V dnešní době je velice módní vše duchovní, vše spojené se vším spirituálním a záhadném. Psychika se tedy skloňuje ve spojení se vším, tedy v našem případě i se cvičením, bolestmi zad a všemi možnými zdravotními i pohybovými problémy. Stále častěji se setkávám s větším spojováním otázek kolem mysli, psychického stavu a otázek kolem různých pocitů do rozsahů, kde vše začíná být zcela absurdní a někdy zasahuje až do filmové oblasti fantasy. Popravdě říkám na rovinu, že jsem v tomto spíše pravý opak. I když jsem celkem duchovně založen, co se týká cvičení, bolestí a zdravotních problémů týče, jsem založen v základě dost racionálně a vědecky. Asi právě proto jsem se rozhodl napsat tento článek, abych ke všemu sdělil svůj postoj, jak vše osobně vidím a vnímám.

Jak je to tedy s tou psychikou? Samozřejmě, že psychika a její stav s naším pohybovým aparátem souvisí, je ale třeba si jasně říci v čem a v jakém měřítku. V prvé řadě, stres nám rozhodně ovlivňuje naše svalové napětí, což může mnohdy být celkem zásadní k řešení určitého problému. Při dlouhodobém a zhoršujícím se stavu může toto vést k spasmům až dokonce k blokádám. Jestliže budeme řešit u někoho dýchání či různé vertebrogenní potíže, je nutné řešit jako jeden z bodů i psychický stav, jinak se můžeme točit v kruhu. Stres nás fyzicky vyčerpává, zvyšuje nám krevní tlak, razantně nám zhoršuje imunitu a s ní související regeneraci organismu. To je nepopíratelný fakt, a v případě určitých potíží, může v tomto hrát psychika velmi důležitou roli. Tu hraje např. v případě chronických bolestí či závažnějších problémů, kde často dochází k psychosomatickému zacyklení, kdy se daný člověk stále více soustředí na bolest a při dlouhodobém nezlepšení stavu přichází pocity bezmoci a ztráty kontroly typu „už to nevydržím“ či „ je to stále horší a horší“. Tento stav, jestliže ho nezměníme, ještě více zvyšuje svalové napětí a zhoršuje imunitu, což následný stav pomáhá zhoršovat. Tedy automaticky, to jak dokážeme přistupovat k problémům a stresu ovlivňuje určitý fyzický stav. Pozitivní myšlení je velice důležité a je velkým lékem. Jestliže takového člověka takto přeprogramujeme, dokážeme leckdy s problémem pohnout. I když může humor a určité zlehčování maskovat nějaký psychický problém, může na druhé straně být velkým pomocníkem k pozitivnímu naladění i přes denní stres. To vše je velký fakt. Naučit se pozitivnímu přístupu a relaxaci je velice důležité a je to často pro mnoho z nás zdlouhavé a těžké naučit se. Psychika je však jen jedním z bodů, který musíme brát v potaz při určité anamnéze člověka (klienta) a ne hlavní bod, na kterém někdo dělá nějakou zásadní analýzu.

   Jako první problém bych viděl častý důraz na nějaký „pocit z něčeho“, na nějaké „ jak to cítíš? Když dobře, tak fajn“. Když píšu někomu tréninkový plán, nebudu s ním probírat, jaký má z něho pocit, prostě ho odtrénuje. Bude mě zajímat, jaké má z něj výsledky a jak na něj reaguje jeho tělo. Kdybych u stravy sledoval svoje pocity, skončil bych u kyblíku s pistáciovou zmrzlinou, či tvarohovém štrůdlu, a moje pocity? Zcela v pořádku. Osobně říkám „ na pocity se vykašli, dej na to, jestli to děláš dobře a na to, jaké máš viditelné výsledky a jestli se daná věc zakládá na pravdě“.  To, že mnozí dělají něco z nějakého pocitu, tkví základ problému, že dělají něco špatně. Ono není pro mnohé takový problém něco namluvit, hrát, předstírat. Jak bylo řečeno v jednom známém filmu „lidé vždy uvěří tomu, co jim řeknete, když to budete umět říct“. Všechno mi to připomíná tzv. „instinktivní trénink“ kdy super dokonalý cvičenec přijde a cvičí vše dle již super mocného pocitu. Osobně však v tréninku, terapii či pohybové nápravě mám radši fakta, odbornost a zkušenost, než si hrát na rytíře Jedi.

