Být připraven na neznámé, nepředvídatelné, co může naše tělo potkat, je v těchto dnech ve světě fitness populární záležitost. Zní to velice zajímavě a tak nějak úderně, že? Věci se dají dělat dobře či špatně, nedají se dělat tak nějak mezi. Bereme-li toto jako druh soutěže, nemusí na tom být nic tak špatného. Můžeme si o tom myslet svoje, ale je to zkrátka druh výkonu. Problém nastává, bude-li na tom někdo stavět trénink, pak je to něco, co se stává absurdním, natož navíc jako něco, aby to bylo vydáváno za záležitost spojenou i s funkčním tréninkem, jak se mnohdy prezentuje. Proč? On totiž samotný základ funkčního tréninku je založen na nápravě určitých chybných funkcí pohybového aparátu, které si člověk přivodil, či pohybových vzorů, které je třeba změnit v rámci jeho nutných potřeb, ať se týkají jeho práce, sportu či denních potřeb. Na tom v podstatě funkční trénink vyrostl, i když dnes si do něj každý přidává trochu toho svého, co se komu hodí do krámu. Stejně je to tak i ve sportovním tréninku. Každý sportovec je připravován cíleně na pohyb či situaci, které přicházejí. Je zdokonalován v tom či onom, aby měl ty specializované dovednosti, které v daném sportu potřebuje. Ano slyšíte dobře. Musí se specializovat. Zaměřit se vždy na to, co ho udělá lepším v tom bodě, který z něho udělá rychlejšího, silnějšího, obratnějšího, techničtějšího, pohyblivějšího. Bude pilovat určitý pohyb, pakliže mu chybí technika, Bude pilovat reakční schopnosti a výbušnost, protože je třeba silný a tyto schopnosti mu chybí či přesně naopak. Mít konkrétní cíl, přesně nastavený a vypsaný periodizovaný trénink je to, čemu se říká mít plán. Plán, který respektuje daného jedince a pravidla postupné adaptace těla. Co se však stane, když je vaším cílem být jednoduše připraven na neznámé a nečekané úkoly různého charakteru?

Nastavení „nenastavení“ tréninku, jehož úkolem je připravit se na vše a být dobrý ve všem, co ho může potkat má mnoho možných trhlin a rizik. Zde jsou některé logické důsledky tohoto druhu tréninku a to:
1. Prvním z nich je, že nebudete nikdy dobrý v ničem, a tím mám na mysli to, že když Váš trénink je neustálou přípravou na náhodný nečekaný úkol a navíc i mnoho s přípravy je postavené na náhodném, nečekaném, nejste schopni se v nějaké dovednosti rozvíjet naplno, nikde nebudete v ničem na 100%. Ono to v podstatě ani nejde, ale i v rámci tohoto „neplánu“ budete všude nedokonalý.
2. Druhým problémem je, že pokud jste právě provedli takový „náhodný trénink“, tedy něco zcela nepředvídatelného, pak, jak vlastně víte, že jste udělali něco produktivního? Co když je to vlastně kontraproduktivní jak pro Vaší tréninkovou potřebu, tak pro potřebu Vašeho těla? Jak můžete vědět, že nastavení tréninku bylo skutečně pro Vás? No, těžko říct, protože se připravujete „ neznámo jak“. Jistě je to zábavné, jistě je to zničující. Ale ruku na srdce, není třeba toto právě to, že ztrácíš drahocenný čas?

