JE POHYB PRO DĚTI DNEŠNÍ GENERACE VŽDY VHODNÝ? … JSOU ZNALOSTI INSTRUKTORŮ A TRENÉRŮ DĚTÍ O VADNÉM DRŽENÍ TĚLA DOSTAČUJÍCÍ?
Doba se mění a přirozený pohyb dětí je vypuzen sezením u novodobých médií. Jak tráví volný čas dnešní generace dětí? Bohužel se stále více zvyšuje trend tabletů a ipadů, surfování po internetu a hraní počítačových her. Televize je dnes už asi nejmenším zlem. Jak děti od těchto lákadel osvobodit? Ideálním způsobem na vyplnění volného času, je zřídit dítěti nějaký pohybový kroužek, kde bude rozvíjet své pohybové schopnosti, správně tvarovat své tělo a kompenzovat statickou zátěž, kterou zažívají každý školní den. Fajn, je zde však otázka.
Je efekt těchto dětských kroužků vždy tak ideální, rozvíjející a kompenzující? Platí stále heslo „Hlavně, že se hýbe!“?
Obávám se, že v dnešní době plné sezení se pohybový aparát dítěte již v raném věku nachází v ohrožení. Mnoho dětí v mladším školním věku trpí na zkrácené svaly, bolesti zad, náznaky syndromů typických u dospělých úředníků s mnoha lety praxe. Takové dítě potřebuje kromě kompenzace v prvé řadě nápravu již zanedbaných struktur, ovlivnění zkrácených a stažených svalů, nabuzení svalů ochablých, naučení vhodných pohybových vzorů, nápravu funkce a hlavně vývoj stabilizace jednotlivých segmentů těla.
Pokud takové dítě přijde na určitý typ pohybových kroužků, mohou nastat různé situace. Pokud je pohyb, které děti provádí, komplexní a působí pozitivně na zkrácené a oslabené struktury, mohou se vady způsobené například častým špatným držením těla v sedu zlepšit. Pokud se v kroužku ale provádí pohyby, které podporují přetížení již přetížených struktur nebo pokud je pohyb pro dysbalancí ovlivněné tělo dítěte přespříliš náročný může dojít k prohloubení vadných stereotypů a slabostí, které dítě v aktuální situaci má. To se bohužel ale často děje.
Vadné držení těla u dětí bývá často velmi zjevné, otázkou pak zní, nakolik jsou instruktoři/trenéři vzdělaní a uvědomělí a schopní náznaky vadného držení těla poznat. V dnešní době se již na kurzech pro instruktory fitness a trenéry různých odvětví tato problematika většinou řeší. Diskutabilní je jistě jak kvalitně a do jaké míry.
Problém však nejspíš nastává v případu jednodenních či víkendových kurzů specializovaných na specifický sport či cvičení s nějakou pomůckou. V těchto kurzech bývá hlavní náplní zásobník cviků a možnosti využití pomůcek. Co se specializace na určitý sport týče, je většinou kurz zaměřen na přípravu, metodiku a tréninkové záležitosti cílené na konkrétní sport. Je však důležité si uvědomit, že instruktoři většinou do lekce přidávají různé zahřívací, protahovací a posilovací cviky nad rámec konkrétního sportu. To je myslím kámen úrazu. V případě, kdy instruktor nemá doplňující vzdělání, je výběr cviků a styl provedení často v rozporu se správným a zdravým provedením cviku. Je stanoven počet opakování a na kvalitu se již důraz neklade.
Dalším problémem je, že většina trenérů či instruktorů nemají potřebu se dále vzdělávat a přijímat inovace, které by zlepšily efektivitu jejich práce. Doba jde kupředu a mnoho „specialistů“ si svůj kurz či vzdělání dělalo třeba i před 15ti lety. Ti žijí s představou, že když ten postup fungoval předtím, bude fungovat stále, že žádné novinky nepotřebují. Opak je však pravdou, v dnešní době se již klade velký důraz na zdraví a kvalitu pohybu. Kvalitně vedeným tréninkem je možné předejít mnoha tělesným problémům, bolestem a zraněním, které byla a na mnoha místech stále jsou na denním pořádku a také můžeme zvýšit efektivitu jedince. Lidé pátrají po důvodu proč v dnešní době mnoho dospělých jedinců ve středním a pokročilém věku potřebují rehabilitace, proč mnoho sportovců muselo přerušit svou sportovní kariéru. A na základě tohoto pátrání bylo vypracováno mnoho odborných prací a provedeno mnoho studií. Takže dnes je možné trénink vést mnohem kvalitněji než před pár lety. Proč tedy nepředcházet možným poškozením tělesného aparátu, když už existují možnosti, jak to provést?
V lepším případě vídám u trenérů či instruktorů, kteří pracují s dětmi, že volí typy cviků tak, aby předcházeli typickým znakům přetížení. Protahují svaly s tendencí ke zkrácení a posilují ty, co bývají ochablé. To je samozřejmě rozumné, neboť děti v dnešní době často již v raném věku podléhají syndromům, které jsou typické v dospělé populaci. Bohužel jsou tyto cviky často nedokonale provedené. Pohyby v jednotlivých segmentech nejsou napojené na zbytek těla, jsou prováděny ve špatném držení těla či celkově v neúměrném rozsahu pohybu. U zdravého dítěte bez poruch držení těla by byl trenérem zadaný cvik proveden nejspíš správně. Pokud se ale v kurzu či na individuální lekci objeví dítě, které má vadné držení těla, je situace náhle zcela jiná a taktéž by měl být zcela jiný přístup trenéra.
Věřím, že by žádný instruktor či trenér vědomě nikdy nechtěl dítě negativně ovlivnit, co když tak ale činí nevědomě, protože nemá dostatek informací? Neměli by všichni projít alespoň základním školením upřesňujícím jak vadné držení u dětí poznat a čemu se v případě specifických příznaků vyvarovat? V případě, že by měl tento kompetentní člověk podezření na vadné držení, měl by možnost včas pozitivně zasáhnout a odeslat dítě za nějakým odborníkem.

