Cílem tohoto článku je především zamyšlení nad tím, s čím se stále více setkávám. Tedy s určitým konzervativním či běžným postupem nápravy a rehabilitace, která nevede k potřebnému výsledku, který všichni chceme a tím je zdravý, lepší a efektivní pohyb bez bolesti.

Snažil jsem se zjednodušeným způsobem popsat určitý cyklus či ne/systém, který se u sportujících s problémy často opakuje.

 1. Fáze: V určité časové fázi každého člověka/ sportovce se objeví bolest či určitý pohybový problém, kdy víte, že asi něco není v pořádku. V první fázi si vezmete nějaké prášky proti bolesti a většinou daný člověk používá další metody typu „ kde jsem co vygooglil“ či „ jedna bába povídala“. Pak pevně doufáte, že za pár dní bude lépe. Bolest ale přetrvává či se vrací.

Již v této fázi bychom se měli sebe či možného odborníka zeptat, proč k danému omezení či bolesti došlo a jaká je SKUTEČNÁ příčina. To bychom měli zjišťovat dříve, než si vezmeme tabletu. Než hledat informace po známých a internetu, měli bychom i v této fázi vyhledat odborníka a vše konzultovat.

 2. Fáze: Následně navštívíte lékaře, aby zjistil, co se děje. Po vyčerpávající době se dostanete na řadu a lékař se podívá většinou jen na dané problematické místo, které prohmatá, řeší danou bolest. Čas ho tlačí, tedy v lepším případě udělá maximálně 1-2 testy, které dělá již automaticky dlouhá léta. Následně předepíše nějaké prášky a klidový režim. Zakáže Vám cvičení, zvedání čehokoliv.

Zde je pro běžného člověka těžko radit. Hlavní náplní doktora je rozhodně odstranit bolest a možné horší zdravotní důsledky.  Rozhodně chtějte důkladné otestování problému, anamnézy a vše si zaznamenávejte. Zde je problémem to, že možný lékař Vás vůbec nezná a z pár testů Vás ani poznat nemůže. Zkoumání skutečné příčiny problému je často složitější proces než otázka 10-15min. u doktora či terapeuta. Dalším problémem je, že daný doktor/terapeut nerozumí často ani tomu, co a jak děláte a proč.

Osobně dělám a doporučuji co nejkompletnější testování, screening a anamnézu který mnohdy nemusí na první pohled souviset z problémem, ale řekne mi mnoho o daném člověku. Každý člověk je totiž jiný a na každý může mít rozdílnou příčinu, rozdílné souvislosti, tedy bude i rozdílné řešení. Snažím se zjistit, jak daný sportovec/člověk vede pohyb, jak cvičí, kolik cvičí, jakou má minulost, jak vypadá jeho celková situace a pohyb doma i v zaměstnání atd…

Abych byl však objektivní, znovu narážíme často na problém systému, kdy je lékař či terapeut organizačně, časově tlačen či má jasně dané mantinely práce, které někdo jiný jako já v soukromé praxi naštěstí nemá.

 3. Fáze: Tento bod je záležitost dvojího druhu. Buď v rámci bolesti problém nebyl tak závažný a potřeboval zkrátka klid, aby odezněl, nebo bolest stále přetrvává. V obou případech problém stále přetrvává a není vyřešen.

Nevýhoda celého tohoto bodu je ta, že ať bolest skončí či nikoliv, problém stále zůstává, protože nebylo nic důležitého vyřešeno. Toto je velice časté a následek je opakování bolesti či větší zranění, ke kterému nemuselo vůbec dojít. Jestli bolest odezněla, mohlo jít totiž o přetížení, kde mohl být chybou špatný pohybový vzor či chybně nastavený trénink a je nutná náprava. Tedy masáž, tableta či klidový režim…to vše je sice hezké, ale nic z toho není řešením ani prevencí.

 4. Fáze: V rámci bodu 3 se tedy bolest buď vrací či bolest stále přetrvává. V obou případech navštěvujeme buď stejného doktora či vyhledáváme jiného, protože k minulému doktorovi nemáme již důvěru.

Samozřejmě, problém může být někdy složitější a tak jako tak je třeba více času, více návštěv a více odborníků. Je však třeba sledovat celkový systém práce, který probíhá a jestli daný člověk Vás vůbec zná či chce poznat. Najít někoho jiného může být řešením, když bude mít systém již od začátku, jestli bude mít principy podobné, začínáte vše od znova a dozvíte se často něco, co bude jiné, ale stále to nebude řešením. Nepamatuji se, že by se ode mě někdo vracel ze stejným problémem, navrácení problému nám však ukazuje, že to co jsme dělali, bylo chybou a nebylo to účinné či jsme nerozpoznali daný problém. V běžné praxi je toto však zcela běžné.

