„Hlavně, že se hýbou?“ Tato odpověď je takovou doslova psudopozitivní mantrou a odpovědí na všechno, když člověk kdekoliv poukáže kriticky na cokoliv, co se kde na sociální síti či na „vlastní oči“ ukáže v rámci pohybu/ tréninku a skutečně to není technicky/ mechanicky či přístupem optimální/ vhodné. Je to takové ochranné zaklínadlo, jako měl Harry Potter, když na něj útočili zlí Mozkomorové či jiné potvory. Podobně toto heslo znáte jistě všichni od těch, kteří se chtějí zastat všech, kteří se přece tolik snaží pro sebe dělat cokoliv dobrého a již to samotné, že se zvedli z gauče či se o něco snaží, je přece úžasné a je to potřeba oslavovat. Je tedy třeba použít zaklínadlo a zachránit je před útokem těch negativních potvor, které rýpají a útočí svým hledáním chyb. V rámci toho mě napadá, jestli není lepší ležet na gauči, když můžu, než ležet na gauči, protože se mi při tréninku něco nepříjemného stalo.

Jen tento měsíc jsem slyšel toto zaklínadlo několikrát ve spojení s nějakým svým příspěvkem, kdy člověk na svém osobním profilu upozorňoval na nějaký nešvar či nebezpečné aplikace cvičení, jejichž „netechnikou“ či chybným přístupem člověk riskuje zdraví druhého, většinou svého klienta. Odpověď mnohdy byla takováto: „Pokud jsou lidé u cvičení šťastní a baví je to, tak je to důležité. Je podstatné hledat to pozitivní.“ A nebo u jiného příspěvku něco takového „Cíl ve cvičení byl hlavně prožitek, rozhodně ne technika čehokoliv bez ohledu na zdravotní  aspekty.“ Osobně si rozhodně nemyslím, že jde pohyb brát jako nějaký obecně pozitivní projev. Na mostě mohu běhat či z něj mohu skočit. Do vody mohu skočit super šipku a nebo si vzpomeňte na ty, kteří se skokem do vody stali připoutanými na vozík. Zátěž na zádech může tělo zesílit, zlepšit stabilizační funkce a výkon. Může také ale nepříjemně tělo přetížit a zranit. Následky mnoha chybných projevů vidím ve velkém množství každý den u nových diagnostik, kdy k bolestem a zraněním došlo právě díky mnoha chybným aplikacím cvičení, chybným přístupům či pohybovým návykům. Mohl bych vyprávět mnoho takových příběhů, kdy lidé až po čase zjistili, že dělali něco, na co nebyli připraveni, nebylo to pro ně vhodné, či to bylo celé špatně prakticky vedené. Je sice hezké, že jsou lidí u nějakého cvičení či pohybování se (bez kontroly) šťastní. Osobně bych ale rád, aby mohli být šťastní dlouhodobě a aby za své krátkodobé štěstí nemuseli platit nějakým neštěstím. To mě osobně přijde pozitivní. Omlouvání chyb mě nepřijde pozitivní, ale negativní a hloupé!

A brát cvičení jako nějaký druh prožitku, kde není technika a zdravotní aspekty důležité? Osobně jsem to v odpovědi připodobnil takto: „Každý prožitek bez přípravy či kontroly má svá rizika. Když budu chtít provádět sex celou noc a vezmu si na to ještě viagru, ale budu mít vysoký krevní tlak či na tom budu špatně s kondicí a životosprávou, prožitek může skončit smrtí!“.

