Každý den jsme zahlcováni reklamou, jak získáme štíhlou postavu a krásné buchtičky na břichu.  Každý den se k nám dostávají nové metody ve fitness, které se holedbají, jak díky nim získáme kondici a tu pravou sílu, mnohdy snad doslova vše, na co si vzpomenete. Vše ale není tak jednoduché, jak se to většinou předhazuje veřejnosti, a to jen proto, aby se z lidí dostali peníze za nekvalitní práci, která je často zaobalená do masky jakési profesionality. Ano tímto slovem se nešetří, ba naopak, v rámci získání peněz v této těžké době se s ním ve fitness operuje na každém rohu, a čert aby se v tom vyznal. Vše má i druhou stranu mince. Co je a není skutečně štíhlé a hezké a jak to měřit? Jsou ony neustále propagované buchtičky na břiše znakem krásy a zdraví? Ale začněme postupně.

Zdatnost a kondice místo vyrýsovaných buchtiček

V první řadě je nutné zmínit fakt, že tyto různá měřítka krásy se neustále mění. To co bylo před 20 lety, je dnes považováno za zastaralé. Také to, co je měřítko pro jednoho, nemusí být měřítko pro druhého. Často jde bohužel jen o jakousi uměle reklamou vštěpovaný ideál, který si společnost osvojí. Krása ve smyslu štíhlosti s vyrýsovaným břišním pekáčem není zrovna ukázkou zdraví. Určitým měřítkem by ale vždy mělo být zdraví a působení na jeho správnou a dokonalou funkci a také ukázka určité zdatnosti a kondice, což nemá se six packem nic společného. A co se týká kondice a zdatnosti, tak dle mých zkušeností také např. na první pohled štíhlá slečna může být na tom tělesně dost špatně a to samé i ve zdatnosti, oproti slečně trochu při těle.

Místo maximálně vyrýsovaných těl s vyboulenými bochánky přímého svalu břišního, by se mělo meřítko zaměřit na sportovní všestrannost, kondiční a silově funkční zdatnost, ale také na zdraví pohybového aparátu a celého těla. Tyto jednotlivé body musí jít ale ruku v ruce, jinak sice získáte kondici a i třeba zeštíhlíte, otázka je čím a za jakou cenu.

Vojenské výcviky? K čemu a pro koho?

Poslední dobou se stále více propagují cvičební styly jako je crossfit či boot camp apod. Svou propagaci staví na heslech o vojenském, námořnickém výcviku, o dřině postavené na krvi a potu, o síle v jednoduchosti či připravenosti na nečekané situace, které nám prý život denně přináší. To vše samozřejmě na základě co největší rychlosti, soutěživosti, co největších výkonů, co nejdrsnějších cviků a hesel. Co k tomu říci? Osobně jsem zatím neměl klienta, který by se chtěl či potřeboval připravovat na válku či nějaké námořnické zkoušky a problémy, s kterými za mnou chodí, bych jistě nevyřešil zcela jednoduchým řešením. Moc také nerozumím, kdo potřebuje nutně cvičit jako armáda a co je tím cílem, a jaké neočekávané situace jsou myšleny, ale velice rád si je poslechnu. Jaké problémy a neočekávané situace řeší běžní lidé? Např. rehabilitace po úrazu, velice časté problémy se zády, rameny či kotníky, špatné pohybové vzory, svalová nerovnováha a asymetrie. Když vezmu v úvahu sportovce, tak ti se potřebují efektivně a především funkčně připravovat na svůj sport a to tak, aby byly schopni ve své kariéře pokračovat bez výpadků a nebezpečí zranění. To vše ale souvisí se zdravým a správným pohybem, stylem tréninku. Tedy i když by pro takové vrcholové sportovce mohla být takováto kondiční cvičení v určité fázi přípravy jistě plodná, stejně by zde musela zmizet řada nesmyslných cviků a metod. Jestli tedy chtějí mít přípravu udržitelnou bez zdravotních problémů.

Funkční trénink pro skutečné situace

Avšak obyčejní lidé, s kterými pracuji, ke mně chodí s tím, aby byly schopni dlouhodobě, zdravě, a tedy udržitelně fungovat, a to jak v běžném životě či ve svém sportu. Nikdo za mnou nechodí se připravovat na nějaké válečné výpravy či extrémní, život ohrožující mise ve stylu Chucka Norise či Indiana Jones. Ty neočekávané situace jsou pro obyčejné lidi většinou vůbec správně udělat klik či samotný vzpor nebo správně držet záda při pohybu ve sportu či  každodenním životě.