Někdo by mohl říci, že příprava na neznámé je právě funkční v tom, že jste připraveni na cokoliv, co Vás může v životě potkat. Ptám se, komu však na toto odpovídáte? Typický člověk chodící do práce totiž shledává funkční v tom, že je připraven na to, co ho čeká. Nepamatuji si, že by za mnou někdy přišel člověk, že se potřebuje připravit na něco, co neví že přijde, ale může to kdykoliv přijít. Trochu mi to přijde jako jeden americký dokument, kde se skupina asi 20 lidí roky připravuje na apokalypsu, která by mohla přijít, ale oni ani neví, jak bude vypadat a tak dělají mnoho a mnoho zbytečného, aby měli vše. Co mají společného? Ztrácejí čas něčím, co jim dává nějaký pocit, který je uspokojuje, ale v reálu je to blbost. Lidi potřebují, aby dokázali zlepšit své pohybové vzory, měli správné ergonomické návyky, měli základní kondici, flexibilitu a stabilitu, sílu, aby zvládali vše potřebné, co je denně čeká. To je to, co od začátku, postupně, dle individuálních potřeb, nastavujeme člověku(klientovi) do tréninkových jednotek, aby se progresivně zlepšoval.
Často slýchám také, že trénink, který je nepředvídatelný, tedy kdy dopředu nevíte, jak bude vypadat, dá třeba sportovci schopnosti zvládat intenzivní zátěž a získá mnohé dovednosti najednou, jako jsou síla, výbušnost, vytrvalost, hypertrofii atd… Této bláhovosti říkám jasné NE! Nic takového jako kouzelný tréninkový balíček na všechno neexistuje. Každá dovednost a schopnost se získává z nějakého druhu tréninku a každý z těchto tréninku má své fyziologické zákonitosti, dle kterých tělo funguje. Navíc není-li určitá tato schopnost dostatečně a vhodně rozvinutá, nebude možné rozvíjet jinou. Zrovna nedávno jsem měl asi tucet mladých basketbalistů, které jsem učil základní cviky jako je dřep a mrtvý tah. Když je člověk sledoval, jednotlivě jsem si je rozděloval na ty, kteří potřebují více pracovat na technice a motorické kontrole celkově, jiní potřebovali celkově zesílit a další, kteří byli silní i celkem techničtí, ale měli na těle mnoho problémů a jestli se nebudou věnovat nápravě a kompenzaci, tak bych se bál zranění. Klíč ve sportovním tréninku je tedy najít v každém sportovci jeho slabé a silné stránky a poté se specializovat na ty stránky (samozřejmě ne způsobem, aby ty silné ztratil), které zaostávají či je postrádá. Sportovec si nemůže dovolit takový nebezpečný přepych jako náhodný plán či se připravovat na něco náhodného. Sportovec musí mít přesně daný plán sepsaný na jeho míru. Naopak úspěch každého sportovce je právě v tom, že je co nejvíce připraven na to, co přijde či může kdykoliv přijít v jeho daném odvětví. Zdokonaluje pohyby stále do potřebné dokonalosti, kompenzuje možné přetížení, samozřejmě zdokonaluje základy a udržuje ostatní dovednosti. Často když se z pevného a dobře vypracovaného plánu vychýlí do něčeho neznámého, znamená to často jediné, stagnace, nedostatečný výsledek, bolesti, zranění.
Stále zde opakujeme slovo specializace. Často slýchávám toto heslo o tom, jak je dobré se nespecializovat. Ano, je-li tím myšleno to, zachovávat si základní silové, kondiční a pohybové schopnosti, pak říkám velké ano, obzvláště co se týká široké veřejnosti. Stále však trvám na to, že vše musí mít svou postupnost. Jinak ale říkám opak, specializujte se! Na něco se zaměřit je to, co z Vás udělá dokonalejšího. Musíte se zaměřit na pohybové základy, abyste poté pracovali síle. Zaměřujete se na síle, abyste se mohli zaměřit na rychlosti či vytrvalosti, poté potřebujete jednotlivé dovednosti, abyste mohli přejít k výkonu atd… Vše, ať je to život či sport má své přednostní místo, své pořadí.
Každý jsme jiní, každý máme jiné potřeby a jiné priority. Každý máme také jiné přednosti a jiné schopnosti pro určité cesty a cíle. Každý nemůže být dobrý ve všem. Každý je také více předurčen pro jiné věci (mnohdy je nesmyslné to lámat přes koleno). Velice často se stává, že potřeby neznáme a neznáme tyto priority. Náhodnost a nezaměření se na podstatné stránky, které by měli být řešeny, je častý smutný a nebezpečný obrázek dnešní doby. Více než na tyto věci, se často tito lidé zaměřují na pocity, na to, aby něco nějak vypadalo. Často je v tom neznalost, nějaké ego pocity či snaha se prodat. Ano, 20 opakování vyčerpá více než 10, 30 více než 20 atd. 10 cviků vyčerpá více než 3, 15 více než 10. Klik s nohami v závěsu a rukami na bosu je jistě náročnější než klasický klik, Trh či přemístění s velkou činkou je jistě více drsné než klasický dřep. Víte ale k čemu to všechno děláte, na jakých fyziologických funkcích pracujete a co ovlivňujete? Víte jak pracuje tělo? Jde o to zkrátka, aby to bylo zajímavé, intenzivní, náročné, unavující, složité, komplexní, těžké, barvité. Častý výsledek a obrázek tréninku, který vidím já bych často popsal spíše slovy – chaotické, přetěžující, necílené, nezdravé, nestabilní, netechnické, nelogické, nepostavené na sportovních principech či potřebách jedince, bez kýženého výsledku atd..
Moje otázka často zní „ Co si tím chtěl ale zlepšit?“, „ Co bylo záměrem toho tréninku či celého nastavení programu?“. Nakonec vše směřuje k dalším větám jako „ „Znáš toho člověka vůbec a víš vůbec, co potřebuje, a jak toho dosáhnout? Jsi si tím jistý?“. Nedejte na hezké věty a hesla a nedělejte věci a trénink náhodně. Neděje se to jen díky dnešním módním vlnám, ale také v běžných kondičních či silových programech. Náhodnost pro mě vždy představovalo něco, co bych přeložil jako „k ničemu“ „zbytečné“ či i více sprostě. Či se s tím setkávám jako výmluvu pro něco, čemu samotný člověk nerozumí, ale obléká to do drahého krásného kožichu.
Dělejme věci promyšleně, plánovaně, postupně a progresivně. Zlepšujme to, co potřebujeme k dalšímu postupu ve svém tréninku či ke svému dennímu životu. Buďme na toto všechno připraveni, zlepšujme se, udržujme se. Nedělejme něco zbytečného či nebezpečného. Neriskujme zranění, ztrátu zdraví, výsledku a času.

(Autor: Martin Snášel)