1. VYHÝBÁNÍ SE VŠEMU IZOLOVANÉMU
Vlna funkčního tréninku a crossfitu nám přinesla mnoho komplexního cvičení ve složitých pohybových vzorech místo sezení u strojů a to je jistě velmi dobré. Nechceme po lidech, aby seděli na strojích a něco tlačili či tahali, ve funkčním tréninku chceme pohyb ve všech potřebných směrech a zlepšit a rozvíjet základní pohybové vzory. Skvělé! Je zde však více diskutabilních otázek. První je, co je a není skutečně izolované? V klasické interpretaci je to pohyb v jednom kloubu. Dobře, ale když nedokážeme stabilně provést např. flexi ramene (viz obrázek vlevo), bude lepší i celý pohybový vzor? Přijde Vám to skutečně izolované? Moje zkušenost a nejspíš i Vaše oči říká, že rozhodně ne. Je to pohyb v jednom kloubu? Ano. Tělo je jako skládačka. Stavěli jste někdy stavebnici Merkur. Tam když nebyl správně stabilní jeden uzávěr, nemohli Vám fungovat ani ostatní. Tělo je stejné.
Další argument je samotné zlepšení síly a výkonu. Určité doplňkové izolované cvičení může dost zlepšit Vaše základní cviky. Proč? Protože nezatěžuje tak Vaše CNS a může vyplnit mezery v síle, které má každý sportovec. Tedy Vás může udělat silnějšího. Vaše mezera mohou být právě slabé menší partie a určité pohyby v kloubech, které potřebujete posílit. Podívejte se na přední silové sportovce a jejich tréninky, velmi mnoho z nich svůj trénink doplňuje i izolovanějšími cviky. Necvičit ruce a jiné menší partie je hezky znějící nesmysl, který vás neposune. Je zde i rozdíl, budete-li to cvičit ve stoje či na nějaké kladce v sedě.
2. PŘEHLÍŽENÍ CORE STABILITY
Dnes je velmi mnoho těch, co chtějí dělat dřepy či mrtvé tahy. Je mnoho těch, co chtějí umět kouzla na hrazdách či kruhách. Je mnoho těch, kteří holdují pohybovat se volně do všech směrů a rozsahů, provádět vše možné dovednosti. To vše je
skvělé. Stále je ale málo těch, kteří přesně rozumí tomu, co je core stabilita a jak jim může v tomto všem prospět. Či naopak, co se může stát, když na toto nebudete připraveni. Ano, na velmi mnoho těchto věcí musím být připraven a na některé věci bych měl i zapomenout.
Řekl bych to i tak kontroverzně, že i na nestabilitu bych měl být dostatečně stabilní. Tedy co především potřebuji, je správná aktivace a načasování svalů, optimální koordinace a nakonec i dostatečná síla. Toto všechno když chybí, hrozí nám velký problém. Když něco nefunguje, tak to prostě nefunguje. Často někdo míchá hrušky s melouny, ale když je někde chybná funkce, je třeba stabilizace, je třeba najít příčinu, kterou je třeba odstranit, je třeba systém nakopnout, nahodit. To nezajistí nějaké obecné pohyby, to zajistí přesnost a cílenost.
Bez dostatečné dynamické stability nemůže být ani mobilita, jestliže je ale mobilita mimo optimální rámec, ztrácí se stabilita. Stabilita je aktivačně nutná k naší větší síle, zdraví i výkonu.
3. PŘETĚŽOVÁNÍ KAŽDÝ DEN
Trénink je skvělá věc a jsem šťastný, když odtrénuji. To co často vidím je však spíše návod, jak dojít zranění, jak se nezlepšit, jak nezesílit, jak ve 40ti letech skuhrat bolestí. Trénink je 
jen stimul, který musí být optimální a dostatečný, tělocvična není místo, kde byste měli spát, ale odvést naplánovaný proces. Přetěžování centrálního nervového systému, které přináší intenzivní práce komplexních cviků s volnou zátěží, vám rozhodně dlouhodobě nezajistí lepší výkon, ba naopak vám přinese buď stagnaci či možné zranění. Mnoho mladých lidí se mě často ptá, kolik cvičit, to či ono. Každý spíš přemýšlí, jak něco zatížit či spíše přetížit, jaké pokročilé metody použít, ale nikdo se neptá, jak je možné, že tak brzy se zastavili ve zlepšení. Neptají se, co je dostatečné. Trénink není soutěž, je to organizovaný a naplánovaný proces a na to se často zapomíná. Tento naplánovaný proces musí ale respektovat možnou superkompenzaci, Váš individuální stav a periodizaci tréninku. Čím více trénujete, tím více musíte myslet na tyto tři věci. Myslete na to, jak něco zatížit, ne jak něco přetěžovat. Mezi tímto je mnohdy tenká hranice, kdy budete stát na místě.