Znamená to ale tedy, že bychom měli vytvořit nějakou pohybovou policii a každého nyní budeme kontrolovat, jak se hýbe a kolik? To je přece hloupé a o to zde rozhodně nejde. V první řadě jde o to, že jestliže Vás vede trenér, instruktor či terapeut, má odpovědnost za to, že vás učí pohyb a cvičení správně technicky a mechanicky. To může mít mnohdy určité odlišnosti a je zde třeba značnou odbornost a zkušenost, proto je třeba dobře vybírat za co/ koho platíte. Jestliže si ale platíte někoho, kdo Vás vede chybně a učí Vás špatné pohybové návyky a sděluje špatné informace, pak jste rozhodně okrádáni. Řekněte mi, co je pozitivního na tom být okrádán? Pakliže je určitá aktivita náročná a je dokonce pod zatížením, tato odpovědnost vzrůstá. Logicky, jestli děláte nějaký náročný a rizikový sport, který Vás nikdo neučil nebo děláte nějaké cviky, které jsou technicky náročné a vy je neumíte, může to být jistě pěkný prožitek do chvíle, než zjistíte, že jste se dlouhodobě přetěžovali a Vaše chyby mohly zapříčinit stav vašeho pohybového aparátu, který budete poté těžko dávat dohromady a za své chyby budete nepříjemně a dlouho platit. Schválně nepíšu o zranění, protože mnozí jistě sdělí, že i když něco dělali neoptimálně, tak jim nic není. Mnohé takové jsem měl ve své diagnostické místnosti a poté byli překvapeni následným výstupem a tomu, proč mají někde bolesti či co na jejich těle ukazuje, že velký problém může brzy přijít či postupně roste.

Především je také důležité být na určité neočekávané pohybové potřeby a situace připraven.  Pak se nemusí něco stát i v případě, že něco nebude dokonalé. To však rozhodně neznamená padat hlavou o zem, protože bych jako basketbalista na ní mohl spadnout. To znamená, mít dobrou svalovou koordinaci a silovou synergii, být dostatečně silný, mít dobrou kondici a dobré reakční schopnosti. Znamená to, znát své tělo a stav pohybového aparátu a vědět, co si mohu dovolit či nemohu.

Osobně např. vím, co se mnou dělá alkohol a proto nepiju, chci mít sebe pod kontrolou. Podobně je to i s obecným pohybem či sportovním výkonem. Když budu vědět, že nejen moje běžecká technika, ale dokonce chůze jako taková není optimální a důvodů proč může být je více, měl bych rozhodně pracovat na tom, aby se tento stav změnil. Když to neudělám, pak bych to přirovnal ke zmíněnému alkoholu. Tedy je to pak stejné, jako pít alkohol ve velkém i přes vědomí, že mi toto nedělá dobře a ohrožuji sebe či své okolí. A když toto vše přirovnám k trenérovi či terapeutovi, tak to oni jsou ti, kteří by měli poznat a informovat ostatní, kteří nemají vědomí o svých stavech, chybách, návycích. Měli by být těmi, kteří vše na 90% dobře znají, ovládají, umí rozpoznat a odhalit a následně umí naučit to nové = optimální a to chybné napravit. Vyšší cena, kterou jim za to mnohdy platíte, je přece za kvalitu, vzdělání a zkušenost, které od nich můžete očekávat ( Zde je třeba mít oči otevřené a nedat na pouhé hezké hesla a reklamu). Jestliže někoho však platíme či se prezentuje veřejně něčím, kde spíše může své důvěřivé svěřence poškodit či je dokonce opravdu poškozuje, nebo je chybně informuje, nemá to nic společného se štěstím a ani s prožitkem. Má to mnoho společného s hloupostí, obelháváním, krádeží, nevzdělaností a nebezpečným riskováním zdraví druhých. Na místě není nějaké objímání a falešný sluníčkový fitness pozitivismus, ale jasné kritické označení a veřejné odmítnutí takového jednání.

Říci tedy, že pohyb je lék, zní sice moc pěkně, ale velmi často to není pravda- takže bychom měli spíše říci „optimální pohyb je lék“ a stejně tak třeba „hlavně že se hýbou dobře“. Protože vždy bychom se měli, jak se říká nejdříve naučit hýbat dobře a poté se hýbat více. A naučit se cokoliv dělat správně se vždy v mnohém vyplatí.

(Autor: Copyright© Martin Snášel / Coretraining.cz 2018)