Motivační hesla, gesta, plakáty a fotky. V celém světě nyní velice rozšířená záležitost a svět fitness to pohltilo opravdu naplno. Společnosti a stránky, které jsou založeny na těchto motivačních frázích, jsou často mnohem více navštěvované a sdílené, než ty, které předávají skutečně věcné a praktické informace. Teď zrovna ani moc nemyslím citáty známých osobností, které jsou ve spojení s nějakou grafickou úpravou i praktickou informací. Myslím hesla jako taková, která se již stokrát opakují v nejrůznějších variacích, a vyhledat či vymyslet něco podobného dokáže i malé dítě. Hesla typu :„ Každá cesta začíná malým krokem“, „Cestu buď najdu, nebo si ji udělám“, „ co mě nezabije, to mě posílí“, „ Cokoliv chceš udělat, udělej to“. Asi bych popsal stovkami hesel celou kapacitu téhle stránky. Na jedné straně fajn, když se však člověk více zamyslí, tak je to laciné a bezduché. Je mi jasné, že dostanu ihned kritickou poznámku, že přece motivace je velice důležitá. Já bych se však rád nyní oprostil od zažitých klišé a podíval se na vše v bodech trochu z jiných úhlů.

Ve všech odvětvích jsou tyto motivační hesla především záležitostí obchodu, tedy podstatný účel je „vyhecovat“ k větších výkonům spíše Vaše peněženky či ke sdílení příspěvku, tedy propagaci. To znamená znova peníze. Tato forma hesel je nejjednodušší formou vytvoření nějakého příspěvku bez většího zamyšlení či předání informací. Jestliže vše doplňujeme dalšími informacemi či slouží-li zábavě, proč ne, když to není přehnané. Ale stavět na tom své základní poselství znovu souvisí jen s penězi. Mluvme ale o motivaci jako takové.

V čem je většinou kámen úrazu nějaké motivace? Především je to lenost, stres či nedostatek pocitu, že to daný člověk skutečně potřebuje. V samotné praxi narážím především na tyto body. Lenost a pohodlnost je velký prevít. Asi to není tak populární, co teď řeknu, ale práce, práce a zase práce je to podstatné, co dělá změny. S tím pak souvisí stres, kde odolnost proti stresu je různá a zde se můžeme zabývat věcmi, jak tento stres redukovat a umět s ním nakládat tak, abychom zase mohli v klidu pracovat a pracovat. To je téma, o kterém by se mělo více psát a tyto záležitosti řešit. S tím asi bojujeme, méně či více, všichni.

Posledním bodem je pocit, že ta či ona záležitost pro něj není tak podstatná, že to není tou prioritou, kterou by měl řešit. Zde se však dostáváme znovu na úroveň obchodu, která mi je, možná bohužel, trochu cizí. U každého klienta dělám na první schůzce celkovou anamnézu, konzultaci a komplexní diagnostiku pohybového aparátu. Zde vždy najdeme nějaké problémy, omezení, slabosti. Sdělím danému člověku, co je třeba změnit, jak je třeba chodit cvičit, co cvičit, co třeba změnit atd… Dále je však to podstatné na daném člověku, na jeho vůli, na vědomí toho, jak je to pro něj důležité, jak velký problém to pro jeho život znamená. Jestli vše bude plnit či přestane chodit, je především jeho rozhodnutí. On přišel, on se musí rozhodnout. Je to jeho život. Mám mu snad volat a přemlouvat ho, že mu jde o zdraví či o nějaký jeho cíl? Proč? Jestliže člověk necítí, že ten daný problém je pro něho podstatný, pak s ním nic neudělá ani nejtvrdší trenér či terapeut, která na světě existuje a který vám bude denně psát a volat, a někam Vás tlačit. Já ale proboha nejsem obchodník, jsem ten, který pomáhá, který vede někoho k nějakému výsledku. Nejsem a už nikdy nechci být ten, co ti prodá obyčejnou tužku za tisíc korun. Na druhé straně i život samotný je o tom, spadnout na samotné dno. Někdo už se nezvedne, o tom je život a druhý si alespoň více uvědomí, kde jsou jeho priority a pak znovu přijde a pak se vše konečně pohne. Hezká věta byla ve filmu „Louis Cyr“ o známém silákovi. Ptali se ho, jak je možné, že on zvedne něco, co někdo jiný, kdo vypadá o dost silnější nezvedne. On řekl, že on ví, že to musí zvednout, protože jinak nebude mít na chleba.

Navíc není možné dělat charitu, jsem kazatel, který ukazuje cestu.Biblické „ pomoz si a bude ti pomoženo“ zde velice sedí. V čem by zde měli Tzv. moderní motivátoři pomáhat, je spíše práce psychologická. Tedy najít cesty, jak žít život smysluplně a jak umět pracovat se stresem. To však mi často schází a pouhá hesla to nespraví. Bohužel je nepoužívají tolik psychologové, jako ti, kterým jde spíše o obchod.

Navíc je zde ještě jeden zcela opačný problém a to přílišná motivace, která může skončit i neštěstím, zraněním či smrtí. Tedy, že se až příliš namotivujete do něčeho, na co zkrátka nemáte. Nemáte na to zkušenosti, nemáte na to vzdělání, nemáte na sílu, nemáte na to talent. Ano, v tomto je motivace jen pouhá fráze. Ten základ, který dělá výkon, jsou dovednosti, které získáme nebo kterými jsme obdařeni. Často vidíme, jak jsou lidé motivování k něčemu, pro co se doslova nenarodili. V trenérské a terapeutické praxi se často setkávám s tím, že někteří nikdy nebudou dobří či výjimeční ani s 200 diplomy a jiní se doslova narodili pro to, co dělají. Mají cit pro danou práci, mají zkušenosti, přirozenou inteligenci. Přílišná motivace je mnohdy nebezpečná a určitý základní stres či strach je pocitem, který Vám naopak může naznačovat, tohle není tvoje cesta, tudy nechoď, to může špatně skončit. Tedy motivace ano, ale musí být podepřena pevnými kořeny – zkušenosti, znalosti, dovednosti, vrozená talent. To nám především dělá úspěch v daném výkonu. Bez toho může přílišná motivace jen tvořit stres, než by pomáhala. Tedy moje doporučení je toto. Pracuj na těchto bodech a pak je to o práci, práci a zase bohužel té práci.

 

(Autor: Martin Snášel)

 

Zdroje grafiky:

 

www.eduleadership.org

pierretraining.wordpress.com

beastmotivation.com