4. SPECIALIZUJTE SE!
Cože? Ano slyšíte dobře. Jak sportovec, pro kterého toto platí především, tak i běžný člověk, by měl mít stále měnící specifika svého tréninku, kde se na něco zaměřuje, tedy specializuje. Pod tím si nepředstavuji to, že někdo dělá je určitý druh sportu nebo činnosti a
nic jiného, ale to, že stále vyhodnocuje své slabiny a chyby, na které se zaměřuje či využívá svého talentu k tomu, aby byl v něčem skutečně dobrý. Ano, každý je talent pro něco, to neplatí dle mého jen pro sportovce. Já nikdy nebudu dobrý běžec a ani mě to nebaví, také nebudu nikdy dobrý na matematiku. To že v tom budu průměrný či podprůměrný mě k životu stačí. Proč někoho tlačit do něčeho, k čemu nebyl ani stvořen, když ho to nijak neohrožuje na zdraví či jiných zásadních věcech. Ale je rozhodně škoda to, aby člověk nevyužil svůj talent, což platí pro každého. Zjistěte svůj talent a rozvíjejte ho, pracujte na sobě. Nespecializovat se znamená nebýt dobrý v ničem. Je třeba se na cíl zaměřit a hledat účinné, efektivní cesty, které k němu vedou. Stejně tak, když za mnou přijde běžný člověk, vždy jsem nucen najít nějaký zásadní problém, na který se musím zaměřit, protože je to pojítko k dalším problémům a to ovlivní celkové zlepšení. Ve sportu potřebujete především nejvíce využívat to, co má největší vliv na Váš výkon, co ho skutečně přímo ovlivňuje. Všestrannost je pěkné slovo, ale od mnoha činností zde nemůžeme čekat toto přímé ovlivnění. U běžného člověka je to podobné. Dělejte toho více, ale zaměřte se především na to, co zlepší Vaši slabinu, která vede k Vašemu cíli, a pracujte na tom, kde vidíte svůj potenciál.
5. ŽIJTE TAKÉ PRO RADOST!
Nežijeme pro to, abychom jen cvičili, abychom se omezovali tím, jestli máme u sebe krabičku s jídlem či nemáme. Rozumím, že vrcholový sportovec má svá jasná pravidla, ale sám si sebe pamatuji, jak jsem žil a dnes se nad sebou dost usmívám, jak jsem zahodil mnoho let zcela zbytečnými rozhodnutími. Musíte mít také ze všeho radost a nesmí Vás to extrémně svazovat a omezovat, narušovat to, aby Váš život byl plnohodnotný. To si dnes myslím. Naučte se taky odpočívat, nebojte se dát si volný den. Vaše tělo musí také toužit po čince či závaží, musí o to prosit. Pak i výkon bude lepší. Když cítíte, že nejen tělo, ale i Vaše hlava neposlouchá, dejte si volno. Co je však důležitější, naučte se odpočívat. Je mnoho a mnoho lidí, kteří se neumějí uvolnit, kteří neumějí vypnout. To je chyba. Každý den si udělejte nějakou menší radost. Dopřejte si masáž, jděte do sauny, něco hezkého si kupte, pobavte se s přáteli atd. Především si ale zkuste jen lehnout do gauče či do postele a prostě relaxujte, sledujte svůj dech. Naučte se skutečně relaxovat bez toho, abyste něco dělali. Nehoňte se stále leckdy až za vzdušnými zámky, život nám často rýsuje celý systém a naše okolí, ale my jsme byly stvořeni pro život jako takový. A jistě není pak moc fajn zjistit třeba v 60ti letech, že jste život prožil ne pro sebe, ale pro něco umělého. Tedy dělejte to, co Vám dělá radost, žijte s pravidly, ale naplno.
(Autor: Martin Snášel)
