Chůze je základní činnost, kterou neustále provádíme, a i když nám přijde, že jde o přirozený pohyb, tak velice často jde o pohyb spíše zcela „nepřirozený“, tedy chybný. Již Hippokrates prý řekl, že chůze je nejlepším lékem pro člověka. Ano, ale otázka však je, jestli je zde problém či není. Stejné je to pak i s lezením po čtyřech. To co Vám může přijít běžné a přirozené, může být v základě chybné a to můžete následně přenášet do dalších činností i do samotného tréninku. Často je základ těchto problémů již v samotné chůzi a dalších základních pohybových stereotypech, kde je mnoho důležitých svalových skupin, které musí pracovat v rovnováze a synergii, jinak bude tato funkce nabourána. I když Vám přijde, že chůze je prostě chůze, v chůzi může být mnoho chyb. Chybný zkřížený mechanismus, nesymetrie, častá tuhost pánve či velice časté předsunuté držení těla. Když si představím jednoho svého známého kulturistu, tak se mi hned vybaví i laterální nestabilita typu přílišného pohupování do stran, které mi připomíná gorilu. Je toho opravdu mnoho co můžete zjistit z pohybu.

Které svaly jsou při chůzi důležité? Důležité jsou jistě svaly pánevního dna, iliopsoas, vnitřní a vnější strany stehna a břišní svaly, především obliquus internus a transverzus abdominis. Iliopsoas samotný je hlavním motorem chůze, a je-li vše optimálně koordinované a v rovnováze s extensory, umožňuje vše tělu pohybovat se s větší účinností a lehkostí. Bez rovnováhy s extensory a svalové reaktibility v našem jádru (Core) však iliopsoas nebude mít možnost fungovat v celé své kráse, tedy své důležité funkce. V chůzi na dvou končetinách, stejně jako v lezení na čtyřech nám v základu jde o to sladit tuto rovnováhu svalů dohromady.

Dobrý vzor chůze je pohybový vzor, ​​který je tedy v základě odkázán na správné využití gravitace a psoasu major. Dobré využití psoasu je však odkázáno na optimální zarovnání pánve a silné funkční jádro. Bez toho nemůže takto pracovat a následně vzniknou chybné vzory, které mají mnoho důsledků, které přenášíme dál. Toto zarovnání opravdu určuje, jak dobře bude někdo schopen se pohybovat, protože ideální chůze potřebuje mít svaly jádra optimálně funkční a silné tak, aby zůstaly ve svislé poloze nad pánví. To se ale většinou snadněji řekne, než udělá. Nohy, které se pohybují správně v chůzi, jsou přímo pod kyčlemi a kolena jsou v souladu s kotníkem. Velice důležitá je zde i propriocepce chodidla, tedy první dotek paty a dále postupné přenášení váhy více po vnější straně chodidla a následný důležité zapojení palce. Aktivní zapojování palce do chůze je velice důležité a chybu jeho nezapojování můžeme sledovat i v tréninku. Následně odvineme chodidlo a odrazíme se špičkou s následným protažením zadní strany dolní končetiny s důležitým zapojením hýžďových svalů, které když zde zase chybí, smykový pohyb se dostává výš.

Tedy velice důležitá je plynulost chůze, symetrie a i správná propriocepce chodidla, tedy to, o čem často mluvím a píšu. Vše co nám dělá základy nějaké stability je i v chůzi. Tedy kroky by měly být plynulé a stejně symetrické, jinak dochází k rozdílnému zatížení. Koleno by mělo směřovat dopředu, nevytáčí se do stran.

Mluvíme stále o jádru, nohám a chodidlů, ale když bude velká staženost, tuhost v důležitých svalech kolem pánve, ovlivní to celý pohyb, ovlivňuje to i samotné zarovnání pánve. Tedy nastartovat správně chůzi, není jen otázkou motorickou či posilovací, ale především otázkou nápravnou, posturální. Další důležitým tématem je rotace a reciproční pohyb. Pokud chcete chodit dobře, je rotace, stejně jako reciproční pohyb dolních a horních končetin rozhodně nezbytná. Mám kolem sebe mnoho lidí, kterým dělá velký problém tento pohyb ideálně sladit do dané funkce všech zúčastněných svalů. Může zde být řada problémů. Např. to, že jestliže jsou vnitřní šikmé břišní svaly inhibovány či je tuhost v pánvi atd. a rotace a optimální pohyb končetin neprobíhá. Zkuste někdy otestovat chlapa mezi 30-40lety způsobem, aby Vám předvedl, jak umí izolovaně dělat rotace pánví do čísla osm a uvidíte sami (Teď trochu kritizuji ročníky chlapů, kam ještě sám patřím, ale musíme se polepšit  ). Tento zmíněný inhibovaný či nefunkční zkřížený mechanismus a tuhost v pánvi má co dělat se samotnou činností jádra (core).

Samotné břicho se skládá ze čtyř svalů, kde všechny vyžadují vyvážený svalový tonus, aby správně fungovali, protože jsou v podstatě vnitřně spojeny prostřednictvím nejrůznějších struktur. Průměrný člověk bude mít bohužel mnohem větší tonus jen v jednom či dvou těchto svalech a to z mnoha důvodů. V základu spíše přetěžujeme globální systém než by pracoval správný timing těchto svalů.

Dostáváme se k našemu pohupování. Svaly na vnitřní straně stehen, známé jako adduktory, mají tendenci oslabovat roli abduktorů a při přetížení i pánevního dna. Vnitřní stehna však musí pracovat ve své správné role a musí zpětně pohybovat s každým krokem v koordinaci s iliopsoasem. Když tato celá složka svalů adduktorů a flexorů kyčle jsou přetížené, často potlačují funkci hyždí a tedy naše procházka se stává opičím představením.

Tedy správný svalový tonus a funkce jádra a ve všech zmíněných svalových skupinách a jejich vyvážená sladěnost umožňuje správnou polohu nohou, pánve a bederní páteře, který vytvoří nejlepší prostředí pro polohu vnitřních orgánů a podporuje funkci iliopsoasu, aby uvolněně pracoval v celé své kráse. Chůze se pak stává doslova oslavou svalové koordinace celého těla, protože vše pracuje jak má.

(Autor: Martin Snášel)

 

Zdroj:

blog.corewalking.com