Jak stárneme, stylem života, sociálními podmínkami, civilizačními návyky či sportem, tedy způsobem jak se sebou nakládáme či je s námi nakládáno, ztrácíme neustále schopnost provádět základní funkční pohyby, které jsou nedílnou součástí od narození. (Samozřejmě problém může být i ve vývoji). Tedy postupem času získáváme a rozvíjíme mnohá významná omezení a asymetrie v základních pohybech.

Tělo však musí být před tréninkem či jakýmkoliv zatížením a rozhodně před výkonem bez zásadních omezení, slabostí, dysfunkcí či nerovnováh. To vše nám ovlivňuje naší motoriku.

Jen základních pohybových vzorů máme mnoho. Jde o běžně prováděné dynamické stereotypy. Patří mezi ně např. předklon, zanožení, unožení, předklon a rotace hlavy, předklon trupu a upažení, flexe ramen, extenze a flexe trupu, dřep, vstávání a sedání, výkrok či chůze, přítah, výpad atd. To vše provádíme den co den, stejně tak i v tréninku.

Problém je, že všechny tyto pohyby nám ovlivňuje mnoho vnějších, ale i vnitřních sil, které nám tyto pohyby narušují. nejsou to žádné dané pohyby, které bychom si byly schopni uchovávat optimálně vhodně funkční, ale mohou se neustále měnit. Mění nám je mnoho věcí. Záležitosti jak my sami se chováme k tělu či věci, které leckdy ani sami tolik neovlivníme a v čem jsme nuceni žít. Tedy naše práce, náš druh/styl života, naše psychika, síla či slabost, způsob propriocepce, zatěžování těla, naše okolí. Sami také máme mnohé dispozice či vrozené funkce, které nás i k něčemu předurčují.

Toto všechno možné nám může vytvářet mnohé funkční dysfunkce / poruchy, které jsou na sobě vzájemně propojené. Jsou to:

3 PROPOJENÉ FUNKČNÍ PORUCHY:

• a) v oblasti funkce svalů – svalová nerovnováha, timing, nekoordinace, inhibice…
• b) v oblasti centrální regulace – poruchy pohybových stereotypů;
• c) v oblasti funkce kloubů – omezení kloubní pohyblivosti (hypomobilita) nebo hypermobilita.

Pokud se stane něco v jedné této části, ovlivní to části zbylé a naopak. Tedy je to takový začarovaný bludný kruh, který je často oříškem rozplést či zjistit, kde je zakopaný pes. Tedy leckdy se budete někde vrtat bez většího efektu, protože ta pravá příčina je jinde. Tedy stane se výhřez ploténky. Budete řešit výhřez ploténky, tedy zranění, které se stalo, s ním přijde nějaký spasmus a náhradní program, což vám vše ovlivní pohyb. S tím vším totiž přišla bolest, to vše vám narušilo psychiku, ta Vám zase narušuje dýchání a atd.. Jasné, ale něco přeci ten problém způsobilo, samo od sebe se neděje nic, kromě asi vzniku vesmíru. Tedy doktor často řeší to, co se stalo, já více řeším, proč se to stalo, kde je ten původce toho všeho. Totiž velice často se děje to, že se řeší jen důsledky. Najít skutečnou příčinu však samozřejmě není tak uplně lehké.

Jednou z těch podstatných příčin jsou tzv. skryté kompenzace pohybu, kdy lidé jsou schopni vykonávat celou řadu činností a pohyb na první pohled může i vypadat zcela neškodně. Člověk neznalý nebude vidět žádný větší problém. Problém vidí, až když dojde k něčemu dosti znatelnému, viditelnému, tedy větší dysbalanci, tuhosti, nestabilitě, horšímu pohybovému rozsahu. Jestliže si nevšimne ani toho, pak začne vše řešit v případě viditelného signálu, tedy významné či opakované bolesti či zranění. A jsme tam znovu, že tímto si člověk zase spíše všimne určité tuhosti či rozsahu, dysbalance, ale znovu nepřijdeme, co je původce. Často jsme pak svědky toho, že někdo uvolňuje svaly rotátorové manžety, ale neřeší původce toho, proč se daná oblast dostává do napětí. Někoho bolí záda, cítí, že jsou záda v napětí a tak jde na masáž a vše je dle něho vyřešeno.

Zmínily jsme skrýté kompenzace, ale co tím mám na mysli. Mezi tyto skryté kompenzace můžeme počítat např. chybný timing, propriocepci, svalovou koordinaci spojené s inhibicí určitých svalů. Náhradní druh pohybu, kterým daný člověk nahradí určitou potřebu a my nemusíme zjistit, že je něco špatně. Příkladem může být např. flexe ramen, kdy chceme něco zvednou nad hlavu, ale chybí nám potřebný rozsah pohybu. Vše můžeme nahradit elevací ramen, extenzí v páteři či abdukcí lopatek. V tu chvíli máme paže v potřebné rozsahu za hlavou. Je to však dobře? My vše nahradíme chybnou svalovou koordinací a ztrátou optimální stabilizace. Tedy půjde o přetěžování. Může mnohdy jít o vrozené dysfunkce, pohyby související s životním stylem či určitým druhem zatěžování.