Druhou věcí, kde vidím problém, je spojování mnoha tělesných problémů primárně s psychikou a ne s určitými motorickými či tělesnými problémy a omezeními. Ano psychika může mít na tento stav vliv, např. stres či deprese nás tzv. svírá, což v rámci svalového napětí funguje i tak, že jdeme stále více do flexe a skutečně se jakoby kroutíme do sebe. Mnohdy však jeden příklad inklinuje ke zevšeobecňování. Pak se setkáte i s něčím takovým, jako já nedávno, když se jedna ze slečen ptala na příčinu bolavých kolen s dodatkem, že ona sama se domnívá, že jde o nedostatek pokory. Další slečna se ptala, jak souvisí staženost určitého svalu s nějakým psychickým stavem. Prosím, držme se na planetě zemi. Určitě může mít nějaký problém souvislost s dalšími věcmi, může jít i o psychiku, může jít také o činnost vnitřních orgánů, může jít o nějakou chybu ve výživě, může jít o problém v životním stylu, může jít o síť mnoha problémů do sebe. Ale hledejme primární problém a to je to, že kolena  např. bolí, protože daný člověk má jednoduše špatné boty, záda bolí, protože jsou určité svaly v kompresi a je zde chybný pohybový návyk, rameno bolí, protože je decentrované, nestabilní, přetěžované. Ono mnohdy je vše zcela obráceně, jak jsem již psal, určitý problém pohybového aparátu vyvolá stav, kdy se začne poškozovat nějaká tkáň organismu. To nám přirozeně ovlivňuje psychiku, vyvolá nám stres. Při chronickém problému, kdy nebudeme umět sami se sebou pracovat se může, jak jsme si již řekli, psychika zhoršovat. Dnes je často však módní, dříve než se začne hledat skutečnou příčinu problémů, dělat hlubokou psychickou analýzu a z lidí se dělají mnohdy narušení blázni.

Poslední věcí, kde vidím chybu, je plošné odsuzování prášků a léčiv. Jsem ten poslední, který by chtěl na nějaký problém brát automaticky nějakou chemii. V minulosti jsem si toho užil dost. Rozhodně jsem pro to, aby se hledala pravá příčina problému či se dala co největší šance tomu, vše řešit bez chemie. Souhlasím, že zdravotnický systém je nastavený tak, že než by řešili mnohé pravé příčiny, tak se jen napíše recept a často je vše spojené s různými vlivnými společnostmi a firmami či s tím, co je více zaplaceno. Nemám však rád zevšeobecňování. Bolest sice je signál těla, ale k tomuto spojení bychom přistupovat tak, že je třeba řešit to, proč bolest vznikla. Na druhé straně je ale třeba rozlišovat o jakou bolest jde. Když půjde o nějaký akutní stav, je třeba bolest chemickou cestou utišit, abychom také vůbec mohli řešit onu příčinu této bolesti. Určitá bolest v tomto není přeci jen nějaká mechanická činnost, ale je spojena s dalšími oblastmi, tedy i s nervy, fasciemi, vazy, svaly. Nervy je třeba utišit, svaly je třeba uvolnit, což prášek efektivně často udělá. To nám přirozeně taky zlepší náš psychický stav. Bolesti zad se někdy léčí antidepresivy a to celkem úspěšně. Mnohé prášky zachraňují životy a podané skutečně cíleně a promyšleně, dokáží velmi mnoho. Dívejme se tedy na toto téma střízlivě a racionálně.

Žijeme v uspěchané době, kde peníze ovlivňují denně náš život. Kde nás společnost často tlačí do něčeho, co ani nechceme dělat, co nemáme za vlastní, co se nám příčí.  Různý tlak společnosti nám vytváří stres, s kterým bychom se měli rozhodně naučit pracovat. Relaxace, humor, aktivní pohyb, dýchání, vhodná strava a cvičení atd. to vše nám může rozhodně pomoci. Dívejme se ale na věci racionálně a vědecky a nepropadejme módním duchovním vlnám a nějakých všemocným pocitům. Zbytečné emoce a neurčité pocity vás mohou jen strhávat na špatné cesty a můžete věci vidět zcela chybně. Dejte především na mozek, na to, co vidíte, na důkazy, studie, na fakta a výsledky.

 

 

(Autor: Martin Snášel)

 

 

Zdroje fotek:

www.omneda.de

the-benefits.blogspot.com