Asi jako mnozí, jsem narazil nedávno na článek pana Kurčíka na Ronnie.cz, kde probírá stav běžných cvičenců ve fitness centru a otázku dnešní vlny zdravotního a funkčního cvičení a jeho aplikace ve fitness centru. Můžete si ho přečíst zde. I když pravidelně nedělám to, že bych nutně reagoval veřejně na nějaký článek, myslím, že pan Kurčík narazil na docela horké téma, které by chtělo více probrat a nenechat ho vystydnout, protože jak je vidět, ve fitness oblasti je v tomto zmatek a bylo by chybou, nechat určitý problém zase zamést pod koberec. Nechci reagovat na všechny možné detailní absurdnosti, které v článku zazněli, které často spíše připisuji autorově zaměření a nedostatečném přehledu.

Jsou marodi obyčejní cvičenci a fitness klienti?

Pan Kurčík svůj článek začal tímto popisem: „Jste člověk, který fitko a posilovnu v podstatě nezná, ale jinak dělá třeba řadu sportů a není, alespoň podle svého mínění, v úplně mizerné kondici. Myslí si to o Vás i Vaši známí, kteří s Vámi ty ostatní sporty absolvují, a tak proč k tomu nepřidat zlepšení svalového potenciálu. Jasně, občas Vás trochu bolí v kříži, protože sedíte celé dny v kanceláři, ale jinak jste v podstatě v pohodě a říkáte si, že když začnete cvičit, jistě se těchto neduhů zbavíte. Je to dobrá a většinou správná úvaha“.

V rámci tohoto popisu dává přiklad, jak si tento člověk vybere následně nějakého trenéra, který tomuto člověku doslova namluví, že má něco zkráceného a pokřiveného a on začne dělat jeho nápravný tělocvik místo toho, aby pracoval na své kondici a svalech. To popisuje dále, kdy se jeho klient prý ptá, jestli dotyčný, co prý tento „nápravný zdravotní tělocvik“ s daným trenérem praktikuje, vůbec ví, že mu po tom svaly nenarostou.

