Pokud jsou Vaší představou o optimálním sportovním pohybu dokonale rovné a “neutrální” linie, úhly 90 stupňů a obecně minimalizace rotačních sil, může vás tento příspěvek překvapit.

Obecně se má tradičně za to, že vnitřní rotace kyčle a s tím spojená pronace zvýší riziko poranění dolních končetin. To však není dostatečně podpořeno výzkumem. Výzkum naopak ukazuje, že neexistuje žádná souvislost s typem nohy a zraněním, a existují některé výzkumy, které dokonce naznačují, že pronovaný typ nohy ve skutečnosti chrání před zraněním. Dále je důležité se podívat na přirozený mechanismus pohybu, ke kterému ve sportu dochází.

Ve sportu žijeme v rotačním světě. Sportovci běžně pracují mimo neutrální linie svými klouby a kostmi, aby maximalizovali návrat volné energie, a také vyrovnali svá těla způsobem, který pracuje s fyzikou a svalovými úhly.

Na fotce máte 2 nejrychlejší muže světa, kteří vykazují stejné vnitřní rotace kyčle spojenou s pronací stojné nohy. Všimněte si, jak rychlejší ze dvou atletů (Bolt) má v daném pohybu větší rozsah než Powell.

Podobně můžeme vidět vnitřní rotaci kyčle spojenou s pronací noh u mnoha dopadů při skákání  ať již jde o basketbal, volejbal či jen trénink plyometrie. Podobně jsme svědky tohoto jevu u dřepů u vzpěračů a jinde.

Ve velké části sportovních výkonů je sklon k nadměrnému zdůrazňování supinace, zarovnání všech úhlů, “stabilizace”, ztuhlosti, ale jde spíše o zavedený způsob myšlení než otázce přirozené biomechaniky těla ,tedy způsobu, jak tělo zpracovává energii při tlaku či dopadu. A o to právě jde, tělo se v rámci tohoto mechanismu přesune ze supinace do pronace a obecně používá klouby ve spirálovém vzoru jako u čísla 8. Tělo ve zpracovávání energie funguje na principech neustále se točících osmiček. Jinými slovy , tělo bude používat spirálu, aby šetřilo elastickou energii a současně produkovalo vyšší výkon a omezilo škodlivé nárazy a síly na klouby a šlachy.

U nejlepších sportovců vidíme  „kolena dovnitř“ a spirála je zde velkým faktorem, protože hýžďové svaly se zatěžují při vnitřní rotaci a pronaci stehenní kosti a „odlehčují“ při vnější rotaci stehenních kostí a supinaci chodidel. . Nohy jsou pronovány a příčná klenba je zatížena, což umožňuje aktivní holenní kosti.

Tento kolenní “trojúhelník”, jak ho nazývá skvělý SC kouč Joel Smith, v různých formách využívají nejlepší sportovci světa, ať už ve vertikálním výskoku, dřepu, skákání v Basketbalu a mnoho dalších dovednostech.

Na fotce vidíte známého basketbalistu při střelbě na koš. Vidíte co dělají jeho kolena a kotníky. A toto je jev, který je ve vrcholovém basketbalu běžně vidět. Kouč Chong Xie se o tomto jevu vyjadřoval ve smyslu, že když je noha silná a aktivovaná, vnitřní rotace, kterou tito střelci ukazují v koleni, je přirozeným projevem, protože stehenní i holenní kost jsou vnitřně rotovány a protože se tyto rotace shodují, nedochází k žádnému škodlivému namáhání kolena a pozice je pevná.

Atletický pohyb, zejména pohyb vrcholový, je o vyrovnání těla způsobem, který představuje silné struktury, stejně jako o neustálé zpracování energie do pohybu a dělá to tak, jak je pro tělo přirozeně zamýšleno v rámci fyzické struktury a schopností jednotlivce

Když se podíváme na věci z hlediska přechodu od supinace k pronaci a cyklu chůze, můžeme to snadno vidět ve způsobu, jakým tělo tlumí a uvolňuje energii při odrazovém skoku. Pronace, když kolena přicházejí do tvaru trojúhelníku, se připraví na okamžik obrácení ze spodní části skoku. Pronace zatěžuje a stimuluje supinátory těla. Supinace, když se kolena oddalují od sebe, zatímco se sportovec odvíjí a skáče nahoru

Na videu vidíte známého SC kouče Joela Smithe, kde ve svých mladých letech trénuje plyometrii. Ve zpomaleném záběru krásně vidíte “trojuhelník”, ke kterému dochází při dopadu. Jak sám píše, nikdy neměl problémy s kolenními vazy a koleny obecně. Je třeba myslet na to, že dopad ve skoku je až 12x větší než tělesná hmotnost oproti tomu běh asi 3x větší. Proto tělo I dle tělesných parametrů různě zpracovává sílu, která se zde vytváří.

Přirozené „kolena dovnitř“ v rámci pohybu u dobře fungujícího člověka nevede ke špatnému dopadu na jednu nohu ani k žádnému riziku zranění kolena. Ve skutečnosti může dokonce snížit pravděpodobnost zranění kolena, protože je těžké získat bilaterální „trojúhelník“ bez dobře fungujících nohou. Na rozdíl od toho nepřirozená „valgozita kolena“ je problém, protože k němu dochází bez správné sekvence z pronace do supinace.

Zde je výzkum (Hargrave et al. 2003), který došel k závěru, že : “jejich výsledky odstraňují důraz na vliv statického anatomického vyrovnání chodidla na nárazové síly a absorpci během dopadu na jedné noze a poskytují další podporu pro roli flexe kolene při rozptylu při při dopadu. “ V tomto výzkumu take zjistili, že  subjekty s pronačními a supinovanými chodidly nevytvářely různé maximální vertikální síly ve srovnání s subjekty s neutrálními chodidly při dokončení dopadu na jedné noze.

Měli bychom tedy sportovce rovnat do neutrálních poloh a přesných úhlů nebo je nechat být a využívat efektivně tuto schopnost zpracovávání energie v pohybu? Jak jsem psal, jestliže je to spojeno v rámci celého pohybu jak bylo řečeno, pak s tím není problém a dělat to rozhodně nemusíme.

(Autor: Copyright© Martin Snášel/ Coretraining.cz 2022)

Zdroje:

• www.just-fly-sports.com
• Subtalar Pronation Does Not Influence Impact Forces or Rate of Loading During a Single-Leg Landing Melissa D. Hargrave, Christopher R. Carcia, Bruce M. Gansneder and Sandra J. Shultz 2003