© coretraining2016)

 

 

 

Zdroje fotek:

www.youtube.com

www.coreperformance.com

www.menshealth.com