Jak vypadá provedení několika typických cviků, když je dítě nezvládá?
• Pokud Vašemu dítěti odstávají lopatky a v kurzu dělá směle v kroužku s ostatními dětmi kliky, při kterých mu tělíčko propadává skrze ramena, lopatky odstávají od zad a uprostřed mezi nimi se vytvořil výrazný „bazének“, pupík se opírá o podlahu mezitím, co se zadeček snaží dosáhnout strop.
• Pokud je Vaše dítě hypermobilní a na kurzu se při protahování v kobře spokojeně drbe patou na hlavě.
• Pokud Vaše dítě dělá nesmyslné sedy lehy, při nichž se mermomocí chce dostat nahoru pomocí paží překřížených za hlavou, málem si tedy urve hlavičku. Nebo naopak naprosto nekoordinovaně v leže na zádech zvedá natažené dolní končetiny ke stropu a zpět a při tom se mu zvedá také hlavička a ramena.
• Pokud Vašemu dítěti dělají při dřepu nožičky písmeno X a zevní hrany chodidel se zvedají od podložky, záda jsou zakulacena a to zejména ve spodní části. Horní končetiny se táhnou silně vpřed, chodidla na špičky, aby se dítě nepřevážilo dozadu, a tak se ramena dotýkají úší a kolena ční daleko před chodidla.
• Když Vaše dítě při stoji na jedné noze opírá chodidlo pouze o zevní hrany chodidel a ty vnitřní má ve vzduchu, zadeček má vystrčený do strany a páteř ve frontální rovině tvoří písmeno S.

Pokud chce člověk pracovat s dětmi, měl by mít alespoň minimální přehled o tom, jak vypadají vady či náznaky vadného držení těla. Takový člověk může pozitivně ovlivnit rozvoj pohybového aparátu Vašeho dítěte vhodně zvoleným cvičením nebo zabránit možnému poškození odesláním dítěte ke specialistům, kteří případný problém vyšetří a doporučí způsob nápravy. Protože nám není tento problém lhostejný a chceme se pokusit vše změnit, brzy zveřejníme náš projekt: kurz – zdravé dítě, který bude brzy v naší nabídce pro trenéry těchto odvětví.

(Autor: Bc. Nikol Hadvigová)

 

 

Zdroj fotek:
www.echomutov.cz
www.raskovice.cz