Byl jsem již nucen napsat něco k tomuto všeobecně pevně zažitému mýtu, protože to poslouchám roky stále dokola. Na svých seminářích a od mnoha cvičenců a trenérů slyším stále to samé: „proboha, hlavně ne koleno dopředu“ či „ koleno musí zůstat před špičkou, jinak je nebezpečí pro kolena“. Vždy, když jsem šel do mnohem větších poloh v plném dřepu při dynamickém strečinku, cítil jsem doslova vražedné pohledy.

Původ celé této až fanatické kontroly kolene v pohybu vpřed sahá do roku 1978, kdy studie na Duke University zjistila, že vedení bérce ve vertikální poloze během dřepu snížila smykové síly na kolena. Pravdou je, že při pohybu do dorziflexe hlezna je koleno více stresováno až do dokázaných 28%, když jde k špičkám prstů. To se týká dřepů, výpadů a dalších pohybových vzorů. To je vše moc pěkné, jsou zde však mnohé ale.

Kde je pravda?

 Tlak na koleno vzrůstá při jakémkoliv větším zatížení a pohybu vpřed, nikdo však neřeší, že např. při větší kolenní flexi se při větších rozsazích zmenšuje tlak jak na přední zkřížený vaz (více jak 60°), tak i na zadní zkřížený vaz (více jak 90°). Tedy paradoxně při větších pohybových rozsazích je naše koleno ve větším bezpečí než při menším rozsahu.

Velice podstatné je však to, že všichni řeší zdánlivý problém, aby koleno nešlo vpřed, nikdo však neřeší velice časté omezení v dorziflexi hlezna, tedy omezení v kotníku, kdy koleno nemá potřebnou schopnost jít vpřed. Fakta jsou taková, že v případě omezeného pohybu kolene vpřed dramaticky vzrůstá stres na kyčelní a bederní klouby a to u kyčelního kloubu až o 1000%. Často se tedy můžeme setkat s kompenzací tohoto omezení, kdy v kyčlích probíhá chybný pohybový vzor a daný cvičenec nadmíru naklání svůj trup. Mimochodem tento začarovaný kruh způsobil i další mýtus, tedy že zadní dřepy jsou více rizikové pro bederní páteř, než přední, ale o tom se rozepíšu někdy příště. Tedy dostáváme se k paradoxní situaci. Omezení pohybu kolene má sice za pozitivum menší tlak na kolena, ale zároveň způsobujeme o mnoho větší tlak na naše kyčle a bederní obratle. Zároveň také daného člověka v základu učíme chybný pohybový vzor. Při větším pohybu kolene vpřed v dřepu je na koleno činěn větší tlak zvyšující se od 10 do 30%, což mi nepřijde tak dramatické snižujícímu se tlaku na kyčle a bedra.

Na co se spíše zaměřit?

V rámci pohybového rozsahu kolene je třeba spíše dbát na optimální opěrnou bázi chodidla, čímž zabezpečíme správné rozložení síly a pohyb kolene v dráze chodidla. Při větším rozsahu kolene vpřed není možné ihned usuzovat chybu již s faktu, že každý člověk je jiný a u mnoha typů lidí se můžete setkat s větším rozsahem. Je zde problém? To nemohu soudit, protože je třeba vše soudit při posuzování samotného pohybu a samotného člověka, nikoli na fanatickém zafixování se na dráhu kolene.
Zaměřte se tedy více na posuzování celého pohybového vzoru a opěrnou bázi chodidla, než na pohybový rozsah v dráze kolen. Zaměřte se na optimální dráhu trupu a celé páteře při dřepu a výpadu, abyste především snížili tlak na Vaše kyčle a záda. Jestliže chcete ochránit Vaše kolena, starejte se o dostatečnou mobilitu Vašich kyčlí a kotníků a nebojte se dynamicky hýbat i v co největších rozsazích dorsiflexe a kolenní flexe v poloze dřepu, sedu na zemi atd.
Rozbořte tento obecně zavedený mýtus, ať se lidé dokážou více soustředit na podstatnější segmenty na těle a především pohyb místo umělých pravidel, které se lidé desítky let učí a pak slepě předávají.

(Autor: Martin Snášel)

 

 

 

Zdroje:
cathe.com
benahrens.com
article.wn.com
yoga.prevention.com