Někdo namítne, že přeci stačí základní vzory cvičit správně. Ano, je to jeden předpoklad k pěstování nepodmíněných reflexů. To však není nějak černobílé. Je hezké, že se budete v základě snažit dělat i základní cvičení a vzory optimálně správně, cvičení je však bohužel o detailech a poznat mnohé detaily a příčiny dělá mistra. Samotné pohybové stereotypy jsou souborem ustálených podmíněných a nepodmíněných reflexů (Janda 1982) tvořících určitý pravidelný pohyb, čili pohybový návyk. Jde o ustálený navyklý způsob reagování na určitý podnět. Mnoho z našeho pohybu je otázkou podmíněných reflexů závislých na vnějším prostředí.

Vnější prostředí lze přirovnat k počítačovým virům, které neustále napadají náš v základě dobře nahraný počítačový program ( I když i tak to být nemusí). Ano, to, kde a jak žijeme, jak se sebou zacházíme a čím jsme vystavováni, nám znatelně ovlivňuje náš pohyb. Mnoho věcí i máme geneticky daných a s tím mnohdy i třeba tolik neuděláme. Právě proto nikdy nemůžeme čekat, že pohyb bude zcela totožný. Když bude určitý pohyb dělat Zdeněk, Petr a Martina, u všech tří budou drobné rozdíly i přesto, že se budete maximálně snažit sladit daný pohyb. Tedy i náprava pohybu musí být specifická.

Vnější prostředí nám ovlivňuje, jakým způsobem jsme zatěžování a přetěžování, jak se pohybujeme či nepohybujeme, jak jsme silní či slabý, jak jsme ve stresu či jsme v pohodě, jak moc sedíme či jsme nuceni chodit, jestli jsme spíše tlustí či atletičtí. To je otázka naší práce, našich koníčků a trávení volného času, naší stravy či charakteru, také našich vrozených součástí. Toto všechno pak také ovlivňuje naše možné posturální funkce, naše dýchání, propriceptory, zatížení a funkci svalů.

Zmínil jsem např. proprioceptory, které jsou důležitou součástí aktivace svalových řetězců a potřebných funkcí těla. Pouhá změna vnímání opory přes naše chodidla či dlaně změní aktivitu našich svalů. Jednoduchým příkladem může být častá plochost chodidla, která dokáže zcela změnit osu našeho těla způsobit celou řadu zřetězených problémů, mezi něž patří třeba i bolest zad.

Strukturu těla nám tedy ovlivňuje během života mnoho a mnoho faktorů. Naše vrozené genetické dědictví, životospráva, pohybové návyky, osvojené držení těla. Výrazným vnějším faktorem jsou také traumatické zážitky (úrazy, fyzický nebo emocionální stres). Stres a pracovní zátěž jsou v dnešní době velkým vnějším vlivem, který doslova nabourává náš pohyb. Nejen naše svaly, ale i zejména fasciální tkáně reagují na všechny tyto faktory. Tyto tkáně tuhnou a následně nám zabraňují pohybu. Aniž bychom si to přáli, začne vznikat nový kompenzační pohybový vzor, který změní naše držení těla a jeho funkci.

Jaké jsou možnosti vše odhalit a změnit? Tím se budeme zabývat v dalším díle série těchto článků, protože je to celkem široké téma. Samo od sebe se rozhodně nikde nic neudělá, nezmění. Je důležité se učit hýbat přesně a optimálně zatěžovat a to dle potřebných funkcí. K tomu všemu je třeba mít odbornost, zkušenosti a praxi, aby člověk viděl možné skryté kompenzace a znal vztahy v celém pohybovém systému. Je třeba vnímat své negativa či vrozené dysfunkce a dle toho přizpůsobit svůj život. Pohyb je třeba v rámci změny přesně sledovat, tedy naučit se kontrolovat pohyb. To je to, o co bychom se měli především snažit. Jedině tak rozpoznáte chyby a najdete možné detailní chyby, v počítačovém slangu viry, které by vám mohli postupně zavirovat celý pohybový program. Kontrola pohybu, neuromuskulární kontrola pro nás znamená přednastavení, tedy centraci kloubních segmentů ještě před provedením pohybu. Znamená to symetrickou aktivitu agonisty a antagonisty, znamená to nastavení a funkci našeho jádra (Core). Nejde tedy jen o nějakou aktivitu stabilizačních svalů. jde o jejich vhodnou aktivaci, sílu a timing. To všechno pro nás znamená efektivní, ekonomický a udržitelný přenos sil.

Příště popíšu, jaké cesty vedou k efektivní změně pohybového vzoru

Chcete poznat chybné pohybové vzory? Zde je náš kurz: http://www.coretraining.cz/2015/03/chybne-pohybove-vzory/

(Autor: Martin Snášel)

Copyright www.coretraining.cz