 5. Fáze: Daný či nový doktor v lepším případě udělá rentgen ( Měl by jistě  udělat mnohem více) a z něho zjistí či spíše nezjistí moc, k lepším technikám se mu nechce, protože je to drahé. V lepším případě doporučí terapii, skládající se většinou z měkkých technik, magnetu, laseru, injekcí a dalších technik v rámci toho, jestli jde např. o rameno či záda atd.. Jestli máte štěstí, padnete na terapeuta, který má zkušenost se sportovci a pohybem. Většinou však to štěstí nemáte, protože bohužel většina terapeutů bohužel nejsou zcela fit sami o sobě a o zatížení těla toho vědí jako vy o kosmických letech. Dalším problémem je omezený čas na terapii, což i ze schopného a dobrého dělá neschopného a špatného. Stále trvá tedy klidový režim, necvičení a většinou časté „rýpaní“ se v místě problému. V celé této části chybí pohybově a prakticky kvalitní terapeut / trenér, který by objektivně posoudil situaci či byl znalý danému sportu/pohybu.

 

6. Fáze: Opakování celého cyklu od fáze 3.

Zastavení nekonečného cyklu?

Tento cyklus se stále opakuje a může trvat i velmi dlouho a dlouho a má různé šťastnější či spíše naopak smutnější konce, kdy se vše zhoršuje a řetězí do jiných částí těla nebo dojde k razantnímu zásahu, ke kterému vůbec nemuselo dojít. Za tu celou dobu však člověk skoro nic nedělá a často se nemusí řešit možná pravá příčina problému, kterých může být samozřejmě i více. Vše se naopak může spíše zhoršovat. Tou hlavní příčinou a viníkem problému je pohybový vzor a režim, druh zatížení či zatěžování a v neposlední řadě celkový životní styl a možné vrozené neduhy na těle, které nám jinak nastavují či zatěžují/ přetěžují tělo. Takto se často dostáváme taktéž do začarovaného kruhu, kdy jeden problém / jedna chyba ovlivňuje zároveň druhou. Znovu se dostáváme k tomu najít to podstatné, což může být mnohdy složitější.

Znovu se dostávám k tomu, kde vidím větší šanci k většímu výsledku. Napsal jsem několik bodů, které mohou přispět a inspirovat k efektivnější práci:

 1. Dobrý terapeut by se měl snažit být i dobrý silový a kondiční trenér. Dobrý trenér by se měl snažit být i dobrý fyzioterapeut.

2. Systém či práce založená čistě na penězích, nemůže být logicky úspěšná. Naopak práce prioritně založená na nadšení a lásce k práci a zájmu o obor může dělat větší výsledky i peníze.

3. Čím větší je spolupráce mnoha oborů na sobě propojených, tím lepší a efektivnější může být výsledek. Je to jako v písničce od Wericha „ Ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady uděláme moc“.

4. Naším cílem by nemělo být pouze řešit již vzniklý problém, ale měli bychom se především snažit problémům, zraněním a bolestem preventivně zamezovat. Zde se znovu dostáváme znovu ke spolupráci mnoha oborům. Současně bychom se měli snažit lidi co nejvíce naučit, aby si pomohli sami a neměli bychom z nich dělat malomocné pacienty a ze sebe „všeznalce“ a polobohy, kterými nejsme. Bohužel často mi připadá, že mnoha doktorům, terapeutům a trenérům vyhovuje, že k nim člověk chodí velice dlouho bez podstatného výsledku.

5. Již od začátku se musíme snažit člověka co nejvíce poznat, co se týká jeho života, jeho držení a funkcí těla, jeho ne/pohybu, jeho ne/zatěžování, jeho zaměstnání. Jedině tak může být výsledek efektivnější a přesnější.

6. Slovo rehabilitace znamená v latině obnovení, tedy obnovení funkcí, navrácení člověka do optimálního stavu. Na to je třeba nezapomínat, protože k tomu je třeba mnohem více než odstranění bolesti.

7. Rehabilitace by měla být co nejrychlejší, čím déle člověka nic nedělá, jak jsem popisoval, vše se může spíše zhoršovat a podstatně zhoršit zmíněné obnovení.

(Autor: Martin Snášel)

 Zdroj fotek:

chiromaxwellness.com

www.disclosurenewsonline.co