Celá tato úvaha je dost nelogická, ale i tak bych chtěl  za toto, co napsal pan Kurčík, moc poděkovat, protože to přesně ukazuje, jak pracuje u nás většina trenérů a jakým způsobem přemýšlejí. Již naštěstí nejsou 90.tá léta, kdy jsme člověku změřili jen tuk a svaly a poté jsme aplikovali 2 druhy svých oblíbených nafukovacích či odtučňovacích tréninků bez potřeby znát tělo člověka. Vždyť tomu přece zajistí lékař, když bude mít nějaký ten problém, že? Otázka je, jestli to bude z nějakého sezení či s daného tréninku, že? Doba naštěstí pokročila a jak obyčejní cvičenci, tak sportovci si uvědomují, že prevence zranění, znalost a vyhodnocení svého těla, svých slabostí a jeho funkce, je základem jak pro budování zdraví a správného držení těla, ale i efektivity tréninku. Sport i běžný denní život je o pohybu, pohyb je o správné svalové koordinaci a ta je závislá na jednotlivých problémech, které můžeme mít na těle, aniž bychom to věděli. Popis toho určitého člověka je tedy uplně mimo realitu a dívím se, že trenér vůbec něco takového může napsat. Každý člověk přece musí projít před jakýmkoliv tréninkem řádnou diagnostikou a vyhodnocením pohybového aparátu. To jestli někdy někoho bolí v kříži je velice důležité, protože to mi sděluje nějakou informaci, kterou musím prozkoumat a vyhodnotit. A nebo mám začít cvičit s tím, že ono se to spraví? Přece cvičím na základě nějaké analýzy a na základě všech možných testů pak s člověkem pracuji a sestavuji trénink. Novinka že ano? Ano, to že většina tzv. trenérů z mnoha oblastí fitness, silového a kulturistického tréninku   maximálně praktikuje měření In Body, či si dle článku myslí, že běžným cvičení a posilováním, problémy pohybového aparátu, jako mávnutím kouzelného proutku, zmízí, je skutečně riskantní a nebezpečné zároveň. Je to hazardování se zdravým lidí. Samozřejmě že záda mohou přestat sami bolet, ale ono to může být různého z důvodu. Buď byla náprava náhodná a pomohlo, že se člověk začal vůbec hýbat (pak je vtipné, že daný trenér vůbec neví, jak se tak stalo) nebo se vytvořil náhradní „kompenzační“ program a člověk se likviduje více, akorát mi to zjistíme až po nějakém čase. Problém dnešní fitness oblasti je to, že pan Kurčík trefil hřebík na hlavičku. Mnozí trenéři ani nevědí co dělají a proč to dělají a to se týká trenérů ze všech oblastí. Ale o tom v další kapitole, vraťme se ještě k prvnímu tématu. Jsou tedy ti cvičenci či běžní klienti, marodi či nějací pacienti? Jde především o špatnou otázku. Nikdo z nikoho přece maroda nedělá, o nic takového přece ani nejde. Jde o základní princip práce, podle kterého musí trénink vycházet. My musíme zjistit už od prvních krůčků, jak na tom klient či sportovec je a dle mé praxe, má neduhů a problémů na těle sportovec či aktivně cvičící jedinec velmi mnoho. Většinou nikdo s nimi ani žádné základy neřeší, tedy ani to, co mají zkrácené či oslabené, jak vypadá jejich držení těla či vypadá jejich pohyb. Podle toho pak také vypadá jejich trénink, tedy trénink je necílený, neefektivní , jalový a  školdivý. Celý trénink často přirovnávám k tomu že „ slepec střílí na daleký terč“ či jako s pohádky „ když pejsek a kočička vařili dort“. Takových klientů, kteří prošli rukami takovýchto trenérů, jsem měl desítky. Napumpované svaly, které ale neplnili svou funkci, síla, která však byla spíše ke škodě než k užitku a která se ani neměla do čeho opřít, tedy byla stále neefektivní. Stovky kliků či velká zátěž na benchpressu bez stabilních lopatek. Stovky zkracovaček a sedů lehů a přitom ve správné stabilizované pozici nezvládne udržet ani 10sekund. To, že umí zvednout vyprsený 80kg na biceps, ale nedokáže svůj dech opřít tam, kde má a střed těla má pak slabý jako moucha. Takovýto trénink je skutečně uplně zbytečný a je spíše škodlivý. Takové svaly a kondice je k ničemu a je to spíše přípravou na tu onu rehabilitaci, kde by pan Kurčík chtěl mít ty všechny zdravotní trenéry.

Toto téma bych uzavřel asi takto: Všichni jsme v podstatě marodi ve smyslu toho, že máme své slabé a silné stránky, máme své chyby a přednosti. To všechno se musíme před začátkem naší kondiční či silové práce dozvědět, analyzovat, vyhodnotit, poznat. Tedy proto by měl člověk ať znalý či neznalý jít do fitness centra či gymu, kde ho od začátku správně povedou k jeho cíli. Tedy zjistí, co potřebuje napravit, jak je na tom s pohybem, jak je stabilní a silný atd.. Všechno má své pravidla a pořadí. Já tento systém tréninku popsal přehledně mimojiné např. v minulém článku zde.

Nejsou spíš marodi ve své práci trochu trenéři?

S čím s panem Kurčíkem v zásadě souhlasím, je otázka, že mnohdy si mnozí trenéři bez patřičného vzdělání hrají na nějaké zdravotní a rehabilitační pracovníky. Je to tak časté, jako si každý kulturista, co byl někdy na nějaké soutěži, myslí, že je automaticky předurčen trénovat lidi.

