To, že je dnes osobních trenérů jako smetí a že každý druhý, kdo nějakou dobu cvičí, závodí či získá nějaký rychlokurz se cítí hned jako plnohodnotný trenér je již známá věc, a ukáže jen čas, jak tito lidé vydrží a jakým směrem se vše bude ubírat. To, jak stále vypadá situace ve fitness centrech či sportovních klubech je jeden druh problému, kterému jsme se věnovali a je na každém, jakým způsobem chce tuto práci dělat a je také pak na lidech, za jak kvalitní práci jsou ochotni platit.
K čemu bych se rád vyjádřil, je však kontraverzní prezentování funkčního tréninku, které se na jedné straně tváří, že je funkční, ale na druhé straně má s tímto moderním systémem málo společného či vznikají zvláštní mutace, které nedělají dobré jméno a vrací pozitivní směr ve vzdělávání a osobním či i skupinovém trenérství zase zpátky.
Samotný funkční trénink vznikl v USA a má své kořeny v rehabilitaci a fyzioterapii. I samotní fyzioterapeuti vytvořili první sestavy a úpravy cviků, které napodobovali pacientovu běžnou činnost v domácnosti, v práci či připravovali sportovce na návrat do svého sportu a učili ho správné pohybové vzorce. To vše za jak za účelem rychlejší a efektivnější rekonvalescence, tak za účelem i budoucí prevence. Mezi důležitou stránku tedy patří především cvičení efektivního a správného pohybu a vytvoření funkčního silného svalového korzetu s důrazem na stabilizaci tělesného jádra (core). Další základy na kterých je založen funkční trénink zmíním v rámci bodů určitých omylů, které neustále vidíme kolem sebe.
1. KRUHOVÝ TRÉNINK– tento cvičební systém je věc, která se dnes skloňuje jako něco nového a úžasného, 
svázaného automaticky s funkčním tréninkem. Má to však několik háčků. Kruhový trénink je věcí poměrně starou, vznikl v 60.tých letech a ani u nás není ničím novým. Kruhový trénink může být pozitivní záležitostí, když se dokáže správně použít, v opačném případě dokáže být naprosto kontraproduktivní a škodlivý. Nemálo kruhových tréninků, které jsem měl možnost osobně vidět a zažít vypadalo spíš jako nábor do vojenských jednotek, neberoucí žádný ohled na odlišnosti, věk, zdatnost, dysbalance či odlišné pohybové vzorce atd… Individualizace a zdravotní aspekt je však jedním ze základů funkčního tréninku a je tedy i úsměvné vidět názvy typu „funkční kruháč“ apod.. Bohužel je smutné, že toto jméno si zasloužila jen jedna z lekcí, které jsem měl možnost se zúčastnit a to pod vedením Marka Janoty v Centru funkčního pohybu.
2. VÝKON A RYCHLOST – Samozřejmě jedním ze základů je i nutná progrese tréninku. Tedy klient se musí zlepšovat a v rámci cíle a stavu klienta musíme postupovat dále. Tento stav musí ale postupovat od základů, kam se musíme navrátit. Jestliže neumím v určitých polohách, vzporech a pohybech držet tělo správně, nemůžu používat náročnější prvky, nemohu zrychlovat, nemohu zvyšovat výkon. Jak vypadá dnešní stav? Bez znalosti klienta hurá na tisíce pomůcek a kombinací s co nejnáročnějšími prvky, hlavně ať je klient zmatený, spokojený jak je vše těžké, zajímavé a nové. Člověka postavíme před vzpěračské disciplíny, náročné prvky a pomůcky a snažíme se povzbuzovat k maximálním výkonům. Při sledování na tyto zničené a upocené cvičence mě vždy napadá, že by spíš potřebovali skutečného vzdělaného funkčního trenéra, než aby je někdo testoval jak pokusné myši. Chceme v tomto případě klientovi pomoct a učit ho, či ho chceme za jeho vložené peníze zničit a znechutit mu naší práci, která si odměnu rozhodně zaslouží?
3. BALANČNÍ A JINÉ POMŮCKY – Často se dnes můžeme setkat s tím, že funkční trénink znamená používat co
nejvíc tzv. „funkčních“ pomůcek a pak se tím stává trénink funkční. Balanční a jiné pomůcky jsou však tím úžasným progresivním prvkem, které můžou náš trénink posunout dál, ale jen v tom případě, jestliže umíme správně držet tělo, správně dýchat a vnímat se a umíme aktivovat důležité hluboké stabilizační svaly těla. V opačném případě, tedy když postavíme začátečníka celým tělem na balanční plošinu, se balanční plošina stává negativním nefunkčním nástrojem.
4. INDIVIDUALIZACE– Nabrání svalstva, zhubnutí, lepší kondice, příprava na druh sportu atd. a pak v lepším případě maximálně změření IN BODY. Takto to dnes vypadá a to opakuji v lepším případě, v přípravě tréninku klientů. Tedy trenér má připravený zhruba 5 tzv.„funkčních“ plánů, které opakuje stále dokola, kam se navíc snaží použít více pomůcek a složitých kombinací. Ne, to jsem si nevymyslel, toho jsem byl svědkem a takto to dnes nejen v některých komerčních centrech chodí. V horším případě, čehož jsem taky častým svědkem, dělá trenér ty samé věci dokola ať je to ten či ten a sám slouží jen jako průvodce po strojích a počítadlo opakování či podavač ručníků a rádce, kdy se napít.Je skutečně tohle diagnostika a individuální trénink, a chtěli bychom my sami něco takového?
5. VZDĚLÁVÁNÍ A ZÁKLADY– Bez neustálého vzdělávání a znalosti základů jak pohybu, tak těla jako takového, není možné pozitivních a efektivních změn a není možné mít ani jistotu, že můj systém cvičení je skutečně zdravý, efektivní a skutečně funkční.
Rozhodně je třeba mít na paměti, co je skutečný funkční trénink a z toho vycházet. Řešení rozhodně není přidávat ke slovům funkční i další názvy jako zdravotní apod., ale naopak zdůrazňovat základy, na kterých tento systém vznikl a kterému bohužel bez naší snahy hrozí, že se může stát další mutací cvičebních systémů typu: zablbni si, zapoť se a zaplať, a rozhodně nás neposune k efektivnějšímu, cílenému a zdravějšímu směru.