S tím souvisí další problém, že mnohdy člověk začíná zcela od začátku, protože mnoho lidí přijde s tím, že tohle dělám, tohle umím, tohle znám a nic mě netrápí. Po první konzultaci a diagnostice najednou ale sami zjistí, že vše je jinak. Neumí ani správně stát, chodit, držet se na čtyřech atd. a od toho se odvíjí další problémy v pohybu, které mohou být příčinou ve špatném provádění cviků, ale i běžných pohybů a později v následných zraněních a budování asymetrií atd. To však na boot campech a podobných stylech kruhových výkonnostních kondičních cvičení nikoho nezajímá a pochybuji, že zde někdo řeší správnou aktivaci a funkční pohyb těla. Zdraví se řeší až na posledním místě a lidé vědí velice málo o tom, co je pro ně správné a jak by se měli správně hýbat. Zdraví a efektivní funkční pohyb by měl být vždy na prvním místě a až na dalším stupínku je krása, síla, kondice či další dovednosti. Ono, ve dvaceti letech chce být každý co nejvíc svalnatý a k tomu ve vojenské uniformě, ale jak začnou první zdravotní problémy a vše se násobí, začne se vše měnit. Ale zpátky k tématu.

 Základní problém jsme nakousli, tedy to, co skutečně potřebuje běžný člověk a také to jak běžný člověk vypadá. Ano, lidé, ať jsou to běžní lidé či sportovci, mají mnoho problémů na celém pohybovém aparátu, mají špatné pohybové vzory a asymetrie, problémy s mobilitou, flexibilitou, stabilitou. Zajímavou zkušeností pro mě bylo např. i to, že na kurzu v Německu při testování funkčního pohybu byla valná většina mladých a silných lidí obodována v průměru okolo stupně, kde začíná nebezpečí zranění. A to byly trenéři, atleti, sportovci. Proč o tom mluvím? Na metodách tréninku těchto kondičních systémů, které mají v základu i mnoho pozitivního, se tyto věci bohužel neřeší a i výběr cviků, styl tréninku a metody, tomu napovídají. Některé pozitivní stránky přebijí nevhodná koncepce, nevhodné a škodlivé použití cviků (a to nemluvím o používání dosti náročných vzpěračských cviků a vojenských drilů, zcela nevhodných pro běžného člověka) a aktivace svalů, přetěžování celého pohybového aparátu. To vše v kruhovém tréninku a co největší rychlosti, což se propaguje jako cosi moderního a světového. Nikdy bych netušil, že provádění tisíce sedů lehu jako jsem dělal na základní škole, bude jednou moderní cvičební koncepce. Pravda, kondici jistě získáte, kondice z takovýchto metod je však získaná na úkor vašeho zdraví.

 Že vás nic nebolí? Vše trvá nějakou dobu, než se dostaví určité negativní následky. Když budete ve své práci v kanceláři každý den špatně sedět, za jak dlouho se dostaví následky takového špatného pohybu? Mnoho lidí ani nezjistí co je příčina špatných výsledků či zdravotních problémů, než jim to zkušený funkční osobní trenér či fyzioterapeut nesdělí. A to nemluvím o nějaké plánovitosti, cílenosti, individuálnosti a progresi, které jsou pevnou součástí funkčního tréninku. Nic takového se zde nekoná. Sejdete se, něco odcvičíte a to tvrdě, rychle a do vyčerpání. A to nechám stranou fakt, jak se spaluje tuk či téma jak se získává rychlostní, výbušná síla, což jsem zmínil v minulém článku na podobné téma (http://www.coretraining.cz/2011/11/funkcni-ci-nefunkcni-trenink/ ) . Nic víc, kromě mozolů, a té krve a potu, si tedy neodnesete.

Pocit, že vás někdo zničil je sice uspokojující, správná otázka by měla ale znít, jakým způsobem mě zničil? Co dalšího mě zničil? A k čemu mě to bylo dobré? Cílem by ale nemělo být se zničit, ale něco se naučit, aby člověku bylo pomoženo, aby se někam funkčně posunul.

A to se zdaleka netýká jen těchto systémů, ale veškerého cvičení ve fitness oblasti. Ano, nevhodný způsob tréninku a způsobů jak hubnout (tuků, ne svalové hmoty) je znát všude. Je třeba, aby lidé více vnímali, jakým způsobem chtějí získávat své výsledky. Utrácet peníze za něco, co škodí mému zdraví jen proto, že budu hubenější a více v kondici, je něco, co by lidé neměli přehlížet.

 Nedejte na reklamy a lákavé drsné hesla, přemýšlejte o všem v komplexu. Ptejte se, kritizujte, suďte dle zkušeností a vzdělání, dle ověřených vědeckých metod a osvědčených koncepcí. Buďte kritické a upřímné osobnosti a ne ovce, jedině tak nastavíme směr fitness správným směrem, tedy ke zdravému a současně efektivnímu pohybu.