Pravdou ale je, že i mě osobně se stále více stává, že se na klientech ve fitness centrech praktikují cviky a metody, kterým daný trenér nerozumí a ani rozumět nemůže. Ve fitness centrech se provádějí všemožné náročné mobilizace, rehabilitační a terapeutické praktiky a dechová cvičení, které mohou člověku ublížit, když se nebudou provádět správně a cíleně. Za vidinou peněz si mnozí na tyto

pracovníky hrají bez toho, aby byli vyškoleni, problematiku znali, či se na tuto problematiku nějak specializovali. Obyčejný cvičenec a klient trenérovi (či třeba i masérovi) věří, protože předpokládá, že jeho vzdělání toto vše obsahuje. Dnes je bohužel špatná doba, rekvalifikace či semináře provádějí i naprostí amatéři, kteří pracují v dané oblasti 2-3 roky bez zkušeností a dle toho pak vše vypadá. Mnozí se učí z you tube či si vše googlí a pak se pokládají za samozvané odborníky na vše. Např. celé dlouhé roky je v trenérské práci běžné, že se pracuje s bolestí, i když by se tak dle mého dít nemělo. Každý trenér má napsáno, že odstraňuje bolest zad apod., i když není terapeutem a nemá v patřičné oblasti potřebné znalosti. Toto se však děje v celé fitness oblasti a vinou je nastavený systém, který tomuto dává průchod a systém dnešního volného trhu, kde mnozí považují práci trenéra za snadný přísun peněz bez znalostí.

Na druhou stranu, jak jsem již trochu nakousl, nechápu, proč by člověk s pohybovými problémy či vůbec základními problémy pohybového aparátu měl chodit k lekáři. Tyto mnohé problémy jsou v zásadě úzce spojené s prací trenéra a jde o jeho specializaci a vzdělání, jestli je k této činnosti vyškolen či se na ní odborně specializuje. Ono také jak může trenér pracovat s člověkem, když nebude znát, jak daný sval pracuje, jestli někde není stažený, hypertonický, zkrátka nebude vědět, kde nastal problém? Takový trenér není trenér, stejně jako zedníka nedělá zedníkem cihla v ruce.

Spolupráce mezi lékaři, terapeuty a trenéry se zlepšuje a bude se stále více prohlubovat, ale trenér s lidmi pracuje ze všech těchto činností nejvíce a měl by tedy k tomu mít patřičné vzdělání. Trenér pracuje s klientem denně. K tomu navíc mnohé velké rehabilitační zařízení či lékaři jako takoví, nemají čas se hlouběji o člověka starat a je dobře že vznikají mnohá podobná soukromá zařízení a vše se stále propojuje, což je spojeno s funkčním přístupem k tréninku, což je velice přínosné a pozitivní.

Z těchto hledisek je třeba si uvědomit, že trenérská práce je velice těžká a zodpovědná, protože my na rozdíl i od tzv. terapeutů, s člověkem a jeho pohybem pracujeme často o mnoho více, 3-5 týdně apod., tedy musíme mít znalosti o těle daného člověka co možná největší. Terapeut často dosáhne určitého rozsahu či odstraní bolest a klient odchází, na nás je ale ta zodpovědnost, aby se určitý rozsah nezhoršil, aby ho něco po těžkém či dlouhodobém tréninku nezačalo bolet, abychom člověka pohybově  a dovednostně připravili na denní život či sportovní výkon, abychom neudělali nějakou chybu, kterou pak bude řešit nějaký lékař a ptát se „ vy jste pěkně zhubnul či nabral, ale…“. Zde nejde o nějaké všemožné pomůcky, které tu již dávno byly a znovu se vrací, jak píše pan Kurčík, zde jde o to, že fyzioterapie se stále více spojuje se silovým a kondičním tréninkem a společně se snaží najít co možná nejlepší, nejefektivnější a nejbezpečnější cestu k výkonu či zlepšení života obyčejného člověka.

 (Autor: Martin Snášel)