Jak využít funkčního přístupu v tréninku a jaký je rozdíl mezi tréninkem pro fitness, tedy běžnou veřejnost a její potřeby a jaký pro zlepšení výkonu u sportovců. To je celkem aktuální téma. Na jedné straně se může zdát, že obě skupiny budou mít mnoho rozdílného, ale opak je pravdou. Jejich cesty se rozdělí až v pozdějších fázích, ale základ budou mít stejný či velmi podobný.

Sportovní výkon

  Mnoho sportovců se specializují na jediný sport a tomu věnují většinu času a jednostranně přetěžují svůj aparát. Nikdo s nimi neřeší jejich možnosti, jejich slabé stránky, jejich pohybový aparát. Mladý sportovec je automaticky vhozen do víru specifických dovedností a vysokých výkonů. Problémy se řeší, až když přijdou. Neřeší se, na co jedinec připraven, jaký objem je vhodný či jestli jim brzká specializace spíše neublíží. Přehnané zaměření se na jediný sport navíc bez rozvíjení správných pohybových vzorů a správné aktivace, bez rozvíjení specifických funkčních dovedností, vede většinou k mnoha asymetriím, zdravotním problémům a zraněním. Jestli se přístup nezmění, zranění se opakují a následně sportovec musí skončit kariéru i přesto, že mohl ještě dlouho pokračovat či výsledky ještě mnohem zlepšit.

V čem je ale tak rozdílný ten stále opakovaný funkční přístup? Jsou to pomůcky? Je to opravdu onen pohyb do všech úhlů či cvičení s vlastním tělem? Nikoliv. To vše je dost velké zjednodušování.

Vše bych osobně přirovnal k autu. Chceme jet s autem velkou dálku a chceme s ním jet i velkou rychlost a to mnohdy i přes nepříznivý terén. Naše auto ale má zatím mnohé poruchy, není zatím v dobrém stavu, staré gumy a my sami nejsme ani zkušení řidiči. Když i tak vyjedeme, stane se, že nabouráme, porouchá se nám auto a to přesto že ujede i velkou dálku či my sami nezvládneme cestu. Místo toho je druhá možnost. Dobře auto na cestu připravit, opravit vše potřebné a my sami se vyškolíme, abychom dobře auto řídili. To bude stát peníze, i nějaký čas, ale auto nám tam lépe pojede a déle nám vydží.

Funkční trénink je vynikající pro sportovní přípravu, protože zdůrazňuje základní pilíř postavený na správných pohybových vzorcích, prověřování funkčního pohybu, na individualizaci a na výkon zdůrazňující core stabilitu. To může následně pomoci sportovcům zlepšit jejich běh, skok, rovnováhu i sílu. Správné funkční trénink je zaměřen na mechaniku kvality pohybu těla a rozvoj core stability.
Tyto znalosti by měly zaměřit prvotní trénink na zlepšení pohybových vzorů a kompenzaci, spíše, než jednotlivé svaly, protože vaše svaly se tímto budou vyvíjet přirozeně, jako při samotném pohybu. Mnohé aktivity, a to jak ve sportovní, rekreační a fitness oblasti, mají stejné základní pohybové vzory a tedy je v základu mnoho společného v tomto postupu pro obě sféry zaměření.

Fitness

Funkční trénink má pro fitness, tedy běžnou veřejnost, mnohé základní rysy podobné, jako sportovci. Většinou špatné pohybové vzory, jednostranné přetěžování a sedavý způsob života vede k mnoha asymetriím, ztrátám mobility a dysfunkci core. To vše vede také ke zdravotním problémům a zraněním.

  V dalších fázích se však nezaměřujeme na maximální výkon a specifické sportovní dovednosti jako u sportovců, ale na cílené a individuální potřeby pro daného člověka, pro každodenní život a udržováním silové a kardio kondice na potřebné hranici. To vše však s neustálým důrazem na udržování stávajících zlepšených pohybových vzorů, svalové rovnováhy, stability a mobility na celém těle.

 Funkční trénink musí sledovat pohyb a vyhodnocovat ho. Jestli je pohyb prováděn správně, když ne, je třeba ho nahradit průpravou, tedy jít o krok zpátky či vyměnit za jiný. Tedy je nutné postupovat od dvounohé činnosti na jednonohé, z práce na stabilním povrchu na nestabilní povrch, od jednoduchých činností až po složité pohybové vzorce. Tato progrese je společná pro obě specifické oblasti, jen je nutné rozlišovat potřebu určitého pohybu a cviku pro daného jedince a smyslu a účelu jejího navržení.

 Funkční trénink zahrnuje cvičení celého těla v komplexu s hlavními zásady individualizace,  zdravého pohybu a  stability core. Jde tedy o podmínku, aby svaly spolupracovali správně a koordinovaně. Tento přístup tréninku klade důraz na odpovídající tělesné pohyby, a daleko přesahuje jen zlepšení svalové síly či kondice. Ano, funkční trénink přesahuje pouhé honění za tím něco zvednout, něco udýchat či něco zhubnout. Tento přístup se ptá jak? Proč? Jak efektivně? Zdravě či nezdravě a tedy jak udržitelně, a tedy bez zranění či zdravotních důsledků apod.? Funkční přístup chce postupný a udržitelný výsledek, ne výsledek v určitém času a za každou cenu.